Ulrikke Eikeriová
Ulrikke Eikeriová | |
---|---|
![]() Ulrikke Eikeriová na French Open 2022 | |
Stát | ![]() |
Datum narození | 16. prosince 1992 (32 let) |
Místo narození | Oslo, Norsko[1] |
Bydliště | Oslo, Norsko |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 963 439 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 400–282 |
Tituly | 0 WTA, 11 ITF |
Nejvyšší umístění | 206. místo (16. dubna 2018) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Wimbledon | 1. kolo kvalifikace (2021, 2022) |
US Open | 1. kolo kvalifikace (2014, 2015, 2019) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 356–231 |
Tituly | 3 WTA, 2 WTA 125, 32 ITF |
Nejvyšší umístění | 26. místo (22. dubna 2024) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2022) |
French Open | 3. kolo (2024) |
Wimbledon | 2. kolo (2023, 2024) |
US Open | 2. kolo (2021, 2022) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2024) |
French Open | finále (2022) |
Wimbledon | semifinále (2024) |
US Open | 1. kolo (2024) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 30. srpna 2024
Ulrikke Pia Eikeriová (* 16. prosince 1992 Oslo) je norská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála tři deblové turnaje. V sérii WTA 125 vybojovala dvě trofeje ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a třicet dva ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v dubnu 2018 na 206. místě a ve čtyřhře v dubnu 2024 na 26. místě.[1]
Na grandslamu si zahrála s Belgičanem Joranem Vliegenem finále smíšené čtyřhry French Open 2022, v němž prohráli s japonsko-nizozemskou dvojicí Ena Šibaharaová a Wesley Koolhof.[3] V otevřené éře se tak stala prvním norským tenistou, který postoupil do finále jedné ze soutěží grandslamu a od čtvrtého titulu Molly Bjurstedtové na US Championships v roce 1918 druhým v historii. Tři dny po ní se do finále dvouhry pařížského grandslamu probojoval také její krajan Casper Ruud.
V norském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2008 jerevanským základním blokem 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Mauriciu, v němž vyhrála dvouhru nad Astrid Tixierovou. Norky zvítězily 2:1 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila ke čtyřiceti mezistátním utkáním s bilancí 21–18 ve dvouhře a 14–6 ve čtyřhře.[4]
Tenisová kariéra
V juniorském tenisu si s Chilankou Camilou Silvaovou zahrála semifinále čtyřhry Australian Open 2010, v němž nestačily na Babosovou s Dabrowskou. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala během května 2009, kdy jí patřilo 16. místo.[2]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9c/Eikeri_WMQ22_%2820%29_%2852190176247%29.jpg/220px-Eikeri_WMQ22_%2820%29_%2852190176247%29.jpg)
V rámci okruhu ITF debutovala v červnu 2007, když na turnaji v rodném Oslu dotovaném 10 tisíci dolary obdržela divokou kartu. Ve druhém kole podlehla krajance Karolině Steirové ze sedmé světové stovky. Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala během srpna 2010 v jihofinském Savitaipale, na turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Do finále prošla přes Moniku Tůmovou a v něm přehrála nejvýše nasazenou Finku Piiu Suomalainenovou z páté stovky žebříčku. Do prvního finále události s nejvyšší 100tisícovou dotací postoupila na Grand Est Open 88 2019 ve francouzském Contrexéville. V závěrečných kolech vyřadila Andrianjafitrimovou a Trevisanovou, než ji v boji o titul zastavila Ukrajinka Katarina Zavacká.[5][2]
Na okruhu WTA Tour debutovala červencovou čtyřhrou BRD Bucharest Open 2018, v níž se její spoluhráčkou stala Ruska Polina Lejkinová. Na úvod podlehly rumunsko-německému páru Irina Baraová a Nicola Geuerová. První vyhraný zápas dosáhla v jūrmalském deblu Baltic Open 2019. Po boku Francouzky Elixane Lechemiové postoupila do semifinále, kde je vyřadily pozdější kanadsko-srbské vítězky Sharon Fichmanová a Nina Stojanovićová.[5][2] Premiéru v hlavní soutěži grandslamu zaznamenala v ženském deblu French Open 2020 poté, co se Španělkou Alionou Bolsovovou nastoupily jako náhradnice. V prvním kole však nenašly recept na desáté nasazené Hayley Carterovou s Luisou Stefaniovou.[5][2]
Premiérové finále na túře WTA odehrála ve čtyřhře antukového Ladies Open Lausanne 2021. S Řekyní Valentinou Grammatikopoulouvou v něm však nestačily na Švýcarky Susan Bandecchiovou se Simonou Waltertovou, hrající na divokou kartu.[6] Titul získala v deblové soutěži Tenerife Ladies Open 2021, kde startovala s Australankou Ellen Perezovou. V závěrečném duelu si poradily s ukrajinskými turnajovými trojkami Ljudmylou Kičenokovou a Martou Kosťukovou.[7] Premiérový zápas ve dvouhře vyhrála na sedmý pokus, když na Credit One Charleston Open 2022 z kategorie WTA 500 jako kvalifikantka porazila Ukrajinku Nadiju Kičenokovou. Stala se tak první Norkou, která zvítězila v singlovém utkání okruhu WTA Tour od Amy Jönssonové na Pattaya Open 1991.[8][9]
Finále na Grand Slamu
Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 2022 | French Open | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–7(5–7), 2–6 |
Finále na okruhu WTA Tour
Čtyřhra: 6 (3–3)
Legenda |
---|
Grand Slam (0) |
Turnaj mistryň (0) |
WTA 1000 (0) |
WTA 500 (1–1) |
WTA 250 (2–2) |
Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | červenec 2021 | Lausanne, Švýcarsko | WTA 250 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 3–6, 7–6(7–3), [5–10] |
Vítězka | 1. | říjen 2021 | Tenerife, Španělsko | WTA 250 | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 6–3 |
Finalistka | 2. | 16. července 2022 | Lausanne, Švýcarsko | WTA 250 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | bez boje |
Vítězka | 2. | 18. června 2023 | Nottingham, Spojené království | WTA 250 | tráva | ![]() | ![]() ![]() | 7–6(8–6), 5–7, [10–8] |
Vítězka | 3. | 30. září 2023 | Tokio, Japonsko | WTA 500 | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 3–6, 7–5, [10–5] |
Finalistka | 3. | 21. dubna 2024 | Stuttgart, Německo | WTA 500 | antuka (h) | ![]() | ![]() Veronika Kuděrmetovová | 6–4, 3–6, [2–10] |
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
WTA 125 (2–1 Č) |
Čtyřhra: 3 (2–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | červenec 2022 | Contrexéville, Francie | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 7–6(10–8), 6–2 |
Finalistka | 1. | květen 2023 | Saint-Malo, Francie | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–7(7–9), 6–7(3–7) |
Vítězka | 2. | srpen 2023 | Chicago, Spojené státy | tvrdý | ![]() | ![]() Alexandra Panovová | bez boje |
Tituly na okruhu ITF
Legenda | |
---|---|
Turnaje W100 | Turnaje W80 |
Turnaje W75/W60 | Turnaje W50 |
Turnaje W35/W25 | Turnaje W15/W10 |
Dvouhra (11 titulů)
Č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | poražená finalistka | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | srpen 2010 | Savitaipale, Finsko | W10 | antuka | ![]() | 7–5, 6–4 |
2. | říjen 2010 | Espinho, Portugalsko | W10 | antuka | ![]() | 6–0, 6–0 |
3. | srpen 2011 | Iława, Polsko | W10 | antuka | ![]() | 6–3, 6–2 |
4. | srpen 2011 | Bagnatica, Itálie | W10 | antuka | ![]() | 6–4, 6–4 |
5. | leden 2012 | Coimbra, Portugalsko | W10 | tvrdý | ![]() | 2–6, 7–5, 6–3 |
6. | prosinec 2013 | Bertioga, Brazílie | W25 | tvrdý | ![]() | 6–4, 2–6, 6–4 |
7. | březen 2014 | Jackson, Spojené státy | W25 | antuka | ![]() | 6–2, 6–4 |
8. | srpen 2015 | Fort Worth, Spojené státy | W10 | tvrdý | ![]() | 6–3, 6–1 |
9. | duben 2017 | Pelham, Spojené státy | W25 | antuka | ![]() | 7–5, 6–2 |
10. | červen 2017 | Baja, Maďarsko | W25 | antuka | ![]() | 7–6(7–4), 6–2 |
11. | říjen 2017 | Hilton Head, Spojené státy | W15 | antuka | ![]() | 6–4, 6–1 |
Čtyřhra (32 titulů)
Č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
1. | říjen 2008 | Stockholm, Švédsko | W10 | tvrdý (h) | ![]() | ![]() ![]() | 6–2, 4–6, [10–8] |
2. | září 2010 | Lleida, Španělsko | W10 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 7–5, 5–0skreč |
3. | září 2010 | Porto, Portugalsko | W10 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 7–6(7–4), 6–7(5–7), [10–5] |
4. | říjen 2010 | Espinho, Portugalsko | W10 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 6–1 |
5. | leden 2011 | Glasgow, Velká Británie | W10 | tvrdý (h) | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 6–4 |
6. | leden 2012 | Coimbra, Portugalsko | W10 | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 6–1 |
7. | leden 2012 | Coimbra, Portugalsko | W10 | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 6–0 |
8. | březen 2012 | La Marsa, Tunisko | W25 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 6–4 |
9. | říjen 2012 | Florence, Spojené státy | W25 | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–1, 6–1 |
10. | leden 2013 | Innisbrook, Spojené státy | W25 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 6–0 |
11. | březen 2016 | Orlando, Spojené státy | W10 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–1, 6–3 |
12. | červen 2016 | Minsk, Bělorusko | W25 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–2, 6–4 |
13. | prosinec 2016 | Antalya, Turecko | W10 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 6–1 |
14. | prosinec 2016 | Antalya, Turecko | W10 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–1, 6–1 |
15. | leden 2018 | Wesley Chapel, Spojené státy | W25 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–2, 6–3 |
16. | srpen 2018 | Las Palmas, Španělsko | W25 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–2, 6–4 |
17. | září 2018 | Budapešť, Maďarsko | W60 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 2–6, 6–4, [10–8] |
18. | říjen 2018 | Florence, Spojené státy | W25 | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–7(9–11), 6–2, [10–8] |
19. | leden 2019 | Daytona Beach, Spojené státy | W25 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 5–7 [11–9] |
20. | duben 2019 | Sunderland, Velká Británie | W25 | tvrdý (h) | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 3–6, [11–9] |
21. | červen 2019 | Minsk, Bělorusko | W25 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 1–6, 6–4, [10–6] |
22. | srpen 2019 | Varšava, Polsko | W60 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 6–1 |
23. | září 2019 | Clermont-Ferrand, Francie | W25 | tvrdý (h) | ![]() | ![]() ![]() | 6–1, 6–4 |
24. | prosinec 2019 | Sólápur, Indie | W25 | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 5–7, 6–4, [10–3] |
25. | prosinec 2019 | Puné, Indie | W25 | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 1–6, 6–3, [10–5] |
26. | březen 2021 | Kazaň, Rusko | W25 | tvrdý (h) | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 6–0 |
27. | květen 2021 | Naples, Spojené státy | W25 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–2, 3–6, [10–2] |
28. | červen 2021 | Otočec, Slovinsko | W25 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 5–7, 6–4, [10–5] |
29. | červen 2021 | Montemor-o-Novo, Portugalsko | W25 | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–1, 6–0 |
30. | červenec 2021 | Contrexéville, Francie | W100 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–0, 1–6, [10–4] |
31. | březen 2023 | Toronto, Kanada | W25 | tvrdý (h) | ![]() | ![]() ![]() | 7–6(8–6), 6–0 |
32. | duben 2023 | Oeiras, Portugalsko | W100 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 4–6, 6–4, [10–5] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ulrikke Eikeri na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Ulrikke Eikeriová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 26. února 2024
- ↑ a b c d e Ulrikke Eikeriová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 26. února 2024
- ↑ Shibahara and Koolhof win mixed doubles title in historic French Open final. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-02 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ulrikke Eikeriová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 10. února 2024
- ↑ a b c Ulrikke Eikeri Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tennis: Schweizer Sieg im Doppel von Lausanne. Blick [online]. 2021-07-18 [cit. 2021-07-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ OSORIO SPEGNE GIORGI E VOLA IN FINALE A TENERIFE: “MAI CORSO COSÌ TANTO IN VITA MIA”. L’AVVERSARIA SARÀ LI – Tenerife Ladies Open. tenerifetennis.com [online]. 2021-10-24 [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Charleston: Eikeri claims first Norwegian WTA win since 1991. Women's Tennis Association [online]. 2022-04-05 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tennis news today: Dominic Thiem calls Carlos Alcaraz a "superstar" after Miami triumph, defending champion Veronika Kudermetova withdraws from Charleston Open | Eikeri becomes first woman from Norway to win WTA match in 3 decades. www.sportskeeda.com [online]. 2022-05-04 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ulrikke Eikeriová na Wikimedia Commons
- Ulrikke Eikeriová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Ulrikke Eikeriová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Ulrikke Eikeriová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Ulrikke Eikeriová na Instagramu
Média použitá na této stránce
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Finská vlajka
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování