Ut queant laxis
Ut queant laxis neboli Hymnus in Ioannem, hymnus ke svatému Janu Křtiteli, jsou verše k uctění Jana Křtitele napsané v horatiovské sapfické formě langobardským historikem Pavlem Jáhnem v 8. století. První slabika každého hemistichu (půlřádku verše) je zároveň první slabikou následné noty. Užití Ut queant laxis k pojmenování tónů je připisováno Guidovi z Arezza z 11. století, který vytvořil nový systém hudebního zápisu a pojmenoval prvních šest tónů. Později v 18. století přibyla ještě slabika "si".
Melodie: Hudební původ hymnu není příliš jasný, avšak melodie je společná pro dřívější úpravu Horatiovy Fyllidovy ódy z 11. století (4.11) zaznamenané v Montpellierském manuskriptu H425. V této melodii, každý z prvních šesti hudebních frází každé stanzy hymnu, začíná na následující vyšší notě hexachordu, která odpovídá tónu navrženému Guidem z Arezza. Výjimku tvoří jen poslední řádek Sancte Iohannes, který je jen dodatkem ke třem Sapfickým jedenáctihláskám. Je možné, že hudbu vytvořil sám Guido z Arezza, nebo jde pouze o využití starší melodie[1].
Podle římského ritu se hymnus zpívá v oficiu 24. června, o svátku narození Jana Křtitele. Celý hymnus je rozdělen do tří částí s Ut queant laxis zpívaným o nešporách, Antra deserti zpívaným při matutinu, O nimis felix zpívaným při laudes, a doxologie přidané po prvních dvou částech.
První stanza je:
- Ut queant laxis
- resonare fibris,
- Mira gestorum
- famuli tuorum,
- Solve polluti
- labii reatum,
- Sancte Iohannes.
Text můžeme přeložit jako: Aby mohli služebníci tvoji volným hlasem rozezvučet zázrak díla tvého, očisti vinu z našich poskvrněných rtů, ó svatý Jene. V českém básnickém překladu Václava Renče, který v liturgii používá dominikánský řád, zní první sloka takto: Aby tvé slavné činy, svatý Jene, / sluhové tvoji mohli srdcem volným / radostně hlásat, nám rty poskvrněné / očisti od vin.
Ut je dnes v solmizaci povětšinou nahrazován slabikou Do, kvůli vokálu na druhém místě, a k poctě italského teoretika Giovanniho Battisty Doniho.[2]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ut queant laxis na anglické Wikipedii.
- ↑ (francouzsky)Ut queant laxis in Encyclopédie Larousse
- ↑ MCNAUGHT, W. G. The History and Uses of the Sol-fa Syllables. Proceedings of the Musical Association. London: Novello, Ewer and Co., 1893, s. 43. Dostupné online [cit. 2010-12-12]. ISSN 0958-8442. (anglicky)
Související články
- Diatonika
- Chromatika
- Gamut
- Guidonská ruka
- Solmizace
- Solmizační slabiky
- Stuart Lyons, "Music in the Odes of Horace" (2010), Oxford, Aris & Phillips, ISBN 978-0-85668-844-7.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ut queant laxis na Wikimedia Commons
- Celá melodie
- Alternativní překlad Archivováno 3. 6. 2012 na Wayback Machine.
- Článek na katolické encyklopedii
Média použitá na této stránce
MIDI of "Ut Queant Laxis", an 8th century hymn best known for being the basis for Ut-Re-Mi-Fa-Sol-La, later modified to the familiar Do-Re-Mi-Fa-Sol-La-Ti. Each line begins with a note that moves up the scale from Do to La (Ti not being used in music of that period).
Autor: MicheletB, Licence: CC BY-SA 3.0
Hymne de Saint Jean Baptiste, origine des notes de la gamme moderne