Ušní svíce

Používání ušních svíček je metoda alternativní medicíny, která má zlepšit obecné zdraví a pohodu pálením duté svíčky zasunuté do zevního zvukovodu. Byly zveřejněny vědecké studie, které metodu považují za nebezpečnou a neefektivní.

Postup

Konec válcovité nebo kuželovité svíčky z povoskované látky je zapálen a druhý konec vložen do zvukovodu léčeného. Tato osoba obvykle leží na boku s léčeným uchem vzhůru, svíčka je zasunuta vertikálně a prochází papírovou nebo hliníkovou (alobal) clonou, která brání možnému padání horkého vosku nebo popela. Toto je možné řešit i tím, že subjekt sedí a ušní maz ze svíčky odkapává. Některé svíčky mají vnitřní filtr, který odpad zachytává. Velikost plamene musí být regulována a svíčka musí být uhašena ve vzdálenosti zhruba 5–8 cm od ucha osoby tak, aby nedošlo k popálení pokožky.

Zastánci této metody tvrdí, že hoření vyvolává záporný tlak (komínový efekt),^[1] přičemž ušní maz a nečistoty jsou ze zvukovodu vytahovány a projeví se jako tmavé zbytky. Sezení trvají od 15 do 45 minut, přičemž se na každé ucho použijí 1-2 svíčky. Při bolesti jednoho ucha (hučení, pískání, tlak) se léčba musí provést i na ucho druhé, vyrovnává se tím tlak v Eustachově trubici.

Kritika

V říjnu 2007 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) zveřejnil výstrahu identifikující ušní svíčky jako „nebezpečné zdraví, protože použití zapálené svíčky v blízkosti lidského obličeje přináší vysoké riziko popálení pokožky/vlasů a poškození středního ucha“.^[2]

Jiná studie z roku 1996 byla zakončena zjištěním, že při používání ušních svíček záporný tlak (komínový efekt) nevzniká a svíčky jsou tak při odstraňování ušního mazu neefektivní. Několik studií také ukázalo, že svíčky produkují stejné zbytky, i když hoří mimo pacientovo ucho, a tyto zbytky jsou jen vosk ze svíčky a saze.^[3][4][5]

Prof. Edzard Ernst publikoval kritiku: „Neexistují žádná data, která by potvrdila, že je to efektivní. Navíc, ušní svíčky jsou spojovány s poraněními ucha. Nevyhnutelný závěr je, že ušní svíčky dělají více škody než užitku. Od jejich použití by měli být lidé odrazováni.“^[6][7]

Regulace produktů

V Evropě jsou některé ušní svíčky používány jako medicínské prostředky, testované na bezpečnost a nesoucí značku CE (93/42/EEC). Značku CE ovšem většinou výrobci tisknou sami. Ačkoliv jsou v USA ušní svíčky běžně k dostání, jejich prodej a import s medicínskými tvrzeními jsou ilegální. To znamená, že je nikdo nemůže prodávat jako diagnostické, léčebné nebo preventivní prostředky chránící před nemocí.

Původ

Ačkoliv výrobci ušních svíček je často označují pojmem Hopi, nemá použití této svíčky s léčebnými metodami kmene Hopi žádnou souvislost. Vanessa Charles, mluvčí kmenové rady Hopi, oznámila, že použití ušních svíček není a nikdy nebylo metodou prováděnou kmenem Hopi. Kmen Hopi opakovaně upozorňoval Biosun, výrobce ušních svíček Hopi, aby přestal používat jméno Hopi. Biosun této žádosti nevyhověl a i nadále tvrdí, že tyto svíčky mají původ u lidu kmene Hopi.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ear candling na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ušní svíce na Wikimedia Commons