Tygr čínský
Tygr čínský | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
kriticky ohrožený druh[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | šelmy (Carnivora) |
Čeleď | kočkovití (Felidae) |
Podčeleď | velké kočky (Pantherinae) |
Rod | Panthera |
Druh | tygr (Panthera tigris) |
Trinomické jméno | |
Panthera tigris amoyensis Hilzheimer, 1905 | |
Tmavě je vyznačeno území posledního výskytu v jižní Číně (80. léta 20. století) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tygr čínský resp. tygr jihočínský (Panthera tigris amoyensis) je poddruhem tygra, který žil v jihovýchodní a východní Číně. Jde o středně velkou subspecii, která byla ještě donedávna považována za jakéhosi původního tygra. Ačkoliv tvořil nedílnou součást tradiční čínské kultury, byl ve 20. století intenzivně pronásledován a zabíjen. Naposledy byl v divočině spatřen v 90. letech 20. století a předpokládá se, že ve volné přírodě byl nejspíše vyhuben. Existuje však několik projektů, které se pokoušejí o záchranu této šelmy pomocí v zajetí chovaných jedinců.
Popis a taxonomie
Poddruh Panthera tigris amoyensis popsal německý zoolog Max Hilzheimer na základě rozdílů od tygra indického (srst, zuby, lebka, barva).[2] Tygr čínský je třetí nejmenší žijící subspecií tygra (větší pouze než tygr sumaterský a zřejmě i malajský). Samci dosahují hmotnosti 130–175 kg, samice 100–115 kg. Délka se pohybuje od 220 cm (menší samice) po 265 cm (větší samci). Velikost lebky dosahuje 273–301 mm u samic a 318–343 mm u samců. Zbarvení je tmavší než u tygra indického a ussurijského, především v obličeji, a mírně narudlejší než u tygra indočínského. Pruhy jsou širší a umístěné dále od sebe, často vytvářejí i jakási protáhlá vertikální oka.[3][4]
Tygr čínský byl do 80. let považován za jakéhosi původního tygra, z něhož postupně derivovaly ostatní formy poté, co migrovaly do dalších oblastí.[5] Zkoumání DNA do těchto předpokladů vneslo pochybnosti a v současnosti je za původní centrum druhu panthera tigris považována spíše jihovýchodní Asie a její tygr indočínský.[6]
Rozšíření a populace
Čína
Historický areál rozšíření tygra čínského se původně nacházel na obrovském území ve střední, východní a jižní Číně. Z východu byl ohraničen zhruba 120° v. d. a na západě cca 100° v. d. Na severu zasahoval po 35° s. š., na jihu se pak vyskytoval až po 21° s. š. Původním biotopem této šelmy byly zejména subtropické a stálezelené listnaté lesy mírného pásu.[7][8]
Do 50. let 20. století byla populace tygra poměrně stabilizovaná a ubývala jen pomalu. Ve volné přírodě žilo tehdy asi 4 000 jedinců. Pak však došlo v Číně k vyhlášení Velkého skoku vpřed, přičemž tygr se ocitl na seznamu „škůdců v zemědělství“ a začal být nemilosrdně vybíjen. Do toho se přidalo odlesňování, úbytek kořisti a masivní přesuny obyvatelstva a ačkoliv byly v 70. letech přijaty zákony, které z tygra nakonec učinily plně chráněné zvíře (1979), populace šelmy se mezitím drasticky snížila. V roce 1982 zbylo jen asi 150–200 divokých tygrů. V 90. letech byly nacházeny již téměř výhradně nepřímé stopy jejich existence, přímá pozorování byla extrémně vzácná. V té době žilo v přírodě maximálně několik desítek kusů. Podrobný průzkum provedený začátkem 21. století nepotvrdil již žádného divokého jedince. V současnosti (2016) se má zato, že tygři čínští ve volné přírodě vyhynuli. S jistotou to ale zatím nelze tvrdit, a proto IUCN Red List vede tento poddruh jako „kriticky ohrožený (pravděpodobně vyhynulý v divočině)“.[9][7][8]
Fotografie z roku 2007
V roce 2007 vzbudily rozruch fotografie, na nichž je zachycen ležící tygr čínský v podrostu, a jenž měly dokazovat jeho přítomnost v čínské divočině (konkrétně v Daba Mountain v Zhenping County, provincie Šen-si). Přišel s nimi rolník a bývalý lovec Zhou Zhenglong a vyinkasoval za to 20,000 jüanů (cca 2 900 dolarů) od čínských úřadů. Následně se ukázalo, že šlo o podvrh (nafocený plakát tygra umístěný v lese, přefocení prvních fotografií) a podvodník dostal podmíněný trest odnětí svobody.[10][11] Kauza tím ale neskončila, pravost fotografií je mnohými stále obhajována, včetně některých odborníků.[12]
Zoo
Většina z v zajetí žijících jihočínských tygrů (okolo 80 jedinců) žije v čínských zoologických zahradách a jsou to potomci pouhých šesti zvířat.[13] Při rozmnožování šelem je tedy nutné postupovat extrémně opatrně, aby se omezilo příbuzenské křížení, i když úplně zabránit mu nelze. Zřejmě jedinou nadějí na udržení geneticky životaschopné populace je připustit míšení s tygrem indočínským, který je jeho nejbližší příbuzný a jehož počty ještě nejsou tak drasticky nízké.[8][14][15]
Biologie
Jako ostatní poddruhy tygrů je i tygr čínský vrcholový predátor. Dospělí jedinci žijí osaměle a sdružují se jen v době páření. V době, kdy ještě obývali Čínu, preferovali husté lesy, kde mohli ze zálohy útočit na různé druhy kořisti. Žili však i ve skalnatých hornatých oblastech při pobřeží (např. naproti ostrovu Sia-men).[3] Pokud měli tu možnost, dávali jednoznačně přednost středně velkým až velkým druhům kopytníků jako je prase divoké, sambar indický, serau čínský a různé druhy muntžaků.[7][8] Tygři jsou však potravními oportunisty a útočí na jakoukoliv kořist, jež jsou schopni zabít a zkonzumovat, od hlodavců a plazů po domácí zvířata. Kromě toho pronásledují konkurenční predátory, jako jsou levharti, medvědi a různé psovité šelmy.
Tygři čínští se páří nejčastěji mezi listopadem a dubnem. Mláďata se rodí po cca 103 dnech březosti. Mláďata zůstávají s matkou 1,5–2 roky, pak si hledají vlastní teritorium. Samice pohlavně dospívají okolo 4. roku života, samci o něco později.[16]
Snahy o záchranu
Projekt „znovuzdivočení“ v jižní Africe
Organizace Save China's Tigers (Zachraňte čínské tygry), za níž stojí z Pekingu pocházející bývalá pracovnice firmy Gucci Quan Li, ve spolupráci s Wildlife Research Center of State Forestry Administration of China (Státní správa lesnictví) a Chinese Tigers South Africa Trust vytvořila projekt, jehož cílem je navrácení tygrů do divočiny. Zahájen byl 26. listopadu 2002 podpisem dohody v Pekingu. Do projektu se postupně zapojila celá řada odborníků z mnoha různých zemí. Konečným cílem je zřídit v Číně chráněná území, kam budou převezeni namnožení zdivočelí tygři. Ti budou předtím vychováni ve speciálně upravené rezervaci v Jihoafrické republice. Rezervace se nachází ve Svobodném státě v údolí Laohu nedaleko města Philippolis a má celkovou velikost 350 km². Jméno laohu znamená v čínštině „tygr“. Tygři z chovů v zoo se zde učí lovit, rozmnožovat a vychovávat mladé. Jejich mláďata pak budou převážena do Číny a vysazována nejprve v jedné a pak i v dalších rezervacích.[17]
Projekt v Jižní Africe probíhal v podstatě dle předpokladů. Ačkoliv několik tygrů zemřelo, v roce 2014 jich žilo v rezervaci 18. Z nich nejméně 11 umělo lovit, přičemž jejich hlavní kořistí byl do rezervace umístěný buvolec běločelý.[18] Celá akce nicméně nabírá velké zpoždění. Počítalo se, že již v roce 2008 mělo dojít k vysazení prvních jedinců v Číně. Zde také byly vytipovány nejprve dvě oblasti (Zixi County v provincii Ťiang-si) a Liuyang City v provincii Chu-nan) a následně další tři (Wufeng Houhe, Matou Mountain, Huping Mountain), ale postupně vše uvázlo na neschopnosti čínských úřadů provést administrativní i praktické kroky k realizaci. Došlo alespoň k operativnímu zřízení reintrodukčního centra v Longyanu v provincii Fu-ťien (Meihuashan South China tiger breeding center), kam se zatím část populace přesune a kde se rovněž bude učit lovit.[19][20]
Další projekty
Čínská státní správa lesnictví zahájila v roce 2006 ještě jeden záchranný projekt ve spolupráci s SCTAO (South China Tiger Advisory Office), ale praktické výsledky zatím chybějí.[9][8]
I přes nesporné nadšení a snahu (zvláště u jihoafrické akce) vzbuzují projekty od počátku mnohé pochybnosti, přičemž dvě z nich jsou zásadní. 1) v současné Číně ve vybraných oblastech je stále méně prostoru a zvěře pro udržitelnou populaci divokých tygrů. 2) populace čínského tygra je již poměrně výrazně zasažena příbuzenským křížením a o její životaschopnosti mnozí pochybují. Čeká ji v lepším případě efekt velice úzkého hrdla láhve a všech problémů s tím spojených. Zřejmě jedinou možností je nelpět na (v zásadě ani neexistující) čistotě poddruhu a umožnit vstup nových genů od indočínských tygrů, k čemuž ostatně dříve na styku areálů obou subspecií docházelo.[15][20]
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22].
- ↑ HILZHEIMER, Max. Über einige Tigerschädel aus der Straßburger zoologischen Sammlung. Zoologischer Anzeiger. 1905, roč. 28, s. 594–599. Dostupné online.
- ↑ a b MAZÁK, Vratislav. Panthera tigris. Mammalian Species. 1981, roč. 152, s. 1–8. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-09. (anglicky) Archivováno 9. 3. 2012 na Wayback Machine.
- ↑ MAZÁK, Vratislav. Zvířata celého světa - 7: Velké kočky a gepardi. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. S. 139.
- ↑ HERRINGTON, S. J. Subspecies and the conservation of Panthera tigris: preserving genetic heterogeneity. In: TILSON, R. L.; SEAL, U. S. Tigers of the world: the biology, biopolitics, management and conservation of an endangered species. Park Ridge, New Jersey, USA: Noyes Publications, 1987. S. 51–63. (anglicky)
- ↑ LUO, S.-J., a kol. Phylogeography and Genetic Ancestry of Tigers (Panthera tigris). PLoS Biol. 2004, roč. 12, čís. 2. Dostupné online.
- ↑ a b c TILSON, R., DEFU, H.; MUNTIFERING J.; NYHUS, P. J. Dramatic decline of wild South China tigers Panthera tigris amoyensis: Field survey of priority tiger reserves. Oryx. 2004, roč. 38, s. 40–47. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-15. Archivováno 15. 4. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d e SUCHOMEL, Josef. Tygr čínský nad propastí. Živa. 2009, čís. 4, s. 178–180. Dostupné online.
- ↑ a b NYHUS, Philip J. Panthera tigris ssp. amoyensis. The IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2008 [cit. 2016]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-05-31.
- ↑ XINHUA. South China tiger photos are fake - experts. China Daily [online]. 2007-12-03 [cit. 2016]. Dostupné online.
- ↑ BLANCHARD, Ben. Saga of fake tiger photos rears head again in China. Reuters [online]. 2008-12-20 [cit. 2016]. Dostupné online.
- ↑ LIU, Li-Yuan. Evidence of the existence of the wild tiger Panthera tigris amoyensis (Hilzheimer, 1905) in South China (Mammalia, Felidae). Biodiversity Journal. 2011, roč. 4, čís. 2, s. 171–178. Dostupné online.
- ↑ BANGJIE, T. Status and Problems of Captive Tigers in China. In: TILSON, R. L.; SEAL, U. S. Tigers of the world: the biology, biopolitics, management and conservation of an endangered species. Park Ridge, New Jersey, USA: Noyes Publications, 1987. Dostupné online. S. 134–148. (anglicky)
- ↑ LUO, S. J., JOHNSON, W. E., MARTENSEN, J., a kol. Subspecies genetic assessments of worldwide captive tigers increase conservation value of captive populations. Current Biology. 2008, s. 592–596. DOI 10.1016/j.cub.2008.03.053. PMID 18424146.
- ↑ a b XU, X. C., FANG, S. G.; LI, Z. K. Sustainability of the South China tiger: implications of inbreeding depression and introgression. Conservation Genetics. September 2007, roč. 8, čís. 5, s. 1199–1207. (Abstract) Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TILSON, R. L., TRAYLOR-HOLZER, K., JIANG, Q. M. The decline and impending extinction of the South China tiger. Oryx. 1997. DOI 10.1046/j.1365-3008.1997.d01-123.x.
- ↑ Save China’s Tigers Project
- ↑ FÀBREGAS, María C.;, FOSGATEA, Geoffrey T.; KOEHLER, Gary M. Hunting performance of captive-born South China tigers (Panthera tigris amoyensis) on free-ranging prey and implications for their reintroduction. Biological Conservation. December 2015, roč. 192, čís. 4, s. 57–64. Dostupné online.
- ↑ HONGQIAO, Liu. Project to Save South China Tigers in South Africa Lost in Wilderness. Caixin Online [online]. 2013-12-12 [cit. 2016]. Dostupné online.
- ↑ a b JINGJING, Huang. Can China’s endangered tigers adapt to new homeland after overseas ‘rewilding'?. Global Times [online]. 2014-8-17 [cit. 2016]. Dostupné online.
Literatura
- FÀBREGAS, María C.;, FOSGATEA, Geoffrey T.; KOEHLER, Gary M. Hunting performance of captive-born South China tigers (Panthera tigris amoyensis) on free-ranging prey and implications for their reintroduction. Biological Conservation. December 2015, roč. 192, čís. 4, s. 57–64. Dostupné online.
- LIU, Li-Yuan. Evidence of the existence of the wild tiger Panthera tigris amoyensis (Hilzheimer, 1905) in South China (Mammalia, Felidae). Biodiversity Journal. 2011, roč. 4, čís. 2, s. 171–178. Dostupné online.
- LUO, Shu-Jin, a kol. What Is a Tiger? Genetics and Phylogeography. In: TILSON, R. L.; NYHUS, P. J. Tigers of the world: The science, politics, and conservation of Panthera tigris. London, Amsterdam, Boston etc.: Academic Press, 2010. S. 35–51. (anglicky)
- MAZÁK, Ji H., GROVES, C. P. A taxonomic revision of the tigers (Panthera tigris) of Southeast Asia. Mammalian Biology. 2006, roč. 71, čís. 5, s. 268–287. (Abstract) Dostupné online. (anglicky)
- MAZÁK, Vratislav. Panthera tigris. Mammalian Species. 1981, roč. 152, s. 1–8. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-09. (anglicky) Archivováno 9. 3. 2012 na Wayback Machine.
- MAZÁK, Vratislav. Zvířata celého světa - 7: Velké kočky a gepardi. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980.
- SEIDENSTICKER, John. Riding the Tiger: Tiger Conservation in Human-Dominated Landscapes. [s.l.]: Cambridge University Press, 1999. Dostupné online. (anglicky)
- SUCHOMEL, Josef. Tygr čínský nad propastí. Živa. 2009, čís. 4, s. 178–180. Dostupné online.
- SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago, London: University of Chicago Press, 2002. Dostupné online. (anglicky)
- TILSON, Ronald; NYHUS, Philip J. Tigers of the World: The Science, Politics and Conservation of Panthera tigris. [s.l.]: Academic Press, 2010. Dostupné online. (anglicky)
- TILSON, R., DEFU, H.; MUNTIFERING J.; NYHUS, P. J. Dramatic decline of wild South China tigers Panthera tigris amoyensis: Field survey of priority tiger reserves. Oryx. 2004, roč. 38, s. 40–47. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-15. Archivováno 15. 4. 2020 na Wayback Machine.
- XU, X. C., FANG, S. G.; LI, Z. K. Sustainability of the South China tiger: implications of inbreeding depression and introgression. Conservation Genetics. September 2007, roč. 8, čís. 5, s. 1199–1207. (Abstract) Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Taxon Panthera tigris amoyensis ve Wikidruzích
- Obrázky, zvuky či videa k tématu tygr čínský na Wikimedia Commons
- HONGQIAO, Liu. Project to Save South China Tigers in South Africa Lost in Wilderness. Caixin Online [online]. 2013-12-12 [cit. 2016]. Dostupné online.
- JINGJING, Huang. Can China’s endangered tigers adapt to new homeland after overseas ‘rewilding'?. Global Times [online]. 2014-8-17 [cit. 2016]. Dostupné online.
- NYHUS, Philip J. Panthera tigris ssp. amoyensis. The IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2008 [cit. 2016]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-05-31.
- Save China’s Tigers Project
- Training Tigers to hunt and kill in South Africa : Rewilding (video)
- Rozbor fotografií z roku 2007 z několika různých zdrojů
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
(c) China's Tiger na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 2.5
A South China Tiger with kill.
(c) China's Tiger na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 2.5
A South China Tiger chasing a herd of blesbucks.
(c) China's Tiger na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 2.5
Madonna, South China Tigress, in snow
Autor: China's Tiger, Licence: CC BY-SA 3.0
Picture of South China Tiger, JenB marking his territory in the wilderness of South Africa.
(c) China's Tiger na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 2.5
Two tigers mating.