Ulan-Ude (ruskyУлан-Удэ, burjatskyУлаан-Yдэ) je hlavní město Republiky Burjatsko v rámci Ruské federace. Žije zde přibližně 439 tisíc[2] obyvatel, převážně ruské a burjatské národnosti. Město založili v 17. století ruští kozáci. Původně se jmenovalo Verchněudinsk podle místní řeky Uda, současný název získalo v roce 1934.
První název, který neslo osídlení v tomto místě, pochází z roku 1666, kdy zde ruští kozáci založili Udinské zimoviště (Удинское зимовье, podle řeky Uda), jakýsi opěrný bod pro výběr daní v oblasti.
V 70. letech 17. století byla na tomto místě zbudována Udinská pevnost (Удинский острог), která dala název i postupně okolo vznikající osadě. Někdy se též užíval zkrácený název Udinsk.
Po roce 1730 však došlo k přejmenování. Důvodem byla skutečnost, že v oblasti se již nacházelo místo se zcela totožným názvem. Budoucí Ulan-Ude tak získalo název Verchněudinsk (Верхнеудинск, od slov vrchní a Uda), druhá osada byla přejmenována na Nižněudinsk (Нижнеудинск, tento název se zachoval do současnosti).
Nynější jméno město získalo z rozhodnutí Ústředního výkonného výboru SSSR 27. června 1934. Název Ulan-Ude pochází z burjatštiny a je zcela poplatný době svého vzniku – znamená rudá Uda (obdobně mongolské hlavní město získalo o dekádu dříve název Ulánbátar, tedy rudý bohatýr).
Symbolika
Ulan-udské městské symboly byly přijaty 20. října 2005 na základě rozhodnutí místního zastupitelstva. Vychází z původního znaku z 18. století, který městu dovolila užívat carevna Kateřina II. Veliká.
Znak
Znak města je tvořen zlatým štítem, na němž je vyobrazen zelený roh hojnosti, ze kterého se sypou zelené listy a červené plody. Roh hojnosti je překřížen Merkurovým žezlem.
Nad štítem se nachází hradební koruna s pěti zuby, která poukazuje důležité postavení Ulan-Ude v rámci Ruské federace. Prostřední zub zakrývá sojombo, tradiční mongolský symbol věčného života (slunce, měsíc, oheň), který zde vyjadřuje přináležitost města k Burjatské republice. Vrchní figura sojomba představuje oheň, symbol štěstí a spokojenosti. Jeho tři plameny znamenají minulost, přítomnost a budoucnost. Slunce a měsíc symbolizují svět a věčnost. Ve spodní části koruny je burjatský národní ornament, symbolizující národní tradice.
Ve spodní části znaku je stužka řádu Rudého praporu práce SSSR, který byl městu udělen roce 1984.
Vlajka
Vlajka Ulan-Ude je tvořena obdélníkem o poměru stran 2:3, který se skládá ze dvou polí – modrého (2/9 délky obdélníku) a žlutého. V modrém poli nahoře je zobrazen výše zmíněný žlutý symbol sojombo. Uprostřed žlutého pole jsou vyobrazeny další dva symboly z městského znaku – roh hojnosti a Merkurovo žezlo.
Od roku 1678 je místo známo jako Udinská pevnost, neboť zde kozáci zbudovali mezi lety 1677–1680 jednoduchou dřevěnou pevnost se stálou vojenskou posádkou. Ta byla v 80. letech 17. století několikrát obléhána Mongoly a roku 1687 a 1689 značně rozšířena dvěma pluky moskevských střelců, roku 1689 Udinsk získal status města a stal se administrativním a vojenským centrem Zabajkalska, procházel přes něj obchod s Mongolskem a Čínou.
Roku 1696 byl postaven první kostel.
Verchněudinsk na konci 19. století
18. století
Někdy po roce 1730 získala obec název Věrchněudinsk. Roku 1775 získal Věrchněudinsk od Kateřiny II. Veliké status města a znak.
Město se stalo důležitým administrativním, kulturním, vojenským a obchodním centrem západního Zabajkalska. Díky svojí vhodné poloze nedaleko Bajkalu a na obchodních cestách z Ruska do Mongolska a do Číny město rychle rostlo. V historickém jádru města stojí dodnes dřevěné domy po tehdejších obchodnících. Dvakrát do roka se zde konaly velké jarmarky.
V letech 1786-1800 byl postaven první kamenný kostel - Spasskaja cerkov.
V letech 1877–1885 zde bylo vybudováno kamenné vězení pro 440 odsouzených, které je v provozu dodnes.
20.–21. června 1891 navštívil město na své cestě na východ Ruska carevič Nikolaj Alexandrovič, budoucí car Nikolaj II. Na památku této návštěvy byl ve městě vztyčen oblouk, který v období stalinismu zničili, dnes na jeho místě stojí kopie.
2. světová válka město nijak přímo nezasáhla, nicméně zapojilo se plně do válečného úsilí. Především místní letecký závod se rozeběhnul na plné obrátky a dodával válčící armádě bombardéry Petljakov Pe-2, stíhačky Lavočkin La-5 a Lavočkin La-7. Důležité byly také dodávky místní konzervárny a továrny na léky, výroba a oprava lokomotiv a muniční závod. Ve městě byla zformována 97. střelecká divize 16. armády.
1992 se Ulan-Ude stalo hlavním městem Republiky Burjatsko v rámci Ruské federace.
V roce 2000 byl ve městě založen první buddhistický dacan (burjatský buddhistický klášter se školou).
Geografie
Pohled na Ulan-Ude od dacanu Rinpoče Bagša
Ulan-Ude se rozkládá v západním Zabajkalsku, 100 kilometrů východně od jezera Bajkal, v podhůří hor Jablonovyj Chrebet v Ivolginsko-udinské proláklině, na obou březích řeky Selengy, u ústí řeky Udy. Proláklina představuje rozlehlou oblast táhnoucí se z jihozápadu na severovýchod, ze severozápadu je ohraničena hřebeny pohoří Chamar-Daban, ze severu hřebeny Ulan-Burgasy, z jihovýchodu Cagan-Dabanu. Výběžky Chamar-Dabanu dosahují výšky až 1114 m n. m. a převyšují tak doliny řeky Selengy o 500-700 m. Výběžky hřebenu Ulan-Burgasy dosahují výšky okolo 800-1000 m n. m. Nejvyšší vrchol hřebenu Cagan-Daban, ležícího v bezprostřední blízkosti města, měří 813 m, což je o 310 m výše než úroveň řeky Udy. Samotné město se rozkládá v nadmořských výškách 500-800 m n. m.
Půda
Díky rozmanitosti reliéfu je oblast Ulan-Ude bohatá na různé půdní typy. V náhorní části města převládají drnově podzolové a písčité půdy. Nižší polohy, nivy řek Selengy a Udy, jsou tvořeny lužními půdami. Ve východní části města, na levém břehu Selengy a na pravém přehu Udy, má krajina ráz lesostepi a stepi, zde se nachází kaštanozem a salisol.
Vodstvo
Hranicemi města protékají dvě velké řeky - Selenga a Uda.
Selenga je největším přítokem Bajkalu (asi 50 % objemu všech přítoků). Ve městě vytváří díky svým slepým ramenům několik velkých ostrovů, z nichž jsou osídleny ostrovy Konnyj, Obščestvennyj, Poselskij (zde jsou hlavně chatové osady), Borodskij (chaty) a Spasskij (zde se nachází městská vodárna). Přes ramena řeky vede mnoho různých mostů, přes řeku samotnou pouze jediný, který spojuje centrum města s letištěm a federální silnice R258 Bajkal.
Uda je pravým přítokem Selengy. Na území města vedou přes řeku dva automobilové mosty s tramvajovými pásy a železniční most Transsibiřské magistrály.
Ve městě jsou ještě tyto říčky a potoky: přítoky Selengy - Nižněberjozovskaja, Suža; přítoky Udy - Věrchnaja Berjozovka, Borovka, Bajdanov ručej aj.
Podnebí
Náměstí Sovětů v zimě, v popředí hlava Lenina, jedna z nejznámějších turistických zajímavostí
Podnebí v Ulan-Ude je silně kontinentální, město spadá do mírného podnebného pásu. Obecně je zde velmi sucho, což souvisí s jeho vzdáleností od velkých vodních ploch (od Bajkalu město oddělují hřebeny Chamar-Daban a Ulan-Burgasy), lokací města v kotlině mezi horami a vůbec jeho polohou v centru euroasijské pevniny. Klimatická zima zde trvá více než pět měsíců, od konce října do začátku dubna.
Zima v Ulan-Ude je slunná a málo větrná, avšak protože Ivolginsko-udinská proláklina zamezuje přísunu teplejšího vzduchu, jeho teploty v zimním období klesají velmi nízko. Díky nízké vlhkosti vzduchu je však zimní počasí ve městě celkem snesitelné. Úhrn srážek v zimě je relativně nízký, sníh padá především v první polovině zimy.
Jaro přichází do města na začátku dubna. Jsou pro něj typické náhlé návraty nízkých teplot, způsobené silnými větry ze severní Sibiře. Počasí v tomto ročním období je nestabilní a suché.
Klimatické léto trvá něco přes dva měsíce. Od konce června do začátku srpna přichází cyklóny z pobřeží Tichého oceánu, které přináší deště. Toto období je tak nejhojnější na srážky. Jinak je však v červnu a červenci převážně sucho a horko.
Podzim přichází jen pozvolna. Na rozdíl od Evropy, kde je obyčejně podzim spojen s častými srážkami, v Ulan-Ude jsou v tomto ročním období srážky málo časté. Charakteristické jsou prudké změny teploty vzduchu během dne a ranní mrazíky.
Nejnižší naměřená teplota je -54,4 °C (6. ledna 1931), nejvyšší naměřená teplota je 40 °C (22. června 2010).
Pro město je charakteristické velmi slunné počasí, ročně zde bývá okolo 2400 slunečných hodin (pro srovnání: Praha 1600, Dubrovník 2600).
Dnů se srážkami je ve městě za rok průměrně 155, průměrný roční úhrn srážek činí 265 mm, z nichž většina připadá na léto (pro srovnání: v Praze činí průměrný roční úhrn srážek 527 mm).
Ulan-Ude je 42. druhým největším městem Ruska (2015).
Nejpočetněji zastoupenými národnostmi jsou podle údajů z roku 2010 Rusové (62,1 %, 2010), Burjati (31,9 %), Ukrajinci (0,6 %) a Tataři (0,5 %).
Vývoj počtu obyvatel
1695
1770
1820
1825
1829
1835
1851
1856
1860
1882
1890
1981
4706
3000
2024
2972
3544
3746
3400
4032
4130
5223
1897
1915
1917
1923
1926
1931
1939
1956
1959
1960
1961
8086
17 200
21 582
22 401
29 000
44 000
125 700
158 000
175 172
179 700
187 300
1962
1963
1964
1965
1966
1967
1968
1969
1970
1971
1972
196 100
200 400
209 000
214 900
221 100
229 600
238 500
246 300
253 569
258 900
265 300
1973
1974
1975
1976
1977
1978
1979
1980
1981
1982
1983
272 400
278 800
289 000
289 200
293 700
297 600
300 370
303 200
307 100
311 500
316 200
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994
322 000
327 000
333 000
351 000
345 200
352 530
358 000
361 700
366 000
365 000
365 000
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
363 300
364 600
370 000
366 100
371 400
370 400
368 900
374 854
359 300
356 500
352 600
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
347 800
343 000
340 800
340 247
404 426
405 799
411 646
416 079
421 453
426 650
430 549
Turistické zajímavosti
Leninův památník na náměstí Sovětů, hlavním náměstí Ulan-Ude. Jedná se o největší bustu Lenina na světě. Váží 42 tun, je vysoká 14 m a vznikla v letech 1970-1971 na počest stých narozenin sovětského vůdce. Dnes je jednou z hlavních turistických atrakcí města.
Ulice Lenina (dříve Velká nikolajevská ulice) - výstavná pěší zóna, táhnoucí se od náměstí Sovětů až k Odigitrijevské katedrále. Nachází se zde řada historických měšťanských a kupeckých domů, staré obchodní domy, administrativní budovy, divadla, muzea, oblouk na počest návštěvy careviče Nikolaje Alexandroviče, památník A. P. Čechova aj. Je oblíbeným místem procházek místních obyvatel i návštěvníků města.
Etnografické muzeum národů Zabajkalska - jeden z největších ruských skanzenů. Muzeum pečuje o památky od dob Siungnuů do poloviny 20. století. Největší pozornost přitahuje sbírka lidové architektury národů Sibiře, která obsahuje více než 40 exponátů od jurt až po ruský kostelík. V areálu je i minizoo s několika místními živočišnými druhy, vč. medvěda. Muzeum se nachází za městem, zastavují zde maršrutky.
Odigitrijevská katedrála (Одигитриевский кафедральный собор) - první kamenná stavba ve městě, unikátní chrám ve stylu sibiřského baroka, postavený v letech 1741-1785.
Ulan-udský dacan Rinpoče Bagša (Ринпоче Багша) na vršku Lysaja gora - buddhistický klášter a škola, v jehož svatyni se nachází největší pozlacená socha Buddhy v Rusku. Z kláštera je vynikající výhled na Ulan-Ude. Okolo vede "cesta dlouhého života", asi kilometr dlouhá dřevěná cesta s dvanácti besídkami, určenými k meditaci v příjemném prostředí lesoparku. K dacanu zajíždí městské maršrutky.
Ivolginskij dacan – velký klášterní komplex u obce Věrchnaja Ivolga, nacházející se asi 40 kilometrů za Ulan-Ude. Nejdůležitější centrum ruského buddhismu. Byl postaven r. 1945 v souvislosti s uvolněním protináboženského tlaku v SSSR na konci války, povolení přišlo jako výraz vděku za aktivní účast Burjatů na válečném úsilí.
Ulice Lenina s obloukem připomínajícím návštěvu careviče Nikolaje r. 1891
Mezi nejvýznamnější podniky ve městě patří Ulan-udský letecký závod (Улан-Удэнский авиационный завод), spadající do ruského státního holdingu Ruské vrtulníky (Вертолёты России). Vyrábí se zde různé modifikace ruských vrtulníků Mil Mi-8 a Mil Mi-17, právě zde byly vyrobeny vrtulníky Mil Mi-171Š pro Armádu ČR. Dále se zde montují letadla Suchoj Su-25.
Nejvýznamnějším energetickým podnikem je Ulan-udská tepelná elektrárna.
Ulan-udské strojírenské výrobní sdružení – výroba strojírenských prvků zejména pro letecký a loďařský průmysl.
Burjatzoloto – soukromá firma zabývající se těžbou zlata v regionu, sídlící v Ulan-Ude.
Křižuje se zde federální silnice R258 Bajkal, spojující Irkutsk, Ulan-Ude a Čitu, s federální silnicí A340 vedoucí do Mongolska.
Mezinárodní letiště Bajkal se nachází 15 kilometrů západně od centra Ulan-Ude. Kromě domácích linek odtud vylétají spoje také do Mongolska a Číny, v turistické sezóně do Thajska, Vietnamu a Turecka. Letiště je hlavní základnou místní letecké společnosti Burjatské aerolinie.
Městskou hromadnou dopravu zajišťují tramvaje, autobusy a maršrutky.
.gif)
.png)
Rusko
multimediální obsah na Commons.jpeg)
Ulice Lenina s obloukem připomínajícím návštěvu careviče Nikolaje r. 1891
Etnografické muzeum národů Zabajkalska
Odigitrijevská katedrála
Dacan Rinpoče Bagša
Pozlacená socha Buddhy v dacanu Rinpoče Bagša
"Cesta dlouhého života" v dacanu Rinpoče Bagša
Anyan, Jižní Korea
Berkeley, Kalifornie, USA
Čchang-čchun, Čína
Darchan, Mongolsko
Jalta, Ukrajina (2008)
Rumoi, Japonsko
Tchaj-pej, Tchaj-wan
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ulan-Ude na Wikimedia Commons 
.svg)
.JPG)