Uhličitan měďnatý

Uhličitan měďnatý
Strukturní vzorec

Strukturní vzorec

Obecné
Systematický názevUhličitan měďnatý
Ostatní názvyUhličitan měďnatý
Anglický názevCopper(II) carbonate
Funkční vzorecCuCO3
Sumární vzorecCCuO3
VzhledModrozelená až zelená krystalická látka (záleží na navázané vodě a hydroxylových skupinách)
Identifikace
Registrační číslo CAS
Vlastnosti
Molární hmotnost123,555 g/mol
Teplota tání200 °C; tj. 473 K
Teplota rozkladu290 °C; tj. 563 K (na CuO a CO2)
Hustota3,9 - 4,0 g/cm3
Rozpustnost ve vodě0,000 08 g/100 ml
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Nerozpustný v ethanolu, rozpouští ve v kyselinách a reaguje s nimi
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
H-větyH302 H315 H319 H335
P-větyP261 P305 P351 P338
R-větyR20/22
S-věty(S20)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uhličitan měďnatý je modrozelená, anorganická, krystalická látka se vzorcem CuCO3, bez zápachu, ale s nepříjemnou chutí. V přírodě se vyskytují dva nerosty, které jsou založeny na uhličitanu měďnatém, avšak mají navíc hydroxidové skupiny. Jsou to malachit se vzorcem Cu2(OH)2CO3; a azurit, se vzorcem Cu3(OH)2(CO3)2.

Výroba

Tato látka se vyrábí reakcí měďnaté soli (zpravidla síranu měďnatého, ale může být i chlorid či octan měďnatý) s uhličitanem sodným:
CuII+(aq) + Na2CO3 (aq) → CuCO3 (s) + 2Na+I (aq)

Samovolný vznik

Předměty z mědi působením kyslíku, oxidu uhličitého a vody vzniká korozivní vrstva zvaná měděnka, což je těžko oddělitelná směs uhličitanu měďnatého a hydroxidu měďnatého se zapisovaným vzorcem Cu(OH)2·CuCO3. Tato reakce se dá vystihnout rovnicí:
2Cu (s) + H2O (g) + CO2 (g) + O2 (g) → Cu(OH)2·CuCO3 (s)

Château Frontenac v Kanadě, s měděnkou na střeše

Reakce

Při zahřívání na 290 °C se tato látka rozpadá za vzniku oxidu měďnatého a oxidu uhličitého, dle rovnice:
CuCO3tCuO + CO2
Tato látka reaguje s kyselinami za vzniku příslušných měďnatých solí a oxidu uhličitého. Příkladem je reakce s kyselinou sírovou, dle rovnice:
CuCO3 + H2SO4CuSO4 + H2O + CO2
Takto lze připravit soli i poměrně slabých, organických kyselin.

Využití

Nerosty obsahující tuto látku byly dříve používány jako drahé kameny, později byly používány v rozdrcené formě jako líčidla. Historicky se tato látka používala jako ruda mědi, dnes však je to poměrně bezvýznamná ruda. Tato látka se dnes využívá na výrobu měďnatých solí organických kyselin.

Bezpečnost

Tato látka v případě požití v žaludku vytváří chlorid měďnatý. Ten může působit toxicky ve velkém množství, nevratně totiž poškozuje enzymy, dále při častém kontaktu s látkou může vzniknou alergie, avšak je to poměrně neobvyklá alergie. LD50 je při orálním podání kryse asi 160 mg/kg.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Copper(II) carbonate na anglické Wikipedii.

  1. a b Copper carbonate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Château Frontenac2010 crop roofs.jpg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
The Château Frontenac, in Quebec City (Canada).
Copper carbonate basic.jpg
Autor: W. Oelen, Licence: CC BY-SA 3.0
Bazický uhličitan měďnatý