Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)

Kunsthistorisches Museum Wien
Hlavní budova muzea
Údaje o muzeu
Stát	Rakousko Rakousko
Město	Vídeň
Adresa	Maria-Theresien-Platz, 1010 Wien
Zakladatel	František Josef I.
Pojmenováno po	Vídeň a dějiny umění
Založeno	17. říjen 1891
Zaměření	Evropské malířství 15. – 18. století
Původní účel budovy	Muzeum
Další budovy	Hofburg, Neuburg, Lobkovický palác (Vídeň), Schönbrunn, Theseův chrám, zámek v Ambras (zámek)
Vyhledávané exponáty	Raffael Santi: Madona v zeleni; Pieter Brueghel: Stavba babylonské věže; Tizian: Nymfa a ovčák
Návštěvníci	840 000 (v roce 2015)
Kód památky	13763
Zeměpisné souřadnice	48°12′13,97″ s. š., 16°21′41,76″ v. d.
Webové stránky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uměleckohistorické muzeum (německy Kunsthistorisches Museum, zkráceně také KHM) ve Vídni patří mezi nejvýznamnější muzea umění v Evropě. Z podnětu císaře Františka Josefa I. soustředilo císařskou klenotnici, obrazárnu, sbírky zbraní, starožitností a mincí, zlaté poklady nalezené v Uhrách a další sbírky.

V hlavní budově naproti Hofburgu jsou umístěna následující oddělení: obrazová galerie (Gemäldegalerie), Císařská klenotnice ve Vídni (Kaiserliche Schatzkammer), egyptsko-orientální sbírka (Ägyptisch-Orientalische Sammlung), antická sbírka (Antikensammlung), sbírka uměleckých předmětů z Kunstkomory císaře Rudolfa II. na Pražském hradě a z císařských sbírek Habsburků v městě Vídni (souhrnně nazvaná Kunstkammer Wien), kabinet mincí a medailí (Münzkabinett) a knihovna.

V objektu Hofburgu zvaném Neue Burg sídlí Efezské muzeum (Ephesos Museum), sbírka starých hudebních nástrojů (Sammlung alter Musikinstrumente), dvorní lovecká sbírka a zbrojnice (Hofjagd- und Rüstkammer) a archiv muzea.

Organizačně jsou k muzeu přičleněny i následující instituce: Rakouské muzeum divadla v Lobkovickém paláci (Österreichisches Theatermuseum im Palais Lobkowitz), Muzeum světa ve Vídni (Das Weltmuseum Wien, do roku 2017 v rekonstrukci), Theseův chrám ve Volksgarten u Hofburgu a Muzeum kočárů (Wagenburg) v Schönbrunnu. Mimo Vídeň patří k muzeu rovněž habsburské sbírky na zámku Ambras u Innsbrucku.

Podnět k vybudování instituce dal císař František Josef I. Po zboření městských hradeb Vídně vznikala na jejich místě od 60. let 19. století výstavná okružní třída Ringstraße. Budova Uměleckohistorického musea s protilehlým Přírodovědným muzeem (Naturhistorisches museum Wien) měly vytvářet jednotný komplex v rámci rozšířeného císařského paláce Hofburgu. Po architektonické soutěži byl návrhem byl pověřen v té době již renomovaný německý architekt Gottfried Semper, asistoval mu vídeňský Karl von Hasenauer. Stavba probíhala v letech 1872–1891. Obě muzea, od jejichž přímého propojení s císařským palácem bylo nakonec upuštěno, byla slavnostně otevřena 17. října 1891. Generální rekonstrukce budov skončila v červnu roku 2014 a je spojena s novou prezentací sbírek.

Budovy jsou vystavěny v neorenesančním stylu inspirovaném italskou renesancí. Uměleckohistorické muzeum má obdélníkový půdorys o délce 60 metrů se dvěma čtyřkřídlými budovami kolem dvou dvorů a s vloženým středním křídlem završeným kupolí. Fasáda je obložena kamennými bosovanými kvádry a vyzdobena architektonickou a figurální plastikou z pískovce, na které se podílelo 70 umělců z Rakousko-uherské monarchie, kteří vyšli vítězně ze soutěže. Na attice jsou osazeny sochy osobností výtvarného umění, provedli je Edmund Hellmer, Carl Kundmann, Viktor Tilgner, Caspar Zumbusch, Ludvík Šimek a další. Po stranách hlavního vchodu jsou osazeny alegorické sochy Malířství od Edmunda Hellmera (vlevo) a Sochařství od Johanna Benka (vpravo). Na vrcholu kopule je bronzová socha Pallas Athény od Johanna Benka.

Interiér budovy je bohatě vykládaný mramorem, zdobený štukaturami, zlatem a dekorativní malbou interiérů. Na schodišti to jsou nástěnné obrazy Gustava Klimta, Ernsta Klimta, Franze Matsche, Hanse Makarta a Mihály Munkácsyho.

• K nejvýznamnějším zlatnickým předmětům muzea patří renesanční Slánka (Saliera) od Benvenuto Celliniho, během rekonstrukčních prací byla 11. května 2003 ukradena. Opět nalezena byla 21. ledna 2006 v bedně ukryté v lese nedaleko města Zwettl v Rakousku.
• Kunsthistorisches Museum bylo virtuálně rekonstruováno v poslední misi počítačové hry Mafia: The City of Lost Heaven od firmy Illusion Softworks (mise Smrt umění).

Sbírku postupně vytvářeli příslušníci habsburského rodu. Jedním z prvních sběratelů byl Ferdinand II. Tyrolský, syn císaře Ferdinanda I. Jeho sbírka více než tisíce portrétních miniatur je vystavena v numismatickém oddělení muzea. Velkou sbírku obrazů, soch a uměleckořemeslných předmětů shromáždil ve své Kunstkomoře na Pražském hradě císař Rudolf II. Do Vídně se jí dostala jen menší část, protože velké množství obrazů a soch odvezli jako válečnou kořist v roce 1648 Švédové a další byly rozprodány v dražbě v Praze. Větší část sbírky je rozptýlena po celé Evropě. Od roku 2014 má Rudolfova Kunstkomora vlastní expozici, jeden sál s obrazy a tematický soubor glyptiky rodin Miseroniů a Sarachiů. Zakladatelem podstatného souboru obrazové sbírky byl arcivévoda Leopold I. Vilém (1614–1662). Na konci arcivévodova života čítala kolem 1400 obrazů, které nakoupil v době, kdy byl místodržícím španělského krále Filipa IV. v Nizozemsku. Leopold také dal ke sbírce vypracovat tištěný inventář. V menší míře rozšiřoval obrazovou sbírku císař Leopold I. V jeho době se do Vídně dostala zejména díla florentského renesančního malířství (mj. Raffaelova Madona v zeleni) nebo portréty Diega Velázqueze.^[1]

Až do doby císaře Karla VI. byla habsburská obrazová sbírka rozptýlena na více místech. Karel VI. dal pro potřeby obrazárny upravit prostory vídeňského paláce Stallburgu a sbírku soustředil v něm. Za Josefa II. byla obrazárna přestěhována do zámku Belveder. Roku 1783 byl vydán první tištěný katalog sbírky v němčině a ve francouzštině. Obrazy byly rozděleny podle uměleckých škol a v duchu josefinismu opatřeny jednotnými rámy. Galerie byla třikrát týdně přístupná veřejnosti. V roce 1891 byla galerie otevřena v nynějších prostorách. Zároveň začala vycházet ročenka, ve které byly publikovány vědecké studie týkající se nejen obrazového fondu muzea (v současnosti pod názvem Jahrbuch des Kunsthistorischen Museums).

• Giuseppe Arcimboldo: Voda, 1566 (z Kunstkomory Rudolfa II.)
• Bernardo Bellotto zvaný Canaletto: Trh ve Vídni, pohled z jihovýchodu, kolem 1760
• Pieter Brueghel starší:
  • Zápas masopustu s půstem, 1559
  • Obrácení sv. Pavla, 1567
  • Stavba babylonské věže, 1563 (z Kunstkomory Rudolfa II.)
  • Návrat stáda (Podzim), 1565
  • Lovci ve sněhu (Zima), 1565
  • Selská svatba, kolem 1568
  • Selský tanec, kolem 1568
• Caravaggio: ** Růžencová madona, kolem 1604/1605
• Lucas Cranach starší: Ukřižování, kolem 1500/1501
• Joseph Duplessis: Christoph Willibald Gluck u spinetu, 1775
• Albrecht Dürer: Portrét mladé Benátčanky, 1505
• Anthonis van Dyck: Portrét Jacoma de Cachiopina, kolem 1628/1629
• Jan van Eyck: Kardinál Niccolò Albergati, kolem 1435
• Giorgione: Portrét mladé ženy (Laura), 1506
• Lorenzo Lotto: Portrét mladíka před bílým závěsem, kolem 1508
• Palma il Giovane: Portrét sochaře, kolem 1600
• Raffael Santi: Madona v zeleni, 1505 nebo 1506
• Rembrandt: Umělcova matka jako věštkyně Hannah, 1639
• Hyacinthe Rigaud: Portrét Filipa Ludvíka Václava hraběte Sinzendorfa, 1728
• Peter Paul Rubens:
  • Venušina slavnost, kolem 1635/1637
  • Kožíšek, kolem 1635/1640
• Andrea del Sarto: Oplakávání Krista, kolem 1519/1520
• Diego Velázquez:
  • Infantka Markéta Tereza v růžových šatech, kolem 1653/1654
  • Infantka Markéta Tereza v modrých šatech, 1659
• Jan Vermeer: Malíř ve svém ateliéru (Alegorie Malířství), kolem 1666/1668

• 
  Arcimboldo: Voda
• 
  Canaletto: Trh ve Vídni, pohled od jihovýchodu
• 
  Brueghel: Zápas masopustu s půstem
• 
  Brueghel: Obrácení sv. Pavla, detail
• 
  Brueghel: Stavba babylonské věže
• 
  Brueghel: Návrat stáda
• 
  Brueghel: Lovci ve sněhu, detail
• 
  Brueghel: Selská svatba, detail
• 
  Caravaggio: Růžencová madona
• 
  Cranach st.: Ukřižování
• 
  Duplessis: Christoph Willibald Gluck u spinetu, detail
• 
  Dürer: Portrét mladé Benátčanky
• 
  van Dyck: Portrét Jacoma de Cachiopina
• 
  van Eyck: Kardinál Niccolò Albergati
• 
  Giorgione: Portrét mladé ženy (Laura)
• 
  Lotto: Portrét mladíka před bílým závěsem
• 
  Palma: Portrét sochaře
• 
  Raffael: Madonna v zeleni
• 
  Rembrandt: Umělcova matka jako věštkyně Hannah
• 
  Rigaud: Portrét Filipa Ludvíka Václava hraběte Sinzendorfa
• 
  Rubens: Venušina slavnost
• 
  Rubens: Kožíšek
• 
  del Sarto: Oplakávání Krista
• 
  Velázquez: Infantka Markéta Tereza v růžových šatech
• 
  Velázquez: Infantka Markéta Tereza v modrých šatech

Sbírka je vystavena ve Švýcarském dvoře Hofburgu. Exponáty jsou rozděleny na světskou a církevní klenotnici. Světská část zahrnuje císařské i rakouské korunovační klenoty, a to říšskou korunu, žezlo říšské jablko a korunovační evangeliář, císařskou korunu Rudolfa II., skupinu klenotů Řádu zlatého rouna, gotické žezlo a gotické královské jablko českého krále Karla IV., gotický korunovační plášť, rukavice a střevíce římského císaře, renesanční a barokní šperky a další zvlášť cenné předměty. Sakrální oddělení obsahuje zejména preciosa a paramenta, relikviáře, z nichž k nejstarším patří zlatá schránka sv. Štěpána, posázená drahokamy, z 9. století a soubor tří gotických relikviářů pořízený císařem Karlem IV., dále rudolfinské votivní šperky, pace a oltářík z dílny pražských Miseroniů, nebo raně barokní augsburské oltáříky Mathiase Wallbauma.^[2]

• 
  Koruna císaře Rudolfa II.
• 
  Deska korunovačního evangeliáře (15. stol.)
• 
  Řetěz herolda Řádu zlatého rouna (Nizozemí, 1517)
• 
  Relikviářová schránka sv. Štěpána (zlato na dřevě, 9. stol.)

• 
  Římská spona (zlato, 3. stol.)
• 
  Manželé (římské zlacené sklo, 4. stol.)
• 
  Orel (kamej, po 54)
• 
  Augustova gemma (achát, 1. stol.)
• 
  Poklad ze Szentmiklos: džbán s orlem (zlato, 8. stol.)
• 
  Zlatý padesátidukát Ferdinanda III. (Čechy, 1627)

Sbírka zbraní a hudebních nástrojů je umístěna v novém křídle Hofburgu (Neue Burg), sbírka kočárů v zámku Schönbrunn.

• 
  Puška švédského krále Zikmunda III. Vasy (1605-1610)
• 
  Zbroj Jindřicha z Valois (kolem 1570)
• 
  K. Lochner: Zbroj Mikuláše IV. Radziwila (kolem 1550)
• 
  Osmistrunná renesanční loutna
• 
  Sbírka kočárů (Wagenburg, Schönbrunn)

• Císařská klenotnice ve Vídni
• České korunovační klenoty
• Galerie umění
• Korunovační klenoty Svaté říše římské
• Rakouská císařská koruna

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Uměleckohistorické muzeum na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky muzea (česky)
• Základní informace o KHM (anglicky)
• Údaje o KHM na stránkách vídeňského informačního centra Archivováno 5. 7. 2016 na Wayback Machine. (německy)
• Stránky Císařské klenotnice (německy)
• Informace o muzeu s fotografiemi (německy)