USS Morris (DD-417)

USS Morris (DD-417) v roce 1943
Základní údaje
Typ:torpédoborec
Třída:třída Sims
Zahájení stavby:7. června 1938
Spuštěna na vodu:1. června 1939
Uvedena do služby:5. března 1940
Osud:těžce poškozen 6. dubna 1945
neopraven, sešrotován 1947
Takticko-technická data
Výtlak:1764 tn (standardní), 2313 tn (plný)
Délka:106,17 m
Šířka:11 m
Ponor:
Pohon:2× turbínové soustrojí
3× kotel
50 000 shp
Rychlost:35 uzlů
Posádka:192
Výzbroj:5× 127mm kanón
4× 12,7mm kulomet
8× 533mm torpédomet
(později):
4× 127mm kanón
4× 40mm kanón
4× 20mm kanón
8× 533mm torpédomet

USS Morris (DD-417) byl americký torpédoborec třídy Sims. Postaven byl v letech 1938–1940. Za druhé světové války operoval v Pacifiku, kde například asistoval při záchraně posádek čtyř potápějících se amerických letadlových lodí – USS Lexington, USS Yorktown,USS Hornet a USS Liscome Bay. V roce 1945 byl u Okinawy těžce poškozen japonským letounem kamikaze a již nebyl opraven. V roce 1945 byl proto vyřazen a následně roku 1949 sešrotován.

Stavba

Morris postavila loděnice Norfolk Navy Yard. Kýl lodi byl založen 7. června 1938, dne 1. června 1939 byla loď spuštěna na vodu a konečně 5. března 1940 byla uvedena do služby.[1]

Konstrukce

Základní výzbroj tvořilo pět 127mm kanónů, z nichž kanóny 1, 2 a 3 byly umístěny v dělových věžích, zatímco čísla 3 a 4 stála v nekrytých postaveních. Torpédovou výzbroj představovalo celkem 12 hlavní ráže 533 mm – loď nesla tři čtyřhlavňové torpédomety. Protiletadlovou výzbroj zpočátku tvořily pouze čtyři 12,7mm kulomety. Během války byla zejména posilována protiletadlová výzbroj, prostor pro nové protiletadlové kanóny přitom byl získán i demontáží třetího 127mm kanónu.[2] Pohonný systém tvořily tři kotle Babcock and Wilcox a dvě turbíny Westinghouse. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.

Operační nasazení

Těžce poškozený USS Lexington v doprovodu křižníku USS Minneapolis a torpédoborců USS Morris, USS Anderson a USS Hammann

Morris se po dokončení stal vlajkovou lodí 2. eskadry torpédoborců. Před vstupem USA do války tato eskadra eskortovala atlantické konvoje. Po útoku na Pearl Harbor dne 7. prosince 1941 a následném vstupu USA do války byla celá eskadra převelena do Pacifiku. Jen Morris se poněkud zdržel, protože byl v Charlestonu, jako první americký torpédoborec, vybaven radarem pro řízení palby.[3][1] Ke své jednotce se tak připojil až v únoru 1942.[3]

Stal se součástí svazu Task Force 17 a účastnil se bitvy v Korálovém moři, ve které doprovázel americké letadlové lodě. Během střetnutí sestřelil jeden nepřátelský letoun a další dva poškodil. Poté, co byla v těžce poškozena letadlová loď USS Lexington, pomáhal při pokusech o její záchranu a před potopením lodi vzal na palubu 500 trosečníků z její posádky. Morris přitom utrpěl poškození nástaveb a musel odplout do Pearl Harboru k opravám, aby se mohl další měsíc zapojit i do bitvy u Midway. V té musel znovu zachraňovat trosečníky, tentokrát z letadlové lodě USS Yorktown.[3]

Torpédoborec se poté zapojil do guadalcanalské kampaně a bojoval v bitvě u ostrovů Santa Cruz. V ní sestřelil šest japonských letounů[1] a pomáhal v boji o záchranu další letadlové lodi, tentokrát USS Hornet. Po jejím potopení vzal opět na palubu přes 500 trosečníků, přičemž si opět poškodil vlastní nástavbu.[3]

V květnu 1943 byl torpédoborec krátce nasazen na Aleutských ostrovech. Po návratu do středního Pacifiku v listopadu 1943 loď podporovala ofenzivu v oblasti Gilbertových ostrovů. Když tu byla u atolu Makin ponorkou I-175 potopena eskortní letadlová loď USS Liscome Bay, Morris opět převzal část trosečníků (již počtvrté).[3][1]

Od října 1944 Morris operoval při invazi na Filipíny a později též bojoval u Okinawy. Právě u Okinawy Morrise dne 6. dubna 1945 zasáhl japonský sebevražedný letoun Nakadžima B5N, který dopadl mezi přední dělové věže a způsobil vážný požár lodi. Těžce poškozený torpédoborec byl provizorně opraven v Kerama Retto a poté odplul do San Francisca, ale již nebyl opraven. Dne 9. listopadu 1945 byl vyřazen ze služby, v roce 1947 prodán k sešrotování a o dva roky později opravdu skončil v hutích.[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku USS Morris (DD-417) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d DD-417 Morris [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-04-26 [cit. 2011-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 262. 
  3. ↑ a b c d e f USS Morris [online]. Destroyer History Foundation [cit. 2011-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Loďstva států účastnících se druhé světové války. Praha: Naše vojsko, 1994. 231 s. ISBN 80-206-0245-3. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Naval jack of the United States (1960–1975, 1977–2002).svg
The jack of the United States. From 1960 to 1975, 1977 to 2002, and from 2019 to the present, this flag was the naval jack as well.
USS Morris (DD-417) underway at sea on 6 December 1943 (NH 107277).jpg
The U.S. Navy destroyer USS Morris (DD-417) underway at sea on 6 December 1943.
USS Minneapolis (CA-36) and destroyers stand by the sinking USS Lexington (CV-2), 8 May 1942 (80-G-16668).jpg
View of an explosion amidships on the U.S. Navy aircraft carrier USS Lexington (CV-2), 8 May 1942. This is probably the explosion at 1727 hrs that took place as the carrier's abandonment was nearing its end. The ships standing by include the heavy cruiser USS Minneapolis (CA-36) and destroyers USS Anderson (DD-411), USS Hammann (DD-412) and USS Morris (DD-417).