Ulánbátar

Ulánbátar Ulaanbaatar
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	47°55′ s. š., 106°55′ v. d.
Nadmořská výška	1325 m n. m.
Časové pásmo	UTC+08:00
Stát	Mongolsko Mongolsko
Samosprávné město	Ulánbátar
Administrativní dělení	9 okresů
Ulánbátar
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	4 704,4 km²
Počet obyvatel	1 396 288 (2015)
Hustota zalidnění	296,8 obyv./km²
Správa
Starosta	Tsogt Batbayar
Vznik	1649 a 1639
Oficiální web	www.ulaanbaatar.mn
Telefonní předvolba	+976 (0)11
PSČ	210 XX
Označení vozidel	УБ_ a УН_
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ulánbátar (mongolsky Улаанбаатар) je hlavní město Mongolska. Leží v severovýchodní části země v údolí řeky Túl a na úpatí horského masivu Bogd úl v nadmořské výšce nad 1300 metrů. Je to nejchladnější hlavní město světa s velmi drsným, vnitrozemským podnebím. Žije zde přibližně 1,40 milionu obyvatel, což je téměř 50% obyvatel celého Mongolska. Dříve se město jmenovalo Urga, dnešní název Ulánbátar získalo až ve 20. letech 20. století. Ulánbátar znamená v překladu „rudý bohatýr“ a uctívá památku mongolského revolucionáře Süchbátara.

Zajímavostí je, že se jedná pravděpodobně o nejchladnější hlavní město na světě^[1], kde průměrná teplota zůstává po 6 měsíců v roce pod bodem mrazu.

Město bylo založeno v roce 1639 jako hlavní sídlo bogdgegéna, hlavy lámaistů Vnitřního Mongolska. Tehdy se jmenovalo Urga (Hlavní stan) nebo také Ich-chure (Velký klášter). Na přelomu 17. a 18. století vznikla nedaleko kláštera obchodní osada Majmačen. Během několika následujících desetiletí se plocha mezi klášterem a obchodní osadou začala zastavovat. Pro správu Vnějšího Mongolska si mandžuští místodržitelé vybrali město za své sídlo. Vzhledem k jeho strategické poloze mezi Ruskem a Čínou byl dokonce v roce 1861 ve městě otevřen ruský konzulát. V roce 1911 byla za ruské podpory čínsko-mandžuská vláda svržena a vyhlášen autonomní Mongolský stát. Tehdejší Urga byla na relativně krátkou dobu přejmenována na Nijs-lel-chure. Listopad 1919 ale znamenal opětovné obsazení Mongolska čínskými vojsky. Různé boje přetrvaly až do roku 1921, kdy bylo město 6. července osvobozeno revolučními skupinami Süchbátara a Čojbalsana za podpory Rudé armády. V roce 1924 se poprvé sešel Velký lidový chural a vyhlásil Mongolskou lidovou republiku. Tehdy došlo k přejmenování města na dnešní název Ulánbátar. V té době tvořily město hlavně jurty a různé hliněné a dřevěné domky. Mezi nimi vynikaly lámaistické chrámy se zlatými věžemi. Došlo k rozčlenění obyvatel města na lámy, knížata, kupce, řemeslníky, Číňany a Rusy. Vzhledem k velkému vlivu SSSR pokračovala výstavba města podobně jako u ostatních sovětských měst. Osou nové výstavby se stala 20 km dlouhá třída Míru, která protíná město od západu k východu. Podél ní byly postupem času vystavěny moderní výškové budovy s ministerstvy, úřady, obchody i byty. Na centrálním náměstí vyrostl obrovský pomník a mauzoleum Süchbátara, vládní budovy, opera, národní divadlo (1932) a velký hotel Altaj. Centrum města obepíná okružní ulice, navazující na třídu Míru. Podél ní je vystavěno univerzitní městečko (založené v roce 1942) s výzkumnými a vědeckými ústavy, Palácem pionýrů a Palácem sportu. V západní části města najdeme velké panelové sídliště. Jihovýchodně od centra byly vybudovány průmyslové závody.

Po rozpadu Sovětského svazu došlo v Mongolsku k uvolnění politických poměrů a k prvním svobodným volbám. V nich překvapivě opět zvítězili komunisté – tentokrát však jejich mírnější „reformní“ odnož. V roce 1994 byl lámaismus (tibetský buddhismus) prohlášen za státní náboženství. Nejvýznamnějšími průmyslovými obory jsou průmysl obuvnický, kožedělný, potravinářský, strojírenský a hutnický. Město leží na odbočce Transsibiřské magistrály Ulan-Ude – Peking, která spojuje Rusko s Čínou a nazývá se Transmongolská magistrála. Leteckou dopravu zajišťují nové Čingischánovo letiště a staré letiště Bujant Uchá. Ulánbátar působí jako relativně moderní město s velkým množstvím paneláků. Typické jurty ale ve městě najdeme také. Ve městě má sídlo prezident, vláda a mongolský parlament – jednokomorový Velký lidový chural. Město řídí městská rada.

• 
  Süchbátarovo náměstí v centru Ulánbátaru
• 
  Třída Míru
• 
  Administrativní členění Ulánbátaru
• 
  Podnebí v Ulánbátaru
• 
  Národní akademické divadlo opery a baletu
• 
  Státní akademické divadlo činohry
• 
  Interiér Národní galerie umění
• 
  Socha Čingischánova generála na Süchbátarově náměstí (za sochou sídlo parlamentu)

• Mongolské vojenské muzeum
• Muzeum obětí politických represí v Mongolsku

• Galerie Ulánbátar na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Ulánbátar ve Wikislovníku
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ulánbátar na Wikimedia Commons
• (mongolsky) Oficiální stránky
• (mongolsky) Městská rada Archivováno 9. 5. 2021 na Wayback Machine. oficiální stránky
• (mongolsky) Starosta města oficiální stránky
• (česky) Ulaanbaatar – Pohnuté osudy – článek Jiřího Šímy na Mongolové.cz