Tyf drůbeže

Tyf drůbeže je septické onemocnění dospívající a dospělé domácí hrabavé drůbeže vyvolávané bakterií Salmonella gallinarum, s akutním nebo chronickým průběhem. Přímé ztráty úhynem závisejí na virulenci původce. Tyf se primárně vyskytuje u kura domácího a krůt, výjimečně také u kachen, bažantů, pávů, perliček a jiných ptáků. Onemocnění je celosvětově rozšířené, ale vzhledem k národním eradikačním programům je četnost výskytu nízká.

Historie a výskyt

První výskyt onemocnění, považovaného nejdříve za choleru, byl zaznamenán v Anglii v roce 1888 v rodičovském chovu kura masného typu. Klein [1] označil onemocnění jako "infekční enteritidu" a na základě morfologických a biologických vlastností izolovaných bakterií vyloučil choleru a původce nazval Bacillus gallinarum. Krátce nato byla podobná nemoc pozorována u pernaté zvěře a bažantů. Moore [2] ve Virginii považoval nemoc za "infekční leukémii" a původce nazval Bacillus sanguinarium. Podobné onemocnění bylo postupně zjišťováno v řadě dalších zemí. Označení "tyf drůbeže" poprvé použil Curtice.[3]

Ve většině zemí s vyspělým drůbežnictvím byl tyf drůbeže téměř eradikován. Ojedinělé výskyty jsou ale zaznamenávány v Mexiku, ve Střední a Jižní Americe, v Africe a Indii.[4][5][6]

Bakterie S. gallinarum může být v ojedinělých případech izolována u lidí. V USA v průběhu let 1975-87 bylo zaznamenáno 7 případů. Zdravotní význam pro člověka je ale minimální.

Vznik a šíření nemoci (epizootologie)

Hostitel

První výskyty nemoci byly zaznamenány u kura domácího, tetřívka a bažantů.[1] Další přirozené výskyty tyfu byly pozorovány u krůt, perliček, pávů, kachňat, křepelek a papoušků, infekce pak také u labutí, vrabců, hrdliček a pštrosů. Za odolné k onemocnění jsou považovány husy a holubi; názory na možnost klinického onemocnění dospělých kachen se různí.

Tyf drůbeže je zpravidla považován za onemocnění dospělých ptáků, může se ale vyskytnout i u mladých a rostoucích kuřat i krůťat. Podobně jako u pulorové nákazy mohou ztráty začínat již po vylíhnutí, ale na rozdíl od ní pokračují i do dospělosti. Pitevní nález u kuřat je v tomto případě shodný s nálezem u pulorové nákazy.

Patogeneze

Při akutním průběhu tyfu dochází působením endotoxinu k destrukci erytrocytů v retikulo-endoteliálním systému (RES), což má za následek pokles cirkulujících erytrocytů (> 70 %) a úhyn na hemolytickou anémií.[7] Molekulární faktory patogenity zahrnují plasmidy odpovědné za virulenci a faktory virulence, jako jsou gen virulence plasmidu, gen invazivnosti a gen fimbrií.[8][9][10]

Projevy nemoci (symptomatologie)

Klinika

Onemocnění postihuje častěji rostoucí a dospělé krůty a kura, ale v případě transovariální infekce mohou být postižena i mláďata. Průběh může být akutní, subakutní nebo chronický. Morbidita i mortalita značně kolísají, podle průběhu nemoci; v průměru se pohybují mezi 10-50 % ale i více. Inkubační doba závisí na virulenci původce, v terénu se zpravidla pohybuje kolem 4-5 dní; klinické onemocnění trvá přibližně stejnou dobu, úhyny ale mohou přetrvávat 2-3 týdny i déle. Časté jsou recidivy.

Vertikálně infikovaná mláďata (kuřata, krůťata) mohou hynout již během inkubace, při líhnutí nebo krátce po vylíhnutí. Jsou ospalá, netečná, bez zájmu o krmivo, peří mají načepýřené a kolem kloaky znečištěné bělavým pastovým průjmem (nadměrné množství kyseliny močové). V případě postižení plic se vyskytují dýchací potíže. Akutní výskyt nemoci u rostoucí a dospělé drůbeže je charakterizován náhlým poklesem příjmu krmiva. Ptáci jsou neteční, žízniví, straní se ostatních, mají načepýřené peří, zelený nebo žlutozelený průjem, kůže na hlavě je bledá, hřebínek bývá skleslý a svraštělý. Tělesná teplota bývá zvýšena o 1-3 °C až do doby krátce před úhynem. K úhynům dochází zpravidla za 4-10 dní po infekci. Mortalita v hejnu může být zvýšena i při subklinickém průběhu. U nosnic ve snášce dochází k poklesu vaječné produkce. Překonáním akutní nebo subakutní fáze nemoci se ptáci stávají chronicky nemocnými, případně i bacilonosiči.

Pitevní nález je podobný jako při pulorové nákaze.

Imunita

Význam aglutinačních protilátek a jejich vliv na průběh tyfu podobně jako u pulorové nákazy není dostatečně znám. Je pravděpodobné, že imunita k S. pullorum i S. gallinarum nezávisí na mechanismech humorální imunity, ale spíše na buňkami zprostředkované imunitě. Barrow et al.[11] se domnívají, že schopnost salmonel přežívat a multiplikovat se ve viscerálních orgánech (zejména v játrech a slezině) je ovlivňována dosud neznámým způsobem, pravděpodobně retikuloendoteliálním systémem hostitele.

Diagnostika

Předběžnou diagnózu lze vyslovit na základě anamnestických údajů, klinických příznaků a pitevního vyšetření, ale rozhodující je izolace a identifikace S. gallinarum. Význam sérologického vyšetření je limitován opožděným vznikem aglutinačních protilátek (3-10 i více dní po infekci) a možnými křížovými reakcemi s jinými salmonelami patřícími do skupiny D.[12] Způsoby diagnostiky a diferenciální diagnostika jsou obdobné jako u pulorové nákazy.

Terapie a prevence

Léčebné ošetření zvířat postižených S. gallinarum i preventivní opatření zabraňující zavlečení infekce do chovu a jeho dalšímu šíření jsou stejné jako u pulorové nákazy.

Související články

Reference

  1. ↑ a b Klein, E. (1889). Zentralbl. Bakteriol. Parasitenkd. Abt. I. Orig. 5: 689-693
  2. ↑ Moore, V.A. (1895). USDA BAI 12th, 13th Annu. Rep. pp.185-205
  3. ↑ Curtice, C. (1902). RI Agric. Exp. Stn. Bull. 87
  4. ↑ Bhattacharyya, H.M. et al. (1984). Indian J. anim. Hlth. 23: 85-88
  5. ↑ Chishti, M.A. et al. (1985). Pakistan vet. J. 5: 79-82
  6. ↑ Lucio, B. et al (1984). Proc. Int. Symp. on Salmonella, 19-20 July, New Orleans, pp. 382-383
  7. ↑ Assoku, R.K.G. a W.J. Penhale (1974). J. Comp. Pathol. 84: 443-453
  8. ↑ Altmeyer, R.M. et al. (1993). Molec. Microbiol. 7: 89-98
  9. ↑ Dodson, S.V. et al. (1999). Avian Dis. 43: 685-695
  10. ↑ Rychlík, I. et al. (1998). FEMS Microbiol. Lett. 159: 255-260
  11. ↑ Barrow, P.A. et al. (1994). Infect. Immun. 62: 4602-4610
  12. ↑ Waltman, W.D. a A.M. Horne (1993).Avian Dis. 37: 805-810

Literatura

  • JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – bakteriální a mykotické infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2003. 185 s. ISBN 80-7305-464-7. 
  • SHIVAPRASAD, H.L. Fowl typhoid and pullorum disease. In: Rev. sci. tech. Off. int. Epiz.. 19. vyd. Paris: OIE, 2000. 405-424 s. (anglicky) 
  • SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. Dostupné online. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky)