Urmijské jezero
Urmijské jezero دریاچه ارومیه اورمو گؤلو | |
---|---|
Poloha | |
Světadíl | Asie |
Stát | Írán |
Provincie | Východní, Západní Ázerbájdžán |
Zeměpisné souřadnice | 37°39′43″ s. š., 45°24′18″ v. d. |
Rozměry | |
Rozloha | 5800 km² |
Délka | 140 km |
Šířka | 55 km |
Objem | 45 km³ |
Povodí | 50 000 km² |
Max. hloubka | 15 m |
Ostatní | |
Nadm. výška | 1275 m n. m. |
Přítok vody | Džagatu |
Ostrovy | Kabudan, Pishva |
Sídla | Urmija, Tabríz |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Urmijské jezero (persky دریاچه ارومیه, Daryāče-ye Orūmīye, ázerbájdžánsky اورمو گؤلو, Urmiya gölü, arménsky Ուրմիա, Ourmia, latinsky Lacus Matianus) je bezodtoké jezero mezi provinciemi Východní a Západní Ázerbájdžán na severozápadě Íránu. Má rozlohu 5800 km². Je 140 km dlouhé a maximálně 55 km široké. Průměrně je hluboké 6 m a dosahuje maximální hloubky 15 m. Rozloha povodí je 50 000 km². Leží v jižní části Arménské vysočiny v nadmořské výšce 1275 m.
Ostrovy
Na jezeře se nachází 102 ostrovů, převážně v jižní části. Jsou to Arezu, Ashk, Espir, Kabudan, Shahi (Eslami), Espiro, Espirak, Azin, Mehr, Mehran, Mehrdad, Borzu, Borz, Siyavash, Siyah-Tappeh, Tanjeh, Tanjak, Bon-Ashk, Ashksar, Ashku, Chak-Tappeh, Day, Magh, Meydan, Cheshmeh-kenar, Miyaneh, Samani, Azar, Sangan, Sangu, Tak, Jowzar, Jovin, Jodarreh, Sepid, Bastvar, Zirabeh, Bahram, Gorz, Ardeshir, Nahid, Penhan, Shahin, Kenarak, Zartappeh, Khersak, Naviyan, Omid, Garivak, Gordeh, Giv, Kalsang, Golgun, Aram, Panah, Kariveh, Zagh, Meshkin, Sahran, Pishva, Kam, Kameh, Sorush, Sorkh, Shabdiz, Nakhoda, Kuchek-Tappeh, Tus, Borzin, Arash, Atash, Siyah-sang, Karkas, Shurtappeh, Navi, Nahoft, Shush-Tappeh, Iran-Nezhad, Shamshiran, Mahdis, Kakayi-e Bala, Kakayi-ye Miyaneh, Kakayi-e Pain, Takht, Takhtan, Markid, Kaveh, Mahvar, Nadid, Kaman, Zarkaman, Zarkanak, Nahan, Bard, Bardin, Bardak, Tir, Tashbal, Sarijeh, Bon, Kafchehnok.
Vodní režim
Do jezera ústí velké množství řek. Největší z nich je Džagatu. Delty jsou většinou bažinaté. Úroveň hladiny se zvyšuje na jaře.
Vlastnosti vody
Slanost vody je 150 až 230 ‰. Na pobřeží se vyskytují místy slaniska.
Historie
Jedna z nejstarších zmínek o Urmijském jezeře byla nalezena v asyrských záznamech z 9. století př. n. l. V záznamech Salmanassara III. (vládl 858 až 824 př. n. l.) se objevují dva názvy v oblasti Urmijského jezera: Parsuwash a Matai.
Není úplně zřejmé, zda mělo jít o názvy míst, nebo kmenů, v záznamech následuje seznam „králů“. Ale Matai byli Médové a název „Parsuwash“ lingvisticky odpovídá staroperskému slovu pārsa, čili etnolingvistickému označení Achaimenovců.[1]
Římané jezeru říkali Lacus Matianus. Nacházelo se uprostřed Mannajského království; zbytky mannajského osídlení byly odkryty v pahorku Hasanlu na jižním břehu jezera. Mannajci byli později poraženi íránským národem zvaným Matiani, který bývá ztotožňován se Skythy, Šaky, Sarmaty nebo Kimmerijci. Zemi se začalo říkat Matiane nebo Matiene; není jasné, zda byla země pojmenována podle jezera, nebo obráceně.
Dnešní název dostalo jezero podle města Urmia na západním břehu. Jméno Urmia pochází ze syrštiny a znamená „město vody“. Na počátku 30. let 20. století bylo jezero pojmenováno دریاچه رضائیه (Darjáče-je Rezá'ije) podle Rezášáha Pahlavího, ale po íránské revoluci koncem 70. let bylo přejmenováno na دریاچه ارومیه (Darjáče-je Orúmíje). Jeho staré perské jméno bylo Čičast, což znamená „třpytivé“, kvůli třpytícím se částečkám minerálů rozpuštěných ve vodě a usazených na březích. Ve středověku bylo jezero známé pod názvem Kabuda (arménsky Gabod), což persky znamená „Azurové“.
Využití
Ryby v jezeře nežijí, vyskytují se v něm pouze drobní korýši. Na jezeře je rozvinutá místní vodní doprava. V blízkosti jezera leží města Urmija a Tabríz. V listopadu 2008 byl dokončen most přes Urmijské jezero spojující západní a východní břeh jezera v nejužším místě.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lake Urmia na anglické Wikipedii.
- ↑ cf. Skjærvø, Prods Oktor (2006), „Iran, vi(1). Earliest Evidence“, Encyclopaedia Iranica, Vol. 13
Literatura
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Резайе“.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Urmijské jezero na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Lake Urmia, Iran - October 1984
Autor: Uwe Dedering, Licence: CC BY-SA 3.0
Location map of Iran.
Equirectangular projection. Stretched by 118.0%. Geographic limits of the map:
* N: 40.0° N * S: 24.5° N * W: 43.5° E * E: 64.0° EMade with Natural Earth. Free vector and raster map data @ naturalearthdata.com.