Ulrikke Eikeriová
Ulrikke Eikeriová | |
---|---|
Ulrikke Eikeriová na French Open 2022 | |
Stát | Norsko |
Datum narození | 16. prosince 1992 (31 let) |
Místo narození | Oslo, Norsko[1] |
Bydliště | Oslo, Norsko |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 842 974 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 400–278 |
Tituly | 0 WTA, 11 ITF |
Nejvyšší umístění | 206. místo (16. dubna 2018) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Wimbledon | 1. kolo kvalifikace (2021, 2022) |
US Open | 1. kolo kvalifikace (2014, 2015, 2019) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 342–215 |
Tituly | 3 WTA, 2 WTA 125, 32 ITF |
Nejvyšší umístění | 32. místo (26. února 2024) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2022) |
French Open | 3. kolo (2024) |
Wimbledon | 2. kolo (2023) |
US Open | 2. kolo (2021, 2022) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2024) |
French Open | finále (2022) |
Wimbledon | 1. kolo (2022) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 26. února 2024</ref>
Ulrikke Eikeriová (* 16. prosince 1992 Oslo) je norská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála tři deblové turnaje. V sérii WTA 125 vybojovala dvě trofeje ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a třicet dva ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v dubnu 2018 na 206. místě a ve čtyřhře v únoru 2024 na 32. místě.[1]
Na grandslamu si zahrála s Belgičanem Joranem Vliegenem finále smíšené čtyřhry French Open 2022, v němž prohráli s japonsko-nizozemskou dvojicí Ena Šibaharaová a Wesley Koolhof.[3] V otevřené éře se tak stala prvním norským tenistou, který postoupil do finále jedné ze soutěží grandslamu a od čtvrtého titulu Molly Bjurstedtové na US Championships v roce 1918 druhým v historii. Tři dny po ní se do finále dvouhry pařížského grandslamu probojoval také její krajan Casper Ruud.
V norském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2008 jerevanským základním blokem 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Mauriciu, v němž vyhrála dvouhru nad Astrid Tixierovou. Norky zvítězily 2:1 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila ke čtyřiceti mezistátním utkáním s bilancí 21–18 ve dvouhře a 14–6 ve čtyřhře.[4]
Tenisová kariéra
V juniorském tenisu si s Chilankou Camilou Silvaovou zahrála semifinále čtyřhry Australian Open 2010, v němž nestačily na Babosovou s Dabrowskou. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala během května 2009, kdy jí patřilo 16. místo.[2]
V rámci okruhu ITF debutovala v červnu 2007, když na turnaji v rodném Oslu dotovaném 10 tisíci dolary obdržela divokou kartu. Ve druhém kole podlehla krajance Karolině Steirové ze sedmé světové stovky. Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala během srpna 2010 v jihofinském Savitaipale, na turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Do finále prošla přes Moniku Tůmovou a v něm přehrála nejvýše nasazenou Finku Piiu Suomalainenovou z páté stovky žebříčku. Do prvního finále události s nejvyšší 100tisícovou dotací postoupila na Grand Est Open 88 2019 ve francouzském Contrexéville. V závěrečných kolech vyřadila Andrianjafitrimovou a Trevisanovou, než ji v boji o titul zastavila Ukrajinka Katarina Zavacká.[5][2]
Na okruhu WTA Tour debutovala červencovou čtyřhrou BRD Bucharest Open 2018, v níž se její spoluhráčkou stala Ruska Polina Lejkinová. Na úvod podlehly rumunsko-německému páru Irina Baraová a Nicola Geuerová. První vyhraný zápas dosáhla v jūrmalském deblu Baltic Open 2019. Po boku Francouzky Elixane Lechemiové postoupila do semifinále, kde je vyřadily pozdější kanadsko-srbské vítězky Sharon Fichmanová a Nina Stojanovićová.[5][2] Premiéru v hlavní soutěži grandslamu zaznamenala v ženském deblu French Open 2020 poté, co se Španělkou Alionou Bolsovovou nastoupily jako náhradnice. V prvním kole však nenašly recept na desáté nasazené Hayley Carterovou s Luisou Stefaniovou.[5][2]
Premiérové finále na túře WTA odehrála ve čtyřhře antukového Ladies Open Lausanne 2021. S Řekyní Valentinou Grammatikopoulouvou v něm však nestačily na Švýcarky Susan Bandecchiovou se Simonou Waltertovou, hrající na divokou kartu.[6] Titul získala v deblové soutěži Tenerife Ladies Open 2021, kde startovala s Australankou Ellen Perezovou. V závěrečném duelu si poradily s ukrajinskými turnajovými trojkami Ljudmylou Kičenokovou a Martou Kosťukovou.[7] Premiérový zápas ve dvouhře vyhrála na sedmý pokus, když na Credit One Charleston Open 2022 z kategorie WTA 500 jako kvalifikantka porazila Ukrajinku Nadiju Kičenokovou. Stala se tak první Norkou, která zvítězila v singlovém utkání okruhu WTA Tour od Amy Jönssonové na Pattaya Open 1991.[8][9]
Finále na Grand Slamu
Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 2022 | French Open | antuka | Joran Vliegen | Ena Šibaharaová Wesley Koolhof | 6–7(5–7), 2–6 |
Finále na okruhu WTA Tour
Čtyřhra: 6 (3–3)
Legenda |
---|
Grand Slam (0) |
Turnaj mistryň (0) |
WTA 1000 (0) |
WTA 500 (1–1) |
WTA 250 (2–2) |
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | červenec 2021 | Lausanne, Švýcarsko | antuka | Valentini Grammatikopoulou | Susan Bandecchiová Simona Waltertová | 3–6, 7–6(7–3), [5–10] |
Vítězka | 1. | říjen 2021 | Tenerife, Španělsko | tvrdý | Ellen Perezová | Ljudmyla Kičenoková Marta Kosťuková | 6–3, 6–3 |
Finalistka | 2. | 16. července 2022 | Lausanne, Švýcarsko | antuka | Tamara Zidanšeková | Olga Danilovićová Kristina Mladenovicová | bez boje |
Vítězka | 2. | 18. června 2023 | Nottingham, Spojené království | tráva | Ingrid Neelová | Harriet Dartová Heather Watsonová | 7–6(8–6), 5–7, [10–8] |
Vítězka | 3. | 30. září 2023 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Ingrid Neelová | Eri Hozumiová Makoto Ninomijová | 3–6, 7–5, [10–5] |
Finalistka | 3. | 21. dubna 2024 | Stuttgart, Německo | antuka (h) | Ingrid Neelová | Čan Chao-čching Veronika Kuděrmetovová | 6–4, 3–6, [2–10] |
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
WTA 125 (2–1 Č) |
Čtyřhra: 3 (2–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | červenec 2022 | Contrexéville, Francie | antuka | Tereza Mihalíková | Chan Sin-jün Alexandra Panovová | 7–6(10–8), 6–2 |
Finalistka | 1. | květen 2023 | Saint-Malo, Francie | antuka | Eri Hozumiová | Greet Minnenová Bibiane Schoofsová | 6–7(7–9), 6–7(3–7) |
Vítězka | 2. | srpen 2023 | Chicago, Spojené státy | tvrdý | Ingrid Neelová | Cristina Bucșová Alexandra Panovová | bez boje |
Tituly na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra (11 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražená finalistka | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | srpen 2010 | Savitaipale, Finsko | antuka | Piia Suomalainenová | 7–5, 6–4 |
2. | říjen 2010 | Espinho, Portugalsko | antuka | Alice Tissetová | 6–0, 6–0 |
3. | srpen 2011 | Iława, Polsko | antuka | Tereza Smitková | 6–3, 6–2 |
4. | srpen 2011 | Bagnatica, Itálie | antuka | Ani Amiraghjanová | 6–4, 6–4 |
5. | leden 2012 | Coimbra, Portugalsko | tvrdý | Justyna Jegiołková | 2–6, 7–5, 6–3 |
6. | prosinec 2013 | Bertioga, Brazílie | tvrdý | Cindy Burgerová | 6–4, 2–6, 6–4 |
7. | březen 2014 | Jackson, Spojené státy | antuka | Anhelina Kalininová | 6–2, 6–4 |
8. | srpen 2015 | Fort Worth, Spojené státy | tvrdý | Frances Alticková | 6–3, 6–1 |
9. | duben 2017 | Pelham, Spojené státy | antuka | Usue Maitane Arconadová | 7–5, 6–2 |
10. | červen 2017 | Baja, Maďarsko | antuka | Chantal Škamlová | 7–6(7–4), 6–2 |
11. | říjen 2017 | Hilton Head, Spojené státy | antuka | Bianca Turatiová | 6–4, 6–1 |
Čtyřhra (32 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | říjen 2008 | Stockholm, Švédsko | tvrdý (h) | Helene Auensenová | Anna Brazhnikovová Malou Ejdesgaardová | 6–2, 4–6, [10–8] |
2. | září 2010 | Lleida, Španělsko | antuka | Caroline Rohde-Moeová | Alix Collombonová Jessica Ginierová | 7–5, 5–0skreč |
3. | září 2010 | Porto, Portugalsko | antuka | Lena-Marie Hofmannová | Gail Brodskyová Alexandra Rileyová | 7–6(7–4), 6–7(5–7), [10–5] |
4. | říjen 2010 | Espinho, Portugalsko | antuka | Lena-Marie Hofmannová | Bárbara Luzová Samantha Powersová | 6–3, 6–1 |
5. | leden 2011 | Glasgow, Velká Británie | tvrdý (h) | Isabella Šinikovová | Teodora Mirčićová Jasmina Tinjićová | 6–4, 6–4 |
6. | leden 2012 | Coimbra, Portugalsko | tvrdý | Lucia Butkovská | Beatrice Cedermarková Matilda Hamlinová | 6–3, 6–1 |
7. | leden 2012 | Coimbra, Portugalsko | tvrdý | Lucia Butkovská | Martina Caciottiová Nicole Clericová | 6–3, 6–0 |
8. | březen 2012 | La Marsa, Tunisko | antuka | Isabella Šinikova | Mervana Jugić-Salkićová Sandra Klemenschitsová | 6–3, 6–4 |
9. | říjen 2012 | Florence, Spojené státy | tvrdý | Akiko Omaeová | Brooke Austinová Hayley Carterová | 6–1, 6–1 |
10. | leden 2013 | Innisbrook, Spojené státy | antuka | Sü Ťie-jüová | Florencia Molinerová Adriana Pérezová | 6–3, 6–0 |
11. | březen 2016 | Orlando, Spojené státy | antuka | Quirine Lemoineová | Ema Burgić Bucková Dia Jevtimovová | 6–1, 6–3 |
12. | červen 2016 | Minsk, Bělorusko | antuka | Laura Pigossiová | Ilona Kremenová Iryna Šymanovičová | 6–2, 6–4 |
13. | prosinec 2016 | Antalya, Turecko | antuka | Ema Burgić Bucková | Maryna Černyšovová Anna Ukolovová | 6–4, 6–1 |
14. | prosinec 2016 | Antalya, Turecko | antuka | Ema Burgić Bucková | Sonia Grzywoczová Caitlyn Williamsová | 6–1, 6–1 |
15. | leden 2018 | Wesley Chapel, Spojené státy | antuka | Ilona Kremenová | Sü Ťing-wenová Čeng Wu-šuang | 6–2, 6–3 |
16. | srpen 2018 | Las Palmas, Španělsko | antuka | Jana Sizikovová | Başak Eraydınová İpek Soyluová | 6–2, 6–4 |
17. | září 2018 | Budapešť, Maďarsko | antuka | Elica Kostovová | Dalma Gálfiová Réka Luca Janiová | 2–6, 6–4, [10–8] |
18. | říjen 2018 | Florence, Spojené státy | tvrdý | Anna Danilinová | Tara Mooreová Conny Perrinová | 6–7(9–11), 6–2, [10–8] |
19. | leden 2019 | Daytona Beach, Spojené státy | antuka | Anna Bondárová | Hailey Baptisteová Emina Bektasová | 6–3, 5–7 [11–9] |
20. | duben 2019 | Sunderland, Velká Británie | tvrdý (h) | Maja Chwalińská | Emina Bektasová Tara Mooreová | 6–4, 3–6, [11–9] |
21. | červen 2019 | Minsk, Bělorusko | antuka | Martina Colmegnová | Amina Anšbová Anastasia Dețiuc | 1–6, 6–4, [10–6] |
22. | srpen 2019 | Varšava, Polsko | antuka | Maja Chwalińská | Weronika Falkowská Martyna Kubková | 6–4, 6–1 |
23. | září 2019 | Clermont-Ferrand, Francie | tvrdý (h) | Lara Saldenová | Lou Brouleauová Ioana Loredana Roscová | 6–1, 6–4 |
24. | prosinec 2019 | Sólápur, Indie | tvrdý | Ankita Rainová | Berfu Cengizová Despina Papamichailová | 5–7, 6–4, [10–3] |
25. | prosinec 2019 | Puné, Indie | tvrdý | Jekatěrina Jašinová | Darja Mišinová Anna Morginová | 1–6, 6–3, [10–5] |
26. | březen 2021 | Kazaň, Rusko | tvrdý (h) | Šalimar Talbiová | Valentini Grammatikopoulou Anastasija Zacharovová | 6–4, 6–0 |
27. | květen 2021 | Naples, Spojené státy | antuka | Catherine Harrisonová | Erina Hajašiová Kanako Morisakiová | 6–2, 3–6, [10–2] |
28. | červen 2021 | Otočec, Slovinsko | antuka | Réka Luca Janiová | Pia Lovričová Sada Nahimanová | 5–7, 6–4, [10–5] |
29. | červen 2021 | Montemor-o-Novo, Portugalsko | tvrdý | Valentini Grammatikopoulou | Eri Hozumiová Akiko Omaeová | 6–1, 6–0 |
30. | červenec 2021 | Contrexéville, Francie | antuka | Anna Danilinová | Dalma Gálfiová Kimberley Zimmermannová | 6–0, 1–6, [10–4] |
31. | březen 2023 | Toronto, Kanada | tvrdý (h) | Fanny Stollárová | Maya Jointová Mia Yamakitová | 7–6(8–6), 6–0 |
32. | duben 2023 | Oeiras, Portugalsko | antuka | Eri Hozumiová | Francisca Jorgeová Matilde Jorgeová | 4–6, 6–4, [10–5] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ulrikke Eikeri na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Ulrikke Eikeriová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 26. února 2024
- ↑ a b c d e Ulrikke Eikeriová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 26. února 2024
- ↑ Shibahara and Koolhof win mixed doubles title in historic French Open final. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-02 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ulrikke Eikeriová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 10. února 2024
- ↑ a b c Ulrikke Eikeri Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tennis: Schweizer Sieg im Doppel von Lausanne. Blick [online]. 2021-07-18 [cit. 2021-07-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ OSORIO SPEGNE GIORGI E VOLA IN FINALE A TENERIFE: “MAI CORSO COSÌ TANTO IN VITA MIA”. L’AVVERSARIA SARÀ LI – Tenerife Ladies Open. tenerifetennis.com [online]. 2021-10-24 [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Charleston: Eikeri claims first Norwegian WTA win since 1991. Women's Tennis Association [online]. 2022-04-05 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tennis news today: Dominic Thiem calls Carlos Alcaraz a "superstar" after Miami triumph, defending champion Veronika Kudermetova withdraws from Charleston Open | Eikeri becomes first woman from Norway to win WTA match in 3 decades. www.sportskeeda.com [online]. 2022-05-04 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ulrikke Eikeriová na Wikimedia Commons
- Ulrikke Eikeriová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Ulrikke Eikeriová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Ulrikke Eikeriová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Ulrikke Eikeriová na Instagramu
Média použitá na této stránce
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Finská vlajka
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování