Učitelský ústav

Jako učitelský ústav (někdy hovorově označovaný učitelák) byla označována střední škola určená k výchově učitelů obecných a měšťanských škol; její studium bylo zakončeno maturitní zkouškou.

První předchůdce českých učitelských ústavů, tzv. preparandie, vznikl roku 1780 v Hradci Králové.^[1][2] Jiné zdroje uvádějí, že první český učitelský ústav vznikl až v roce 1848 přeměnou první hlavní školy s českým vyučovacím jazykem, která byla zřízena u piaristů na Novém Městě pražském v Panské ulici; jejím prvním ředitelem se stal Karel Slavoj Amerling. Sloužila k vyučování chlapců.^[3]

První český učitelský ústav pro dívky byl zřízen roku 1863 Kongregací školských sester de Notre Dame na Novém Městě pražském u sv. Anny v Ječné ulici 27.

Většího rozšíření se učitelské ústavy dočkaly po roce 1869, kdy byl vydán zákon o obecných školách^[4] a navazující ministerské nařízení.^[5] Učitelské ústavy byly tříleté, později čtyřleté. Zrušeny byly v roce 1948.

• 1780 – Hradec Králové, nejstarší český učitelský ústav^[2]

Další rozvoj učitelských ústavů nastal až po roce 1848:^[2]

• 1848 – Praha u piaristů
• 1863 – Praha u sv. Anny
• 1870
  • Praha (Ústav pro vzdělávání učitelek)
  • Kutná Hora
  • Jičín
  • Soběslav
• 1871
  • Brno
  • Čáslav (vzdělávání evangelických učitelů)
• 1872 – Brno (ústav pro vzdělávání učitelek)
• 1874
  • Příbram
  • Chomutov
• 1875 – Příbor
• 1891 – Kutná Hora
• 1891 – Kroměříž (zrušen v roce 1948)
• před rokem 1896 – Olomouc
• 1899 – Polička (1923 přechod učitelského ústavu na státní reálné gymnázium),^[6] Řepčín
• 1902 – Ústí nad Labem
• 1904 – Kladno
• 1904 – Litomyšl
• 1907 – Přerov (zrušen v roce 1929)
• 1920 – Hořovice
• 1926 – Znojmo (přestěhován z Přerova)^[7]
• evangelický Učitelský ústav v Čáslavi

Od ledna roku 1939 připravovalo ministerstvo školství a národ. osvěty reorganizaci školství: vládní návrh zákona o národní výchově mimo školu, návrh zákona o postátnění učitelstva, vybudování školství živnostenského a rodinného, úpravu výchovy učitele a profesora, reformu učitelského studia i studia vysokoškolského, reformu škol středních a odborných, postátnění zemských škol zemědělských na Moravě, jednotný učební řád. Prováděla se revize učebnic a knihoven. „Problém židovský neměl být podle ministra školství dr. Jana Kaprase řešen nějakými zákony rasovými, nýbrž podle zásady, že při zmenšeném krajíci chleba nutno pamatovati především na vlastní lidi.“^[8] Vláda přijala usnesení, podle kterého měly být ve školních učebnách sňaty z čelního místa obrazy obou bývalých presidentů republiky a nahrazeny státním znakem.^[9]

Během letních prázdnin se „se zřetelem na novou situaci“ pořádaly zvláštní ideologické kursy pro tzv. politické usměrnění českých učitelů.^[10] O letních prázdninách v roce 1941 se pořádaly při učitelských ústavech kurzy německého jazyka pro české učitele.^[11][12] Ve dnech 7. a 8. října 1939 došlo ke konečnému dobudování sjednocení učitelstva českých národních škol do Jednoty učitelstva českých národních škol, která byla nadále jedinou odbornou ústřednou učitelstva českých národních škol a jejímiž členy se stali všichni učitelé českých škol.^[13]

Připravované změny v učebních osnovách se týkaly zkrácení vyučovacích hodin na obecných a měšťanských školách na 45 minut. Od druhé třídy obecných škol přibyla ve všech ročnících hodina tělesné výchovy. V první, třetí a páté třídě přibylo po jedné hodině českého jazyka, v třetí, čtvrté a šesté třídě hodina kreslení. Na hlavních školách přibyla ve druhém a třetím ročníku jedna hodina češtiny, ve třetím ročníku přibyla jedna hodina přírodopisu a fyziky. Ve všech ročnících pak přibyly dvě hodiny tělesné výchovy. První a třetí ročník měl o hodinu více domácích nauk, prvnímu ročníku byla přidána další hodina geometrie, třetímu ročníku hodina zpěvu a odpadla hodina kreslení. Na hlavních a vyšších školách se vyučovala němčina jako povinný předmět. V žákovských, učitelských a veřejných knihovnách byla provedena revize.^[14]

Od ledna 1942 se ministrem školství a národní osvěty stal Emanuel Moravec. Začátkem školního roku 1942–1943 vstoupilo po celé Třetí říši v platnost nejen jednotné školství, ale také vzdělávání učitelů. Reorganizace, která probíhala nejprve od školního roku 1938–1939 v sudetských oblastech, byla postupně uplatňována i v Protektorátu Čechy a Morava. Základní školství po celém říšském území sestávalo ze čtyř tříd obecné školy (Volksschule), na kterou navazovaly čtyři třídy hlavní školy (Hauptschule) nebo osmitřídní vyšší školy (Oberschule). Hlavní školy měly žáky připravovat na praktický život, vyšší školy ke studiu na vysokých školách (Hochschulen). Adolf Hitler zároveň rozhodl o jednotném učitelském studiu, které začalo probíhat na pětiletých učitelských ústavech (Lehrerbildungsanstalten), kam budoucí studenti přecházeli na základě přísného výběru po dosažení 14. roku z hlavních škol (Hauptschule), obzvláště nadaní žáci i z obecné školy. Učitelské ústavy získaly charakter internátních škol (Internats-Charakter).^[15][16]

• BISKUPSKÉ GYMNÁZIUM BOHUSLAVA BALBÍNA. Příspěvky k dějinám královéhradeckého středního školství: sborník referátů z konference konané u příležitosti 10. výročí založení Biskupského gymnázia B. Balbína v Hradci králové dne 6. června 2002 v Hradci Králové. Hradec Králové: Balustráda, 2003. 146 s. ISBN 80-901906-6-9.
• Rakousko-Uhersko. Volksschul-Gesetz vom 14. Mai 1869: mit einem Anhange enthaltend: Gesetz vom 25. Mai 1868, wodurch die grundsätzlichen Bestimmungen über das Verhältniß der Schule zur Kirche erlassen werden, Verordnung des M.f.C.u.U. vom 10. Februar 1869, womit provisorische Anordnungen über die Schulaufsicht getroffen werden, Gesetz vom 26. März 1869 betreffend die Systemisirung der auf Staatskosten zu besetzenden Dienstpätze bei den Landes- und Bezirksschulräthen: ferner das Finanzgesetz für das Jahr 1869 und 11 im Zeitraume vom 22. April bis 13. Mai 1869 durch das Reichsgesetzblatt veröffentlichte Gesetze, Verordnungen und Erlässe. Prag: Druck und Verlag von Heinr. Mercy, 1869. S. 206–302. Taschen-Ausgabe der Landes-Gesetze für das Königreich Böhmen, Nr. 30.
• Rakousko-Uhersko. Zákon, jímžto se ustanovují pravidla vyučování ve školách obecných, daný dne 14. května 1869; Zákon, jímžto se vydávají základní pravidla o postavení školy k církvi, daný dne 25. května 1868; Nařízení o dohlížení ke školám vydané dne 10. února 1869; Zákon o systemisování služebních míst u školních rad zemských a okresních, která se obsazují nákladem státním, daný dne 26. března 1869; dále 11 zákonů a nařízení v době od 22. dubna až do 13. května 1869 říšským zákonníkem vyhlášených. V Praze: Tisk a sklad Jindř. Mercy-ho, 1869, s. 166–231. Kapesní vydání zákonů zemských pro království České, č. 30.