U lužického semináře

U lužického semináře
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
Městská částPraha 1
Část obceMalá Strana
Poloha50°5′18,21″ s. š., 14°24′33,8″ v. d.
Začíná naKarlův most
Končí naLetenská, Mánesův most
Historie
Pojmenováno poLužický seminář
Další údaje
PSČ118 00
Kód ulice473812
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ulice U lužického semináře[Pozn. 1][1] na Malé Straně v Praze vede od Karlova mostu obloukem za Čertovkou k Letenské ulici a Mánesovu mostu. Většina domů zde je památkově chráněna od roku 1964. Název nese podle Lužického semináře, který v těchto místech založili v 1. polovině 18. století bratři Šimonové z Horní Lužice. V ulici se nachází vchod do Vojanových sadů, které obklopuje vysoká zeď právě z ulice U lužického semináře.

Historický vývoj ulice

Ulice U lužického semináře na císařském povinném otisku mapy stabilního katastru Čech z roku 1852.

Název ulice je odvozen od Lužického semináře, který zde stojí od roku 1728. Ne vždy se však ulice jmenovala U lužického semináře. Dříve nesla název Dolejší Mostecký plácek. Jak dokládají císařské otisky map stabilního katastru Čech z roku 1852, jednotlivé části ulice nesly rozličná pojmenování. Okolí v bezprostřední blízkosti Karlova mostu se nazývalo Pod mostem (Unter der Brücke), a to až k domům čp. 111 a 114 (pokud vycházíme z číslování domů uvedeném na císařském otisku). Z tohoto místa k domu čp. 139 nesla název Nová ulice (Neue Gasse) a od tohoto bodu směrem k dnešnímu Klárovu Lodní (Schiffs Gasse), někdy se taktéž uvádí Na břehu. Okolí domu čp. 111/44 se říkávalo Plac u staré zbrojnice, jelikož zde sídlila zbrojnice. Později ji vystřídala káznice a nakonec dokonce jatka.[2] Jméno Lužická nesla celá ulice až od roku 1870, U lužického semináře (taktéž U lužického semináře[3]) pak od roku 1947[4], tedy v takové podobě, jakou má dodnes.

Budovy

Dům U Tří pštrosů (čp. 76) - U lužického semináře 1

Pozdně renesanční dům z konce 16. století s fragmenty renesanční nástěnné malby Daniela Alexia z Květné.[5] Kromě renesančních maleb a sklepů je pro budovu charakteristická i barokní soška Jana Nepomuckého, pravděpodobně z 18. století. Údajně až do těchto míst dříve sahala zahrada arcibiskupského dvora.[6]

Dům U Tří pštrosů bývá nazýván taktéž Fuchsovský, podle majitele Jana Fuchse, obchodníka s pštrosími pery, který dům vlastnil v 16. století. Ten nechal dům přestavět, rozšířit, ale i vyzdobit renesančními malbami. Během švédského obléhání Prahy v roce 1648 byl dům poničen. Roku 1657 jej opravil další z majitelů, Jan Jiří Stublinger z Liebenwerdu, který dům zakoupil již v roce 1630. Kromě opravy byla budova rozšířena nejen o 3. patro, ale i o významné štíty. V 70. letech 20. století proběhla kompletní rekonstrukce domu na hotel, který je v provozu dodnes.

Údajně zde v 1. polovině 18. století otevřel první pražskou kavárnu Armén Georgius Deodatus. Později se přesunul do domu U Zlatého hada na Starém Městě. [7]

Dům U Zlatého kloboučku (čp. 77) - U lužického semináře 3

Dům U Zlatého kloboučku, též U Modrého lva či dům Kotlářovský, je renesanční dvoukřídlý měšťanský dům z poslední čtvrtiny 16. století.[8] Unikátní je zejména tím, že v gotických sklepech budovy je zastavěn jeden z oblouků Juditina mostu. Gotické jádro domu je dodnes zachováno v obvodovém zdivu severního sklepa.[9]

Renesančně přestavěn a rozšířen byl v 16. století. V této době byl také zastavěn oblouk Juditina mostu. Postupně byly odprodávány části domu, které dnes tvoří samostatné jednotky, konkrétně čp. 78 a 76/3.[9] Jižní křídlo budovy bylo přistavěno v dobách baroka na prvním pilíři Juditina mostu.V klasicistním stylu bylo v 18. století přistavěno 3. patro, upravena vnitřní dispozice pater a fasáda jižního křídla, která představuje nynější podobu. V 60. letech 20. století byl dům zrekonstruován pro ministerstvo dopravy.[10]

Měšťanský dům (čp. 78) - U lužického semináře 5

Barokní, klasicistně přestavěný měšťanský dům byl původně součástí domu U Zlatého kloboučku (čp. 77/3). Ve sklepě se nachází první oblouk Juditina mostu.[11] Barokní přízemní dům byl vystavěn v 18. století, přidání 1. patra a úprava klasicistní fasády proběhly v 19. století. Do dnešní podoby byl dům upraven v roce 1873, kdy došlo k rozšíření o 2. patro a také k vnitřním úpravám.[12]

Dům U Zlaté hvězdy (čp. 82) - U lužického semináře 7

Původně složený ze dvou samostatných renesančních domů, západní části domu U Zlatého kloboučku ze 16. století a východní části, domu U Zlaté hvězdy. Ten byl však patrně vystavěn až v 17. století. Roku 1836 došlo podle plánu stavitele Vincence Kulhánka ke zbourání přední části domu U Zlatého kloboučku a propojení s domem U Zlaté hvězdy. V této podobě známe dům dodnes, až na nástavbu dvorního křídla, kterou provedl dle vlastního projektu roku 1855 Václav Duda.[13] V domě U Zlaté hvězdy bydlel František Antonín Zeman, spisovatel, učitel a ředitel měšťanské školy.[6]

Pohled z Karlova mostu na dům U Zlatého kloboučku, dům U Zlaté hvězdy a na dům U Tichonovských.

Dům U Tří měsíců (čp. 83) - U lužického semináře 9

Dům U Tří měsíců, dříve nazýván Bublův dům[6], je renesanční novostavba z roku 1583, která byla v 19. století klasicistně upravena podle plánu stavitele A. Landy. Díky zakřivené fasádě vytváří nároží uličního bloku v předpolí Karlova mostu.[14] Právě od tohoto místa byla část ulice pojmenována jako Neue Gasse (Nová ulice).[6]

Dům U Tří měsíců na fotografii z roku 1905.
Dům U Tichonovských (vpravo), před kterým stál původní dům U Tří měsíců. Pod stejným názvem dnes v těchto místech nalezneme dům U Tří měsíců (na snímku vlevo).

Dům U Tří měsíců (čp. 84)

Původní dům U Tří měsíců stál naproti tomu dnešnímu (čp. 83/9). Jednalo se o barokní dům, který byl zbourán v roce 1905 ve prospěch rozšíření ulice směrem na Kampu.[15]

Dům U Tichonovských (čp. 85) - U lužického semináře 2

Dům U Tichonovských, někdy označován také jako dům U Hnědého koníčka nebo U Svatošů. Stejně jako ostatní domy podél Čertovky vznikl v 16. století, a to v místech, kde se dříve rozléhala zahrada arcibiskupského paláce. Ve 30. letech 18. století byl přestavěn na dvoupatrový barokní dům, ke konci století rozšířen o 3. patro a na přelomu 18. a 19. století upraven do klasicistní podoby.[16] Dnes je zde v provozu hotel.

Dům U Tří růží (čp. 86) - U lužického semináře 11

Dům U Tří růží či U Tří havranů je barokní objekt postavený v letech 1705-1706. Roku 1704 parcelu zakoupili bratři Šimonové z Horní Lužice a založili zde kolej pro lužické studenty teologie. Tomuto účelu dům sloužil až do roku 1728, kdy došlo k dokončení sousední stavby Lužického semináře a tedy i přesunutí do těchto prostorů.[16] Po roce 1728 došlo také ke klasicistním stavebním úpravám v podobě dvorního křídla, ale i k prodeji rodině Demartini. V 19. století byl dům součástí mydlářské manufaktury.[17]

Dům U Planičků (čp. 87) - U lužického semináře 4

Barokní dům z 1. poloviny 18. století, roku 1800 rozšířen dle návrhu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho o 3. patro v klasicistním stylu. Na průčelí domu se nachází ve štukovém oblamovém rámu malovaná postava sv. Jana Nepomuckého.[18]

Dům U Felbrů (čp. 88) - U lužického semináře 6

Barokní stavba z konce 18. století. Záznamy o dřívějších či pozdějších úpravách nejsou dochovány. Informace máme až o změnách v roce 1906, kdy došlo k zastropení dvorku pro potřeby dílny a zasklení pavlače ve dvoře.[19]

Dům U Červené boty (čp. 89) - U lužického semináře 8

Klasicistně novorenesanční třípatrový dům, který vznikl jako novostavba v letech 1879-1880 podle plánu Františka Václavíka. Původně stál na jeho místě renesanční dvoupatrový a dvoutraktový dům.[20] Dříve údajně dům sloužil jako mýtnice.[6]

Lužický seminář (čp. 90) - U lužického semináře 13, Míšeňská 1

Barokní budova sloužila v minulosti jako kolej pro studenty z Horní Lužice, kteří odtud docházeli na Malostranské gymnázium či do Klementina na jezuitskou univerzitu.[21] Lužický seminář byl otevřen roku 1728, ačkoli její výstavba začala již v roce 1726. O její vznik se zasadili bratři Šimonové, kněží z Horní Lužice, kteří zde zakoupili v roce 1716 parcelu, na které později vybudovali konvikt. Ačkoli neexistují dokumenty o přestavbě, mluví se o významné úpravě průčelních fasád v 60.-70. letech 18. století, která bývá připisována Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi na základě srovnání s jinými architektonickými počiny na Malé Straně (které jsou však mnohdy také jen domněnkami).[22]

Jedná se o dvoukřídlou budovu se hlavním průčelím obracejícím se do ulice U lužického semináře, boční a zadní fasádou do ulice Míšeňské a zbývající fasádou do nepravidelného dvorku. Na nároží je umístěna socha sv. Petra lužickosrbského sochaře Matouše Václava Jäckla, symbolizující paralelu s kapitulou v Budyšíně. Dveře jsou původní, a to včetně nadsvětlíku. Ve třech osách risalitu jsou zvlněné nadokenní římsy v podobě trženého lichoběžníků, který kryje kartuš s chronogramem.[22]

V Lužickém semináři byl roku 1846 založen první slovanský studentský spolek Serbowka v Praze významný pro rozvoj lužických Srbů, jak dokládá dvojjazyčná pamětní deska umístěná na fasádě domu. Na ní se můžeme dočíst taktéž o samotném vzniku semináře. Jako lužický odkaz zde také dodnes sídlí Hórnikova knihovna, která se specializuje na sorabika. Stavba disponuje ještě jednou deskou, a tou je směrovka (dnes bohužel v nečitelném stavu) na rohu Míšeňské ulice obsahující nápis СМИХОВ, tedy v azbuce Smíchov. Jedná se o připomínku květnových dní roku 1945.

V současnosti v budově sídlí Společnost přátel Lužice, kancelář svobodného státu Sasko v Praze a Národní akreditační úřad pro vysoké školství.

  • Lužický seminář
  • Historické vyobrazení Lužického semináře.
    Historické vyobrazení Lužického semináře.
  • Kartuš s chronogramem.
    Kartuš s chronogramem.
  • Socha sv. Petra Matouše Václava Jäckela na nároží budovy.
    Socha sv. Petra Matouše Václava Jäckela na nároží budovy.
  • Pamětní deska na fasádě domu.
    Pamětní deska na fasádě domu.
  • Směrovka s nápisem СМИХОВ (Smíchov) na budově Lužického semináře.
    Směrovka s nápisem СМИХОВ (Smíchov) na budově Lužického semináře.

Měšťanský dům (čp. 91) - U lužického semináře 10

Klasicistní novostavba z roku 1843 vídeňského architekta Martina Hausknechta.[23]

Thunovský dům (čp. 92) - U lužického semináře 15, Míšeňská 2

Thunovský dům, také Vysoký či Panský dům, je pozdně renesanční stavba z počátku 17. století na nároží ulic U lužického semináře a Míšeňské, která byla později barokně rozšířena a klasicistně upravena do dnešní podoby. V 90. letech 20. století proběhla rekonstrukce, během níž byly strženy pavlače.[24]

Podle dostupných informací byl dříve v Thunovském domě hostinec:

"Vedle jest Lužický semináře při Míšeňské ul., za níž č. 92-15 jest hospoda v panském či vysokém domě. Býval tu dům roku 1660 Víta de Verni, pak hrab. Thuna, a zahrada jeho se táhla k záp. do nynější ulice Míšeňské. Za Schallera tu bydlil znamenitý kamenorytec Jan Kaulfuss. Za ním jest vysoká zeď zahrady Angl. panen a na ní jediná oasa na dlouhé, nepěkné stěně proti č. 110-42 nad zavřenými vraty socha sv. Josefa. Domy na východní straně všecky sahají vzadu k Čertovce a jsou s té strany velmi malebné." [6]

Pohled na budovy v ulici z Lužického semináře.


Dům U Brykců (čp. 93) - U lužického semináře 12

Renesanční dům již ze 2. poloviny 16. století, upravený na počátku 17. století do pozdně renesanční podoby, která byla ponechána. Jedná se o jednu z nejstarších budov ulice.[25]

Dům U Tří kaprů (čp. 94) - U lužického semináře 14

Vrcholně barokní stavba z 1. poloviny 18. století vzniklá na základech obvodového zdiva a klenby sklepa ze 2. poloviny 16. století. V pozdním klasicismu bylo upraveno průčelí domu.[26]

Dům U Tří zelených křížků (čp. 95) - U lužického semináře 16

Stavba ze 2. poloviny 16. století. Původně vznikl jako součást domu čp. 97/III, k rozdělení došlo v 17. století. Roku 1934 prošel dům kompletní rekonstrukcí, při které bylo ponecháno pouze původní průčelí domu.

Dům U Tří zelených křížků nebyl jen bydlištěm Anny Holinové, první lásky Jana Nerudy, ale také významným místem diskuzí předních českých literátů (viz kapitola Literární život v ulici U lužického semináře).

Dům U Krucifixu (čp. 97).

Velký Jelenovský dům (čp. 96)

Velký Jelenovský dům na fotografii z roku 1888.

Velký Jelenovský dům byl zbourán roku 1888 a na jeho místě postaven park, který je zde i dnes. Jednalo se o čtyřkřídlou barokní budovu. V 17. století ji údajně vlastnil Viktorin z Valdštejna.[2]

Dům U Krucifixu (čp. 97) - U lužického semináře 18

Dům U Krucifixu, někdy nazýván též U barvířů či U Burianů je renesanční budova, v době baroka rozšířena o další patro. Jedná se pravděpodobně o nejstarší stavbu ulice. Zároveň se jako jediný z objektů ulice zachoval na snížené úrovni.[27]

V domě U Krucifixu žil a roku 1980 zemřel básník Vladimír Holan, jak dokládá pamětní deska umístěna na fasádě domu. Žil zde se svojí ženou Věrou a dcerou Kateřinou od konce 60. let.[28]

Dům U Hellerů (čp. 98) - U lužického semináře 20

Dům U Hellerů, někdy též U Hallerů či U Hájků, je vrcholně barokní stavba z 1. poloviny 18. století na základech renesančního domu, v 19. století upravena klasicistně.[29]

Dům U Bílého čápa (čp. 99) - U lužického semináře 22

Pozdně klasicistní dvoupatrový řadový dům, který vznikl v letech 1808–1823 podle návrhu Ignáce Palliardiho přestavbou původně renesančního domu ze 2. poloviny 16. století.[30]

Malý Jelenovský dům (čp. 100) - U lužického semináře 24

Na místě stál již před rokem 1620 pozdně renesanční dům, který byl na konci 17. století od základu přestavěn v období raného baroka. Na konci 19. století bylo přistavěno dvorní křídlo a upraveno hlavní průčelí. Architektonicky hodnotná novobarokní fasáda zůstala stavbě dodnes.[31]

Po levé straně domu vede soutka, která je známá jako tzv. nejužší pražská ulička.

Hergetova cihelna (čp. 101) - U lužického semináře 26, Cihelná 2

Jedná se o bývalou barokní cihelnu tvořící komplex více jednotlivých budov, kterou zde uvedl do provozu roku 1781 její majitel Franz Leonard Herget. Roku 1796 došlo k radikální přestavbě hlavní uliční budovy, kterou vedl architekt Josef Zobel. Ve stylu pozdního klasicismu byla upravena v polovině 19. století podle plánu Kašpara Předáka, na konci téhož století byla doplněna o novorenesanční detaily. V městském prostoru vytváří cihelna zajímavý prvek, jednotlivé budovy mají vlastní architektonickou hodnotu.[32]

Dům U Tkalců (čp. 104) - U lužického semináře 28, Cihelná 1

Původně renesanční, barokně rozšířený dům na nepravidelném půdorysu. V 50. letech 20. století prošel radikální rekonstrukcí, která výrazně pozměnila předchozí charakter stavby, zůstal jen základní obrys masivní zdi.[33]

Pohled (zprava) na dům U Bílého čápa, Malý Jelenovský dům a Hergetovu cihelnu v ulici U lužického semináře.

Činžovní dům (čp. 105) - U lužického semináře 30

Pozdně klasicistní novostavba ze 30. let 19. století s fragmenty starších (patrně barokních) konstrukcí v přízemí. Roku 1992 byla upravena na hotel, který je zde stále v provozu.[34]

Činžovní dům (čp. 106) - U lužického semináře 32

Prvotně renesanční, barokně rozšířený domek, který byl v roce 1853 zbourán a na jeho místě vystavěn nový, pozdně klasicistní. Na počátku 20. století došlo k úpravám ve stylu secese a na konci téhož století k rekonstrukci pro ubytovací zařízení a restauraci.[35]

Činžovní dům (čp. 107) - U lužického semináře 34

Třípatrový dům na renesančních základech s barokním rozšířením. Dnešní podoba je výsledkem kompletní rekonstrukce v polovině 19. století v novogotickém stylu.[35]

Dům U Zlatého kříže (čp. 108) - U lužického semináře 36

Vrcholně barokní novostavba z 20. let 17. století podle plánu významného pražského architekta Filipa Spannbruckera. Dům má renesanční původ s barokními přestavbami, který však v roce 1720 vyhořel a na jeho fragmentech vznikl objekt nový.[36]

Dům U Červeného srdce (čp. 109) - U lužického semináře 38

V jádru renesanční dům, přestavěn v baroku a do dnešní podoby upraven v klasicismu. V 90. letech 20. století došlo k rekonstrukci ve prospěch restauračního zařízení.[37] Údajně v tomto domě bydlel pražský stavitel Filip Spannbrucker, autor vedlejšího domu (čp. 108).[2]

Dům U Českého orla (čp. 110) - U lužického semináře 40, Cihelná 5

Dům na renesančním základu stojí na severním nároží bloku. Byl přestavěn v raném baroku a do dnešní podoby upraven klasicistně. Oproti jiným domům v ulici je výrazně nižší.[38]

Malostranská zbrojnice (čp. 111) - U lužického semináře 42

Čtyřkřídlá raně barokní novostavba vybudovaná v 50. letech 17. století na renesančním objektu. Dnešní klasicistní podobu nese zejména na základě přestavby z 80. let 18. století.[39] V počátcích fungoval objekt jako zbrojnice. Když došlo k přesunutí zbrojnice na Újezd do Michnova paláce, sloužila budova v letech 1780–1789 jako donucovací pracovna. Roku 1833 prodala obec budovu cechu řezníků. Ti zde zřídili jatka, která byla v provozu do roku 1896.[40]

Dům U Bílé košile (čp. 112) - U lužického semináře 19

Barokní dům z počátku 18. století, na konci téhož století upraven do dnešní podoby.[41]

Dům U Mariánského obrazu (čp. 114) - U lužického semináře 46

Dům U Mariánského obrazu či U Růžence je spojen ze dvou klasicistních domů z 18. století. Na místě dnešních objektů stály staré zástavby poblíž kostela sv. Petra a Pavla v Rybářích, které jsou zmiňovány již v roce 1653. Roku 1829 byl pravděpodobně postaven dům po levé straně (čp. 114) a ve 40. letech přistavěn druhý (čp. 113). K drobným úpravám došlo v 80. letech 19. století a několikrát v 1. polovině století dvacátého. V roce 1946 došlo ke sloučení obou objektů, přičemž zaniklo čp. 113.[42]

Dům U Bílé botky (čp. 116) - U lužického semináře 48

Renesanční dům z 1. třetiny 17. století byl upraven v baroku. Stával v bezprostřední blízkosti kostelíku sv. Petra a Pavla v Rybářích.[43] V 70. letech 20. století byl radikálně přestavěn podle plánu Ing. Matašovského pro herečku Slávku Budínovou, která v tomto domě až do své smrti v roce 2002 bydlela. Od roku 2018 probíhá rekonstrukce ve prospěch soukromé společnosti, která zde chce otevřít své sídlo a muzeum výroby ovocných destilátů.[44]

Dům U Zlaté lodi (čp. 118) - U lužického semináře 23, Letenská 1

Renesanční dům z 1. poloviny 17. století. Přestavbami prošel ve 20. letech 20. století, kdy byl upraven západní trakt, změněna fasáda domu a zbořena klenba v přízemí, a v 90. letech 20. století. Tehdy došlo k zastřešení dvorních pavlačí, výstavbě výtahu, vytvoření ocelové konstrukce pavlačí a schodiště ve dvoře, ke snížení výšek v 1. patře a výstavbě 2. patra v asymetricky řešené nové střeše směrem do dvora.[45] Symbolem budovy jsou nepochybně barokní malované stropy s barevnou ornamentikou,[46] ale i emblém zlaté lodi na fasádě domu, který byl však v roce 1994 odcizen a později nahrazen kopií.

Literární život v ulici U lužického semináře

Lužický teolog a spisovatel Michał Hórnik.

Lužičtí Srbové

Se vznikem Lužického semináře v Praze přišla do Čech řada intelektuálů z Horní Lužice, kteří v Praze studovali a mnohdy navázali přátelské styky s českými spisovateli i vědci, mezi které patřili Jan Neruda, Václav Hanka, Josef Dobrovský, Karel Jaromír Erben nebo Jan Evangelista Purkyně.

Z Lužických Srbů působících v Praze je zřejmě dodnes nejznámější teolog, spisovatel, lužickosrbský buditel a vydavatel časopisu Łužičan Michał Hórnik, podle kterého nese jméno Hórnikova lužickosrbská knihovna sídlící v budově Lužického semináře, shromažďující zejména sorabika, tedy literaturu spojenou s Horní Lužicí.[47] Navázání lužickosrbských a českých styků dokládá např. Hórnikova báseň Pomněnka na hrob Václava Hanky, ve které vzpomíná na Václava Hanku.

Dále z Lužických Srbů v Praze vynikl Jakub Bart-Ćišinski, který v Praze vystudoval gymnázium a teologii. Proslul jako lužickosrbský básník a dramatik.[47]

V Praze působil taktéž Jan Ćěsla. V Praze vystudoval medicínu, na poli literatury proslul jako básník vlasteneckých veršů i epickými skladbami (Král Srbů; Král Přibyslav). Největší přínos však patrně zaznamenal v oblasti překladatelství, jelikož do lužické srbštiny přeložil Klicperovu veselohru Rohovín Čtverrohý, která byla sehrána v roce 1862 jako první divadelní hra Lužických Srbů v historii.[47]

Anna Holinová

Dům U Krucifixu.

V Domě U Tří zelených křížků (U lužického semináře 16) bydlel František Holina, zručný kaligraf. Jeho dcera Anna Holinová byla první láskou Jana Nerudy, který do tohoto domu velice často docházel. U Holinů se scházela vybraná literární společnost, kromě Jana Nerudy kupříkladu Václav Hanka, Karel Jaromír Erben, ale i Božena Němcová, která byla údajně pro Annu velkým vzorem.[47]

"Na čísle 65-18 jsou posud tři zelené křížky. Mimo stavitele, kominíky a j., jinak jinde pověděno, k nám z Vlach přicházeli též barvíři; zde posud Fr. Ferramonti. Zde bydlil výborný kaligraf, komorník generála křižovnického Fr. Holina (otec Anny, lásky Nerudovy) a u něho r. 1853 se scházeli vlastenci a spisovatelé Hanka, Erben, Krolmus, Patera, Neruda, Němcová, Heyduk, Barák a j. (viz Čermák, Květy 1895 str. 29.)" [6]

Časopis Budoucnost

V domě čp. 12 fungovala v letech 1874–1878 redakce časopisu Budoucnost, jednoho z prvních dělnických periodik. Mezi zakladatele patřili Ladislav Zápotocký, který v ulici U lužického semináře také bydlel v čp. 95 a Josef Boleslav Pecka Strahovský.[48]

Vladimír Holan

Od roku 1968 do své smrti roku 1980 zde žil básník Vladimír Holan, a to v domě U Krucifixu (U lužického semináře 18).[49]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Oficiální nátev ulice je podle Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) U lužického semináře i když je to v rozporu s doporučením pravidel českého pravopisu.

Reference

  1. ↑ VDP - Ulice - detail. Veřejný dálkový přístup [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2020-02-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Lužická ul., s. 675. 
  3. ↑ VDP - Ulice - detail. vdp.cuzk.cz [online]. [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ U lužického semináře | Uličník | Praha 1 - území, symboly, ulice, památky, historie | MČ Praha 1 | Praha 1. www.praha1.cz [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-28. 
  5. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Svazek 3. Praha: Academia, 1999. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 207. 
  6. ↑ a b c d e f g RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Lužická ul., s. 674. 
  7. ↑ WENIG, Jan. Co vyprávěly staré pražské domy. 1. vyd. Praha: Panorama, 1982. 182 s. Kapitola Kde se v Praze poprvé vařila káva, s. 34–38. 
  8. ↑ Evidenční list nemovité kulturní památky. Národní památkový ústav [online]. [cit. 2019-07-28]. Detail dokumentu - G0386693. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-27. 
  9. ↑ a b VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Svazek 3. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 208. 
  10. ↑ dům U Zlatého kloboučku - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ měšťanský dům - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Svazek 3. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 209. 
  13. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 210. 
  14. ↑ dům U Tří měsíců - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  15. ↑ BEČKOVÁ, Kateřina. Zmizelá Praha. Hradčany a Malá Strana. 1. vyd. Praha: Schola Ludus - Pragensia, 2000. 240 s. ISBN 80-902505-1-3. S. 152. 
  16. ↑ a b VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 211. 
  17. ↑ dům U Tří růží - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  18. ↑ dům U Planičků - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  19. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 212. 
  20. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1996. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 212. 
  21. ↑ Historie.cs: Jak přežili Lužičtí Srbové. Česká televize [online]. [cit. 2019-08-03]. 28:24. Dostupné online. 
  22. ↑ a b VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 212–214. 
  23. ↑ měšťanský dům - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  24. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 215. 
  25. ↑ dům U Brykců - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. 
  26. ↑ dům U Tří kaprů - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. 
  27. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 217–218. 
  28. ↑ Badatelna.eu | Literární archiv Památníku národního písemnictví - Holan Vladimír. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-28. 
  29. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 218. 
  30. ↑ dům U Bílého čápa - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. 
  31. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 219. 
  32. ↑ Hergetova cihelna - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. 
  33. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 221. 
  34. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 221–222. 
  35. ↑ a b VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 222. 
  36. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 223. 
  37. ↑ Evidenční list nemovité kulturní památky. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2019-08-01]. Detail dokumentu - G0388103. Dostupné online. 
  38. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 224. 
  39. ↑ Malostranská zbrojnice - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. 
  40. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 224–226. 
  41. ↑ dům U Bílé košile - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. 
  42. ↑ dům U Klobásků - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. 
  43. ↑ dům U Bílé botky - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. 
  44. ↑ Dům U bílé botky — Z metropole. Česká televize [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. 
  45. ↑ VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 229. 
  46. ↑ Evidenční list nemovité kulturní památky. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2019-07-30]. Detail dokumentu - G0387847. Dostupné online. 
  47. ↑ a b c d KOVÁŘÍK, Vladimír. Literární toulky Prahou. 2. vyd. Praha: Albatros, 1988. 362 s. S. 117. 
  48. ↑ KOVÁŘÍK, Vladimír. Literární toulky Prahou. 2. vyd. Praha: Albatros, 1988. 362 s. S. 117–118. 
  49. ↑ Pamětní deska na fasádě domu U Krucifixu.

Literatura

  • BEČKOVÁ, Kateřina. Zmizelá Praha. Hradčany a Malá Strana. 1. vyd. Praha: Schola Ludus - Pragensia, 2000. 240 s. ISBN 80-902505-1-3.
  • KOVAŘÍK, Vladimír. Literární toulky Prahou. 2. vyd. Praha: Albatros, 1882. 362 s.
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1904. 246 s.
  • VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7.
  • WENIG, Jan. Co vyprávěly staré pražské domy. 1. vyd. Praha: Panorama, 1982. 182 s.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Praha tabule tl.svg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.

Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.

Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Levý horní roh uliční tabule.
Praha tabule tr.svg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.

Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.

Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Pravý horní roh uliční tabule.
Praha tabule bl.svg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.

Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.

Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Levý dolní roh uliční tabule.
Praha tabule br.svg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.

Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.

Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Pravý dolní roh uliční tabule.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ulice U Lužického semináře..jpg
Autor: Lucie Vejšická, Licence: CC BY-SA 4.0
Ulice U Lužického semináře.
Pohled na dům U Bílého čápa, Malý Jelenovský dům a Hergetovu cihelnu v ulici U Lužického semináře..jpg
Autor: Lucie Vejšická, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohled na dům U Bílého čápa, Malý Jelenovský dům a Hergetovu cihelnu v ulici U Lužického semináře.
Luzicky seminar.jpg
Lužický Seminář v Praze
Dům U Krucifixu (čp. 97)..jpg
Autor: Lucie Vejšická, Licence: CC BY-SA 4.0
Dům U Krucifixu (čp. 97).
Dům U Tří měsíců (čp. 84).png
House U Tří měsíců (number 84) in Prague (Malá Strana), destroyed in 1905.
U Lužického semináře SK.jpg
Prostor dnešní ulice U Lužického semináře na mapě Stabilního katastru (mapový list 6068-1-002)
Chronogram na budově Lužického semináře..jpg
Autor: Lucie Vejšická, Licence: CC BY-SA 4.0
Chronogram na budově Lužického semináře.
Pohled z Karlova mostu na dům U Zlatého kloboučku, dům U Zlaté hvězdy a na dům U Tichonovských. .jpg
Autor: Lucie Vejšická, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohled z Karlova mostu na dům U Zlatého kloboučku, dům U Zlaté hvězdy a na dům U Tichonovských.
Michal Hornik Vilimek.jpg
Portrait of Michał Hórnik, Sorbian writer and editor from Lusatia (present-day Saxony, Germany).
Velký jelenovský dům (čp. 96).png
Velký jelenovský dům (number 96) in Prague (Malá Strana), destroyed in 1888.
Pohled z Karlova mostu..jpg
Autor: Lucie Vejšická, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohled na ulici U Lužického semináře z Karlova mostu.
Socha sv. Petra na nároží Lužického semináře..jpg
Autor: Lucie Vejšická, Licence: CC BY-SA 4.0
Socha sv. Petra na nároží Lužického semináře.
Směrovka s nápisem СМИХОВ (Smíchov) na budově Lužického semináře..jpg
Autor: Lucie Vejšická, Licence: CC BY-SA 4.0
Směrovka s nápisem СМИХОВ (Smíchov) na budově Lužického semináře.
Pamětní deska na budově Lužického semináře..jpg
Autor: Lucie Vejšická, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní deska na budově Lužického semináře.
Pohled z Lužického semináře na ulici U Lužického semináře..jpg
Autor: Lucie Vejšická, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohled z Lužického semináře na ulici U Lužického semináře.
Dům U Krucifixu (čp. 97) na Malé Straně..jpg
Autor: Lucie Vejšická, Licence: CC BY-SA 4.0
Dům U Krucifixu (čp. 97) na Malé Straně.