Tykev olejná

Tykev olejná
Plod tykve olejné
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	tykvotvaré (Cucurbitales)
Čeleď	tykvovité (Cucurbitaceae)
Rod	tykev (Cucurbita)
Binomické jméno
Cucurbita pepo var. oleifera
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tykev olejná (Cucurbita pepo var. oleifera, syn. C. pepo var. styriaca) je jednoletá jednodomá cizosprašná rostlina z čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae), vzniklá spontánní mutací tykve obecné (Cucurbita pepo L.). Pochází z Ameriky, ale dnes je rozšířena po celém světě. Poskytuje olejnatá a bílkovinami bohatá semena a velký výnos dužniny plodů.^[1]

Botanická charakteristika

Tykev olejná je náročná teplomilná plodina s poměrně krátkou vegetační dobou. Sumou teplot ji můžeme přirovnat k vinné révě. ^[2] Má bohatý kořenový systém, bujný vzrůst, lodyha je hranatá, drsně chlupatá, listy velké a řapíkaté, srdčitě vejčité. Kvete žlutě a tvoří více květů, na rostlině se však vyvinou jen 2–4 plody (bobule). Semena jsou plochá, eliptická, bílá, žlutá, šedozelená i černá.^[1]

Odrůdy

• „Apetit“ – „Bezslupkatá tykev“ s poloplazivou lodyhou. Středně větví. Je určena pro produkci semene na konzum i lisování. Má výborný zdravotní stav. Semeno má vysokou nutriční hodnotu, obsahuje zinek.^[3]
• „Eso“ – Velmi výnosná odrůda tykve olejné s plazivou lodyhou. Bezslupkatá semena této tykve jsou větší a mají tmavší barvu než u odrůdy Apetit. Plody vyzrávají vyrovnaně a jsou velmi vhodné pro mechanizovanou sklizeň.^[3]
• „Olga“ – k přímé konzumaci, pražení i k lisování oleje. Použitelná je i dužina jak k přímé spotřebě, tak i ke konzervaci. Rostlina je plazivého vzrůstu, středně větvená s dobře vyvinutými úponky. Mladý plod středně zelený s výraznou bělavou skvrnitostí, slabě až středně lesklý. Plod plně vyvinutý je středně až tmavě zelený, kulovitého tvaru, v botanické zralosti středně až tmavě oranžový. Semeno velké, elipsovitého tvaru, bez slupky, tmavě zelené.^[4]
• „Opavská“ – Plazivé až několik metrů dlouhé větvící výhony. Plod kulatý, střední velikosti, střídavě zeleně a oranžově zbarvený, v plné zralosti v různých odstínech oranžové barvy. Poměrně velké bezslupké semeno (HTS 180–200 g) tvoří asi 2 až 4 % hmotnosti plodů, obsahuje 45–47% oleje. Výsev okolo 10.5. (výsevek 0,02 MKS/ha), výsadba okolo 20.5. (cca 10 tis. jedinců na hektar).^[5]

Význam a možnosti využití

Hlavním produktem jsou semena (bezslupková jádra), která mají vysokou nutriční hodnotu. Cílem pěstování tykve olejné je dosažení vysokého výnosu semen vhodných k technickému zpracování na přímý konzum a olej. Jádra tykve dodávají lidskému tělu důležité minerální látky a některé stopové prvky.^[2] Semena obsahují 45–50 % oleje , 32–38 % dusíkatých látek, 3–5% sacharidů, 2–4% hrubé vlákniny a 4–6% minerálních látek.^[1]

Oleje získaného moderní technologií lisování tykvových semen zastudena je využíváno ve farmaceutickém průmyslu k výrobě léků. Olej získaný tepelnou cestou se používá v kuchyni. Pokrutiny, které vzniknou lisováním, mají výbornou krmivářskou hodnotu.^[2]

Dýňový olej je specialitou rakouského Štýrska. Olej s přízviskem GDA (Geschütze Geografische Angabe – EU uznaná značka potvrzující původ) se lisuje pouze ve Štýrsku z místních dýní, jejichž semena byla zhruba sto let trvajícím procesem šlechtění zbavena tvrdé dřevnaté slupky. Dnes jsou potažena jen tenkou „kůžičkou“, takže lisování oleje z těchto semen je daleko efektivnější než v případě jiných odrůd.^[6]

Tykve také obecně patří mezi výborné nektodárné rostliny a mají tak velký význam ve včelařství. Kvetou od června do konce září. Druhové medy tykví jsou však velmi vzácné, uvádějí se z Ukrajiny. Jsou žluté, někdy až nahnědlé, voní typickou vůní dýní a rychle krystalizují v jemných krystalech.^[7]

Využití v kuchyni a vliv na lidské zdraví

Dužina dýně olejné není větsinou určena ke konzumaci, a využívají se pouze semena, z nichž se získává olej. Lisuje se za studena, má hnědozelenou barvu a lahodnou chuť. Je určen ke konzumaci zastudena, přidává se do salátů či dýňové polévky, někdo jej konzumuje přímo – jednu až dvě polévkové lžíce denně. Tento olej je bohatý na aminokyseliny, nenasycené mastné kyseliny a celou řadu prvků, jako je např. hořčík, vápník, zinek a železo. Díky svému složení dále povzbuzuje dýňový olej krevní oběh a působí příznivě na trávicí trakt. Při kazivosti zubů se doporučuje jako zubní olej. Rovněž by po něm měly sáhnout osoby trpící lupénkou, akné a některými typy ekzémů. Používá se jako základ vlasových zábalů pro vlasy namáhané a poškozené. Vyživuje nehtové lůžko, a tím podporuje růst nehtů a jejich zpevnění.^[6]

Dýňová semínka jsou zdrojem nenasycených kyselin, které snižují cholesterol, působí příznivě na krevní tlak a snižují tak riziko infarktu a mrtvice. Šedozelená semena oříškově nasládlé chuti obsahují nejen zinek a vitamin E, ale i vitaminy A, D, dále vitaminy skupiny B a minerály jako selen, draslík, vápník, fosfor, hořčík, měď, mangan a železo. Obsažené přírodní hormonálně účinné látky zvané kukurbitol zpomalující proces stárnutí. Mužům doporučují odborníci dýňová semínka jako prevenci proti zbytnění prostaty.^[6]

Úprava dýňových semen

Dýňová semínka propláchněte vodou a nechte usušit. Dají se konzumovat bez dalších úprav, lze je nasucho opražit na pánvi či upéct v troubě. Jsou skvělá do salátů či do pečiva nebo se dají jíst jen tak.^[6]

Nároky na prostředí

Tykev olejná je rostlina velmi náročná na teplo a živiny.^[1] Pro tykev jsou vhodné půdy humózní, hlinité, písčitohlinité, záhřevné. Mohutný kořenový systém dokáže zásobovat rostliny velkým množstvím vody i v období velkého sucha. Na předplodinu nemá tykev zvláštní nároky. Sama je zlepšující plodinou osevního postupu. Dáváme ji mezi dvě obilniny. Pozemek volíme rovinný nebo s malou svažitostí k jihu nebo jihozápadu. Tykev nesnáší zastínění. Rozhodující význam pro výnos má stará půdní síla s dobrou zásobou živin. Podmínkou je organické hnojení na podzim.^[8]

Příprava půdy a setí

Tykev olejná je citlivá na udržení klíčivosti, proto je nutné před výsevem ověřit klíčivost. Termín setí se řídí teplotou půdy, která musí být 12 °C v hloubce 10 cm. Rostliny nesmějí vzejít dříve než přejdou květnové mrazíky. Meziřádková vzdálenost je vhodná v rozsahu 120–150 cm. Vzdálenost v řádku 35–40 cm. Počet plodných rostlin by neměl klesnout pod 15 000 na hektar. Hloubka setí 2–3 cm.^[8]

Ochrana rostlin

Po vzejití tykve je možné likvidovat plevele mechanickou kultivací.^[1] Je důležité udržet porost bez plevelů především v počátečních růstových fázích. V dalších růstových fázích hustý pokryv listů brání vzcházení plevelů.^[2]

Sklizeň

S přípravou porostu ke sklizni začínáme když většina plodů změní zelenou barvu na žlutou. Z rozkrojeného plodu se lehce uvolňují jádra. Nejprve se plody nařádkují a oddělí od lodyhy. Tím urychlíme fyziologické dozrávání a usnadníme uvolňování jádra z dužniny. Plody sklízíme 5–7 dní po nařádkování. Výnos suchých semen bývá v průměru 500–700 kg.ha⁻¹.^[8]

Galerie

• 
  Květ tykve olejné
• 
  Základ plodu
• 
  Semena tykve olejné
• 
  Detail semene

Reference