Turnaj mistrů

Turnaj mistrů
Nitto ATP Finals
Pala Alpitour v Turíně, dějiště 2021–2025
Založeno	1970
Odehráno	ATP Finals 2023
Místo	Turín, Itálie Itálie
Dějiště	Pala Alpitour (2021–2025)
Souřadnice	45°2′30″ s. š., 7°39′8″ v. d.
Povrch	tvrdý / hala
Soutěže	8 hráčů dvouhry / 8 párů čtyřhry
Dotace	15 000 000 USD (2023)
Prize money	15 000 000 USD
Období	listopad
ATP Tour
2009–	ATP Tour Finals
www.nittoatpfinals.com Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turnaj mistrů, oficiálně ATP Finals a sponzorským názvem Nitto ATP Finals, představuje závěrečný tenisový turnaj mužské profesionální sezóny pro osm nejvýše postavených mužů ve dvouhře a osm nejlepších párů ve čtyřhře na žebříčku ATP Race, pokud se podle pravidel účastníci nekvalifikovali jiným způsobem. Událost, kterou organizuje Asociace tenisových profesionálů (ATP), patří jako jediná po grandslamu do druhé nejvyšší kategorie ATP Tour Finals.

Závěrečný šampionát se odehrává v listopadovém termínu. V letech 2021–2025 je místem konání italský Turín. Turnaj probíhá v multifunkční aréně Pala Alpitour, v níž je instalován dvorec s tvrdým povrchem. Celkové odměny ATP Finals 2022 dosáhly částky rekordní 14 750 000 amerických dolarů. Hlavním sponzorem se v sezóně 2017 stala japonská společnost Nitto Denko.^[1]

Soutěže dvouhry se účastní osm tenistů, z nichž každý odehraje tři vzájemné zápasy v jedné ze dvou čtyřčlenných základních skupin A a B. První dva tenisté z každé skupiny postupují do semifinále, které je hráno vyřazovacím systémem pavouka. První ze skupiny A se utkává s druhým ze skupiny B a naopak. Vítězové semifinále pak postupují do finále.^[2] Soutěž čtyřhry kopíruje formát dvouhry.^[3] Za každé vítězné utkání v základní skupině obdrží singlista či deblista 200 bodů, neporažený šampión pak celkem 1 500 bodů.

Turnaj mistrů byl založen v roce 1970. Premiérový ročník se konal v Tokiu. Nejvyšší počet sedmi singlových titulů získal Srb Novak Djoković. Ročník 2023 vyhrál ve 36 letech jako nejstarší šampion. S šesti trofejemi jej následuje Švýcar Roger Federer a pětkrát dvouhru ovládli Čechoameričan Ivan Lendl s Američanem Petem Samprasem. Rekordních sedm deblových trofejí si odvezli Američané Peter Fleming a John McEnroe.

Ženským protějškem závěrečné události sezóny je Turnaj mistryň – WTA Finals.

Turnaj začal svou historii na konci roku 1970 pod názvem Masters Grand Prix (turnaj mistrů Grand Prix) jako součást tehdy existujícího tenisového okruhu Grand Prix, který pořádala International Lawn Tennis Federation (ILTF).

Od počátku byl uplatňován formát s nejlepšími hráči okruhu podle dosažených bodů z turnajů v dané sezóně. V premiérovém ročníku se kvalifikovalo pouze šest nejlepších hráčů, ve druhém pak sedm tenistů. Všichni se v rámci jedné skupiny utkali ve vzájemných zápasech – každý s každým. Vítězem se stal hráč s nejlepším výsledkem. Od třetího ročníku byl nastolen formát s osmi nejlépe postavenými tenisty, kteří byli rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin. První dva z každé skupiny pak postoupili do semifinále, po němž následovalo finále. Změna herního systému byla učiněna se záměrem zvýšení přitažlivosti pro diváky, kdy o vítězi rozhoduje až poslední střetnutí. Při omluvě účastníka získal právo startu další v pořadí.

Od roku 1982 došlo k vytvoření nového formátu. Zrušeny byly základní skupiny a ve vyřazovacím systému pavouka se utkalo dvanáct nejlepších tenistů. Čtyři nejvýše postavení na žebříčku měli volný los a začínali od čtvrtfinále. Do čtyřhry nastupovalo šest párů s volným losem prvních dvou nasazených. V sezóně 1985 následovala modifikace, kdy se na turnaj kvalifikovalo šestnáct nejlepších ve dvouhře. Opuštění tohoto formátu proběhlo v roce 1986, kdy se organizátoři vrátili k základní fázi dvou čtyřčlenných skupin (Dona Budge a Freda Perryho). Obdobně byly čtyřčlenné skupiny obnoveny v deblu (bílá a červená). K zachování došlo u vyřazovacího systému semifinále a finále.

Mezi lety 1971–1989 paralelně probíhal také druhý závěrečný turnaj sezóny WCT Finals, jenž byl organizován konkurenčním okruhem World Championship Tennis Tour. Přestože byl Masters Grand Prix vrcholnou akcí, hráči z něj nezískávali do světové klasifikace žádné body.

V roce 1990 se stala řídící organizací mužského okruhu Asociace tenisových profesionálů (ATP), která nahradila název Masters za nový ATP Tour World Championship. Skončila tak éra bez bodů, když neporažený šampión mohl získat stejný počet bodů jako vítěz grandslamového turnaje. Původní pořadatel turnaje mistrů Mezinárodní tenisová federace pokračovala v organizování čtyř Grand Slamů a nově založila konkurenční závěrečný šampionát roku známý jako Grand Slam Cup, kterého se mohlo účastnit 16 tenistů, kteří během sezóny nasbírali nejvíce bodů v rámci grandslamu.

V prosinci 1999 se obě řídící organizace ATP a ITF dohodly na ukončení dichotomie a souhlasily s vytvořením společné události nazvané Tennis Masters Cup, jež se poprvé konala v roce 2000. Soutěž dvouhry proběhla v Lisabonu a čtyřhra v indickém Bengalúru. Formátem navázala na předchozí turnaje mistrů, když obsahovala dvě čtyřčlenné skupiny osmi nejlepších na žebříčku ATP, a to jak v singlové tak i deblové části. Přesto, podle pravidel Tennis Masters Cupu, nemá účastník figurující na osmé příčce žebříčku ATP Race jistotu účasti. Pokud singlista či deblový pár dokáže v roce zvítězit alespoň na jednom Grand Slamu, a současně se umístit do dvacátého místa klasifikace, pak nahradí v pořadí osmého hráče figurujícího na žebříčku ATP. Pokud se podaří vyhrát grandslamovou událost více hráčům, kteří byli zároveň do dvacítky, ale nikoli v osmičce, pak na turnaj postupuje lépe žebříčkově postavený účastník.

V sezóně 2009 došlo k přejmenování závěrečného turnaje na ATP World Tour Finals. Původně na čtyřleté období 2009–2013 se dějištěm stala londýnská O₂ Arena.^[4] Roku 2012 organizátoři prodloužili s arénou smlouvu do sezóny 2015.^[5][6] V roce 2015 došlo k posunutí kontraktu do sezóny 2018.^[7] V roce 2017 byl turnaj přejmenován na ATP Finals a setrvání dějiště v londýnské O₂ Areně potvrzeno až do roku 2020.^[8][9]

Soutěž čtyřhry byla poprvé hrána, stejně jako dvouhra, roku 1970 v Tokiu. V období 1971–1974, a opět v roce 2002, se nekonala. V sezónách 1986–2001 probíhala na jiných místech, než singlový turnaj. Ze společného newyorského dějiště v Madison Square Garden se roku 1986 přestěhovala na čtyřleté období do Londýna. Pak pokračovala v Sanctuary Cove, Johannesburgu, Jakartě, Eindhovenu, Hartfordu a Bengalúru, než se opět v sezóně 2003 připojila k singlovému turnaji, konanému v Houstonu.

V období 2000–2023 se jedenáctkrát o konečné světové jedničce rozhodovalo na Turnaji mistrů,^[10] a to v sezónách 2000 (Kuerten), 2001–2002 (Hewitt), 2003 (Roddick), 2009 (Federer), 2013 (Nadal), 2014 (Djoković), 2016 (Murray), 2019 (Nadal), 2022 (Alcaraz) a 2023 (Djoković).

Dvouhry se účastní osm tenistů kvalifikovaných v následujícím pořadí:^[11]

1. Zaprvé, sedm tenistů dle žebříčku ATP Race vydaného v pondělí po posledním řádném turnaji ATP Tour. V roce 2022 se jím stal Paris Masters.
2. Zadruhé, až dva grandslamoví vítězové z roku 2022 figurující na 8. až 20. místě žebříčku, a to v pořadí dle sestupného umístění.
3. Zatřetí, osm hráčů na základě pořadí žebříčku ATP.^[12]

Do žebříčku ATP Race, vydávaného vždy v pondělí, se započítávají body získané od ledna kalendářního roku probíhající sezóny.^[12] Kumulovány jsou z turnajů Grand Slamu, ATP Tour, United Cupu, ATP Challenger Tour a ITF Tour. Hráčům se přičetly body z 19 turnajů, do nichž se řadily:

• 4 Grand Slamy
• 8 turnajů s povinným startem v kategorii ATP Masters 1000
• 7 nejlépe bodově hodnocených výsledků (United Cup, Monte-Carlo Masters, ATP 500, ATP 250, challengery, ITF)

Do čtyřhry nastupuje osm párů kvalifikovaných podle stejných kritérií jako u singlistů. Dvojice nemají určeny povinné účasti u stanovených turnajů. Sbírají tak body z 19 libovolných událostí na okruhu ATP Tour podle nejvyššího bodového zisku.^[11][12]

Rozpočet ATP Finals 2023 činil 15 milionu dolarů.^[13][14]

Generálním sponzorem Turnaje mistrů byl v minulosti většinou hlavní obchodní partner celého mužského okruhu ATP Tour. Od vzniku okruhu 1990 až do sezóny 2008 však událost žádného sponzora neměla, přestože singlovou část túry ATP zajištovala firma IBM. V období 2009–2016 se generálním partnerem stala společnost Barclays PLC,^[15] která roku 2015 potvrdila, že sedmiletou smlouvu neprodlouží.^[16]

V roce 2017 se titulárním partnerem stala japonská společnost Nitto Denko.^[1] Smlouvu následně prodloužila minimálně do roku 2025.^[17]

Statistiky Turnaje mistrů.^[18]

Nejvíce titulů

1. Novak Djoković, 7 (2008, 2012, 2013, 2014, 2015, 2022, 2023)

2. Roger Federer, 6 (2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011)

3. Ivan Lendl, 5 (1981, 1982, 1985, 1986, 1987)

3. Pete Sampras, 5 (1991, 1994, 1996, 1997, 1999)

5. Ilie Năstase, 4 (1971, 1972, 1973, 1975)

Nejvíce titulů v řadě

• Novak Djoković, 4 (2012–2015)

Nejvíce finálových účastí

1. Roger Federer, 10 (2003–2007, 2010–2012, 2014–2015)

2. Ivan Lendl, 9 (1980–1988)

3. Boris Becker, 8 (1985–1986, 1987–1988, 1992, 1994–1996)

3. Novak Djoković, 8 (2012–2016, 2018, 2022–2023)

5. Pete Sampras, 6 (1991, 1993–1994, 1996–1997, 1999)

Nejvíce finálových účastí v řadě

1. Ivan Lendl, 9 (1980–1988)

2. Novak Djoković, 5 (2012–2016)

2. Ilie Năstase, 5 (1971–1975)

2. Roger Federer, 5 (2003–2007)

5. Roger Federer, 3 (2010–2012)

5. Stan Smith, 3 (1970–1972)

5. Boris Becker, 3 (1994–1996)

Vítězové turnaje bez porážky (od 1990)

• Roger Federer (2003, 2004, 2006, 2010, 2011)
• Novak Djoković (2012, 2013, 2014, 2022)
• Michael Stich (1993)
• Lleyton Hewitt (2001)
• Andy Murray (2016)
• Daniil Medveděv (2020)

Nejvyšší počet aktivních účastí

1. Roger Federer, 17 (2002–2015, 2017–2019)

2. Novak Djoković, 16 (2007–2016, 2018–2023)

3. Andre Agassi, 13 (1988–1991, 1994, 1996, 1998–2003, 2005)

4. Ivan Lendl, 12 (1980–1991)

5. Jimmy Connors, 11 (1972–1973, 1977–1984, 1987)

5. Boris Becker, 11 (1985–1992, 1994–1996)

5. Pete Sampras, 11 (1990–2000)

5. Rafael Nadal, 11 (2006–2007, 2009–2011, 2013, 2015, 2017, 2019–2020, 2022)

Nejvyšší zápasová úspěšnost

1. Ilie Năstase – 88,0 % (22–3)

2. Ivan Lendl – 79,6 % (39–10)

3. Roger Federer – 77,6 % (59–17)

4. Boris Becker – 73,5 % (36–13)

4. Novak Djoković – 73,5 % (50–18)

Nejmladší vítěz

• John McEnroe – 19 let a 11 měsíců (1979)

Nejstarší vítěz

• Novak Djoković – 36 let a 5 měsíců (2023)

Město	stát	období	povrch	dějiště konání	kapacita
Tokio	Japonsko Japonsko	1970	koberec / hala	Tokyo Metropolitan Gymnasium	6 500
Paříž	Francie Francie	1971		Stade Pierre de Coubertin	5 000
Barcelona	Španělsko Španělsko	1972		Palau Blaugrana	5 700
Boston	USA USA	1973		Boston Garden	14 900
Melbourne	Austrálie Austrálie	1974	tráva / venku	Kooyong Stadium	8 500
Stockholm	Švédsko Švédsko	1975	koberec / hala	Kungliga tennishallen	6 000
Houston	USA USA	1976		The Summit	16 300
New York	USA USA	1977–1989		Madison Square Garden	18 000
Frankfurt	Německo Německo	1990–1995		Festhalle Frankfurt	12 000
Hannover	Německo Německo	1996–1999	koberec / hala (1996) tvrdý / hala (1997–1999)	Hanover fairground	15 000
Lisabon	Portugalsko Portugalsko	2000	tvrdý / hala	Pavilhão Atlântico	12 000
Sydney	Austrálie Austrálie	2001		Acer Arena	17 500
Šanghaj	Čína Čína	2002		SNIEC
Houston	USA USA	2003–2004	tvrdý / venku	Westside Tennis Club	5 240
Šanghaj	Čína Čína	2005–2008	koberec / hala (2005) tvrdý / hala (2006–2008)	Stadion Čchi-čung	15 000
Londýn	Spojené království Spojené království	2009–2020	tvrdý / hala	O2 Arena[19]	20 000
Turín	Itálie Itálie	2021–2025	tvrdý / hala	Pala Alpitour[20]	12 000

Rok	místo	vítěz	finalista	výsledek
Masters Grand Prix
1970	Tokio	Stan Smith	hrána pouze základní skupina
1971	Paříž	Ilie Năstase
1972	Barcelona	Ilie Năstase (2)	Stan Smith	6–3, 6–2, 3–6, 2–6, 6–3
1973	Boston	Ilie Năstase (3)	Tom Okker	6–3, 7–5, 4–6, 6–3
1974	Melbourne	Guillermo Vilas	Ilie Năstase	7–6(8–6), 6–2, 3–6, 3–6, 6–4
1975	Stockholm	Ilie Năstase (4)	Björn Borg	6–2, 6–2, 6–1
1976	Houston	Manuel Orantes	Wojciech Fibak	5–7, 6–2, 0–6, 7–6(7–1), 6–1
1977	New York	Jimmy Connors	Björn Borg	6–4, 1–6, 6–4
1978		John McEnroe	Arthur Ashe	6–7(5–7), 6–3, 7–5
1979		Björn Borg	Vitas Gerulaitis	6–2, 6–2
1980		Björn Borg (2)	Ivan Lendl	6–4, 6–2, 6–2
1981		Ivan Lendl	Vitas Gerulaitis	6–7(5–7), 2–6, 7–6(8–6), 6–2, 6–4
1982		Ivan Lendl (2)	John McEnroe	6–4, 6–4, 6–2
1983		John McEnroe (2)	Ivan Lendl	6–3, 6–4, 6–4
1984		John McEnroe (3)	Ivan Lendl	7–5, 6–0, 6–4
1985		Ivan Lendl (3)	Boris Becker	6–2, 7–6(7–4), 6–3
1986		Ivan Lendl (4)	Boris Becker	6–4, 6–4, 6–4
1987		Ivan Lendl (5)	Mats Wilander	6–2, 6–2, 6–3
1988		Boris Becker	Ivan Lendl	5–7, 7–6(7–5), 3–6, 6–2, 7–6(7–5)
1989		Stefan Edberg	Boris Becker	4–6, 7–6(8–6), 6–3, 6–1
ATP Tour World Championships
1990	Frankfurt	Andre Agassi	Stefan Edberg	5–7, 7–6(7–5), 7–5, 6–2
1991		Pete Sampras	Jim Courier	3–6, 7–6(7–5), 6–3, 6–4
1992		Boris Becker (2)	Jim Courier	6–4, 6–3, 7–5
1993		Michael Stich	Pete Sampras	7–6(7–3), 2–6, 7–6(9–7), 6–2
1994		Pete Sampras (2)	Boris Becker	4–6, 6–3, 7–5, 6–4
1995		Boris Becker (3)	Michael Chang	7–6(7–3), 6–0, 7–6(7–5)
1996	Hannover	Pete Sampras (3)	Boris Becker	3–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4), 6–7(11–13), 6–4
1997		Pete Sampras (4)	Jevgenij Kafelnikov	6–3, 6–2, 6–2
1998		Àlex Corretja	Carlos Moyà	3–6, 3–6, 7–5, 6–3, 7–5
1999		Pete Sampras (5)	Andre Agassi	6–1, 7–5, 6–4
Tennis Masters Cup
2000	Lisabon	Gustavo Kuerten	Andre Agassi	6–4, 6–4, 6–4
2001	Sydney	Lleyton Hewitt	Sébastien Grosjean	6–3, 6–3, 6–4
2002	Šanghaj	Lleyton Hewitt (2)	Juan Carlos Ferrero	7–5, 7–5, 2–6, 2–6, 6–4
2003	Houston	Roger Federer	Andre Agassi	6–3, 6–0, 6–4
2004		Roger Federer (2)	Lleyton Hewitt	6–3, 6–2
2005	Šanghaj	David Nalbandian	Roger Federer	6–7(4–7), 6–7(11–13), 6–2, 6–1, 7–6(7–3)
2006		Roger Federer (3)	James Blake	6–0, 6–3, 6–4
2007		Roger Federer (4)	David Ferrer	6–2, 6–3, 6–2
2008		Novak Djoković	Nikolaj Davyděnko	6–1, 7–5
ATP World Tour Finals
2009	Londýn	Nikolaj Davyděnko	Juan Martín del Potro	6–3, 6–4
2010		Roger Federer (5)	Rafael Nadal	6–3, 3–6, 6–1
2011		Roger Federer (6)	Jo-Wilfried Tsonga	6–3, 6–7(6–8), 6–3
2012		Novak Djoković (2)	Roger Federer	7–6(8–6), 7–5
2013		Novak Djoković (3)	Rafael Nadal	6–3, 6–4
2014		Novak Djoković (4)	Roger Federer	bez boje
2015		Novak Djoković (5)	Roger Federer	6–3, 6–4
2016		Andy Murray	Novak Djoković	6–3, 6–4
ATP Finals
2017	Grigor Dimitrov	David Goffin	7–5, 4–6, 6–3
2018	Alexander Zverev	Novak Djoković	6–4, 6–3
2019	Stefanos Tsitsipas	Dominic Thiem	6–7(6–8), 6–2, 7–6(7–4)
2020	Daniil Medveděv	Dominic Thiem	4–6, 7–6(7–2), 6–4
2021	Turín	Alexander Zverev	Daniil Medveděv	6–4, 6–4
2022		Novak Djoković (6)	Casper Ruud	7–5, 6–3
2023		Novak Djoković (7)	Jannik Sinner	6–3, 6–3

Rok	místo	vítězové	finalisté	výsledek
Masters Grand Prix
1970	Tokio	Stan Smith Arthur Ashe	hrána pouze základní skupina
1971 1974	čtyřhra nehrána
1975	Stockholm	Juan Gisbert Manuel Orantes	hrána pouze základní skupina
1976	Houston	Fred McNair Sherwood Stewart	Brian Gottfried Raúl Ramírez	6–4, 5–7, 5–7, 6–4, 6–4
1977	New York	Bob Hewitt Frew McMillan	Robert Lutz Stan Smith	7–5, 7–6, 6–3
1978		Peter Fleming John McEnroe	Wojciech Fibak Tom Okker	6–4, 6–2, 6–4
1979		Peter Fleming John McEnroe	Wojciech Fibak Tom Okker	6–3, 7–6, 6–1
1980		Peter Fleming John McEnroe	Peter McNamara Paul McNamee	6–4, 6–3
1981		Peter Fleming John McEnroe	Kevin Curren Steve Denton	6–3, 6–3
1982		Peter Fleming John McEnroe	Sherwood Stewart Ferdi Taygan	7–5, 6–3
1983		Peter Fleming John McEnroe	Pavel Složil Tomáš Šmíd	6–2, 6–2
1984		Peter Fleming John McEnroe	Mark Edmondson Sherwood Stewart	6–3, 6–1
1985		Stefan Edberg Anders Järryd	Joakim Nyström Mats Wilander	6–1, 7–6(7–5)
1986	Londýn	Stefan Edberg Anders Järryd	Guy Forget Yannick Noah	6–3, 7–6(7–2), 6–3
1987		Miloslav Mečíř Tomáš Šmíd	Ken Flach Robert Seguso	6–4, 7–5, 6–7(5–7), 6–3
1988		Rick Leach Jim Pugh	Sergio Casal Emilio Sánchez	6–4, 6–3, 2–6, 6–0
1989		Jim Grabb Patrick McEnroe	John Fitzgerald Anders Järryd	7–5, 7–6(7–4), 5–7, 6–3
ATP Tour World Championships
1990	Johannesburg	Guy Forget Jakob Hlasek	Sergio Casal Emilio Sánchez	6–4, 7–6(7–5), 5–7, 6–4
1991	Londýn	John Fitzgerald Anders Järryd	Ken Flach Robert Seguso	6–4, 6–4, 2–6, 6–4
1992		Todd Woodbridge Mark Woodforde	John Fitzgerald Anders Järryd	6–2, 7–6(7–4), 5–7, 3–6, 6–3
1993		Jacco Eltingh Paul Haarhuis	Todd Woodbridge Mark Woodforde	7–6(7–4), 7–6(7–5), 6–4
1994	Jakarta	Jan Apell Jonas Björkman	Todd Woodbridge Mark Woodforde	6–4, 4–6, 4–6, 7–6(7–5), 7–6(8–6)
1995	Eindhoven	Grant Connell Patrick Galbraith	Jacco Eltingh Paul Haarhuis	7–6(8–6), 7–6(8–6), 3–6, 7–6(7–2)
1996	Hartford	Todd Woodbridge Mark Woodforde	Sébastien Lareau Alex O'Brien	6–4, 5–7, 6–2, 7–6(7–3)
1997		Rick Leach Jonathan Stark	Maheš Bhúpatí Leander Paes	6–3, 6–4, 7–6(7–3)
1998		Jacco Eltingh Paul Haarhuis	Mark Knowles Daniel Nestor	6–4, 6–2, 7–5
1999		Sébastien Lareau Alex O'Brien	Maheš Bhúpatí Leander Paes	6–3, 6–2, 6–2
2000	Bengalúr	Donald Johnson Piet Norval	Maheš Bhúpatí Leander Paes	7–6(10–8), 6–3, 6–4
ATP World Doubles Challenge Cup[21]
2001	Ellis Ferreira Rick Leach	Petr Pála Pavel Vízner	6–7(6–8), 7–6(7–2), 6–4, 6–4
Tennis Masters Cup
2002	čtyřhra nehrána
2003	Houston	Bob Bryan Mike Bryan	Michaël Llodra Fabrice Santoro	6–7(6–8), 6–3, 3–6, 7–6(7–3), 6–4
2004		Bob Bryan Mike Bryan	Wayne Black Kevin Ullyett	4–6, 7–5, 6–4, 6–2
2005	Šanghaj	Michaël Llodra Fabrice Santoro	Leander Paes Nenad Zimonjić	6–7(6–8), 6–3, 7–6(7–4)
2006		Jonas Björkman Max Mirnyj	Mark Knowles Daniel Nestor	6–2, 6–4
2007		Mark Knowles Daniel Nestor	Simon Aspelin Julian Knowle	6–2, 6–3
2008		Daniel Nestor Nenad Zimonjić	Bob Bryan Mike Bryan	7–6(7–3), 6–2
ATP World Tour Finals
2009	Londýn	Bob Bryan Mike Bryan	Max Mirnyj Andy Ram	7–6(7–5), 6–3
2010		Daniel Nestor Nenad Zimonjić	Maheš Bhúpatí Max Mirnyj	7–6(8–6), 6–4
2011		Max Mirnyj Daniel Nestor	Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski	7–5, 6–3
2012		Marcel Granollers Marc López	Maheš Bhúpatí Rohan Bopanna	7–5, 3–6, [10–3]
2013		David Marrero Fernando Verdasco	Bob Bryan Mike Bryan	7–5, 6–7(3–7), [10–7]
2014		Bob Bryan Mike Bryan	Ivan Dodig Marcelo Melo	6–7(5–7), 6–2, [10–7]
2015		Jean-Julien Rojer Horia Tecău	Rohan Bopanna Florin Mergea	6–4, 6–3
2016		Henri Kontinen John Peers	Raven Klaasen Rajeev Ram	2–6, 6–1, [10–8]
ATP Finals
2017	Henri Kontinen John Peers	Łukasz Kubot Marcelo Melo	6–4, 6–2
2018	Jack Sock Mike Bryan	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	5–7, 6–1, [13–11]
2019	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	Raven Klaasen Michael Venus	6–3, 6–4
2020	Wesley Koolhof Nikola Mektić	Jürgen Melzer Pierre-Hugues Herbert	2–6, 6–3, [10–5]
2021	Turín	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	Rajeev Ram Joe Salisbury	6–4, 7–6(7–0)
2022		Rajeev Ram Joe Salisbury	Nikola Mektić Mate Pavić	7–6(7–4), 6–4
2023		Rajeev Ram Joe Salisbury	Marcel Granollers Horacio Zeballos	6–3, 6–4

Tituly	tenista	vítěz	finalista
7	Novak Djoković	2008, 2012, 2013, 2014, 2015, 2022, 2023	2016, 2018
6	Roger Federer	2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011	2005, 2012, 2014
5	Ivan Lendl	1981, 1982, 1985, 1986, 1987	1980, 1983, 1984, 1988
	Pete Sampras	1991, 1994, 1996, 1997, 1999	1993
4	Ilie Năstase	1971, 1972, 1973, 1975	1974
3	Boris Becker	1988, 1992, 1995	1985, 1986, 1989, 1994, 1996
	John McEnroe	1978, 1983, 1984	1982
2	Björn Borg	1979, 1980	1975, 1977
	Lleyton Hewitt	2001, 2002	2004
	Alexander Zverev	2018, 2021
1	Andre Agassi	1990	1999, 2000, 2003
	Jimmy Connors	1977
	Àlex Corretja	1998
	Nikolaj Davyděnko	2009	2008
	Stefan Edberg	1989	1990
	Gustavo Kuerten	2000
	Andy Murray	2016
	David Nalbandian	2005
	Manuel Orantes	1976
	Stan Smith	1970	1972
	Michael Stich	1993
	Guillermo Vilas	1974
	Grigor Dimitrov	2017
	Stefanos Tsitsipas	2019
	Daniil Medveděv	2020	2021
0	Arthur Ashe		1979
	James Blake		2006
	Michael Chang		1995
	Jim Courier		1991, 1992
	David Ferrer		2007
	Wojciech Fibak		1976
	Juan Carlos Ferrero		2002
	Vitas Gerulaitis		1979, 1981
	Sébastien Grosjean		2001
	Jevgenij Kafelnikov		1997
	Carlos Moyà		1998
	Tom Okker		1973
	Mats Wilander		1987
	Juan Martín del Potro		2009
	Rafael Nadal		2010, 2013
	Jo-Wilfried Tsonga		2011
	David Goffin		2017
	Dominic Thiem		2019, 2020
	Casper Ruud		2022
	Jannik Sinner		2023

Tituly	tenista	vítěz	finalista
7	Peter Fleming	1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
	John McEnroe	1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
5	Bob Bryan	2003, 2004, 2009, 2014, 2018	2008
4	Daniel Nestor	2007, 2008, 2010, 2011	1998, 2006
	Mike Bryan	2003, 2004, 2009, 2014	2008
3	Anders Järryd	1985, 1986, 1991	1989, 1992
	Rick Leach	1988, 1997, 2001
2	Todd Woodbridge	1992, 1996	1993, 1994
	Mark Woodforde	1992, 1996	1993, 1994
	Max Mirnyj	2006, 2011	2009, 2010
	Jacco Eltingh	1993, 1998	1995
	Paul Haarhuis	1993, 1998	1995
	Nenad Zimonjić	2008, 2010	2005
	Stefan Edberg	1985, 1986
	Jonas Björkman	1994, 2006
	Henri Kontinen	2016, 2017
	John Peers	2016, 2017
	Pierre-Hugues Herbert	2019, 2021	2018, 2020
	Nicolas Mahut	2019, 2021	2018
	Rajeev Ram	2022, 2023
	Joe Salisbury	2022, 2023
1	Sherwood Stewart	1976	1982, 1984
	John Fitzgerald	1991	1989, 1992
	Mark Knowles	2007	1998, 2006
	Stan Smith	1970	1977
	Tomáš Šmíd	1987	1983
	Guy Forget	1990	1986
	Sébastien Lareau	1999	1996
	Alex O'Brien	1999	1996
	Michaël Llodra	2005	2003
	Fabrice Santoro	2005	2003
	Arthur Ashe	1970
	Juan Gisbert	1975
	Manuel Orantes	1975
	Fred McNair	1976
	Bob Hewitt	1977
	Frew McMillan	1977
	Miloslav Mečíř	1987
	Jim Pugh	1988
	Jim Grabb	1989
	Patrick McEnroe	1989
	Jakob Hlasek	1990
	Jan Apell	1994
	Grant Connell	1995
	Patrick Galbraith	1995
	Jonathan Stark	1997
	Donald Johnson	2000
	Piet Norval	2000
	Ellis Ferreira	2001
	Marcel Granollers	2012
	Marc López	2012
	David Marrero	2013
	Fernando Verdasco	2013
	Jean-Julien Rojer	2015
	Horia Tecău	2015
	Jack Sock	2018
	Wesley Koolhof	2020
	Nikola Mektić	2020	2022

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP World Tour Finals na anglické Wikipedii.

• Lichner, I. et al.: Malá encyklopedie tenisu. Praha : Olympia. 1985, ss. 161–165

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Turnaj mistrů na Wikimedia Commons
• Turnaj mistrů – oficiální stránka (anglicky)
• Turnaj mistrů na stránkách ATP Tour (anglicky)