Turovské knížectví

Turovsko-pinské knížectví Турово-Пинское княжество ←  10.–14. století  →
Geografie Kyjevská Rus roku 1237, Turovské knížectví zeleně
Hlavní město	Turov, Pinsk
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Dregoviči, Varjagové
Jazyky	staroruština
Náboženství	ortodoxní
Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie
Mateřská země	Kyjevská Rus Kyjevská Rus (do roku 1240) Haličsko-volyňské království Haličsko-volyňské království
Vznik	10. století
Zánik	14. století – součást Litevského velkoknížectví
Státní útvary a území
Předcházející Dregoviči Následující Litevské velkoknížectví

Turovské neboli Turovsko-pinské knížectví (rusky Но́вгород-Се́верское княжество, bělorusky Княства Турава-Пінскае, ukrajinsky Турово-Пінське князівство), nazývané také jako Turovská Rus, bylo středověké ruské knížectví Kyjevské Rusi se sídelním městem Turov. Bylo založeno východoslovanským kmenovým svazem Dregovičů v 10. století a zaniklo ve 14. století připojením k Litevskému velkoknížectví. Vedle sídelního Turova byla důležitá také města Pinsk, Mazyr, Sluck, Luck, Běrasce a Vladimir.

Až do konce 12. století bylo Turovsko-pinské knížectví úzce spojeno s knížectvími kyjevským a volyňským. Do vpádu Mongolů se knížectví Turov-Pinsk těšilo vyšší míry autonomie, ale jen krátce, než bylo přidruženo k Haličsko-volyňskému království. Ve 14. století bylo pohlceno expanzivní Litvou a zaniklo.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Principality of Turov na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Turovské knížectví na Wikimedia Commons