Udabnopithecus garedziensis

Jak číst taxoboxUdabnopithecus garedziensis
Stratigrafický výskyt: pozdní miocén (před 8,5 - 9 miliony let)
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádprimáti (Primates)
Odděleníúzkonosí (Catarrhini)
Nadčeleďhominoidi (Hominoidea)
Čeleďhominidé (Hominidae)
RodUdabnopithecus
Burčak-Abramovič – Gabašvili, 1945
Binomické jméno
Udabnopithecus garedziensis
Burčak-Abramovič – Gabašvili, 1945
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Udabnopithecus garedziensis je druh vyhynulých hominidů, žijících v pozdním miocénu (před 8,5 - 9 miliony let) na území dnešní Gruzie. V rodu Udabnopithecus je pouze jediný druh. Doložen je dosud jen zlomkem horní čelisti a dvěma silně opotřebenými zuby, které byly zachyceny již před polovinou 20. století na lokalitě Udabno.

Vzhledem k malému množství nálezů i jejich fragmentárnosti je velmi obtížné určit taxonomickou a fylogenetickou pozici rodu Udabnopithecus. Podle morfologie zubů má velmi blízko k rodu Dryopithecus a často se dokonce předpokládá, že je s některým druhem rodu Dryopithecus totožný (nejvíce je zmiňován druh Dryopithecus brancoi). Bez kvalitnějích nálezů to ovšem nelze jednoznačně potvrdit či vyvrátit.

Nález z lokality Udabno je významný zejména tím, že se jedná o jeden z posledních dokladů přítomnosti hominidů v Eurasii. Pochází z období, kdy hominidé v Evropě i Asii postupně vymírali, když se nedokázali přizpůsobit změnám podnebí. Udabnopithecus zároveň významně rozšiřuje areál výskytu podčeledi Dryopithecinae.

Literatura

  • BEGUN, D. R. European hominoids. In: HARTWIG, W. C. The primate fossil record. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. Kapitola 20, s. 339–368.
  • BEGUN, D. R. Miocene hominids and the origins of the African apes and humans. Annual Review of Anthropology. 2010, roč. 39, s. 67–84. 
  • BERNOR, R. L. New apes fill the gap. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2007, roč. 104, s. 19 661 – 19 662. 
  • CASANOVAS-VILAR, I., ALBA, D. M., GARCÉS, M., ROBLES, J. M., MOYÀ-SOLÀ, S. Updated chronology for the Miocene hominoid radiation in Western Eurasia. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2011, roč. 108, s. 5554–5559. 
  • GABUNIA, L., GABASHVILI, E., VEKUA, A., LORDKIPANIDZE, D. The late Miocene hominoid from Georgia. In: BONIS, L.; KOUFOS, G.; ANDREWS, P. Hominoid evolution and environmental change in the neogene of Europe 2. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. S. 316–325.
  • KOUFOS, G. D. Potential hominoid ancestors for Hominidae. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 3. Berlín: Springer, 2007. S. 1347–1377.
  • KOUFOS, G. D. Palaeoenvironment of the eastern Mediterranean Miocene hominoids. Επιστημονική Επετηρίδα του Τμήματος Γεωλογίας. 2010, roč. 39, s. 207–208. 
  • RICHMOND, B. G. Eurasian Hominoid Evolution. Evolutionary Anthropology: Issues, News, and Reviews. 1999, roč. 7, s. 194–196. 

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
No living being photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Náhrada chybějícího obrázku živého tvora v češtině