Typ 16 Tenacious

Typ 16 Tenacious
HMS Tenacious (F44)
HMS Tenacious (F44)
Obecné informace
UživatelBritské královské námořnictvo
Typfregata
Lodě10
Osudvyřazeny
PředchůdceTyp 15 Rapid
NástupceTyp 12 Whitby
Technické údaje
Výtlak1793 t (standardní)
2593 t (plný)
Délka109,2 m (max.)
Šířka10,9 m
Ponor4,2 m
Pohon2 kotle, 2 turbíny, 2 lodní šrouby
Rychlost36,75 uzlu
Dosah1700 nám. mil při 20 uzlech
Posádka170–180
Výzbroj2× 102mm kanón (1×II)
5× 40mm kanón (1×II, 3×I)
4× 533mm torpédomet (1×IV)
2× Squid
Radartyp 293, typ 974
Sonartyp 170, typ 174P

Typ 16 Tenacious (či třída Tenacious) byla třída rychlých fregat Britského královského námořnictva, vzniklých přestavbou druhoválečných torpédoborců. Jejich hlavním úkolem byla obrana proti tehdy zaváděným sovětským ponorkám (především třídy Whiskey), které dosahovaly výrazně vyšších rychlostí pod hladinou. Pro britské námořnictvo vzniklo celkem 10 jednotek této třídy, z nichž tři patřily ke třídě O a P a sedm ke třídě T. Brzy je nahradila moderní plavidla, postavená přímo pro tento účel. Vyřazeny tak byly v průběhu 60. let.

Pozadí vzniku

Britské námořnictvo po druhé světové válce potřebovalo novou generaci plavidel schopných efektivního boje s novými ponorkami dosahujícími vyšších rychlostí pod hladinou. První dvě třídy takových plavidel vznikly přestavbou druhoválečných torpédoborců na rychlé protiponorkové fregaty. Fregata Typu 15 Rapid představovala komplexní, ale zároveň velmi nákladnou modernizaci, a proto námořnictvo objednalo rovněž levnější méně rozsáhlou modernizaci, kterou vznikl Typ 16 Tenacious. Přestavba proběhla v případě 10 torpédoborců. Torpédoborce byly postaveny v letech 1939–1944. Přestavěná plavidla byla do služby zařazována v letech 1952–1956. Jako první byla dokončena v případě fregaty Tenacious.[1]

Jednotky třídy Typ 16 Tenacious:[1]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaZařazena do službyPřestavbaStatus
Orwell (F98)Thornycroft, Woolston16. května 19402. dubna 19427. října 1943Rosyth Dockyard, 1952Prodána do šrotu 1965.
Paladin (F169)John Brown, Clydebank22. července 194011. června 194112. prosince 1941Rosyth Dockyard, 1956Prodána do šrotu 1962.
Petard (F26)Vickers-Armstrons, Newcastle-upon-Tyne26. prosince 193927. března 194114. června 1942Harland & Wolff, Belfast, 1956Prodána do šrotu 1967.
Teazer (F23)Cammell Laird20. října 19417. ledna 194313. září 1943Mountstuart, 1952Prodána do šrotu 1965.
Tenacious (F44)Cammell Laird3. prosince 194124. března 194330. října 1943Rosyth Dockyard, 1952Prodána do šrotu 1965.
Termagant (F189)Denny, Dumbarton25. listopadu 194122. března 194318. října 1943Grayson Rollo, 1953Prodána do šrotu 1965.
Terpsichore (F19)Denny, Dumbarton25. listopadu 194117. června 194320. ledna 1944Thornycroft, 1952–1953Prodána do šrotu 1966.
Tumult (F121)John Brown, Clydebank16. listopadu 19419. listopadu 19422. dubna 1943Grayson Rollo, 1954Prodána do šrotu 1965.
Tuscan (F156)Swan Hunter, Wallsend6. září 194128. května 194211. března 1943Mountstuart, 1953Prodána do šrotu 1966.
Tyrian (F67)Swan Hunter, Wallsend15. října 194127. července 19428. dubna 1943Harland & Wolff, Liverpool, 1953Prodána do šrotu 1965.

Konstrukce

HMS Paladin

Modernizace této třídy byla menšího rozsahu, než v případě předcházejícího Typu 15 Rapid. Elektroniku představoval přehledový vzdušný a hladinový radar typu 293 a navigační radar typu 974. Neseny byly sonary typu 170 a typu 174P. Hlavňovou výzbroj tvořily dva dvouúčelové 102mm kanóny Mk.19 v dělové věži před hlavním stěžněm a pět protiletadlových 40mm kanónů (dva ve verzi Mk.5 a tři Mk.9). Protiponorkovou výzbroj tvořily dva salvové vrhače hlubinných pum Squid Mk.3. Výzbroj doplňoval rovněž čtyřhlavňový 533mm torpédomet.[1] Pohonný systém tvořily dva kotle Admiralty a dvě parní turbíny Parsons o výkonu 40 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost přesahovala 36,75 uzlu.[2] Dosah byl 1700 námořních mil při rychlosti 20 uzlů (Petard).[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d GARDINER, Robert; CHUMBLEY, Stephen; BUDZBON, Przemysaw. Conways All the World's Fighting Ships 1947–1995. Annapolis: Naval Institute Press, 1996. S. 513. (anglicky) 
  2. ↑ Gardiner, Chumbley a Budzbon, 1996, s. 513.

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

HMS Paladin 1954 IWM FL 9423.jpg
Photograph of the Royal Navy destroyer HMS Paladin after her conversion to a Type 16 frigate.
HMS Tenacious (F44) at anchor.jpg
Port broadside view of the Royal Navy Type 16 anti-submarine frigate HMS Tenacious (F44). The Type 16 frigates were the result of a limited conversion from the O and P-class and T-class destroyers. The limited conversion was a response to the expensive full conversion which resulted in the Type 15 frigates.