Ulf Kristersson

Ulf Kristersson
Ulf Kristersson (2023)
Ulf Kristersson (2023)
35. předseda vlády Švédského království
Úřadující
Ve funkci od:
18. října 2022
PanovníkKarel XVI. Gustav
VicepremiérkaEbba Buschová
PředchůdkyněMagdalena Anderssonová
Vůdce opozice
Ve funkci:
1. října 2017 – 18. října 2022
Předseda vládyStefan Löfven
Magdalena Anderssonová
PředchůdkyněAnna Kinberg Batrová
NástupkyněMagdalena Anderssonová
Předseda Umírněné strany
Úřadující
Ve funkci od:
1. října 2017
PředchůdkyněAnna Kinberg Batrová
Ministr sociálního zabezpečení
Švédského království
Ve funkci:
5. října 2010 – 3. října 2014
Předseda vládyFredrik Reinfeldt
PředchůdkyněCristina Husmark Pehrssonová
NástupkyněAnnika Strandhällová
Poslanec Riksdagu
Úřadující
Ve funkci od:
4. října 2014
Volební obvodSödermanland
Ve funkci:
5. října 1991 – 30. dubna 2000
Volební obvodkraj Stockholm
Stranická příslušnost
ČlenstvíUmírněná strana
Rodné jménoUlf Hjalmar Ed Kristersson
Narození29. prosince 1963 (60 let)
Lund, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Národnostšvédská
ChoťBirgitta Edová (od 1991)
Dětitři
Alma materUppsalská univerzita
Zaměstnánípolitik
CommonsUlf Kristersson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ulf Hjalmar Ed Kristersson (* 29. prosince 1963 Lund) je švédský politik, od října 2022 předseda vlády Švédského království, když po zářijových parlamentních volbách sestavil středopravicový menšinový kabinet Umírněných, Křesťanských demokratů a Liberálů podporovaný Švédskými demokraty. Od října 2017 je předsedou konzervativní Umírněné strany. Před sestavením kabinetu plnil úlohu vůdce opozice z titulu lídra nejsilnějšího opozičního subjektu. Již mezi roky 1988–1992 předsedal Mladé lize Umírněných, mládežnické organizaci strany.[1]

V roce 2014 se stal členem švédského parlamentu, Riksdagu, za obvod Södermanland. V zákonodárném sboru zasedal i v letech 1991–2000 za stockholmský kraj. V období 2010–2014 zastával úřad ministra sociálního zabezpečení v koaliční vládě Fredrika Reinfeldta. Následně se po přechodu do opozice stal stínovým ministrem financí a ekonomickým expertem Umírněných.[1]

Soukromý život

Narodil se roku 1963 v jihošvédském Lundu, ležícím ve skånském kraji, do rodiny Larse Kristerssona (1938–2015) a Kariny Kristerssonové.[2] V pěti letech se s rodiči přestěhoval do Torshälly, v sousedství města Eskilstuna.[3] V mládí se věnoval gymnastice. Po maturitě na eskilstunském gymnáziu S:t Eskils absolvoval v letech 1983–1984 vojenskou prezenční službu, jako velitel čety u upplandského pěchotního pluku.[4] V roce 1988 vystudoval ekonomii na Uppsalské univerzitě.[5][1]

V roce 1991 se oženil s Birgittou Edovou, podnikatelkou a PR konzultantkou, která působila i ve státní správě. Rodina žije ve Strängnäsu. Manželé adoptovali tři dcery z Číny, kde jeho žena také pracovala. Sám se stal předsedou Švédského centra pro adopci.[1][6][7]

Politická kariéra

1985–2000: Etablování se v celonárodní politice

Před parlamentními volbami 1985 se jako člen Mladé ligy Umírněných zapojil do kampaně v Södermanlandu na jihu Švédska. V závěru listopadu 1988 byl zvolen předsedou této mládežnické organizace Umírněné strany a ve funkci nahradil Beatrice Askovou.[8] V zářijových sněmovních volbách 1991 skončili Umírnění druzí a poprvé od roku 1982 se vrátili do vlády. Předseda strany Carl Bildt se stal prvním umírněným premiérem od roku 1930. Kristersson byl ve 27 letech zvolen do Riksdagu,[9] kde zasedal ve výboru pro sociální zabezpečení. Během volebního období vystupoval jako kritik krizové dohody koaliční vlády uzavřené s opozičními sociálními demokraty. Přátelské vztahy navázal s bývalým vůdcem Umírněných Göstou Bohmanem, s nímž se v některých aspektech shodoval na kritice Bildtova kabinetu. [10]

V roce 1992 ztratil vůdcovství v Mladé lize Umírněných, když na kontroverzním volebním kongresu, známém podle místa konání jako bitva o Lycksele, prohrál s budoucím premiérem Fredrikem Reinfeldtem poměrem hlasů 52 : 55.[11] Kontroverznost byla dána vyvrcholením vleklého ideologického sporu mezi Reinfeldtovou konzervativní a Kristerssonovou neoliberální frakcí.[12][13] Porážka pro něj znamenala ústup z frontové linie politického souboje. Později byl zařazen do „Ztracené generace“ Umírněné strany.[14] Souběžně s výkonem poslaneckého mandátu působil v letech 1995 až 1998 jako vedoucí marketingu v liberálním think tanku Timbro.

2000–2017: Odchod a návrat do Riksdagu, vstup do místní politiky a ministr Reinfeldtovy vlády

V závěru dubna 2000 rezignoval na poslanecký mandát, když se rozcházel s novým stranickým vůdcem Boem Lundgrenen, který podle Kristerssonova přesvědčení nejevil zájem o jeho služby.[15] Dva roky pracoval v soukromém sektoru, převážně na pozici ředitele komunikace a viceprezidenta Adcore, společnosti působící v digitálním marketingu.[16] Poté se stal předsedou Švédského centra pro adopci.[1]

Do aktivní politiky se vrátil v roce 2002. Čtyři roky působil jako radní pro finanční záležitosti ve Strängnäsu.[17][3] V roce 2006 byl zvolen místostarostou Stockholmu pro oblast sociální péče a práce.[2] Předseda Umírněných Fredrik Reinfeldt jej přizval vést stranický výbor pro nastolení nové rodinné politiky.[14] V této funkci na sebe upozornil návrhem, který se neslučoval s přístupem strany, když požadoval aby otcové z rodin usilujících o všechny sociální výhody měli povinnost setrvat měsíc na otcovské dovolené.[1][6]

Předseda vlády Fredrik Reinfeldt si jej v říjnu 2010 vybral do úřadu ministra pro sociální zabezpečení, v němž setrval čtyři roky.[17][18] Po parlamentních volbách 2014 odešli Umírnění do opozice a Kristersson se stal po čtrnácti letech opět poslancem, tentokrát za södermanlandský obvod.[19] Po Reinfeldtově rezignaci jej nová předsedkyně Umírněných Anna Kinbergová Batrová jmenovala stínovým ministrem.[20]

2017–2022: Vůdce opozice

V zářijových parlamentních volbách 2018 zaostal blok čtyř středopravicových stran sdružených v Alianci pro Švédsko o jediný mandát za středolevým paktem vedeným sociálními demokraty premiéra Stefana Löfvena. Poté, co se Löftenovi nepodařilo získat důvěru Riksdagu, byl v říjnu 2018 jednáním o sestavení vlády pověřen Kristersson jako předseda nejsilnější frakce Aliance. V listopadu však jeho projekt švédský parlament odmítl. Sociální demokraté nakonec pokračovali ve vládním angažmá další volební období, když na počátku roku 2019 zformovali menšinový kabinet se Zelenými. Po neúspěchu vytvořit vládu se v roce 2019 Aliance pro Švédsko rozpadla.[1]

Kristersson tak v parlamentu dále plnil úlohu vůdce opozice, předáka nejsilnější opoziční strany, kterou převzal v říjnu 2017 od své předchůdkyně Anny Kinbergové Batrové, kdy ji vystřídal v čele Umírněné strany. Možnosti sestavit vládu během léta 2021, po pádu druhého Löfvenova kabinetu po ztrátě podpory od Levicové strany, se vzdal, a po devíti dnech od premiérovy demise umožnil vznik třetí Löfvenovy vlády.[1][21]

Od 2022: Předseda vlády

Vicepremiérka Ebba Buschová a premiér Ulf Kristersson na vyhlídkové terase Lejonbacken před královským palácem v den uvedení do úřadů, po setkání s králem Karlem XVI. Gustavem (říjen 2022)

V zářijových parlamentních volbách 2022 skončili jeho Umírnění na třetím místě se 68 mandáty. Přestože vítězní sociální demokraté posílili na 107 křesel, nedisponoval levicový blok premiérky Magdaleny Anderssonové parlamentní většinou, a nedokázal tak sestavit vládu. S druhými v pořadí, protiimigračně zaměřenými nacionalisty – Švédskými demokraty, odmítly středopravicové strany otevřeně spolupracovat. Předseda parlamentu Andreas Norlén proto pověřil sestavením vlády lídra třetího subjektu „na pásce“, Ulfa Kristerssona, který 14. října oznámil koaliční dohodu o vzniku menšinového kabinetu Umírněných s Křesťanskými demokraty Ebby Buschové (19 mandátů) a Liberálními lidovci Johana Pehrsona (16 mandátů). K většině 175 křesel ve 349členném parlamentu trojkoalici scházelo 72 poslanců. Vznikla tak dohoda o podpoře vlády ze strany Švédských demokratů, kteří dodali 73 potřebných hlasů. Prolomili tím nulový koaliční potenciál, jakožto subjekt v minulosti označovaný za „extremistický“, s nímž nechtěl nikdo spolupracovat. Kristersson byl v zákonodárném sboru schválen premiérem 17. října 2022 většinou 176 poslanců. Proti se vyslovilo 173 zástupců nastupující opozice. Oficiálně se úřadu ujal o den později, kdy v Riksdagu představil členy koaliční vlády.[1][22][23][24]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ulf Kristersson na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i Ulf Kristersson se stal novým premiérem Švédska. E15.cz [online]. 2022-10-18 [cit. 2022-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-18. 
  2. ↑ a b AHLANDER, Johan. Sweden needs 'humble government' after election: frontrunner. Reuters [online]. 29-08-2018 [cit. 09-09-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22-09-2022. (anglicky) 
  3. ↑ a b Kristersson vill bli Moderatledare [online]. 1-09-2017 [cit. 2018-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10-09-2018. (švédsky) 
  4. ↑ CV | Ulf Kristersson [PDF]. Moderate Party, 2018 [cit. 2021-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26-01-2021. (švédsky) 
  5. ↑ Ulf Kristersson fjärde raka civilekonomen som styr Moderaterna [online]. civilekonomen.se [cit. 2018-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-10-2022. (švédsky) 
  6. ↑ a b Fem saker du inte visste om Ulf Kristersson – Moderaternas nye partiledare. Expressen [online]. [cit. 2021-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21-09-2022. (švédsky) 
  7. ↑ Ulf Kristersson: "Det dödliga våldet är som Sveriges andra pandemi". SVT [online]. 24-08-2020 [cit. 10-05-2021]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-10-2022. (švédsky) 
  8. ↑ NYHETER, SVT. Så stred Kristersson och Reinfeldt om makten i Muf. SVT Nyheter [online]. 03-09-2017 [cit. 09-09-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22-09-2022. (švédsky) 
  9. ↑ NYHETER, SVT. Ulf Kristersson (M): Det måste du ha läst i en kommunistblaska. SVT Nyheter. 20-09-2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10-09-2018. (švédsky) 
  10. ↑ KARLSSON, Börje. Rätt, säger Bohman. Dagens Nyheter [online]. 1992-09-18 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-23. (švédsky) 
  11. ↑ BAGGE, Peter. Vägen mot toppen kantad av bråk. Uppdrag granskning [online]. Sveriges Television, 11-09-2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 06-03-2007. (švédsky) 
  12. ↑ BERGLUND, Thomas. Utmanare blev ny ordförande i MUF. Svenska Dagbladet. 25-11-2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-10-2022. (švédsky) 
  13. ↑ Who is Sweden's Moderate opposition leader Ulf Kristersson?. www.thelocal.se [online]. 03-09-2018 [cit. 09-09-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29-06-2019. (anglicky) 
  14. ↑ a b Så ska Löfven och Kristersson agera – efter valet. www.aftonbladet.se [online]. [cit. 09-09-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-10-2022. (švédsky) 
  15. ↑ LÖNEGÅRD, Claes. Slagen, ignorerad, nobbad – och vår nästa statsminister?. Svenska Dagbladet [online]. 2017-10-03 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-18. ISSN 1101-2412. (švédsky) 
  16. ↑ SÖDERSTRÖM, Jan. Kristerssons jättekrasch. aip.nu [online]. 12-10-2018 [cit. 2019-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-10-2022. (švédsky) 
  17. ↑ a b Ulf Kristersson, the Swedish prime minister uncomfortably allied with the far right. Le Monde.fr [online]. 2022-10-18 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-18. (anglicky) 
  18. ↑ Ulf Kristersson blir ny minister i Reinfeldts regering – Val 2010 – Expressen. Expressen [online]. [cit. 09-09-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-10-2022. (švédsky) 
  19. ↑ Ulf Kristersson (M) – Riksdagen [online]. Riksdagen | Riksdagsförvaltningen [cit. 2018-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23-06-2019. (švédsky) 
  20. ↑ Han blir Moderaternas skuggfinansminister. Aftonbladet [online]. [cit. 09-09-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22-09-2022. (švédsky) 
  21. ↑ Švédským premiérem je opět odvolaný Stefan Löfven. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-07-07 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. 
  22. ↑ MACHÁČOVÁ, Vlasta. Spolupráce s extremisty ho vynesla na vrchol. Kdo je muž, který povede Švédsko?. Seznam Zprávy [online]. 2022-10-17 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-17. 
  23. ↑ Kristersson může být premiérem. Švédští Umírnění uzavřeli dohodu o vládě s podporou krajní pravice. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-10-14 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-17. 
  24. ↑ Švédskou vládu povede Kristersson. Jako první premiér spolupracuje s pravicovými nacionalisty. ČT24 [online]. 2022-10-17 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-18. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Swedish Prime Minister outlines priorities to make EU greener, safer and freer - 52635393553 (cropped).jpg
Autor: European Parliament, Licence: CC BY 2.0
On Tuesday morning, Swedish Prime Minister Ulf Kristersson discussed the priorities of the Swedish Council Presidency with MEPs in Strasbourg.

During his address, Mr Kristersson said that his country’s first priority at the helm of the Council would be Europe’s security by continuing to support war-torn Ukraine and highlighting the EU’s geopolitical significance in an increasingly uncertain world. However, he also stressed that “when we build security, we must also look at other aspects that are close to our citizens”, pointing out that the EU needs to cooperate more effectively against organised crime and work towards a common and coherent migration policy.

He went on to talk about the EU’s crucial role in the green transition, its links to Europe’s long-term competitiveness and that many companies want to take advantage of the shift from a fossil-dependent to a fossil-free economy. The job of politicians should be to provide the right framework, he said.

“If European companies are to produce the energy, and make the batteries, the electric cars and the fossil-free steel of the future, they need good conditions to compete”, he underlined.

Lastly, Prime Minister Kristersson highlighted that another Swedish priority will be to uphold the EU’s common, fundamental values.

“It is not corruption and cronyism that Ukraine, Moldova and other candidate countries are aspiring towards. (...) Liberal democracy - the combination of popular sovereignty and individual rights - is what separates the EU from other international institutions”, said the Swedish Prime Minister.

Commission Vice-President Maroš Šefčovič highlighted that the EU must maintain its unity and determination to support Ukraine and that those in Russia responsible for the aggression and crimes in Ukraine must be held accountable.

The green transition will also be a key area, he highlighted; in 2022, the EU got twice as much energy from renewables than expected, and it should seek to double the amount again in 2023. Europe should boost its competitiveness, reinvigorate EU investments under Repower EU and support its clean tech industry - especially at a time when countries like the USA and China are using subsidies that harm European competitiveness. He also welcomed the Swedish Presidency’s focus on migration, reiterating the need for a robust asylum and migration system.

Speakers on behalf of political groups EP political groups’ leaders agreed on most of the priority areas the Presidency should focus on, like innovation, job opportunities, migration, climate change and the Single Market, while putting forward different proposals on how to achieve results in these areas. Some groups stressed the need to counteract the recent US industry subsidies by boosting EU competitiveness also through trade agreements. Others focused more on building a strong social Europe to protect vulnerable families and ensure the integrity of the single market as well as protecting the EU’s borders and rescuing migrants at sea.

www.europarl.europa.eu/news/en/press-room/20230113IPR6662... ____

This photo is free to use under Creative Commons license CC-BY-4.0 and must be credited: "CC-BY-4.0: © European Union 2022– Source: EP". (creativecommons.org/licenses/by/4.0/) No model release form if applicable. For bigger HR files please contact: webcom-flickr(AT)europarl.europa.eu
Ebba Busch and Ulf Kristersson in 2022.jpg
Autor: Frankie Fouganthin, Licence: CC BY-SA 4.0
Newly appointed Kristersson Cabinet gathered at Lejonbacken outside the royal palace after the meeting with the King Carl XVI Gustaf on 18 October 2022.
Coat of arms of Sweden.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 4.0
Lesser coat of arms of Sweden