Ukrajinština

Ukrajinština (українська мова, ukrajins'ka mova)
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Ukrajina Ukrajina Moldavsko Moldavsko Rusko Rusko USA USA Kanada Kanada Rumunsko Rumunsko Bělorusko Bělorusko Slovensko Slovensko Polsko Polsko Srbsko Srbsko Česko Česko Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina Chorvatsko Chorvatsko
Počet mluvčích	40 milionů
Klasifikace	Indoevropské jazyky Slovanské jazyky Východoslovanské jazyky
Písmo	Ukrajinská cyrilice
Postavení
Regulátor	Národní akademie věd Ukrajiny (Національна академія наук України)
Úřední jazyk	Ukrajina Ukrajina, Polsko Polsko (uznáno), Rumunsko Rumunsko (uznáno), Autonomní republika Krym, Sevastopol ,Moldavsko Moldavsko (Podněstří), Srbsko Srbsko[zdroj?]
Kódy
ISO 639-1	uk
ISO 639-2	ukr (B) ukr (T)
ISO 639-3	ukr
Ethnologue	UKR
Wikipedie
uk.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ukrajinský jazyk neboli ukrajinština je východoslovanský jazyk, náležící mezi slovanské jazyky, tj. do rodiny tzv. indoevropských jazyků, jehož hlubším studiem se zabývá filologicky zaměřený obor, zvaný ukrajinistika.

Po jazykové stránce je nejvíce příbuzný s běloruštinou, poté s polštinou a ruštinou. Vyvinul se z východních nářečí praslovanštiny.

Ukrajinština je úředním jazykem druhého největšího evropského státu Ukrajiny. Ve východní a jižní části jejího území si konkuruje s ruštinou která se však od ukrajinštiny zásadně liší. Ukrajinsky se tam mluví hlavně na venkově; na Donbasu a na Krymu je podle ruských zdrojů používanější ruština. Na Krymu ukrajinský jazyk považují podle sčítání provedeného Rusy v roce 2014 za mateřský 3,3 % obyvatel ^[1], podle sčítání lidu v roce 2001 zde bylo 10,1% ukrajinsky mluvících. Ve střední a především v západní části země ukrajinština převažuje zcela jednoznačně. Vedle Ukrajiny má ukrajinština status oficiálního jazyka také v neuznané separatistické republice Podněstří a v několika obcích ve Vojvodině. Kromě toho používá ukrajinštinu ukrajinská menšina především na východním Slovensku, v jihovýchodním Polsku, České republice, Spojených státech a jinde.

Nářečí přecházejí plynule do polštiny a běloruštiny. Zvláštním jevem je tzv. suržyk, smíšený jazyk s převážně ukrajinskou gramatikou a výslovností, silně ovlivněný ruskou slovní zásobou.

Od 10. století se na Kyjevské Rusi spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Staroruština pronikala do církevních textů od 16. století, o století později už lze hovořit o spisovném jazyku. V 19. století se rozvíjela ukrajinská literatura, čerpající z lidové slovesnosti.

V 19. století a na začátku 20. století byla označována ruskými^[2] i ukrajinskými autory^[3][4] termínem maloruština nebo maloruské nářečí. Název vycházel z koncepce např. A. I. Sobolenského, S. K. Buliče a částečně N. S. Trubeckého, podle které jsou ukrajinské jazyky jen nářečím ruského jazyka.

Filozofové a slavisté až v druhé polovině 19. století považovali maloruštinu za samostatný jazyk (Vladimir Ivanovič Dal, Pavlo Hnatovyč Žyteckyj, Fedir Jevhenovyč Korš, Alexej Alexandrovič Šachmatov, Pavel Jozef Šafárik, Franc Miklošič).

V první polovině roku 2017 byl Nejvyšší radou Ukrajiny přijat zákon, výrazně omezující užívání ruštiny v ukrajinské celostátní, místy i regionální televizi ve prospěch ukrajinštiny.^[5]

Ukrajinština se píše ukrajinskou cyrilicí. Jsou pro ni specifická písmena Ґ, Є a Ї, naopak neobsahuje písmena Ё, Ъ, Ы a Э přítomná v ruské azbuce. Ukrajinská abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

Tato tabulka neplatí pro výslovnost a transkripci univerzálně. Výjimky:^[6]

• дє = dě, тє = tě, нє = ně
• дь = ď, ть = ť, нь = ň
• дю = ďu, тю = ťu, ню = ňu
• дя = ďa, тя = ťa, ня = ňa

Další poznámky:

• V písmu se využívá též apostrof ('), který zabraňuje změkčování předchozí souhlásky, podobně jako tvrdý znak v ruštině.
• Hláska [g] se ve vývoji jazyka změnila na [h], stejně jako v češtině. K vyznačení hlásky [g] (vyskytuje se pouze v cizích slovech) slouží písmeno Ґ (např. ґрунт = grunt). V přejatých slovech se však – na rozdíl od češtiny – běžně původní [g] nahrazuje hláskou [h], a tak se na Ukrajině váží na hramy a cestovatel, který jede na Ukrajinu, vyplňuje immihracijnu kartku.
• Velmi často se používá I (ikavismus) tam, kde jiné slovanské jazyky mají Ě^[7][8], O nebo E, a to i v jednoslabičných slovech (bis = běs, pid = pod, lid = led).
• Na začátek slov, která by v češtině začínala samohláskou [o], se předsouvá [v] (jako v obecné češtině): vin = on.
• Na rozdíl od ruštiny a běloruštiny se nepřízvučné O nemění na [a].

Gramatika ukrajinštiny je v zásadě podobná gramatice češtiny. Rozeznávají se tři rody (mužský, ženský a střední) a dvě čísla (jednotné a množné). Jména mají sedm pádů, pořadí posledních tří je opačné: 5. instrumentál, 6. lokál, 7. vokativ (který je jako v češtině u mnohých slov shodný s 1. pádem). Přídavná jména se shodují s podstatnými a mají tři stupně. Slovesa mají kromě budoucího, přítomného a minulého času také plusquamperfektum (předminulý čas), způsob oznamovací, podmiňovací a rozkazovací, rozlišuje se dokonavý a nedokonavý vid, příčestí je trpné a činné.

Ukrajinská slovní zásoba má blíže západoslovanským jazykům (zejména polštině) než ruština.

• 
  Postavení ukrajinštiny (2001)
• 
  Jazyková situace na Ukrajině (rodný jazyk, 2001)
• 
  Jazyková situace na Ukrajině (ukrajinské dialekty)
• 
  Tabulka ukrajinských souhlásek (konsonantů)

Pro srovnání ukrajinštiny s ruštinou je text uveden v obou jazycích. V písmu se od ruštiny dá snadno odlišit znakem, který se v latince používá pro i.

• Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0475-0. Kapitola Doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny, s. 76–89. 

• Suržyk – směs ukrajinštiny a ruštiny
• Jihokarpatská nářečí
• Rusínština
• Seznam ukrajinských spisovatelů
• Jazyková situace na Ukrajině

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ukrajinština na Wikimedia Commons

• Slovníkové heslo ukrajinština ve Wikislovníku
• Kategorie Ukrajinština ve Wikislovníku
• Transkripce z ukrajinské cyrilice, Internetová jazyková příručka
• (anglicky) Ukrainians, Encyclopedia of Ukraine
• (česky) Slovanský národopis, Pavel Jozef Šafárik, str. 8 – 29
• (německy) Geschichte der slawischen Sprache und Literatur nach allen Mundarten, Pavel Jozef Šafářik, str.33, 34 a 23
• (ukrajinsky) Historie ukrajinského jazyka (ukrajinská Wikipedie) (první odstavec)
• (ukrajinsky) Od 1. 6. 2006 ukrajinština regionální úřední jazyk Srbska