Typ VII

Typ VII
U-570 typu VIIC
U-570 typu VIIC
Obecné informace
UživatelKriegsmarine
Typponorka
Lodě710 (další rozestavěny)
Osudvyřazeny/potopeny v boji
PředchůdceTyp II
NástupceTyp IX
Technické údaje Typ VIIC
Výtlak769 t (na hladině)
871 t (pod hladinou)
Délka67,1 m
Šířka6,18 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory
Rychlost17 uzlů (na hladině)
7,6 uzlu (pod hladinou)
Posádka44
Výzbroj1× 88mm kanón
1× 20mm kanón
5× 533mm torpédomet

Typ VII byla třída středně velkých ponorek německé Kriegsmarine z období druhé světové války. Je to nejvíce vyráběná ponorka v dějinách.[1] Celkem jich bylo dokončeno 710 a řada dalších byla do konce války rozestavěna.

Pozadí vzniku

Vzorem pro vývoj této třídy byly německé ponorky typu UB III nasazené v první světové válce. Ponorky byly v řadě variant stavěny od roku 1935 až do konce války. První verze typ VIIA byla postavena v 10 kusech, verze typ VIIB byla postavena ve 24 kusech, přičemž nejznámější typ VIIC vznikl ve více než 600 kusech.[2]

Na stavbě se podílely loděnice Deschimag AG WeserBrémách (6 jednotek), GermaniawerftKielu (80 jednotek), Bremer Vulkan v Brémách-Vegesacku (74 jednotek), Danzigwerft v Danzigu (42 jednotek), Flenderwerft v Lübecku (42 jednotek), NordseewerkeEmdenu (30 jednotek), Flensburger Schiffsbau ve Flensburgu (28 jednotek), Howaldtswerke v Kielu (65 jednotek), Stülcken Sohn v Hamburku (26 jednotek), Schichauwerft v Danzigu (64 jednotek), Deutsche Werke v Kielu (30 jednotek), Blohm & Voss v Hamburku (181 jednotek), Kriegsmarinewerft Wilhelmshaven ve Wilhelmshavenu (29 jednotek), Oder Werke ve Štětíně (2 jednotky), Stettiner Maschinenbau AG ve Štětíně (1 jednotka) a Neptunwerft v Rostocku (10 jednotek). Celkem tak bylo dokončeno 710 ponorek typu VII. Řada dalších se na konci války nacházela v různém stupni stavby.[3]

Varianty

(c) Bundesarchiv, DVM 10 Bild-23-63-65 / CC-BY-SA 3.0
U 36 prvotní verze VIIA

Typ VIIA

První verze postavená v deseti kusech pojmenovaných U 27 až U 36. Jejich stavba probíhala od roku 1935 v loděnicích Germaniawerft a Deschimag.[4]

Typ VIIB

(c) Bundesarchiv, Bild 200-Ub0104 / CC-BY-SA 3.0
U 45 patří k verzi VIIB

Vylepšená verze postavená v sérii 24 jednotek v loděnicích Germaniawerft, Bremer Vulcan a Flenderwerft. Trup byl prodloužen o dva metry, takže ponorka pojmula více paliva. Kormidla byla zdvojena. Záďový torpédomet byl umístěn v tlakovém trupu a střílel mezi nimi.[5]

Typ VIIC

Nejznámější verze této třídy. Měla prodloužený trup a zvětšenou velitelskou věž. Podtřída typ VIIC/41 měla zpevněný trup a větší hloubku ponoru.[6] Pouze na papíře vznikly podtřídy Typ VIIC/42 a VIIC/43.[7]

Typ VIID

Varianta ponorky typu VII určená pro kladení min. Její trup byl prodloužen o 10 metrů. Dělostřelecká a torpédová výzbroj byla zachována. Min bylo neseno 15 kusů.[7]

Typ VIIE

Nerealizovaná varianta s novými diesely Deutz.[7]

Typ VIIF

Varianta určená k zásobování ostatních ponorek municí. Její trup byl prodloužen o více než 10 metrů. V tomto prostoru bylo uloženo 24 torpéd a chlazené potraviny. Loděnice Germaniawerft postavila pouze čtyři kusy této varianty pojmenované U 1059 až U 1062.[8]

Operační služba

HMS Barham vybuchuje po zásahu torpédy ponorky U 331

Ponorky typu VII tvořily po celou válku jádro německých ponorkových sil. Podnikly cca 2600 bojových plaveb a potopily 190 válečných a 1175 obchodních lodí.[9] Utrpěly však těžké ztráty; potopeno jich bylo okolo 400, přičemž na nich zahynulo 22 000 námořníků (73% celkových ztrát německých ponorkářů).[9]

Posádky ponorek této třídy dosáhly řady úspěchů. U 29 (Otto Schuhart) potopila v září 1939 britskou letadlovou loď HMS Courageous, U 47 (Günther Prien) v říjnu 1939 pronikla do Scapa Flow kde potopila bitevní loď HMS Royal Oak, U 331 (Hans-Dietrich von Tiesenhausen) v listopadu 1941 potopila britskou bitevní loď HMS Barham.[10] Sloužila na nich také řada es z řad ponorkových velitelů; například Heinrich Lehmann-Willenbrock (25 lodí), Adalbert Schnee (24 lodí), Erich Topp (35 lodí) či Joachim Schepke.[9]

Výskyt v kultuře

Příběh ponorky U 96 je zápletkou německého filmu Das Boot režiséra Wolfganga Petersena z roku 1981.[11]

Odkazy

Reference

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 92. [Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1993)]
  2. [Pejčoch, Novák a Hájek (1993), s. 93.]
  3. WILLIAMSON, Gordon. Kriegsmarine U-boats 1939–45 (1). Oxford: Osprey, 2002. Dostupné online. S. 20–21. (anglicky) [Dále jen Williamson (2002)]
  4. [Williamson (2002), s. 11.]
  5. [Williamson (2002), s. 12.]
  6. [Williamson (2002), s. 13.]
  7. a b c [Williamson (2002), s. 14.]
  8. [Williamson (2002), s. 15.]
  9. a b c [Williamson (2002), s. 22.]
  10. [Williamson (2002), s. 24.]
  11. [Williamson (2002), s. 23.]

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 
  • WILLIAMSON, Gordon. Kriegsmarine U-boats 1939–45 (1). Oxford: Osprey, 2002. Dostupné online. S. 48. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Bundesarchiv DVM 10 Bild-23-63-65, U-Boot U 36.jpg
(c) Bundesarchiv, DVM 10 Bild-23-63-65 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní. Info non-talk.svg
U-Boot U 36
Unterseeboot U-36, Typ VII A
German U-Boat U-570 enters dock at Barrow-in-Furness after her capture.jpg
The German U-Boat U-570 enters dock at Barrow-in-Furness after her capture by the Royal Navy.
HMS Barham explodes.jpg
The British Royal Navy battleship HMS Barham (04) explodes as her 15 inch magazine ignites.
Bundesarchiv Bild 200-Ub0104, U-45 auf Meilenfahrt.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 200-Ub0104 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní. Info non-talk.svg
U-45 auf Meilenfahrt

Meilenfahrt G.580 / U45.

[U-Boot U-45.- Meilenfahrt vor Indienststellung.]