USS Halibut (SSGN-587)

Základní údaje
Typ:	radarová ponorka
Číslo trupu:	587
Zahájení stavby:	11. dubna 1957
Spuštěna na vodu:	9. ledna 1959
Uvedena do služby:	4. ledna 1960
Osud:	vyřazena 1976 recyklována a sešrotována 1994
Předchůdce:	třída Grayback
Takticko-technická data
Výtlak:	3846 t(na hladině) 4895 t (pod hladinou)
Délka:	106,7 m
Šířka:	9 m
Ponor:
Pohon:	1× reaktor, 2× turbína
Rychlost:	15 uzlů (na hladině) 15,5 uzlu (pod hladinou)
Posádka:	111
Výzbroj:	6× 533mm torpédomet (6×1) 5× Regulus I

USS Halibut (SSGN-587) byla jaderná ponorka námořnictva Spojených států amerických z doby studené války. Byla postavena jako nosič letounových střel s jadernou hlavicí. V  letech 1960–1965 ponorka sloužila jako prostředek jaderného odstrašení. Od roku 1965 byla reklasifikována na útočnou ponorku (SSN-587).^[1] Od roku 1966 sloužila k výzkumu a špionážním operacím, například roku 1968 nalezla vrak sovětské raketonosné ponorky K-129 a v 70. letech 20. století opakovaně odposlouchávala sovětskou komunikaci vedenou podmořským kabelem. Ponorka byla vyřazena roku 1976 a později byla sešrotována.

Jednalo se o první jadernou ponorku přímo zkonstruovanou pro nesení řízených střel.^[2] Nosiče řízených střel se během služby neosvědčily a ve službě je jako prostředky jaderného odstrašení vytlačily mnohem praktičtější nosiče balistických raket (viz třída George Washington).^[2][3]

Stavba

Střela s plochou dráhou letu Regulus I

Stavbu ponorky provedla loděnice Mare Island Naval Shipyard ve Vallejo ve státě Kalifornie. Stavba byla zahájena 11. dubna 1957, trup byl na vodu spuštěn 9. ledna 1959 a dne 4. ledna 1960 byla ponorka uvedena do služby.^[4]

Konstrukce

Hlavní výzbrojí ponorky bylo pět řízených střel Regulus I, které byly umístěny v podpalubním hangáru na přídi.^[2] Později měla být vyzbrojena čtyřmi nadzvukovými střelami Regulus II, jejich vývoj však byl zrušen. Dále byla ponorka vyzbrojena šesti 533mm torpédomety (čtyři příďové a dva záďové). Pohonný systém tvořil jaderný reaktor S3W a dvě turbíny, pohánějící dva lodní šrouby. Pohonný systém měl na šroubu výkon 6600 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 15,5 uzlu pod hladinou.^[1]

Operační služba

Halibut vypouští střelu Regulus. V pozadí letadlová loď USS Lexington (CV-16)

Ponorka Halibut byla nosičem letounových střel v letech 1960–1965. Během služby se však projevily některé nedostatky nosičů střel Regulus, např. se před útokem musely vynořit, aby byly jejich střely připraveny ke startu a poté je musely za letu navádět plujíc v periskopové hloubce, což je činilo zranitelnými.^[2] Daleko praktičtějšími se nakonec ukázaly nosiče balistických raket, které je brzy zcela nahradily. Proto byla Halibut roku 1965 přestavěna na stíhací ponorku a od 8. srpna 1965 nesla označení (SSN-587).^[4]

V roce 1966 byla ponorka upravena pro špionážní úkoly (oficiálně pro hlubokomořský výzkum), zejména vyhledávání sovětských balistických raket na dně Pacifiku (projekt Sand Dollar – písečný dolar). Byla vybavena moderní elektronikou včetně výkonného počítače Sperry UNIVAC 1224, senzory, kamerami, temnou komorou a mohla též nést dvě dálkově ovládané miniponorky schopné ponorů do hloubky až 6100 metrů.^[5] Manévrovací schopnosti ponorky zlepšovalo několik dokormidlovacích zařízení. Pod trupem byly ližiny umožňující ponorce dosednutí na mořské dno. Speciální vybavení a jeho obsluha pracovali v bývalém hangáru střel Regulus II, přezdívaném Bat Cave (česky: netopýří jeskyně). Na zádi byla umístěna maketa hlubokomořského plavidla DSRV, ukrývající prostory pro potápěče, včetně přechodové komory.^[6]

V srpnu 1968 takto upravená ponorka v rámci tajné operace projekt Azorian přes 3000 kilometrů severozápadně od Havajských ostrovů v hloubce 5053 metrů nalezla vrak sovětské raketonosné ponorky K-129 projektu 629 (třída Golf II). Při následném průzkumu vraku pořídila na 22 tisíc fotografií.^[5] Sami Sověti přitom v té době přesnou polohu ponorky K-129 neznali. Za úspěšnou misi byla ponorka Halibut oceněna prezidentskou citací.^[2]

Roku 1971 prováděla speciální operaci Ivy Bells, při které nalezla na dně Ochotského moře vedoucí podmořský kabel a odposlouchávala komunikaci mezi sovětskou ponorkovou základnou v Petropavlovsku na Kamčatce a námořním velitelstvím ve Vladivostoku. Akci znovu úspěšně opakovala v letech 1972, 1974 a 1975, za což byla celkem čtyřikrát oceněna citací „Navy Unit Citation“ (NUC).^[2]

Vyřazení

Sovětská ponorka K-129

Ponorka byla ze služby vyřazena 30. června 1976. Poté se nacházela v rezervě. Z námořního registru byla vymazána 30. dubna 1986. Následně byla odtažena na základnu Puget Sound Naval Shipyard v Bremertonu ve státě Washington, kde čekala na recyklaci. Likvidace ponorky byla dokončena 9. září 1994.^[4]

Odkazy

Reference

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 223. (česky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu USS Halibut na Wikimedia Commons
• Secret Sub - USS Halibut [online]. Covert Shores, rev. 2015-01-02 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. (anglicky)