Unstruta

Unstruta
Řeka na dolním toku
Základní informace
Délka toku	191,1 km
Plocha povodí	6342,7 km²
Průměrný průtok	31 m³/s
Světadíl	Evropa
Pramen
západně od Kefferhausenu v Durynsku 51°18′58,48″ s. š., 10°16′35,4″ v. d. 390 m n. m.
Ústí
do Sály u města Naumburg 51°10′33,02″ s. š., 11°48′6,9″ v. d.
Protéká
Německo Německo (Durynsko, Sasko-Anhaltsko)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Sála
Povodí Unstruty
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Unstruta (německy Unstrut) je 191,1 km dlouhá řeka v Německu (Durynsko a Sasko-Anhaltsko). Je to největší levostranný a celkově nejvodnější přítok řeky Sály, spolu s kterou patří do povodí Labe. Plocha jejího povodí měří 6342,7 km².

Průběh toku

Pramení západně od obce Kefferhausen ve spolkové zemi Durynsko v nadmořské výšce 390 m na svazích vysočiny Eichsfeld. Teče převážně východním směrem přes roviny Durynska. Ústí do řeky Sály na jejím 161,8 říčním kilometru nedaleko města Naumburg, které se nachází na jihu spolkové země Sasko-Anhaltsko. V místě ústí má Unstruta o více než 1200 km² větší rozlohu povodí než řeka Sála.

Větší přítoky

• levé – Wipper, Helme
• pravé – Gera, Lossa

Vodní režim

Průměrný průtok Unstruty u ústí činí 31 m³/s.^[1] Nejvyšších vodních stavů dosahuje řeka na jaře.

Hlásné profily:^{[2][3][4][5][6][7]}

Využití

První písemná zmínka dokládající plavbu na řece pochází z roku 1612.^[8][9] Koncem 17. století odmítl návrhy na splavnění řek Unstruty a Sály saský kurfiřt Jan Jiří II. v obavách, že by nová dopravní cesta odklonila proud zboží od Lipska.^[8][9]

Realizovat splavnění řeky se podařilo až zhruba o sto let později, kdy byl roku 1795 předán k užívání 71,4 km dlouhý úsek řeky Unstruty z Arternu k jejímu ústí do Sály v blízkosti Naumburgu a navazující, 17,8 km dlouhý, úsek řeky Sály k městu Weißenfels.^[8][9] Dvanáct jezů na Unstrutě a tři na Sále zajišťovaly minimální hloubku 0,8 m a byly opatřeny plavebními komorami. Dokončení výstavby nových plavebních komor na Sále v úseku Weißenfels - Halle roku 1822 propojilo přes tehdy již splavný dolní tok Sály Unstrutu s Labem.^[8][9]

K přepravovanému zboží patřila sůl z Arternu, pískovec z Nebry, vápenec z Freyburgu, zemědělské produkty. V druhé polovině 19. století se jako důležitý zákazník přidaly cukrovary^[8], přepravující po řece cukrovou řepu a produkty z ní a vedle toho hnědé uhlí potřebné k provozu cukrovarů.^[8][9]

Na počátku osmdesátých let 19. století dosáhlo dopravní využití řek Unstruty a Sály největší intenzity, avšak poté, zejména v důsledku nástupu železniční dopravy^[8][9], nastal pozvolný úpadek. Ten byl dále prohlouben příchodem nákladní silniční dopravy ve dvacátém století^[8] a definitivní ztráta hospodářského významu přišla v polovině padesátých let, kdy ustaly transporty vápna a řepy.^[8][9]

Po obřích povodních v letech 1956 a 1967 ztratila Unstruta status vnitrozemské vodní cesty a některé z jezů a plavebních komor byly v rámci protipovodňových opatření rozebrány.^[8][9] Řeka byla následně využívána pouze vodáky a sportovci až do počátku devadesátých let, kdy sanace zbývajících jezů a plavebních komor umožnila provoz motorových výletních lodí^[8][9] na asi 25 km dlouhém úseku řeky Unstruty s navazující možností plavby po Sále.

Města na řece

Dingelstädt, Mühlhausen, Bad Langensalza, Sömmerda, Artern, Laucha, Nebra (Unstrut) a Freyburg (Unstrut).

Odkazy

Reference

Literatura

• V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Унструт“.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Unstruta na Wikimedia Commons
• Sála