Ur (město)

Ur
Světové dědictví UNESCO
Ur v roce 2018, Zikkurat
Smluvní stát	Irák Irák
Souřadnice	30°57′44″ s. š., 46°6′16″ v. d.
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	(iii)(v)(ix)(x)
Oblast	Asie
Zařazení do seznamu
Zařazení	2016 (40. zasedání)

Ur, biblický Ur Chaldejský, bylo město v Sumeru, jedno z jeho nejvýznamnějších center, na jihovýchodě dnešního Iráku. S městem Ur jsou spojeny dějiny celého Sumeru až po jeho zánik. Dokonce je o něm zmínka v Bibli, podle níž z Uru pocházel praotec Izraelitů Abrahám. Archeologické naleziště Tall al-Mukajjar se nachází asi 24 kilometrů jihozápadně od města Nasiriyya.

Do oblasti Uru se dostal roku 1617 italský šlechtic Pietro della Valle se svojí manželkou Sitti Maani, kterou della Valle poznal na jedné z předešlých cest v Bagdádu. Předtím už navštívil několik míst, především Babylón. Nemohl tušit, že pahorek Mukajjar skrývá právě Ur. O vědecký popis urského zikkuratu se pokusili v letech 1849 a 1853 Angličané W. K. Loftus a J. E. Taylor. Na vážný průzkum čekal do r. 1917, kdy ho navštívil další Brit R. Campbell Thompson. Ten potvrdil zatím jen význam místa pro další archeologické bádání, a tak mohl v listopadu 1922 přijet Leonard Woolley, aby zahájil systematický výzkum na objednávku Britského muzea v Londýně a Muzea Pensylvánské univerzity na pahorku Mukajjar – zřícenin města Uru.

Dominantou Uru je mohutný zikkurat, na jehož vrchol vede 130 schodů. Je z něho pěkná vyhlídka na archeologickou lokalitu. Město Ur mělo půdorys elipsy o velké poloose asi 1,5 km a malé necelý 1 km. Uvnitř hradeb Uru bylo aspoň osm chrámů, šest rozlehlých paláců, několik skladů obilí a posvátných pohřebišť. Řeka Eufrat kdysi tekla přímo u města a napájela umělý kanál kolem jeho hradeb. Na jejich vnější straně byla dvě přístaviště.

Nejstarší doklady osídlení oblasti Uru jsou z mladochalkolitické obeidské kultury z konce 5. tisíciletí př. n. l. Z této kultury máme nejvíce památek z Eridu, v Uru bylo nalezeno několik sošek (terakotové ženské postavy) a váz. Byl zde zdokonalen zavlažovací systém.

Druhá polovina 4. tisíciletí př. n. l. je dobou, kdy v Sumeru v poříčí Eufratu a o něco později Tigridu vznikají první městské státy. O predynastickém období hovoříme proto, že až z následující doby se zachovaly první, třebaže nespolehlivé seznamy královských dynastií. Tato doba je dělena na starší kulturu uruckou zhruba do roku 3200 př. n. l. a mladší džemdet-nasrskou.

V urucké kultuře se keramika poprvé vyrábí na hrnčířském kruhu, je vypalována v peci, vyleštěna a její vnější povrch červeně natřen. V Uru bylo nalezeno pohřebiště z tohoto období, objevily se cihly bílého cementu. Na konci urucké kultury se objevují první piktogramy, nejstarší písemné památky na světě vůbec. Nejvýznamnějším městem je Uruk. Dříve se předpokládalo, že Sumerové přišli do Mezopotámie právě na počátku uruckého období. Dnes se soudí, že už to bylo poněkud dříve.

(c) Zzztriple2000 na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY 3.0

Sumer je v dalším období rozdělen na množství městských států s řadou dynastií. Toto raně dynastické období je vymezené počátkem 3. tisíciletí př. n. l. a dobou prvních sjednocovacích procesů, které vycházely nejprve z Lagaše a posléze ze semitského Akkadu, tj. asi do 24.–23. století př. n. l.. První města měla malou rozlohu a vznikala hlavně na jihu Sumeru (Eridu, Uruk, Ur). Město se stává centrem státu, je obehnáno hradbami a kromě chrámu se objevil palác panovníka.

V Uru se objevují kolem roku 2700 př. n. l. piktografické tabulky se seznamy zvířat, pracovníků a nářadí, které sloužily jako evidence chrámového hospodářství. Jediným pramenem tohoto období jsou mýty a eposy. První královské nápisy se v Uru objevují z doby po roce 2600 př. n. l. Významným pramenem této doby je Sumerský královský seznam, třebaže není tak spolehlivý. Mnohem důležitější je materiál archeologický.

V letech 1922–1934 ruiny podrobně prozkoumal L. Woolley; především objevil velké královské pohřebiště, v němž nalezl 16 královských komplexů se zhruba 1850 pohřby. Překvapením pro vědce byl objev hrobky královny Puabi, kde byl nalezen nepoškozený poklad nedozírné hodnoty, dnes umístěný v Pensylvánské univerzitě. Nádherná je především čelenka na hlavě královny a množství jejích šperků. Woolley zjistil, že současně s královnou Puabi byli rituálně pohřbíváni její sloužící, kteří jí měli být nablízku i po smrti „na onom světě“. Na urském královském hřbitově bylo vykopáno mnoho dalších cenností, např. pozlacená přilba krále Meskalamduga z jantaru nebo královská standarta, na níž jsou inkrustací z mušlí a lapis lazuli znázorněny výjevy z válečného i mírového života. Nalezený poklad svědčí o stycích Uru s východními zeměmi, dokonce až s Indií.

Nejvýznamnější stavbou v Uru byl velký zikkurat E-temen-nigur(u). Jeho stavba vrcholila za 3. dynastie urské a byl zasvěcen bohu Měsíce Nannarovi. Zikkurat má rozměry půdorysu 65 × 43 m a původní výška byla 18 metrů. Stavba se z větší části zachovala, byla obložena kvalitními vypalovanými cihlami a proti vlhkosti chráněna otvory ve zdech.

Woolley se svými kolegy doložil existenci králů Meskalamduga a Akalamduga, po nichž se objevuje první panovník z královského seznamu a údajný zakladatel 1. urské dynastie Mesannipada. Vládnou někdy kolem poloviny až konce 26. století př. n. l. Do tohoto období patří i královna nebo spíše princezna (kněžka?) Puabi.

Woolley také v Uru nalezl stopy po obrovských zátopách, s nimiž spojoval potvrzení biblické teorie o potopě světa. Tento objev vzrušoval po mnoha desetiletí, ale srovnávací výzkumy v různých městech potvrdily, že nešlo o celkovou zátopu, ale pouze lokální ničivé povodně.

Sumerské městské státy byly zpočátku primitivními demokraciemi se shromážděním všech obyvatel města. Nejdůležitějším voleným úředníkem byl nejvyšší kněz městského boha, který vedl chrámové hospodářství, jemuž náležela hlavní část obdělávané půdy státu. Základem hospodářství bylo zemědělství, pastevectví a rybolov, při chrámu byly specializované dílny. Pracovníci byli odměňováni naturálně a kromě běžných prací byli povinni účastnit se údržby a rozšiřování kanálů, staveb chrámů a hradeb. Územní růst městských států si posléze vynutil změnu politické organizace, kdy se do čela státu dostává monarcha, jemuž sloužilo pravidelné vojsko, vedle chrámového hospodářství vzniká hospodářství palácové.

První sjednocení Sumeru vyšlo z Lagaše a následně z města Ummy, jehož panovník Lugalzagezzi si podrobil kromě jiných měst i Ur, ale který byl po letech poražen akkadským panovníkem Sargonem Akkadským. Ur ztrácí svoji samostatnost a vůbec nic nevíme o tzv. 2. dynastii urské. Vládla snad během 22. století př. n. l. Po pádu Akkadské říše se asi r. 2198 př. n. l. severních území zmocnil horský kmen Gutejců. Ti byli poraženi r. 2116 př. n. l. králem Utuchengalem z Uruku. Po krátké vládě, v níž Sumer opět sjednotil, byl svržen svým urským guvernérem Urnammuem (r. 2111 př. n. l.), zakladatelem 3. dynastie urské. Stát 3. dynastie urské trval zhruba 100 let, kdy Ur dobyli (asi 2003 př. n. l.) Elamité a poplenili další sumerská města. Tento vpád znamenal konec sumerské civilizace. Uměleckým vyjádřením zničení Uru je skladba Nářek nad zkázou města Ur (do češtiny přeložil Lubor Matouš).

V období Starobabylónské říše Ur ztrácí své postavení, přesto i král Chammurapi ho v úvodu svého zákoníku uvádí mezi svými městy. Za jeho syna a nástupce Samsu-Ilunya došlo v Uru a některých dalších místech k odboji. Posléze však zmínky o Uru umlkají.

• Mesannipada, vládl v Uru 80 let
• Meskiagnannar, vládl v Uru 36 let
• Elulu , vládl v Uru 25 let
• Balulu, vládl v Uru 36 let

Celkem 4 králové 177 let

Pak byl Ur poražen a královský majestát přešel do Awanu

• Lugalkinišedudu, vládl v Uru, doba jeho vlády je neznámá
• Lugalkisalsi, vládl v Uru, doba jeho vlády je neznámá
• Jméno není známo, vládl v Uru pravděpodobně 2 roky
• Kakug, vládl v Uru, doba jeho vlády je neznámá

Celkem 4 králové 116 let

Pak byl Ur poražen a královský majestát přešel do Adabu

• Utuchengal, 2116–2111 př. n. l.
• Urnammu, 2111–2094 př. n. l.
• Šulgi, 2093–2046 př. n. l.
• Amarsín, 2045–2037 př. n. l.
• Šusín, 2037–2028 př. n. l.
• Ibbisín, 2027–2003 př. n. l.

• Jan Pečírka a kol.: Dějiny pravěku a starověku I, SPN Praha 1982
• Jan Burian, Pavel Oliva: Civilizace starověkého Středomoří, Praha 1984
• Vojtěch Zamarovský: Na počátku byl Sumer, Praha 1983

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ur na Wikimedia Commons