Urban V.

Blahoslavenský Urban V.
200. papež
Urban V.
Církev	římskokatolická
Zvolení	28. září 1362
Uveden do úřadu	6. října 1362 (intronizace)
Pontifikát skončil	19. prosince 1370
Předchůdce	Inocenc VI.
Nástupce	Řehoř XI.
Znak
Zasvěcený život
Institut	benediktini
Opatská benedikce	srpen 1361
Svěcení
Biskupské svěcení	6. listopadu 1362 světitel Andouin Aubert
Kardinálská kreace	6. listopadu 1362 kreoval kardinál Andouin Aubert
Osobní údaje
Rodné jméno	Guillaume de Grimoard
Datum narození	1310
Místo narození	Grisac, Le Pont-de-Montvert, Francie
Datum úmrtí	19. prosince 1370
Místo úmrtí	Avignon, Papežský stát
Místo pohřbení	opatství Saint-Victor de Marseille, Marseille
Příbuzní	Angel de Grimoard (sourozenec)
Svatořečení
Beatifikace	10. března 1870 Řím beatifikoval Pius IX.
Svátek	19. prosince
Uctíván církvemi	římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Atributy	papežská roucha
Seznam papežů nosících jméno Urban multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Urban V., rodným jménem Guillaume de Grimoard, (1310, na zámku Grisac, Le Pont-de-Montvert, Francie – 19. prosince 1370, Avignon) byl 200. papežem katolické církve. Sídlil v Avignonu.

Papežský úřad zastával v době od 28. září 1362 do své smrti.

Život

Urban V. se narodil ve francouzské diecézi Mende, stal se benediktinským mnichem v malém převorství v Chiracu, kde také studoval kanonické právo. V roce 1362 mu byl udělen doktorát po následných studiích v Toulouse, Montpellieru, Paříži a Avignonu.^[1] Na těchto univerzitách následně i vyučoval a později se stal opatem kláštera v Auxerre a poté v Montpellieru.^[2] Papež Inocenc VI. jej pověřoval mnoha diplomatickými misemi, Urban se ovšem nikdy nestal kardinálem a do papežského úřadu byl po smrti svého předchůdce zvolen 28. září 1362, když pobýval v Neapoli jako papežský legát. Proto byl vysvěcen v Avignonu až 6. listopadu.

Pontifikát

Jako papež vedl Urban V. přísný život a bojoval proti svatokupectví, prosazování příbuzných na důležitá místa (nepotismus) a proti nemravnosti u církevních představitelů a řeholníků. Snažil se také působit mírotvorně v napjaté situaci při mocenských bojích panovníků evropských monarchií.

Papežský stolec neměl v letech jeho pontifikátu sídlo v Římě, ale v Avignonu, ovšem Urban V. se o návrat usilovně snažil. V tomto snažení mu pomáhal kardinál Albornoz, který se pokoušel v Římě završit obnovu politicky zdevastovaného církevního státu a potlačit všechny odpůrce papežova římského primátu.^[3] Papež díky svému a kardinálovu snažení do Říma nakonec opravdu roku 1367 přesídlil, což bylo uvítáno obrovským nadšením samotného města i většiny západního křesťanského světa. Samotné nadšení ovšem k udržení pozice v Římě nestačilo a Urban V. byl v září roku 1370 nucen přesídlit zpět do Avignonu, kde po krátké době onemocněl a 19. prosince 1370 následkům své nemoci podlehl.^[4] Byl pohřben v auxerrském opatství a díky svým zásluhám byl roku 1870 blahořečen papežem bl. Piem IX.

Pro české dějiny je také poměrně významným faktem, že Urban dne 1. listopadu 1368 korunoval ve velechrámu sv. Petra v Římě na římskou císařovnu Alžbětu Pomořanskou, českou a římskou královnu. Po korunovaci poté opět odjel do Avignonu.^[5]

Odkazy

Reference

Literatura

• RENDINA, Claudio. Příběhy papežů: dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8. S. 408. 
• VRÁNA, Karel a kol. (ed.). V jednom společenství: Životní příběhy světců. Praha: Vyšehrad, 2009. 552 s. ISBN 978-80-7021-990-4. S. 536. 

Související články

• Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Urban V. na Wikimedia Commons
• Pope Bl. Urban V [online]. Catholica [cit. 2012-12-06]. Dostupné online.