USS Tucumcari (PGH-2)

USS Tucumcari (PHG-2)
Základní údajeVlajka
Typ:dělový člun
Číslo trupu:PGH-2
Jméno podle:Tucumcari, Nové Mexiko
Zahájení stavby:1. září 1966
Spuštěna na vodu:16. července 1968
Uvedena do služby:7. března 1967
Osud:vyřazen
Předchůdce:USS Flagstaff (PGH-1)
Následovník:třída Pegasus
Takticko-technická data
Výtlak:? t (standardní)
58 t (plný)
Délka:21,9 m
Šířka:5,9 m
Ponor:1,4 m
Pohon:1 plynová turbína
1 diesel
3000 hp + 160 hp
Rychlost:40+ uzlů
Výzbroj:1× 40mm kanón
4× 12,7mm kulomet (2×2)
1× 81mm minomet

USS Tucumcari (PGH-2) byl křídlatý dělový člun amerického námořnictva. Plavidlo sloužilo k ověření koncepce rychlých pobřežních bojových lodí. Novinkou byl pohon pomocí vodních trysek. Na základě člunu Tucumcari byly vyvinuty italské raketové čluny třída Sparviero.[1]

Stavba

Plavidlo bylo objednáno roku 1966. Postavila jej loděnice korporace Boeing v Seattlu, aby vyzkoušela svou koncepci křídlových člunů Jetfoil (později užita u civilních lodí Boeing 929 Jetfoil). Dělový člun USS Flagstaff (PGH-1) byl naopak konkurenčním projektem společnosti Grumman. Stavba člunu Tucumcari byla zahájena 1. září 1966, přičemž trup byl na vodu spuštěn 16. července 1968. Hotový člun byl do služby přijat 7. března 1967.[2]

Konstrukce

Tucumcari

Výzbroj tvořil jeden 40mm kanón Bofors, dva dvojité 12,7mm kulomety M2HB a jeden 81mm minomet (od roku 1971 nahrazen jinou zbraní).[3] Pohonný systém byl koncepce CODOG. Při plavbě nízkou rychlostí loď pomocný diesel o výkonu 160 hp. V bojové situaci pohon zajišťovala plynová turbína Bristol Proteus o výkonu 3000 hp a vodní trysky. Nejvyšší rychlost přesahovala 40 uzlů (dle některých pramenů až 50 uzlů[2]).[1]

Operační služba

Tucumcari po najetí na útes

Na přelomu let 1969–1970 byl člun na několik měsíců zkušebně nasazen při pobřežním hlídkování ve Vietnamské válce. Do San Diega se vrátil v březnu 1970.[3] Dne 16. listopadu 1972 byl člun těžce poškozen, když ve vysoké rychlosti najel na korálový útes u ostrova Vieques v Portoriku. Protože by oprava byla neekonomická, byl v listopadu 1973 vyškrtnut z námořního registru a následně krátce používán Naval Ship and Research Development Center v Annapolisu k pokusům. V roce 1973 byl sešrotován.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 152. 
  2. ↑ a b c Tucumcari (PHG 2) [online]. Navsource Online [cit. 2015-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b PGHFlagstaff -1 & Tucumcari -2 [online]. Warboats.org [cit. 2015-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

USS Tucumcari (PGH-2).jpg
USS Tucumcari (PGH-2) hydrofoil patrol vessel, used by the U.S. Navy between 1968 and 1973. This vessel was a Boeing JetFoil predecessor.
USS Tucumcari (PGH-2) underway side view c1971.jpg
Aft view of the U.S. Navy hydrofoil patrol gunboat USS Tucumcari (PGH-2) underway near the Naval Amphibious Base Little Creek, Virginia (USA), circa 1971.
USS Tucumcari (PGH-2) Grounding 01.JPG
View of the grounded hydrofoil USS Tucumcari (PGH-2) on 16 November 1972. While participating in simulated combat operations with other amphibious forces off Vieques Island, Puerto Rico, she unexpectedly ran aground. Hitting a coral reef at 40+ knots, Tucumcari was stopped dead within the length of her hull, forcing the front strut aft and shearing off the port and starboard foils. Several crewmen were injured and two crewmen had to be air lifted by helicopter from the grounded vessel. The fate of Tucumcari was sealed during salvage operations. While attempting to blast the boat free from the coral reef using explosives, further damage was incurred. The damage was so severe that it was deemed uneconomical to repair.