Uherské království (1000–1301)

Uherské království Regnum Hungariae Magyar Királyság ←  ←  ←  ←  1000–1301  → vlajka znak
Geografie Mapa Uherského království v personální unii s Chorvatskem roku 1190
Hlavní město	Ostřihom (do roku 1256), Stoličný Bělehrad (sídlo panovníků, místo sněmů a korunovací), Budín (od roku 1256)
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Maďaři, Chorvati, Sikulové, Sedmihradští Sasové, Slováci, Kumáni
Jazyky	latina (administrativní), maďarština, chorvatština, němčina, slovanské dialekty, kumánština
Náboženství	římskokatolické (státní), ortodoxní, tengristické (Kumáni)
Státní útvar
Státní zřízení	feudální dědičná monarchie v personální unii s Chorvatským královstvím
Vznik	1000 – korunovace Štěpána I.
Zánik	1301 – vymření dynastie Arpádovců, nástup Václava III. na trůn
Státní útvary a území
Předcházející Maďarské velkoknížectví Chorvatské království (925–1102) Nitranské knížectví Burzenland (řádový stát) Následující Uherské království (1301–1526)

Uherské království (maďarsky Magyar Királyság [Maďar Kirájšág], latinsky Regnum Hungariae), zkráceně Uhersko či Uhry, byl historický mnohonárodnostní státní útvar. Úlohu hlavního města plnila Ostřihom spolu se Stoličným Bělehradem (nyní Székesfehérvár).

Po smrti knížete Gejzy (972–997) nastoupil na uherský stolec princ Vajk, který potlačil veškeré pokusy o rozdělení země a pevně se chopil vlády. Přijal křest a již jako Štěpán I. se stal jeho horlivým šiřitelem a zastáncem. Díky tomu také získal r. 1000 královskou korunu a stal se prvním uherským králem. Rozšířil své území a již za jeho vlády se území dnešního Slovenska začleňovalo do uherského soustátí. Slovanští velmožové si zde mohli zachovat své državy a začali se podílet na politickém životě svatoštěpánské země. Za svůj přínos křesťanství byl později král Štěpán I. uctíván a svatořečen jako sv. Štěpán. Po jeho smrti se země ocitá v příbuzenských bojích o moc a na uherském trůně se ocitá řada nepříliš schopných Arpádovců.

V roce 1077 nastoupil na uherský trůn král Ladislav I. (1077–1095), který potlačil své protivníky o uherský trůn a chopil se pevně vlády. Stal se jedním z nejvýznamnějších panovníků raného středověku. Sjednotil zemi, vymanil ji z německé závislosti a k Uhrám připojil část Sedmihradska, Slavonii a Chorvatsko. Vydal nové obchodní zákony a upravil trestní právo. Po jeho smrti se země opět dostala do vzájemných bojů o trůn. Až Béla III. (1172–1196) opět upevnil a rozšířil moc Uher. Vymanil zemi z byzantského vlivu, ovládl s konečnou platností Chorvatsko a Dalmácii, dobyl Halič a vytvořil dobře fungující královské úřady.

Během 12. stol. patřili Arpádovci k nejbohatším panovníkům v Evropě díky těžbě drahých kovů, především zlata v Kremnici. Rovněž se zlepšilo zemědělství a řemesla. Velkou měrou se na tom podíleli němečtí kolonizátoři, které uherští panovníci zvali do Uher a Sedmihradska. Za Ondřeje II. (1205–1235) došlo k významnému majetkovému a politickému vymezení Ondřejovou Zlatou bulou, kterou vydal r. 1222. Byly zde především upřesněny majetkové poměry a práva šlechty, církve a cizinců v zemi. V letech 1240–42 čelily Uhry velkým drancujícím vpádům Tatarů, kteří zemi silně zpustošili. Ve 13. století se v Uhrách začaly razit proslavené uherské zlaté dukáty (florény) a uherské groše. Béla IV. (1235–1270) se neúspěšně zapojuje do bojů o Babenberské dědictví proti českému králi Přemyslovi Otakaru II. R. 1260 byl Béla IV. poražen v bitvě u Kressenbrunnu a ztratil tak Štýrsko. Uhersko Přemyslovi oplácí porážku v r. 1278 v bitvě na Moravském poli, kde Uhři stojí po boku Rudolfa Habsburského.

Za posledního Arpádovce krále Ondřeje III. (1290–1301) dochází k politickému rozvratu v zemi. Ondřej III. čelí domácí opozici, která podporuje kandidaturu Karla Roberta z Anjou na uherský královský stolec, vnuka neapolského krále Karla II. a Marie, dcery uherského krále Štěpána V. a další rakouská strana v Uhrách zase podporuje Albrechta Habsburského, syna krále Rudolfa I. Habsburského. Ondřej nakonec r. 1301 umírá a jím vymírají i Arpádovci. Na uherský trůn se tak dostává snoubenec Ondřejovy dcery Alžběty Přemyslovec Václav III. (1301–1305), který v Uhrách vládne jako Ladislav V.

• KONTLER, László. Dějiny Maďarska. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3. 
• PRAŽÁK, Richard. Dějiny Uher a Maďarska v datech. Praha: Libri, 2010. 536 s. ISBN 978-80-7277-391-6. 
• PRAŽÁK, Richard. Maďarsko. Praha: Libri, 2005. 141 s. ISBN 80-7277-269-4. 
• ZEMEK, Metoděj. Moravsko-uherská hranice v 10. až 13. století. Brno: Musejní spolek Brno, 1972. 127 s. 

• Uhersko
• Dějiny Maďarska
• Státní znak Maďarska
• Seznam významných událostí dějin Maďarska
• Zalitavsko
• Maďarsko

• (česky) Dějiny Uherska