Ucháč obecný

Ucháč obecný
Ucháč obecný
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi)
Oddělení	houby vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Pododdělení	Pezizomycotina
Třída	Pezizomycetes
Podtřída	Pezizomycetidae
Řád	kustřebkotvaré (Pezizales)
Čeleď	chřapáčovité (Discinaceae)
Rod	ucháč (Gyromitra)
Binomické jméno
Gyromitra esculenta (Pers.) Fr., 1849
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ucháč obecný (Gyromitra esculenta) je jedovatá, avšak občas sbíraná vřeckovýtrusná houba z čeledi chřapáčovitých, vyznačující se mozkovitě laločnatým kloboukem a rostoucí na jaře v jehličnatých lesích.

Synonyma

• Helvella esculenta Pers., 1800
• Physomitra esculenta (Pers.) Boud., (1907)
• Gyromitra esculenta, (Pers.) Fr., 1849)
• Helvella suspecta Krombh.
• Morchella pleopus Morille du Loup

české názvy

• Ucháč jedlý
• Ucháč nespolehlivý
• Chřapáč podezřelý
• Chřapáč obojetný
• Smrž plnonohý ^[1]

Vzhled

Makroskopický

Klobouk je červenohnědý až kaštanově hnědý, tvaru nepravidelně nadmutého; povrch je výrazně laločnatě mozkovitý a přehnutý, dosahuje šířky až 10 centimetrů.

Třeň je bělavý až masově zbarvený, krátký, nepravidelně válcovitý.

Celá plodnice je uvnitř dutá a komůrkatá, rozdělená v jakési sklípky. Dužnina je tenká, výrazné, příjemné vůně i chuti.

Mikroskopický

Výtrusy jsou hladké, bezbarvé, velké 18-22 × 9-12 μm, tvaru elipsoidního.^[2]

Výskyt

Ucháč obecný můžeme nejčastěji nalézt v jehličnatých lesích, především pod borovicemi, v období března až května. Jen místy je hojný, zejména na písčitých půdách.

Použití a toxicita

Latinský název dokládá (esculentus znamená jedlý), že byla houba dlouhou dobu pokládána za jedlou a hojně sbírána. Ve starších publikacích se s tímto tvrzením lze setkat. Již od 19. století jsou však známy občasné otravy po požití tohoto druhu, které posléze v některých státech vedly k zákazu jeho prodeje na trzích;^[2] v českých zemích byl prodáván až do 50. let 20. století^[3]. Tyto otravy se děly zvláště na území Německa a Polska.^[2][4] V českých zemích měl povědomí o otravách touto houbu již v 1. polovině 19. stol. pražský lékař a mykolog šl. von Krombholz, který za jejich původce považoval jen domněle existující jedovatý druh-dvojník ucháč podezřelý (Gyromitra suspecta).^[5][4] Později byla za toxickou látku v ucháči obecném považována rovněž jen domnělá kyselina helvellová, odstranitelná varem.^[2][6] Jistá záhadnost otrav tímto druhem je dána skutečností, že se nedostavují pravidelně po jeho požití a že je mnohými osobami běžně požíván beze škody, což je vysvětlováno rozličně, např. kolísajícím množstvím jedu v plodnicích, stářím plodnic, mírou tepelné úpravy či odlišnou citlivostí osob na jed.^[6][4][2] Jed, skutečně izolovaný až P. H. Listem a P. Luftem v 60. letech 20. století, tvoří skupina nestabilních sloučenin, které se například varem nebo sušením z větší části rozkládají.^[2] Za hlavní účinnou látku bývá považována látka nazývaná gyromitrin, která se v těle rozkládá na vysoce toxický methylhydrazin^{[7] [8]}. Jed působí především na trávicí ústrojí a játra, některé příznaky se podobají otravě muchomůrkou zelenou. Otrava se projevuje zpravidla 6 až 12 hodin po požití houby, zprvu trávicími obtížemi a zvracením, v těžkých případech pak zhruba od třetího dne následuje jaterní selhání manifestované žloutenkou až i jaterním komatem; otrava může být smrtelná!

V některých krajích je tato houba ovšem sbírána a pro svou lahodnou chuť připravována k jídlu,^[9] ba dokonce i prodávána na trzích, jak je tomu např. ve Finsku.^[10] V takových případech je však vždy nezbytně třeba řádné a dlouhé tepelné úpravy a spaření před další přípravou; voda slitá po spaření je rovněž jedovatá.^[11] Literatura však konzumaci této houby pro její nebezpečnost, jakož i pro nemožnost odstranit jed vařením docela,^[2] zásadně nedoporučuje.^[6][2][9]

Podobné druhy

• Velice podobný je ucháč obrovský (Gyromitra gigas). Liší se především světlejší barvou klobouku (spíše žlutohnědá, okrová či světle červenohnědá), méně výrazně mozkovitým zprohýbáním klobouku, krátkým a tlustým třeněm. Ucháč obrovský roste v jehličnatých i listnatých lesích a zásadně na tlejcím dřevě, tj. na pařezech, zanořených kořenech nebo i na zbytcích dřeva v zemi, takže působí, jako by rostl ze země; je vzácnější a jedlý. Spolehlivě se však oba druhy dají rozlišit poměrně obtížně, pokud nejsou určujícímu dobře známy.

• Dalším podobným druhem je velmi vzácný ucháč svazčitý (Gyromitra fastigiata). Jeho klobouk je červenohnědý, méně klikatě zvrásněný; roste v teplých listnatých lesích a je jedlý.

• Ucháč čepcovitý (Gyromitra infula) vyrůstá v létě a na podzim především na dřevě jehličnanů, jeho klobouk je sedlovitě zprohýbaný, s povrchem hladkým nebo pouze mírně zvrásněným.

• Jedovatý ucháč obecný může být zaměněn dokonce i s jedlým smržem. Všechny druhy smržů se ale liší svisle protaženým, oválným či kuželovitým kloboukem, jehož povrch je plástvovitě či žebernatě rozdělen v důlky, nikdy však není pokryt střevovitými laločnatými kličkami, jak tomu je u ucháče obecného.

• 
  Ucháč obecný (Gyromitra esculenta)
• 
  Ucháč obrovský (Gyromitra gigas)
• 
  Ucháč svazčitý (Gyromitra fastigiata)
• 
  Ucháč čepcovitý (Gyromitra infula)
• 
  Smrž vysoký (Morchella elata)

Odkazy

Reference

• záznam na index fungorum

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ucháč obecný na Wikimedia Commons
• Ucháč obecný na prirodakarlovarska.cz Archivováno 21. 10. 2010 na Wayback Machine.