Ulric Neisser
| Ulric Neisser | |
|---|---|
| Narození | 8. prosince 1928 Kiel |
| Úmrtí | 17. února 2012 (ve věku 83 let) Ithaca |
| Povolání | psycholog a vysokoškolský učitel |
| Alma mater | Harvardova univerzita (do 1956) |
| Témata | psychologie |
| Ocenění | Guggenheimovo stipendium |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ulric Gustav Neisser (8. prosince 1928, Kiel, Německo – 17. února 2012, Ithaca, New York) byl americký psycholog .
Narodil se v Německu, ale jeho rodina odešla roku 1933 do USA, po nástupu nacistů.
Byl profesorem Cornellovy univerzity, představitel kognitivní psychologie a 32. nejcitovanější psycholog 20. století.[1] Zaobíral se především tématy paměti a inteligence. Byl silně ovlivněn dílem psychologů Jamese Gibsona a jeho ženy Eleanor Gibsonové, jejich zkoumání percepce viděl jako velký impuls k rozvoji kognitivní teorie. Kritizoval také starší generaci kognitivivců za nízkou "ekologickou validitu" jejich díla, čímž mínil, že svých výsledků dosáhli pozorováním nepřirozených situací v nepřirozených (tedy laboratorních) podmínkách.
Bibliografie
- Cognitive psychology (1967)
- Cognition and reality: principles and implications of cognitive psychology (1976)
- Memory observed: remembering in natural contexts (1982)
- Concepts and conceptual development: ecological and intellectual factors in categorization (1987)
- The Perceived self: Ecological and Interpersonal Sources of Self Knowledge (1993)
- The remembering self: construction and accuracy in the self-narrative (1994)
- Remembering reconsidered: ecological and traditional approaches to the study of memory (1995)
- The rising curve: long-term gains in IQ and related measures (1998)
Reference
- ↑ Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152
