Užhorodské memorandum

Užhorodské memorandum je označením dokumentu vzešlého z porady Centrální rusínské národní rady (CRNR) 8. května 1919, kterou tento společný orgán rusínských národních rad (užhorodské, prešovské a chustské) i zástupců emigrace vyjádřil svou vůli stát se autonomní součástí Československé republiky.[1][2] Dokument potvrzoval výsledky plebiscitu politicky aktivních Rusínů v USA z prosince 1918 a zahrnoval čtrnáct bodů, jež formuloval podle amerického vzoru Grigorij Žatkovič.[3]

Pro rusínskou politickou reprezentaci bylo připojení k Československu v té době prakticky poslední alternativou, neboť z Ruska plynula obava kvůli bolševismu, Západoukrajinská lidová republika a ani Ukrajinská lidová republika již v té době neexistovaly a konečně maďarsky orientovaní Rusíni ztratili po komunistickém převratu oporu v Budapešti. CRNR vznikla 8. května 1918 a do 16. května 1918 projednala budoucí vztahy Rusi s Československem.[4] Rada zároveň navrhla Grigorije Žatkoviče jako budoucího ministra rusínského státu v Československu.[4] CRNR vyslala 23. května 1919 do Prahy víc jak stočlennou deputaci, kterou přijal ministr vnitra Antonín Švehla i prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk.[5]

Význam Užhorodského memoranda spočíval především – vedle prosincového plebiscitu Rusínů v USA – ve vyjádření skutečné vůle rusínské reprezentace vstoupit jako autonomní prvek do svazku s Československem. Memorandum bylo také zasláno jako projev „přání lidu Podkarpatska“ na mírovou konferenci do Paříže.[3] Slíbenou autonomii však Podkarpatská Rus získala až s účinností od poloviny prosince 1938 v souvislosti s ústavním zákonem č. 328/1938 Sb. z. a n. a autonomií Slovenska.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ POP, Ivan. Dějiny Podkarpatské Rusi v datech. Praha: Libri, 2008. 534 s. ISBN 80-7277-237-6. S. 296. 
  2. ↑ LAUTRBACHOVÁ, Jana. Vznik Československé republiky a státní správa (1918 – 1920). Brno: Právnická fakulta MU v Brně, 2007/2008. 46 s. Dostupné online. S. 9. Bakalářská práce. 
  3. ↑ a b ČAPKA, František. XI. Léta první i druhé republiky a protektorátu - pokračování: 1919. Dějiny zemí Koruny české v datech [online]. 1999 [cit. 2009-10-03]. Čís. 85. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-20. 
  4. ↑ a b Pop (2008). s. 297.
  5. ↑ Pop (2008). s. 297-298.
  6. ↑ PRECLÍK, Vratislav: "Profesor Masaryk a Podkarpatská Rus právě před sto lety", in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, leden - březen 2019, roč.XXVII. čís. 125. ISSN 1210-1648, str.18 – 23

Související články

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“