Ulrikke Eikeriová

Ulrikke Eikeriová
Ulrikke Eikeriová na French Open 2022
Ulrikke Eikeriová na French Open 2022
StátNorskoNorsko Norsko
Datum narození16. prosince 1992 (31 let)
Místo narozeníOslo, Norsko[1]
BydlištěOslo, Norsko
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek842 974 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů400–278
Tituly0 WTA, 11 ITF
Nejvyšší umístění206. místo (16. dubna 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Wimbledon1. kolo kvalifikace (2021, 2022)
US Open1. kolo kvalifikace (2014, 2015, 2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů337–210
Tituly3 WTA, 2 WTA 125, 32 ITF
Nejvyšší umístění32. místo (26. února 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2022)
French Open2. kolo (2022, 2023)
Wimbledon2. kolo (2023)
US Open2. kolo (2021, 2022)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2024)
French Openfinále (2022)
Wimbledon1. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240226a26. února 2024</ref>
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ulrikke Eikeriová (* 16. prosince 1992 Oslo) je norská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála tři deblové turnaje. V sérii WTA 125 vybojovala dvě trofeje ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a třicet dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v dubnu 2018 na 206. místě a ve čtyřhře v únoru 2024 na 32. místě.[1]

Na grandslamu si zahrála s Belgičanem Joranem Vliegenem finále smíšené čtyřhry French Open 2022, v němž prohráli s japonsko-nizozemskou dvojicí Ena Šibaharaová a Wesley Koolhof.[3] V otevřené éře se tak stala prvním norským tenistou, který postoupil do finále jedné ze soutěží grandslamu a od čtvrtého titulu Molly Bjurstedtové na US Championships v roce 1918 druhým v historii. Tři dny po ní se do finále dvouhry pařížského grandslamu probojoval také její krajan Casper Ruud.

V norském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2008 jerevanským základním blokem 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Mauriciu, v němž vyhrála dvouhru nad Astrid Tixierovou. Norky zvítězily 2:1 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila ke čtyřiceti mezistátním utkáním s bilancí 21–18 ve dvouhře a 14–6 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra

V juniorském tenisu si s Chilankou Camilou Silvaovou zahrála semifinále čtyřhry Australian Open 2010, v němž nestačily na Babosovou s Dabrowskou. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala během května 2009, kdy jí patřilo 16. místo.[2]

Na úvod wimbledonské kvalifikace 2022 podlehla Šramkové

V rámci okruhu ITF debutovala v červnu 2007, když na turnaji v rodném Oslu dotovaném 10 tisíci dolary obdržela divokou kartu. Ve druhém kole podlehla krajance Karolině Steirové ze sedmé světové stovky. Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala během srpna 2010 v jihofinském Savitaipale, na turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Do finále prošla přes Moniku Tůmovou a v něm přehrála nejvýše nasazenou Finku Piiu Suomalainenovou z páté stovky žebříčku. Do prvního finále události s nejvyšší 100tisícovou dotací postoupila na Grand Est Open 88 2019 ve francouzském Contrexéville. V závěrečných kolech vyřadila Andrianjafitrimovou a Trevisanovou, než ji v boji o titul zastavila Ukrajinka Katarina Zavacká.[5][2]

Na okruhu WTA Tour debutovala červencovou čtyřhrou BRD Bucharest Open 2018, v níž se její spoluhráčkou stala Ruska Polina Lejkinová. Na úvod podlehly rumunsko-německému páru Irina Baraová a Nicola Geuerová. První vyhraný zápas dosáhla v jūrmalském deblu Baltic Open 2019. Po boku Francouzky Elixane Lechemiové postoupila do semifinále, kde je vyřadily pozdější kanadsko-srbské vítězky Sharon Fichmanová a Nina Stojanovićová.[5][2] Premiéru v hlavní soutěži grandslamu zaznamenala v ženském deblu French Open 2020 poté, co se Španělkou Alionou Bolsovovou nastoupily jako náhradnice. V prvním kole však nenašly recept na desáté nasazené Hayley Carterovou s Luisou Stefaniovou.[5][2]

Premiérové finále na túře WTA odehrála ve čtyřhře antukového Ladies Open Lausanne 2021. S Řekyní Valentinou Grammatikopoulouvou v něm však nestačily na Švýcarky Susan Bandecchiovou se Simonou Waltertovou, hrající na divokou kartu.[6] Titul získala v deblové soutěži Tenerife Ladies Open 2021, kde startovala s Australankou Ellen Perezovou. V závěrečném duelu si poradily s ukrajinskými turnajovými trojkami Ljudmylou Kičenokovou a Martou Kosťukovou.[7] Premiérový zápas ve dvouhře vyhrála na sedmý pokus, když na Credit One Charleston Open 2022 z kategorie WTA 500 jako kvalifikantka porazila Ukrajinku Nadiju Kičenokovou. Stala se tak první Norkou, která zvítězila v singlovém utkání okruhu WTA Tour od Amy Jönssonové na Pattaya Open 1991.[8][9]

Finále na Grand Slamu

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalistka2022French OpenantukaBelgie Joran VliegenJaponsko Ena Šibaharaová
Nizozemsko Wesley Koolhof
6–7(5–7), 2–6

Finále na okruhu WTA Tour

Čtyřhra: 3 (1–2)

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (1–0)
WTA 250 (2–2)
Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.červenec 2021Lausanne, ŠvýcarskoantukaŘecko Valentini GrammatikopoulouŠvýcarsko Susan Bandecchiová
Švýcarsko Simona Waltertová
3–6, 7–6(7–3), [5–10]
Vítězka1.říjen 2021Tenerife, ŠpanělskotvrdýAustrálie Ellen PerezováUkrajina Ljudmyla Kičenoková
Ukrajina Marta Kosťuková
6–3, 6–3
Finalistka2.16. července 2022Lausanne, ŠvýcarskoantukaSlovinsko Tamara ZidanšekováSrbsko Olga Danilovićová
Francie Kristina Mladenovicová
bez boje
Vítězka2.18. června 2023Nottingham, Spojené královstvítrávaEstonsko Ingrid NeelováSpojené království Harriet Dartová
Spojené království Heather Watsonová
7–6(8–6), 5–7, [10–8]
Vítězka3.30. září 2023Tokio, JaponskotvrdýEstonsko Ingrid NeelováJaponsko Eri Hozumiová
Japonsko Makoto Ninomijová
3–6, 7–5, [10–5]

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (2–1 Č)

Čtyřhra: 3 (2–1)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.červenec 2022Contrexéville, FrancieantukaSlovensko Tereza MihalíkováČína Chan Sin-jün
Rusko Alexandra Panovová
7–6(10–8), 6–2
Finalistka1.květen 2023Saint-Malo, FrancieantukaJaponsko Eri HozumiováBelgie Greet Minnenová
Nizozemsko Bibiane Schoofsová
6–7(7–9), 6–7(3–7)
Vítězka2.srpen 2023Chicago, Spojené státytvrdýEstonsko Ingrid NeelováŠpanělsko Cristina Bucșová
  Alexandra Panovová
bez boje

Tituly na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra (11 titulů)

Č.datumturnajpovrchporažená finalistkavýsledek
1.srpen 2010Savitaipale, FinskoantukaFinsko Piia Suomalainenová7–5, 6–4
2.říjen 2010Espinho, PortugalskoantukaFrancie Alice Tissetová6–0, 6–0
3.srpen 2011Iława, PolskoantukaČesko Tereza Smitková6–3, 6–2
4.srpen 2011Bagnatica, ItálieantukaArménie Ani Amiraghjanová6–4, 6–4
5.leden 2012Coimbra, PortugalskotvrdýPolsko Justyna Jegiołková2–6, 7–5, 6–3
6.prosinec 2013Bertioga, BrazílietvrdýNizozemsko Cindy Burgerová6–4, 2–6, 6–4
7.březen 2014Jackson, Spojené státyantukaUkrajina Anhelina Kalininová6–2, 6–4
8.srpen 2015Fort Worth, Spojené státytvrdýUSA Frances Alticková6–3, 6–1
9.duben 2017Pelham, Spojené státyantukaUSA Usue Maitane Arconadová7–5, 6–2
10.červen 2017Baja, MaďarskoantukaSlovensko Chantal Škamlová7–6(7–4), 6–2
11.říjen 2017Hilton Head, Spojené státyantukaItálie Bianca Turatiová6–4, 6–1

Čtyřhra (32 titulů)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.říjen 2008Stockholm, Švédskotvrdý (h)Norsko Helene AuensenováŠvédsko Anna Brazhnikovová
Dánsko Malou Ejdesgaardová
6–2, 4–6, [10–8]
2.září 2010Lleida, ŠpanělskoantukaNorsko Caroline Rohde-MoeováFrancie Alix Collombonová
Francie Jessica Ginierová
7–5, 5–0skreč
3.září 2010Porto, PortugalskoantukaNěmecko Lena-Marie HofmannováUSA Gail Brodskyová
USA Alexandra Rileyová
7–6(7–4), 6–7(5–7), [10–5]
4.říjen 2010Espinho, PortugalskoantukaNěmecko Lena-Marie HofmannováPortugalsko Bárbara Luzová
USA Samantha Powersová
6–3, 6–1
5.leden 2011Glasgow, Velká Británietvrdý (h)Bulharsko Isabella ŠinikovováSrbsko Teodora Mirčićová
Chorvatsko Jasmina Tinjićová
6–4, 6–4
6.leden 2012Coimbra, PortugalskotvrdýSlovensko Lucia ButkovskáŠvédsko Beatrice Cedermarková
Švédsko Matilda Hamlinová
6–3, 6–1
7.leden 2012Coimbra, PortugalskotvrdýSlovensko Lucia ButkovskáItálie Martina Caciottiová
Itálie Nicole Clericová
6–3, 6–0
8.březen 2012La Marsa, TuniskoantukaBulharsko Isabella ŠinikovaBosna a Hercegovina Mervana Jugić-Salkićová
Rakousko Sandra Klemenschitsová
6–3, 6–4
9.říjen 2012Florence, Spojené státytvrdýJaponsko Akiko OmaeováUSA Brooke Austinová
USA Hayley Carterová
6–1, 6–1
10.leden 2013Innisbrook, Spojené státyantukaUSA Sü Ťie-jüováArgentina Florencia Molinerová
Venezuela Adriana Pérezová
6–3, 6–0
11.březen 2016Orlando, Spojené státyantukaNizozemsko Quirine LemoineováBosna a Hercegovina Ema Burgić Bucková
Bulharsko Dia Jevtimovová
6–1, 6–3
12.červen 2016Minsk, BěloruskoantukaBrazílie Laura PigossiováBělorusko Ilona Kremenová
Bělorusko Iryna Šymanovičová
6–2, 6–4
13.prosinec 2016Antalya, TureckoantukaBosna a Hercegovina Ema Burgić BuckováUkrajina Maryna Černyšovová
Rusko Anna Ukolovová
6–4, 6–1
14.prosinec 2016Antalya, TureckoantukaBosna a Hercegovina Ema Burgić BuckováPolsko Sonia Grzywoczová
USA Caitlyn Williamsová
6–1, 6–1
15.leden 2018Wesley Chapel, Spojené státyantukaBělorusko Ilona KremenováČínská Tchaj-pej Sü Ťing-wenová
Čína Čeng Wu-šuang
6–2, 6–3
16.srpen 2018Las Palmas, ŠpanělskoantukaRusko Jana SizikovováTurecko Başak Eraydınová
Turecko İpek Soyluová
6–2, 6–4
17.září 2018Budapešť, MaďarskoantukaBulharsko Elica KostovováMaďarsko Dalma Gálfiová
Maďarsko Réka Luca Janiová
2–6, 6–4, [10–8]
18.říjen 2018Florence, Spojené státytvrdýKazachstán Anna DanilinováSpojené království Tara Mooreová
Švýcarsko Conny Perrinová
6–7(9–11), 6–2, [10–8]
19.leden 2019Daytona Beach, Spojené státyantukaMaďarsko Anna BondárováUSA Hailey Baptisteová
USA Emina Bektasová
6–3, 5–7 [11–9]
20.duben 2019Sunderland, Velká Británietvrdý (h)Polsko Maja ChwalińskáUSA Emina Bektasová
Spojené království Tara Mooreová
6–4, 3–6, [11–9]
21.červen 2019Minsk, BěloruskoantukaItálie Martina ColmegnováRusko Amina Anšbová
Česko Anastasia Dețiuc
1–6, 6–4, [10–6]
22.srpen 2019Varšava, PolskoantukaPolsko Maja ChwalińskáPolsko Weronika Falkowská
Polsko Martyna Kubková
6–4, 6–1
23.září 2019Clermont-Ferrand, Francietvrdý (h)Belgie Lara SaldenováFrancie Lou Brouleauová
Rumunsko Ioana Loredana Roscová
6–1, 6–4
24.prosinec 2019Sólápur, IndietvrdýIndie Ankita RainováTurecko Berfu Cengizová
Řecko Despina Papamichailová
5–7, 6–4, [10–3]
25.prosinec 2019Puné, IndietvrdýRusko Jekatěrina JašinováRusko Darja Mišinová
Rusko Anna Morginová
1–6, 6–3, [10–5]
26.březen 2021Kazaň, Ruskotvrdý (h)Bělorusko Šalimar TalbiováŘecko Valentini Grammatikopoulou
Rusko Anastasija Zacharovová
6–4, 6–0
27.květen 2021Naples, Spojené státyantukaUSA Catherine HarrisonováJaponsko Erina Hajašiová
Japonsko Kanako Morisakiová
6–2, 3–6, [10–2]
28.červen 2021Otočec, SlovinskoantukaMaďarsko Réka Luca JaniováSlovinsko Pia Lovričová
Burundi Sada Nahimanová
5–7, 6–4, [10–5]
29.červen 2021Montemor-o-Novo, PortugalskotvrdýŘecko Valentini GrammatikopoulouJaponsko Eri Hozumiová
Japonsko Akiko Omaeová
6–1, 6–0
30.červenec 2021Contrexéville, FrancieantukaKazachstán Anna DanilinováMaďarsko Dalma Gálfiová
Belgie Kimberley Zimmermannová
6–0, 1–6, [10–4]
31.březen 2023Toronto, Kanadatvrdý (h)Maďarsko Fanny StollárováUSA Maya Jointová
USA Mia Yamakitová
7–6(8–6), 6–0
32.duben 2023Oeiras, PortugalskoantukaJaponsko Eri HozumiováPortugalsko Francisca Jorgeová
Portugalsko Matilde Jorgeová
4–6, 6–4, [10–5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ulrikke Eikeri na anglické Wikipedii.

  1. a b Ulrikke Eikeriová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240226a26. února 2024
  2. a b c d e Ulrikke Eikeriová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240226a26. února 2024
  3. Shibahara and Koolhof win mixed doubles title in historic French Open final. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-02 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Ulrikke Eikeriová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240210a10. února 2024
  5. a b c Ulrikke Eikeri Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Tennis: Schweizer Sieg im Doppel von Lausanne. Blick [online]. 2021-07-18 [cit. 2021-07-19]. Dostupné online. (německy) 
  7. OSORIO SPEGNE GIORGI E VOLA IN FINALE A TENERIFE: “MAI CORSO COSÌ TANTO IN VITA MIA”. L’AVVERSARIA SARÀ LI – Tenerife Ladies Open. tenerifetennis.com [online]. 2021-10-24 [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. (španělsky) 
  8. Charleston: Eikeri claims first Norwegian WTA win since 1991. Women's Tennis Association [online]. 2022-04-05 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Tennis news today: Dominic Thiem calls Carlos Alcaraz a "superstar" after Miami triumph, defending champion Veronika Kudermetova withdraws from Charleston Open | Eikeri becomes first woman from Norway to win WTA match in 3 decades. www.sportskeeda.com [online]. 2022-05-04 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.