Uralské eposy

Uralskými eposy míníme národní, většinou umělé eposy uralských národů. Národní epos je žánrově určen především svou společenskou a politickou rolí jako odkaz ke společným kořenům, dějinám, mravním a jiným duchovním hodnotám, jež společně konstituují národ.[1] Národní epos tyto nemusí pouze artikulovat, nýbrž je může také vytvářet. Formálně i tematicky se může lišit od eposu lidového či eposu definovaného na textovém, nikoli kontextovém základě, tedy jako dlouhý, často veršovaný text se syžetem boje hrdiny s nepřítelem či podobně. Národní epos také nemusí patřit cele do ústní slovesnosti, není založen jen v ní.[2] Roli národního eposu, a tedy kritérium pro označení za národní epos, tak může splňovat i text, jenž není v úzkém žánrovém vymezení eposem. Například sbírku básní Beaivi, áhčážan Nilse Aslak Valkeapääho lze označit za národní epos Sámů právě s ohledem na její roli při konstituci moderního sámského národa.[3]

Uralské národní eposy čerpají především z trojí tradice: 1. z tradice Kalevaly (samozřejmě s výjimkou jí samotné), resp. Kalevipoegu; 2. z ústní slovesnosti národa, jemuž je epos primárně určen; 3. ze západní literární tradice obecně, z ní pak nejvíce z eposů a hymnů antických.[4]

Seznam eposů (od západu k východu)

  • Sámové - Anders Fjellner: Päiven pardne (Syn Slunce, 1873);[5] Erik Nilsson-Mankok: Epose (1977); Nils-Aslak Valkeapää - Beaivi, áhčážan (Slunce, můj otec, 1988)[6]
  • Meänkielijci - Bengt Pohjanen: Faravidin maa (Faravidova říše, 2013, č. 2016)[7]
  • Finové - Elias Lönnrot: Kalevala (1849, č. 1894),[8] Arvo Survo: Suur-synty Kiesus (2006)[9]
  • Vepsové - Nina Zaitseva: Virantanaz (2012)[10]
  • Ingrijci - Mirja Kemppinen: Liekku (2013)[11]
  • Estonci - Friedrich Reinhold Kreutzwald: Kalevipoeg (1857-61, č. výbor 1959)
  • Setuové - Anne Vabarna: Peko (1927-30, vyd. 1995)[12]
  • Mordvíni - Dmitrij Morskoj: Nuvazi - Píseň o Mordvínech (1930, rusky); Vasilij Radajev: Sijažar (1960, erza-mordvínsky) a Píseň o knížeti Ťušťovi (50. léta, vyd. 1991, erza-mordvínsky); Jakov Kuldurkajev: Ermez (30. léta, vyd. 1994); Aleksandr Šaronov: Mastorava (1994, mokša-mordvínsky)
  • Marijci - Sergej Čavajn, Olyk Ipaj a Osyp Šabdar: Zpěv o bohatýru Čotkarovi (20.–30. léta, rukopis zničen v roce 1937 ve stalinských čistkách spolu s autory); Anatolij Spiridonov: Jugorno (2002, rusky); Pet Persut: Kytky süan (Mravenčí svatba, 1984)
  • Komi - Kallistrát Žakov: Biarmija (1916, vyd. 1993, rusky); Anatolij Mikušev: Komijské národní epos (1987)
  • Udmurti - Michail Chuďakov: Dorvyžy (1922, vydáno 2004)
  • Mansijci - Michail Plotnikov: Jangal-maa (Na konci světa, 1933)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dorvizsi : ének az udmurt hősökről = Dorvyžy : udmurt batyrlyko èpos. Budapest: Európai Folklór Intézet 240 p. s. Dostupné online. ISBN 978-963-236-531-2, ISBN 963-236-531-3. OCLC 909847797 
  2. ↑ Kalevala Eliase Lönnrota a Josefa Holečka v moderní kritické perspektivě. Vydání 5., V Nakladatelství Academia a v komentované podobě vydání 1. vyd. Praha: [s.n.] 1113 s. ISBN 9788020022912, ISBN 8020022910. OCLC 902853726 
  3. ↑ LEHTOLA, VELI-PEKKA. Saamelaiset : historia, yhteiskunta, taide. [Finland]: Kustannus-Puntsi 136 s. ISBN 9519754121, ISBN 9789519754123. OCLC 40632062 
  4. ↑ DOMOKOS, PÉTER. A kisebb uráli népek irodalmának kialakulása. Budapest: Akadémiai Kiadó 353 s. ISBN 9630540568, ISBN 9789630540568. OCLC 13456859 
  5. ↑ Biejjien baernie = Sámi son of the sun = Beaivvi bárdni. Kárášjohka: Davvi Girji 103 s. Dostupné online. ISBN 978-82-7374-539-2, ISBN 82-7374-539-2. OCLC 700312054 
  6. ↑ VALKEAPÄÄ, NILS-ASLAK 1943-2001. Beaivi, áhcážan. 3. deattus. vyd. Guovdageaidnu: DAT 569 s. Dostupné online. ISBN 978-82-90625-90-5, ISBN 82-90625-90-1. OCLC 1090618392 
  7. ↑ POHJANEN, BENGT, 1944-. Faravidin maa. Överkalix: [s.n.] 181 s. Dostupné online. ISBN 978-91-89144-82-8, ISBN 91-89144-82-1. OCLC 865465547 
  8. ↑ Kalevala Eliase Lönnrota a Josefa Holečka v moderní kritické perspektivě. Vydání 5., V Nakladatelství Academia a v komentované podobě vydání 1. vyd. Praha: [s.n.] 1113 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2291-2, ISBN 80-200-2291-0. OCLC 902853726 
  9. ↑ SURVO, ARVO, 1954-. Suur-Synty Kiesus : apokryfi Korpikansan Survon Arvon kertomana. Tampere: Kuvitar 222 s. Dostupné online. ISBN 952-5589-06-4, ISBN 978-952-5589-06-1. OCLC 938449329 
  10. ↑ ZAITSEVA, Nina. Virantanaz : poetičeskij epos na vepsskom, finskom, estonskom i russkom jazykach - Virantanaz :. Petroskoi: Izdatel'stvo Periodika, 2016. 213 s. ISBN 978-5-88170-282-3. 
  11. ↑ Liekku Inkerin eepos. [Kuhmo]: Juminkeko 91 Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-952-5385-76-2, ISBN 952-5385-76-0. OCLC 931523374 
  12. ↑ Peko : setu rahvuseepos. Kuopio: Snellman-instituutti 224 s. Dostupné online. ISBN 951-842-166-8, ISBN 978-951-842-166-8. OCLC 36058423 

Literatura

  • Az eposz mint kiemelkedő fontosságú, reprezentatív mũfaj az uráli népek életében és műveltségben. In Domokos Péter: A kisebb uráli népek irodalmának kialakulása. Akadémiai Kiadó, Budapest 1985, s. 118-127. ISBN 963-05-4056-8
  • Rein Taagepera: The Finno-Ugric Republics and the Russian State. Hurst, London 1999. ISBN 978-0415919777
  • Dorvizsi. L'Harmattan, Budapest 2012. ISBN 978-963-236-531-2
  • Ville Ropponen: Uralské okno. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2018. ISBN 978-8074653087

Související články