Udatna
![]() | |
---|---|
![]() Udatna lesní (Aruncus vulgaris) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | růžotvaré (Rosales) |
Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
Rod | udatna (Aruncus) L., 1758 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |

Udatna (Aruncus) je rod rostlin z čeledi růžovité. Jsou to vytrvalé, někdy na bázi dřevnatějící byliny se zpeřenými listy a drobnými bílými květy uspořádanými v bohatých latovitých květenstvích. Plodem je souplodí drobných měchýřků. Rod zahrnuje asi 2 až 6 druhů a je rozšířen v mírných oblastech severní polokoule. Většina druhů roste v Asii, udatna lesní se vyskytuje i v Evropě, udatna dvoudomá v Severní Americe. V České republice roste udatna lesní zejména ve vyšších polohách. Některé druhy a kultivary udaten jsou pěstovány jako okrasné rostliny. Občas jsou také využívány i jako léčivé rostliny.
Popis
Udatny jsou statné, vytrvalé, zpravidla dvoudomé byliny vytvářející trsy. Stonek je přímý, hranatý, olistěný, ve spodní části někdy dřevnatějící. Listy jsou střídavé, lodyžní, 1x až 3x zpeřené nebo řidčeji trojčetné, na okraji ostře dvojitě pilovité. Palisty chybějí. Květy jsou jednopohlavné nebo řidčeji oboupohlavné, drobné (o šířce 3 až 4 mm), přisedlé, s miskovitou češulí. Jsou uspořádané v mnohokvětých, rozměrných latách složených z klasovitých hroznů. Kalich je nejčastěji pětičetný, s trojúhelníkovitými laloky. Korunní lístky jsou bílé nebo nažloutlé, obvejčité až eliptické, na vrcholu tupé. Samčí květy obsahují 15 až 30 tyčinek delších než koruna a zakrňující pestíky, v samičích květech jsou tyčinky se sterilními prašníky a 3 nebo 4 volné pestíky obsahující po 3 až 4 vajíčkách. Plodem je převislé souplodí drobných měchýřků obsahujících většinou po 2 semenech.[1][2][3]
- List udatny dvoudomé
- Květenství udatny dvoudomé
- Detail květů udatny lesní
- Plodenství udatny dvoudomé
Rozšíření
Rod zahrnuje asi 2 až 8 druhů. Je rozšířen v Evropě, Asii i Severní Americe. Největší počet druhů roste v Asii. Jediným evropským zástupcem je udatna lesní. V České republice je rozšířena zejména v chladnějších oblastech. Celkový areál zahrnuje většinu Evropy (mimo Britských ostrovů, Skandinávie a severního Ruska), v Asii sahá na východ až po Japonsko. V jižní Evropě je výskyt omezen na horské polohy. V Severní Americe roste udatna dvoudomá, někdy slučovaná s druhem udatna lesní. Je rozšířena v oblasti od Aljašky a západní Kanady až po Kalifornii a od východní Kanady na jih po Mississippi.[1][2][4] Udatny jsou stínomilné rostliny rostoucí v humózních, vlhkých půdách zejména ve vyšších nadmořských výškách.[5]
Ekologické interakce
Květy udaten jsou navštěvovány a opylovány širokou škálou různého hmyzu.[6] V Evropě se listy udatny lesní živí housenky bělopáska tavolníkového (Neptis rivularis),[7] v Severní Americe housenky modráska Celastrina nigra.[8] Vyhledávají je také housenice některých blanokřídlých, v Eurasii např. pilatky druhu Nematus spiraeae, ve východní Asii ploskohřbetky Pamphilius daisenus a pilatěnky Arge aruncus.[9]
- Tesaříci na květech udatny lesní
- Bělopásek tavolníkový
- Housenice pilatky Nematus spiraeae
Taxonomie
Rod Aruncus je v rámci čeledi růžovité řazen do podčeledi Amygdaloideae a tribu Spireeae. Nejblíže příbuzným rodem je dle výsledků molekulárních studií monotypický rod Luetkea (litkovka), zastoupený jediným druhem v západních oblastech Severní Ameriky. Dalšími blízce příbuznými rody jsou Holodiscus (celoterčník) a monotypický rod Xerospiraea, pocházející z Mexika.[10] Taxonomie rodu a vymezení jednotlivých druhů jsou dosud nedořešené a v různých zdrojích se lze setkat s rozličným pojetím.
Zástupci
- udatna dvoudomá (Aruncus dioicus)
- udatna lesní (Aruncus vulgaris)
Význam
Udatna lesní je pěstována v Evropě jako okrasná rostlina již od 17. století.[11] Aruncus aethusifolius (syn. A. vulgaris var. aethusifolius) je drobnější druh, dorůstající max. výšky do 50 cm a svým vzhledem připomínající čechravu. Pěstuje se i jako skalnička. Řidčeji se pěstují také druhy A. astilboides a A. parvulus. Byly též vyšlechtěny různé zahradní kultivary a kříženci.[12][5][13] Kořen udatny lesní a některých asijských taxonů slouží v bylinném léčení zejména jako antipyretikum a adstringens při horečkách, chřipce, kolice, bolestech břicha, vnitřních zraněních ap., zevně na včelí bodnutí a oteklé nohy.[14]
Odkazy
Reference
- ↑ a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4.
- ↑ a b MELLICHAMP, T. Lawrence. Flora of North America. Aruncus [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CUIZHI, Gu; CRINAN, Alexander. Flora of China. Aruncus [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Plants Database [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SCHMID, W. George. En Encyclopedia of Shade Perennials. Portland: Timber Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-88192-549-7. (anglicky)
- ↑ Aruncus dioicus [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WAGNER, Wolfgang. Lepidoptera and their ecology. Neptis rivularis (Scopoli, 1763) [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ALLEN, Thomas J.; BROCK, Jim P.; GLASSBERG, Jeffrey. Caterpillars in the field and garden. A field guide to the butterfly caterpillars of North America. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. (anglicky)
- ↑ HARA, Hideho; SHINOHARA, Akihiko. Arge aruncus n. sp. (Hymenoptera, Argidae) Feeding on Aruncus dioicus in Japan. Bull. Natl. Mus. Nat. Sci.. May 2012, čís. 38(2). Dostupné online.
- ↑ POTTER, D. et al. Phylogenetic relationships in tribe Spiraeeae (Rosaceae) inferred from nucleotide sequence data. Plant Systematics and Evolution. 2007, čís. 266.
- ↑ KOMAROV, V.L. (ed.). Flora of USSR. Vol. IX. Moskva - Leningrad: Izdatel'stvo Akademii Nauk SSSR, 1939. (anglicky)
- ↑ MINEO, Baldassare. Rock garden plants. A color encyclopedia. Portland, Oregon: Timber Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0-88192-432-6. (anglicky)
- ↑ CARTER, Susan; BECKER, Carrie; LILLY, Bob. Perennials. The gardener's reference. Portland, Oregon: Timber Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-88192-820-4. (anglicky)
- ↑ QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu udatna na Wikimedia Commons
Taxon Aruncus ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Walter Siegmund (talk), Licence: CC BY-SA 3.0
Sylvan Goatsbeard, Bride's Feathers
Autor: Line Sabroe, Licence: CC BY 2.0
The larva is now 16 mm long. In the final instar the small spots on the body have disappeared and the black band on the head is reduced to a round spot on either side. The larva sits in a defensive posture typical of Nematinae larvae.
Autor: Hedwig Storch, Licence: CC BY-SA 3.0
Wald-Geißbart Raggaschlucht
Autor: Udo Schmidt from Deutschland, Licence: CC BY-SA 2.0
Rosaceae, Wald-Geißbart Deutschland, Oberstdorf, Trettachtal, 880 m
Photo: U.Schmidt, 10.VII.2013Autor: Franz Xaver, Licence: CC BY-SA 3.0
Geißbart (Aruncus dioicus), Rosengewächse (Rosaceae) - Österreich/Austria/Autriche: Oberösterreich, Hausruckviertel, Kien NW Attnang-Puchheim
Autor: Donkey shot, Licence: CC BY-SA 3.0
Aruncus dioicus in a front garden in Braunschweig
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Neptis rivularis - Dorsal side
Autor: Viva La Ren, Licence: CC BY-SA 3.0
Wald-Geißbart (Aruncus dioicus) in der Glasenbachklamm
Autor: Averater, Licence: CC BY 3.0
Aruncus aethusifolius in Gothenburg Botanical Garden 2015. Plant id: 1991-1896 p G.
Autor: Qwert1234, Licence: CC BY-SA 3.0
Aruncus dioicus var. kamtschaticus, Aizu area, Fukushima pref., Japan