Užhorod

Užhorod Ужгород
(c) Michal Gorski, CC BY-SA 3.0 Po směru hodinových ručiček počínaje obrázkem nahoře: Řeckokatolická katedrála, ulice poblíž Episkopálního paláce, ulička z Divadelního náměstí, Užhorodský hrad, lávka přes řeku Uh, Rondokubistická obytná budova
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	48°37′26″ s. š., 22°17′42″ v. d.
Nadmořská výška	137 m n. m.
Časové pásmo	+2 +3 (letní čas)
Stát	Ukrajina Ukrajina
Oblast	Zakarpatská
Okres	Užhorod
Užhorod
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	41,56 km²
Počet obyvatel	115 449 (2022)
Hustota zalidnění	2 777,9 obyv./km²
Etnické složení	Ukrajinci 77,8 %, Rusíni, Maďaři 6,9 % , Rusové 9,6 %, Slováci 2,5 %
Náboženské složení	řeckokatolické a pravoslavné křesťanství
Správa
Status	město
Starosta	Bohdan Andrijiv
Vznik	872
Zakladatel	Bílí Chorvati
Oficiální web	rada-uzhgorod.gov.ua
E-mail	umr@rada-uzhgorod.gov.ua
Adresa obecního úřadu	Закарпатська обл., м. Ужгород, пл. Поштова, 3, 88000
Telefonní předvolba	(+380) 312
PSČ	88000
Označení vozidel	AO, KO
KOATUU	2110100000
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Užhorod (ukrajinsky a rusínsky Ужгород / Užhorod; maďarsky Ungvár; německy Ungwar; v jidiš Ungver; אונגווער ‎ ) je město, do roku 2020 oblastního významu, na západní Ukrajině na řece Uh (ukrajinsky Уж/Už), přímo u hranice se Slovenskem. Je hlavním a největším městem Zakarpatské oblasti a okolního Užhorodského rajónu. V roce 2006 mělo město 116 000 obyvatel, v roce 2022 přibližně 115 tisíc obyvatel; je tedy nejen nejzápadnější, ale také nejmenší oblastní metropolí na Ukrajině. Město má dobře rozvinutý průmysl, zastoupený je zejména dřevozpracující, nábytkářský, strojírenský, chemický a potravinářský. Kultura a školství má ve městě bohatou tradici. Nachází se zde několik muzeí, divadlo a od roku 1945 i Užhorodská národní univerzita. Je zde centrum Užhorodské městské komunity a sídlo Eparchie mukačevské.

V Užhorodu končí plynovod Sojuz, který sem přivádí plyn z ruského Orenburgu.^[1]

Název města pochází od řeky Uh (ukrajinsky Уж, rusínsky Уж, maďarsky Ung), nad kterou se vypíná (maďarsky Vár).^[2] Odtud byl název přeložen přímo do ukrajinštiny jako Užhorod/Ужгород, případně do ruštiny jako Užgorod/Ужгород.^[3] Zásluhu na vytvoření slovanské podoby původně maďarského města kalkem má Andrej Baluďanskij. Až do první světové války nicméně tento název nebyl všeobecně používán, o jeho uchycení nakonec se zasloužila především československá správa, která jej použila v rámci poslovanštění maďarských toponym hned po válce.

Město se nachází v nadmořské výšce asi 120–137^[4] metrů v podhůří Karpat na řece Už (105 km na Ukrajině). Rozloha města je 41,56 km². Délka města od severu k jihu je 12 km od východu na západ je 5 km. Nejvyšším bodem je Daybovetska – 224 m n. m. Plocha zeleně a výsadby činí 1574 hektarů. Navíc je Užhorod obklopen lesy. Velká část území města je pravobřežní (Staré Město). Břehy Už spojuje 7 mostů, jedním z nich je také Masarykův most^[5], postavený za první československé republiky.

Podnebí je kontinentální s horkými léty a mírnými zimami. Významný vliv na klima ve městě mají Karpaty, které chrání město před studenými větry ze severu. Průměrná roční teplota je 10,1 °C , nejnižší je v lednu (−1,7 °C), naopak nejvyšší je v červenci (20,9 °C).

Během roku ve městě spadne 748 mm srážek, nejméně jich je v únoru a dubnu, nejvíce pak v červnu a červenci. Minimální roční úhrn srážek je (443 mm) byl naměřen v roce 1961, maximální (1134 mm) byl změřen v 1980. Maximální denní úhrn srážek je (75 mm) naměřen v červnu. Vítr vane průměrnou rychlostí 8 km/h, a to většinou v jihovýchodním směru.

Každý rok napadne ve městě sněhová pokrývka, její výška je však zanedbatelná. Vydrží za rok průměrně 17 dní. Průměrná relativní vlhkost vzduchu je 72 %, nejnižší je v dubnu – 62 %, nejvyšší je naopak v prosinci – 83 %.

• Absolutní maximum: 38,6 °C (1952)
• Absolutní minimum: −28,2 °C (1954)

Město se pyšní údajně nejdelší lipovou alejí v Evropě^[7], která na břehu řeky Uh spojuje Malé Galago s historickým centrem města. Na druhé straně řeky, dále na západ od centra, potom stojí rozsáhlá platanová alej. Třešňové aleje se potom nacházejí v samotném středu města ve velkém počtu^[8], byť se jedná o nesouvislé a oddělené úseky (např. na Rákócziho ulici, Masarykově náměstí, Dovženkově ulici apod.).

Ve městě je botanická zahrada, která byla založena roku 1945 (po připojení města k SSSR) Nachází se na adrese Olbrachtova 6.^[9] na břehu řeky, poblíž zámku.

Západně od středu města (a od části Malé Galago) byl v roce 1954 na ploše 58 hektarů při meandru řeky Uh založen Bozdoský park (ukrajinsky Боздоський парк).^[10] Obdobně potom na konci bývalé dráhy dětské železnice na východním okraji města nedaleko bývalého koupaliště Spartak stojí i Podzámecký park (ukrajinsky Підзамковий парк).

V jižní části se rovněž nachází menší Park vítězství (ukrajinsky Парк Перемоги). V centru města je také Park Marie Terezie s její sochou.^[11][12]

Ze severní a ze severovýchodní strany přechází postupně zástavba města v nižší vrchy karpatského oblouku, které jsou zalesněné.

Užhorod patřil před příchodem Uhrů mezi města slovanská; tehdy se zde nacházela východní část území osídleného Bílými Chorvaty.^[13] Na počátku 10. století se zde objevili Uhři, kteří se města, stejně jako celé Panonské nížiny, zmocnili bez boje. První písemná zmínka o městě pochází od arabského kartografa Al-Idrísího z roku 1154.^[4] V roce 1241 bylo vypleněno během mongolského vpádu. Později bylo obnoveno, již ve 13. století přišli do Užhorodu první němečtí kolonisté.^[14]

V roce 1320 získali místní hrad Drugethové (italský rod) a jali se přestavby^[15] původní pevnosti. Roku 1430 získal Užhorod status svobodného královského města. Město v podobě středověkého sídla existovalo až do závěru turecké okupace Uher. V období velkého pustošení byl roku 1680 zcela opuštěn.^[16]

Do roku 1919 byl Užhorod uherským městem; bylo zde centrum Užské župy. V souvislosti s vydáním tolerančního patentu se začali do Užhorodu stěhovat Židé, kteří utíkali z území dnešní centrální Ukrajiny.

Dne 8. května 1919 zde Centrální ruská rada, společný orgán rusínských národních rad (užhorodské, prešovské a chustské) a zástupců emigrace, vydala tzv. Užhorodské memorandum a vyjádřila tak svou vůli stát se autonomní součástí Československé republiky.

Mezi lety 1919 a 1938 byl Užhorod hlavním městem Podkarpatské Rusi, součásti Československa. Město bylo ustanoveno centrem Podkarpatské Rusi a probíhal zde čilý stavební ruch. Velká část města vznikla podle československých plánů a architektů.

Koncem 30. let 20. století byl v Užhorodě dislokován prapor Stráže obrany státu pod velením podplukovníka Otto Francla. Tento prapor měl ke dni 24. září 1938 1022 mužů. Při bojovém nasazení proti záškodníkům a při ústupových bojích padlo 19 mužů tohoto praporu a dalších 40 mužů bylo zraněno.^[17]

V listopadu 1938 se Užhorod (a celý jih Podkarpatské Rusi) stal na základě Vídeňské arbitráže součástí Maďarského království. Nová hranice probíhala severně a východně od Užhorodu.

Dne 27. října 1944 osvobodil město 4. ukrajinský front^[18] Rudé armády. Po II. světové válce byla Podkarpatská Rus předána Sovětskému svazu, a Užhorod se tak stal součástí Ukrajinské SSR. Ještě téhož roku (1945) byla založena Užhorodská národní univerzita.

Současné postavení hlavního města Zakarpatské oblasti má Užhorod od roku 1946. V této době a později se město rozšiřovalo všemi směry, převážně ale dále na jih, kde bylo dostatek prostoru pro novou výstavbu. Vznikly zde proto dlouhé třídy a panelová sídliště.

Od roku 1991 je Užhorod součástí nezávislé Ukrajiny. Změna poměrů znamenala pro město velký ekonomický šok; průmyslové závody, které zaměstnávaly spoustu lidí a byly orientovány na trhy SSSR se dostaly do existenčních potíží a musely propustit tisíce zaměstnanců.

Po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny (1991) byl za starostu města několikrát zvolen kontroverzní podnikatel Serhij Ratušňak, jenž se v roce 2009 stal nechvalně známým pro své antisemitské výroky, zejména v souvislosti s tehdejším prezidentským kandidátem Arsenijem Jaceňukem.

V roce 2013 a 2014 se v Užhorodě konaly v souvislosti s politickými změnami na Ukrajině demonstrace proti tehdejší vládě. Účastnily se jich až čtyři tisíce lidí.^[19]

Dne 17. 12. 2018 byla v Užhorodě přerušena činnost Honorárního konzulátu ČR. Od té doby je místně příslušný Generální konzulát ČR ve Lvově.^[20]

Během prvních 50 dnů ruské invaze na Ukrajinu v únoru až dubnu 2022, jejíž součástí byly i letecké údery na území západní Ukrajiny, nebyl Užhorod ani jednou cílem útoku. V souvislosti s migrační vlnou vzrostl počet obyvatel metropole Zakarpatské oblasti dočasně zhruba na 150 000 lidí. Tato skutečnost zde vyvolala strmý růst cen pronájmů.^[21]

Od středověku do začátku 20. století byli převažující národností Maďaři. V roce 1910 bylo v posledním sčítání lidu, provedeném v Rakousko-Uhersku zjištěno 16 919 osob, z toho 13 590 maďarské národnosti, 1219 Slováků, 1151 Němců a 641 Rusínů.

Viditelnou změnu přineslo připojení k ČSR (Po roce 1925 byl jediným rusínským městem s většinou československé národnosti (38 %)). V roce 1921 zde žilo 20 601 obyvatel, z toho bylo 3 613 Čechů a Slováků, 5 291 Maďarů, 3 245 Rusínů a Rusů, 3 614 Židů a 418 Němců. V roce 1930 zde žilo 26 675 obyvatel, z toho bylo 8 030 Čechů a Slováků, 4 499 Maďarů, 6 260 Rusínů a Rusů, 5 897 Židů a 508 Němců; 1371 obyvatel bylo jiné národnosti.^[22]

Důležitým faktorem byl ale také růst počtu obyvatel města. Jestliže měl Užhorod v roce 1910 celkem 16 tisíc obyvatel, na počátku druhé světové války to byl již dvojnásobek a v roce 1960 se počet obyvatel pohyboval okolo padesáti tisíc. Těsně před rozpadem SSSR se blížil ke sto dvaceti tisícům. Vzhledem k charakteru Užhorodu jako regionálního centra se předpokládá do budoucna mírný nárůst počtu obyvatel, a to např. na 130 tisíc v roce 2030.^[23]

Podle sčítání v roce 2001, kdy zde žilo 117 317 obyvatel, tvořili Ukrajinci a Rusíni 77,8 %, Rusové 9,6 %, Maďaři 6,9 %, Slováci 2,5 % a Romové 1,5 %. 75 % obyvatel uvedlo jako svůj mateřský jazyk ukrajinštinu (v roce 1989 to bylo 65 %). Druhý zastoupený jazyk je ruský s 12,4 % a menšina obyvatel mluví také maďarsky (7 %).

Mezi vyznáními převládá řecké katolictví a pravoslaví. Užhorod (v jidiš אונגוואר‎) měl do holocaustu velmi silnou židovskou aškenázskou komunitu, cca 30 % všech obyvatel města v roce 1941 se k ní hlásilo.^[24]

Město Užhorod má vlastní samosprávu. Jeho zastupitelstvo má 38 členů. Volilo se do něj v posledních ukrajinských komunálních volbách v roce 2020.

Současnou vlajku města Užhorodu přijalo místní zastupitelstvo dne 14. června 1990. Tvoří ji dva vodorovné pruhy (modrý a zlatý) a je v poměru 1:2. Znak města odkazuje na ten, který byl používán již před první světovou válkou v rámci Uherska. Do roku 1990 byl také červený a jeho součástí byly srp a kladivo. Současnou podobu má od roku 1990.

(c) Bocskai László, CC BY 3.0

Užhorod je důležitým hospodářským centrem regionu. Město podporuje rozvoj podnikání. Sídlí zde čtvrtina všech obchodních subjektů v Zakarpatské oblasti. Nejvíce firem se věnuje obchodu, následuje průmysl, stavebnictví a podnikání s nemovitostmi. V oblasti ubytování a pohostinství působí zhruba sedmdesát podniků. V bankovním sektoru poskytuje služby přibližně 30 bank.

Od roku 1962 působí v Užhorodu také továrna na výrobu koňaku.

Město se podílí 38 % na celoregionálním objemu vyrobeného zboží a poskytnutých služeb. Ekonomický rozvoj byl možný především díky zahraničním investicím. V roce 2002 činily přímé zahraniční investice 8,4 milionu USD, v letech 2003 až 2004 potom 9,3 milionu USD a v roce 2005 13,3 milionu USD. Investiční aktivity ve městě realizovali investoři z 28 zemí.

Krajina jižně a jihovýchodně od Užhorodu je intenzivně zemědělsky obdělávána.

Průmysl byl rozvíjen méně za Rakousko-Uherska, do jisté míry i během ČSR a potom během období existence Sovětského svazu. Po roce 1991 došlo k hospodářské transformaci, která omezila roli průmyslu, přesto se v Užhorodu nicméně podařilo udržet nemalému počtu průmyslových podniků. Jiné, např. "Turbogaz", "Užhorodpribor", "Bolševik", "Elektrodvigatel", PO "Tisa" a další zkrachovaly. V roce 1990 pracovalo v místním průmyslu 26 tisíc lidí, v prvních dekádách 21. století to bylo zhruba devět tisíc. Průmyslová výroba se v roce 2004 pohybovala okolo 75 % úrovně roku 1990. Nejvíce zastoupené jsou: výroba strojů a zařízení, výroba nábytku, lehký průmysl, potravinářský průmysl apod. Průmysl se potýká především s nedostatkem investic a rozpadem původních trhů.

Již před rokem 1991 spolupracoval místní závod pro bytovou chemii se společností Spolana Neratovice.

Největšími přispěvateli do rozpočtu města jsou tyto podniky: Groklin-Karpaty LLC (šití potahů na autosedačky), Matyash and Matyash LLC, Konvektor Plant LLC (strojírenství). V průmyslových zónách okolo města potom působí některé společnosti, které na Ukrajinu přišly ze zemí západní nebo střední Evropy.

Průmyslové oblasti se nachází východně a jihovýchodně od města (na obou stranách řeky), na náhonu řeky Už východně od města se také nachází malá vodní elektrárna (ukrajinsky Ужгородська ГЕС).

Toto město má 6 turistických známek – č. 1 pro Horjanskou rotundu, č. 6 pro skanzen, č. 18 pro bustu T. G. Masaryka, č. 70 pro synagogu, č. 96 pro Užgorodský hrad a č. 136 pro krčmu „Deci u notáře“.

V rámci místní univerzity působí při Fyzikální fakultě také Laboratoř kosmického výzkumu (ukrajinsky Лабораторія космічних досліджень).

Užhorod je velkým silničním dopravním uzlem. Je zde silniční hraniční přechod Užhorod – Vyšné Nemecké, přes který vedou evropské silnice: E 50, E 58.

Hlavní silniční tah od slovenské hranice dále na východ směrem k Mukačevu prochází po obchvatu severně od města Užhorodu. Obchvat rovněž stojí i z jižní strany od města (silniční tah směrem k hraničnímu přechodu Záhony a maďarské hranici). Žádná dálnice do města nesměřuje. Výhledově bude zbudován u Vyšeného Nemeckého nový hraniční přechod, ke kterému bude směřovat slovenská dálnice D1.^[25]

Město má autobusové nádraží, ze kterého jezdí linkové autobusy různých dopravců např. do slovenských Michalovců a Košic. Je to např. společnost Eurobus.^[26]

Užhorod leží na jednokolejné elektrifikované trati Čop – Sambir – Lvov. Zdejší nádraží bylo počátkem 21. století rozšířeno a rekonstruováno.^[27] Odjíždějí odtud rychlíky do celé Ukrajiny a dříve také do Moskvy; mezinárodní a další dálkové vlaky odjíždějí z nedalekého Čopu. Také zde začíná železniční trať Užhorod – Haniska pri Košiciach sloužící pouze pro nákladní dopravu. Hlavní nádraží je umístěno na jihovýchodním okraji města, na druhé straně, než je historické centrum. Existuje také ještě stanice Užhorod-2, ta má ale význam více z hlediska nákladní přepravy. Po městě také existují i další železniční stanice a zastávky (260. km, Domanici, Park).

Až do 70. let 20. století do města ústila úzkorozchodná dráha z Antalovců..

V roce 1947 byla vybudována Užhorodská dětská železnice.^[28] Nacházela se na břehu řeky Už, při budově filharmonie. Část z ní se do 21. století dochovala, obnovena byla roku 2013.

Řeka Už není splavná a není využívána pro vodní dopravu.

Je zde mezinárodní letiště. Provoz na něm bývá občasný, v roce 2022 měl být obnoven pravidelný provoz.^[29][30] Jeho ranvej je postavena nicméně tak, že v jedné straně vstupují startující/přistávací letadla bezprostředně do slovenského vzdušného prostoru. Letiště bylo v Užhorodu otevřeno již v roce 1929.

Užhorod je jediné oblastní město na Ukrajině, ve kterém nejsou nasazeny vozidla městské dopravy s elektrickou trakcí, tj. tramvaje nebo trolejbusy, přepravu zajišťují pouze autobusy a maršutky (minibusy). V 70. letech 20. stol. bylo plánováno zavedení trolejbusové dopravy,^[31] tento plán se však neuskutečnil. Důvodem byla skutečnost, že plánovaná trať (která měla spojit průmyslové oblasti se středem města) měla protínat elektrifikovanou železniční trať.^[32] Původní systém městské hromadné dopravy se rozpadl v souvislosti s rozpadem SSSR a dlouho městskou dopravu zajišťovaly v Užhorodu pouze maršrutky. Teprve až v roce 2018 se podařilo autobusový systém obnovit.^[33] Město pořídilo deset dvanáctimetrových klasických autobusů.

Užhorod je kulturním centrem Zakarpatské oblasti. Působí zde Užhorodská národní univerzita s více než deseti fakultami, včetně maďarskojazyčné Fakulty humanitních a přírodních věd. Její areál (kampus) se nachází v blízkosti Velkého Galaga a sportovního areálu u řeky Uh. V roce 2020 se nacházely v Užhorodu tři vysoké školy na kterých studovalo 13,8 tisíc studentů.^[34]

Již po druhé světové válce zde vznikla hudební škola.^[35]

V rámci první uvedené vysoké školy je provozována v Užhorodě také jediná (již zmíněná) botanická zahrada.

Užhorodská Ukrajinská teologická akademie^[36] je provozována ukrajinskou pravoslavnou církví. Nese název po sv. Cyrilu a Metodějovi. Sídlí zde také řeckokatolický učitelský seminář.^[36]

V severní části Užhorodu (část Malá Praha/Мала Прага) se nachází oblastní nemocnice.

Naprostá většina regionálních médií působí v Užhorodu. Některé z nich působí v řadě menšinových jazyků, také např. v maďarštině.

Sídlí zde vydavatelství Karpaty.

Mezi nejúspěšnější sporty ve městě patří fotbal a ženská házená. V dobách existence SSSR zde existovalo sportovní centrum "Junist".^[37] Při břehu řeky Už mezi Bezdoským parkem a Velkým Galagem se nachází areál s řadou hřišť a sportovišť, včetně kryté haly Burevisnik (ukrajinsky Буревісник).

• SK Rusj Užhorod – zaniklý fotbalový klub založený v roce 1925. Jeho největším úspěchem byl v sezoně 1935/36 postup do Fotbalové ligy Československa, ze které po roce sestoupil. Během 2. světové války klub zanikl a po přičlenění Užhorodu k Sovětskému svazu už nebyl obnoven.
• FK Hoverla Užhorod – fotbalový klub založený v roce 1946, v nejvyšší ukrajinské soutěži odehrál 8 sezon. Domovskou arénou FC Hoverla je stadion Avangard. Klub hrál v nejvyšší lize čtyřikrát, a to v sezonách 2001/02, 2004/05, 2005/06 a 2007/08.
• FK Minai – Fotbalový tým založený v roce 2015.

Užhorod hostí nejstarší atletické závody na Ukrajině – Mezinárodní pohár přátelství.

• HK Karpaty Užhorod – ženský házenkářský klub, trojnásobný medailista z mistrovství Ukrajiny a v sezóně 2011/12 průběžně vedoucí celek nejvyšší ukrajinské soutěže.

V lokalitě Malá Praha se v blízkosti místní nemocnice (za první republiky vojenské nemocnice) nacházela vojenská kasárna (za první republiky sídlo 36. pěšího pluku).^[22] Ve čtvrti Malé Galago existuje také věznice, a to jako součást bývalé budovy zemského a okresního soudu.

• Regionální muzeum (ukrajinsky Краєзнавчий музей) bylo založeno v roce 1945.^[38]
• Zakarpatské muzeum lidové architektury a života, ^[2] které bylo otevřen v roce 1970.^[39] a které se nachází poblíž hradu a zahrnuje skanzen s dobovými dřevěnými domy a kostelem sv. Michala.^[40]
• Zoologické muzeum při místní univerzitě^[9]
• Muzeum umění.^[15][41]

Mezi kulturní instituce patří Zakarpatské oblastní divadlo, které nese název po bratrech Juriju Augustinovi a Jevhenijovi Serhijovi, nachází se stranou centra města (na ulici Lva Tolstého). Slavnostně bylo otevřeno v druhé polovině 80. let 20. století.

Zakarpatské oblastní loutkové divadlo stojí přímo ve středu města na Divadelním náměstí. Slouží od roku 1980.

Užhorodské městské divadlo bylo založené roku 1920.^[42]

V Užhorodu také existuje divadlo pod širokým nebem (amfiteátr), který leží na severním okraji města, v přírodním a do krajiny zasazeném svahu.

Galerie Užhorod zde existuje již od roku 1998, dále se další výstavní prostor nachází v Zakarpatském uměleckém muzeu Josifa Bokšaje. Galerie Ilko^[43] byla otevřena roku 2013. V metropoli oblasti ještě stojí neformální umělecká galerie s názvem Koridor.

Každý rok se pravidelně konají v Užhorodě tzv. Dny Sakury. Název akce odkazuje na značný počet třešňových alejí po celém městě. Událost zahrnuje trhy, prezentaci dějin města a další.^[44] V rámci jarní akce se volí na konci vždy tzv. Král Sakury.

Den města Užhorodu se pravidelně slaví 27. září na svátek Povýšení svatého kříže.

V Užhorodě se nachází řada kulturních památek, včetně osmi památek, celonárodního významu,^[45] 15 památek místního významu a řady dalších dle ukrajinských zákonů. Z nich se v samotném Užhorodě nachází řada navštěvovaných a historicky hodnotných staveb:

• Dominantou je Užhorodský hrad, stojící na 30 m vysoké sopečné vyvýšenině; dnes je zde muzeum^[15][39] s několika expozicemi.
• Kalvárie severně od středu města s hřbitovem. Do roku 1991 byla označována jako pahorek slávy, nachází se zde také vojenský hřbitov vojáků Rudé armády.
• Na vojenském hřbitovu z 1. světové války, který je na kraji města, bylo pohřbeno přes tisíc padlých vojáků. V letech 1922 až 1938 zde byl posádkový hřbitov.^[46]
• Mezi památkově chráněné objekty v Užhorodu patří episkopální palác (ukrajinsky Резиденція єпископа), z roku 1646,^[47] přebudovaný v druhé polovině 19. století.^[48] Sloužil jako rezidence představitelům řeckokatolické církve. Stojí na Kapitulní ulici.^[15] Dříve se jednalo o jezuitskou kolej.
• Župní palác^[47][49], kde sídlila regionální administrativa do roku 1918.
• Lesnický dům z 18. století v Radvanci^[47]
• Stodola a vinný sklep, ul. Františka II. Rákóczho 2, z roku 1781^[47]
• Místní část Malé Galago zahrnuje řadu budov z období první československé republiky. Architektem hlavní pošty, která byla postavena v letech 1928–1930 ve funkcionalistickém stylu, je Josef Gočár.
• Řada historických budov je umístěna v jižní části středu města na druhé straně řeky Už, a to okolo Petőfiho náměstí (dříve Stalinovo, Masarykovo).

• Řeckokatolická katedrála Povýšení svatého Kříže se dvěma věžemi byla postavena roku 1878^[50] a sloužila původně římským katolíkům.^{[pozn. 1]}
• Kostel svatého Jiří, který byl dokončen roku 1611 z iniciativy rodu Drughetů.
• Užhorodská synagoga (aškenazská) dosud stojí, byla však přeměněna na filharmonii^[15][2] a zbavena všech náboženských předmětů.
• Horjanská rotunda patří mezi nejstarší církevní stavby dnešní Zakarpatské oblasti, pochází z konce 10. století.^[51][52]

• V jižní části města stojí Chrám Krista Spasitele, a to na rohu ulic Svobody a Švabska.

Ve městě se nachází celá řada soch, která připomíná významné osobnosti. Mezi ně patří první prezident ČSR T. G. Masaryk^[5]; kromě něj zde má svoji sochu ale také Švejk.^[53] Mezi další osobnosti, které zde mají svoji sochu, patří také malíř Ignac Roškovič.^[15] Od roku 1989 existuje v Užhorodu i socha ukrajinského básníka Tarase Ševčenka, jejíž realizace byla připravována od roku 1983.^[54] V roce 2022 byla v rámci derusifikace Ukrajiny odstraněna socha Puškina.^[55]

• Pomník Tomáše Garrigue Masaryka od akademického sochaře Josefa Vajce, pochází z roku 2002.^[56]
• Pomník malířů Vojtěcha Erdélyho a Jozefa Bokšaye, z roku 1993^[47]

Panoramatický pohled na zdi místního hradu.

• Budapešť, Maďarsko – 330 km
• Bratislava, Slovensko – 490 km
• Varšava, Polsko – 550 km
• Vídeň, Rakousko – 573 km
• Bělehrad, Srbsko – 585 km
• Záhřeb, Chorvatsko – 670 km
• Praha, Česko – 740 km
• Kišiněv, Moldavsko – 750 km
• Bukurešť, Rumunsko – 780 km
• Kyjev, Ukrajina – 798 km
• Lublaň, Slovinsko – 815 km
• Sofie, Bulharsko – 898 km
• Sarajevo, Bosna a Hercegovina – 900 km
• Berlín, Německo – 907 km
• Minsk, Bělorusko – 920 km
• Skopje, Severní Makedonie – 940 km
• Vilnius, Litva – 947 km

Větší města v okruhu Užhorodu:

	Prešov (~115 km)	Lvov (~133 km)	Kyjev (~798 km)
	Košice (~98 km), Bratislava (~490 km)		Ivano-Frankivsk (~293 km)
		Užhorod
	Nyíregyháza (~92,6 km), Tokaj (~121 km)	Satu Mare (~138 km), Cluj Napoca (~316 km)	Sighetu Marmației (~170 km)

• Peter Áč (* 1943), slovenský fotograf
• Károly Balla^[57] (1957), básník, prozaik a novinář maďarské národnosti
• Emil Bok (1925–2007), český básník a výtvarník
• Vladimír Brehovszký (1925–1976), malíř, ilustrátor, grafik a kurátor výstav
• Chajim Brody (1868–1942), rabín a literární historik
• Juraj Demeč (* 1943), československý atlet a sprinter
• Vasyl Fedak (1911–1991), fotbalový brankář, trenér a sportovní novinář
• József Gáti (1885–1945), československý politik a poslanec
• Anton Hajduk (1933–2005), slovenský astronom
• Ludvík Hanina (1912 – 80. léta), československý voják a příslušník operace Glucinium
• Jaromír Hořec (1921–2010), český básník
• Konstantin Hrabar (1877–1938), třetí guvernér Podkarpatské Rusi
• Andrej Kopčaj (1943–2012), český manažer
• Sergej Kohut (* 1940), slovenský právník, soudce Ústavního soudu SR
• Karol Klobušický (1935–1994), slovenský pedagog a fyzik
• Zoe Klusáková-Svobodová (1925–2022), profesorka politické ekonomie
• Fedir Kuruc (1910–1992), rusínský fotbalista
• Sándor Mágócsy-Dietz (1855–1945), botanik, člen Maďarské akademie věd
• Ludmila Mojžíšová (1932–1992), terapeutka, zabývající se rehabilitací a cvičením pro léčení neplodnosti
• Josef Mráz (1922–1981), český herec
• Richard Rokyta (* 1938), český fyziolog
• Pavel Runov, (1976), ukrajinský hráč na akordeon.
• Samuel Schillinger (1903–1998), fotbalista, záložník, reprezentant Československa
• Ladislav Schramm (1920–1980), slovenský matematik
• Zsuzsanna Sirokay (* 1941), klavíristka
• József Szabó (1940), sovětský fotbalista a fotbalový trenér
• Dušan Vančura (1937^[58]–2020), hudebník, textař, člen skupiny Spirituál kvintet
• Karel Vaš (1916–2012), československý voják a prokurátor
• Lajos Vöneki (1830–1890), voják
• Zdeněk Zuska (1931–1982), český a československý politik

• Juraj Joanik Bazilovič (1742–1801), historik
• Anton Beskid (1855–1933), rusínský právník, politik a guvernér Podkarpatské Rusi v letech 1923–1933

• Jozef Bokšay (1891-1975), podkarpatský malíř

• Andrej Bródy (1895–1946), pedagog a politik, předseda první nezávislé vlády Podkarpatské Rusi v rámci druhé československé republiky.
• Adolf Ivanovič Dobriansky-Sačurov (1817–1901), rusínský národní buditel
• Alexander Duchnovič (1803–1865), rusínský národní buditel
• Vojtěch Erdélyi (1891-1955), podkarpatský malíř
• Otto Francl (1896–1950), československý generál
• Karel Klapálek (1893–1984), československý generál
• Ivan Olbracht (1882–1952), český spisovatel^[59]
• Oleg Svátek (1888–1941), československý generál
• Ludvík Svoboda (1895–1979), československý prezident, voják a politik
• Augustin Vološin (1874–1945), podkarpatskoruský duchovní řeckokatolické církve, učitel, československý politik, prezident Karpatské Ukrajiny

Ve městě jsou konzuláty Maďarska, Rakouska a Slovenska.^[60] Užhorod uzavřel partnerství s následujícími městy:

• Békéscsaba, Maďarsko
•  Corvallis, Oregon, USA
• Česká Lípa, Česko
• Darmstadt, Německo
• Horsens, Dánsko
• Jarosław, Polsko
• Jihlava, Česko
• Košice, Slovensko
• Krosno, Polsko
• Michalovce, Slovensko
• Moskva, Rusko
• Nyíregyháza, Maďarsko
• Orel, Rusko
• Pula, Chorvatsko
• Sárospatak, Maďarsko
• Satu Mare, Rumunsko
• Trogir, Chorvatsko

• 
  Pomník Vojtěcha Erdélyho a Jozefa Bokšaye

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ужгород na ruské Wikipedii.

• LUKAVEC, Jan. Kde se naše vlast dotýkala Číny: Užhorod. In Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Malvern, 2013. 317 s. ISBN 978-80-87580-61-5. 
• KUŠNIR, B. G. Užgorod = Oujgorod = Uszgorod = Ujgorod = Užhorod. Užhorod: Karpaty, 1990. ISBN 5-7757-0055-4. 
• PRECLÍK, Vratislav: „Prezident Masaryk a Podkarpatská Rus“, in Náš kalendář 2023, 176 str., M/T – +38 050 539-96-17. www.klubtgm.cz, S. 15-35, Vydavatel Klub TGM (Čech.Ukr), Užhorod, prosinec 2022
• RYCHLÍK, Jan, RYCHLÍKOVÁ Magdalena. Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946. Praha: Vyšehrad, 2016. ISBN 978-80-7429-556-0.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Užhorod na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Užhorod v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• (česky) Stránky o Užhorodu včetně praktických informací
• (česky) Užhorod – průvodce po městě + fotografie
• (ukrajinsky) Turistické informace po Ukrajině
• (česky) Karpatia – všeobecné aktuální informace o Zakarpatí i Ukrajině, katalog ubytování