Galleria degli Uffizi

Galleria degli Uffizi
	Dvůr paláce Uffizi
Údaje o muzeu
Stát	Itálie
Založeno	1560
Zeměpisné souřadnice	43°46′6″ s. š., 11°15′19″ v. d.
	Webové stránky
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Galleria degli Uffizi je světoznámá galerie výtvarného umění v italské toskánské Florencie, prototyp renesanční galerie. Je umístěna v paláci Uffizi, dlouhé dvoutraktové budově, rozdělené úzkým dvorem, která spojuje hlavní náměstí (Piazza della Signoria) a Starou radnici (Palazzo Vecchio) s nábřežím řeky Arno. Je to nejnavštěvovanější galerie ve Florencii a čekací doba návštěvníků u vstupu může zabrat i několik hodin.

Sbírky

Galleria degli Uffizi zachycuje v průřezu výtvarnou tvorbu od antického Říma až po romantismus 19. století. Kromě malířství a sochařství jsou zastoupena také umělecká řemesla, z nich k nejvýznamnějším patří kolekce renesančních a raně barokních tapisérií.

Malba: chronologie malby je přehledně uspořádána v očislovaných sálech a postupuje shora dolů. Sály gotické malby č. 1 až 6 začínají anonymními díly z doby kolem roku 1250. Ze slavných mistrů jsou svými díly zastoupeni: Cimabue, Duccio, Giotto, Fra Angelico, Simone Martini, Lorenzo Monaco, Fra Filippo Lippi, Piero della Francesca a Paolo Uccello; renesanci 7. sálem zahajuje Masaccio, následují Andrea Mantegna, Sandro Botticelli, Leonardo da Vinci, Lucas Cranach starší, Albrecht Dürer, Hugo van der Goes, Giovanni Bellini, Parmigianino, Michelangelo Buonarroti, Raffael Santi, Tizian, Paolo Veronese, Peter Paul Rubens, Caravaggio, Anton van Dyck, Rembrandt aj. Hlavní pozornost návštěvníků poutají Boticelliho sály 10–14 se Zrozením Venuše, sál 15 s díly Leonarda da Vinciho, nebo Tizianova Venuše Urbinská.

Kromě přibližně chronologicky řazené obrazárny a národních škol jsou specializované sály: v kolekci autoportrétů malířů jsou zastoupeni mistři od 15. do první poloviny 20. století, například Andrea del Sarto, Bronzino, Gianlorenzo Bernini, Rembrandt, Jan Kupecký, Eugène Delacroix nebo Jean Dominique Ingres. V osmibokém sále soukromé medicejské galerie je středem zájmu Medicejská Venuše. Následuje mj. kabinet miniatur, kabinet kresby a grafiky, nebo genealogie vévodů lotrinských.

Sochařství: Galerie začíná ve třetím patře antickými sochami, jejich kopiemi a replikami a renesančními portréty.

Historie

Stavbu paláce započal pro toskánského velkovévodu Cosima I. Medicejského v roce 1560 slavný italský architekt, dvorní malíř Medicejských a životopisec florentských umělců Giorgio Vasari. Měly v něm být umístěny kanceláře florentských úřadů, odtud název Uffizi, tj. kanceláře. Arkády (italsky galleria) v horních patrech byly později zaskleny a sloužily jako výstavní místnosti vévodových sbírek, takže slovo galleria dostalo význam výstavní místnosti, muzea výtvarných umění. Uffizi bývala po několik století největší galerií světa, dokud jí nepřekonala sbírka pařížského Louvru.

Po Vasarim pokračoval ve stavbě Alfonso Parigi starší a po něm Bernardo Buontalenti. Palác byl dokončen v roce 1581. Je to stavba na půdorysu ve tvaru písmene U, sestávající z kanceláří, z nichž každá byla určena pro 13 administrativních pracovníků. Vnitřní nádvoří je úzké a dlouhé a na konci se branou otvírá k řece Arno, nad ní je socha objednavatele v římské zbroji a po ní v klenáku medicejský erb. Po obou stranách dvora se otevírají lodžie v manýristickém rytmu dórského řádu, kde vždy po dvou sloupech následuje pilíř s nikou a sochou. Lodžie člení prostor, aniž by jej zmenšovaly. Vasari zvýraznil perspektivu dlouhého prostoru použitím průběžných říms mezi patry i pod střechou a vypracoval systém kruhů a diagonál. Když se na stavbu zadíváte pozorněji, tak může přípomínat koňskou podkovu. Výklenky v pilířích byly v 19. století vyplněny sochami slavných umělců (např. Leonardo Da Vinci, Michaelangelo, Mary Bealeová, Carlo Dolci).