Utva C-3 Trojka

Utva C-3 Trojka
Utva C-3 Trojka
Utva C-3 Trojka
Určenílehký sportovní a cvičný letoun
VýrobceUtva
ŠéfkonstruktérBoris Cijan, Djordje T. Petkovič (Brale)
První let1946
Zařazeno1947
UživatelJugoslávie
Výroba1948–1952
Vyrobeno kusůca. 80
Další vývojUtva Aero 3
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Utva BC-3 Trojka (srbsky Утва БЦ-3 Тројка) byl lehký cvičný letoun postavený v Jugoslávii krátce po druhé světové válce. Tento projekt se zúčastnil soutěže vyhlášené velením letectva o vývoj nových domácích letadel pro potřeby aeroklubů. Tento jednomotorový letoun navrhli Boris Cijan a Djordje Petkovič (Brale)[1]. Prototyp byl označen jako Ikarus 251 (resp. Ikarus BC-3 Trojka) a sériová letadla byla vyráběna jako Utva C-3 Trojka.[2]

Vznik a vývoj

Společnost Utva byla založena v Zemunu v roce 1937 jako družstvo pro výrobu kluzáků. V letech 1939/1940 se už jako letecká továrna Utva přemístila na letiště v Pančevu nedaleko Bělehradu, kde začala servisovat výcviková letadla Bücker. Po válce začala továrna nejprve opravovat letadla a vyrábět vybavení. Od roku 1948 začala vyrábět lehká sportovní a cvičná letadla.[3] Vítězný návrh ze státní soutěže realizovala stavbou prototypu společnost Ikarus jako Ikarus 251. Sériová výroba letadel pod označením C-3 Trojka byla svěřena továrně Utva v Pančevu, která do konce roku 1949 vyrobila 80 těchto letadel, která se díky dobrým letovým vlastnostem a nízké spotřebě brzy stala mezi piloty Federální pilotní školy v Rumě a aeroklubů po celé zemi velmi oblíbenými.[4] Letoun Utva C-3 byl určen pro základní výcvik pilotů vzdušných sil a v aeroklubech. Byl to dvoumístný dolnoplošník s pevným podvozkem. Instruktor a student seděli vedle sebe v uzavřené kabině se střešním oknem. Model byl vyráběn do poloviny 50. let. Zprvu byl osazen čtyřválcovým invertním motorem Walter Mikron III, později silnějším motorem Walter Minor 4-III.[5]

V roce 1956 byl tento letoun nahrazen typem Utva Aero 3.

Walter Mikron III (1946)

Popis letounu

Nosná konstrukce letounu byla ze dřeva, průřez trupu byl oválný. Trup byl potažen impregnovaným plátnem. Uvnitř trupu byla prostorná kabina, ve které seděl instruktor a pilot-žák vedle sebe. Letadlo mělo zdvojené řízení. Kabina byla zakryta střešním oknem z plexiskla, které se otevíralo tahem dozadu.

Křídla byla dřevěná, konzolová a samonosná lichoběžníkového tvaru s mírně zaoblenými konci. Byla potažena impregnovaným plátnem. Ocasní plochy letounu byly rovněž vyrobeny ze dřeva a potaženy byly impregnovaným plátnem. Pevný podvozek měl kola s nízkotlakými pneumatikami.

Letoun byl vybaven vzduchem chlazeným čtyřválcovým invertním motorem Walter Mikron III nebo Walter Minor 4-III. Motor nezakrýval výhled pilota ani žáka. Výfukové potrubí z motoru bylo vedeno skrz kapotu motoru na spodek letadla, takže hluk z výfuku nerušil posádku v kabině. Motorové lože byla ocelová konstrukce. Motor a lože byly potaženy krytem z hliníkového plechu.

Walter Minor 4-III (1946)

Dochované exempláře

Jeden dochovaný exemplář tohoto letounu s imatrikulací YU-CGT je v Technickém muzeu v Záhřebu, kde je vystaven jako muzeální vzorek. Několik dalších je umístěno v aeroklubech, ať už jsou rekonstruovány, nebo jednoduše drženy ze sentimentálních důvodů.

Utva C-3 Trojka v Technickém muzeu v Záhřebu

Uživatelé

Specifikace

Údaje dle[2][6]

Technické údaje

  • Osádka: 2 (instruktor, žák)
  • Rozpětí: 10,49 m
  • Délka: 8,84 m
  • Výška: 2,08 m
  • Nosná plocha: 15,5 m2
  • Hmotnost prázdného letadla: 374 kg
  • Vzletová hmotnost: 602 kg
  • Pohonná jednotka:
  • Vrtule: pevná dřevěná vrtule

Výkony

  • Cestovní rychlost: 130 km/h
  • Max. rychlost: 166 km/hod
  • Praktický dostup: 3 900 m
  • Dolet: 605 km

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Utva Trojka na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Јанић, Чедомир; Петровић, Огњан (2017). Творци ваздухопловства Краљевине Југославије. Београд: Музеј науке и технике. ISBN 978-86-82977-60-5.
  2. ↑ a b BASIĆ, Dušan. Утва 251 Тројка [online]. Bělehrad: Svaz srbských leteckých tradic, 9.3.2016 [cit. 2019-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-16. 
  3. ↑ JOVANOVIČ, Milan. Yugoslavia - The Aviation Industry [online]. aeroflight.co.uk, 11.2.2003 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ Jugoslovenska vazduhoplovna industrija posle WWII [online]. www.mycity-military.com, 30.9.2007 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ Utva C-3 Trojka [online]. www.modelarstvo.si (Modelarstvo 2RFLY), 8.4.2007 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ Ikarus 251 (UTVA BC-3) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2015 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 

Literatura

  • Taylor, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions. str. 430–31.
  • Simpson, R. W. (1995). Airlife's General Aviation. Shrewsbury: Airlife Publishing. str. 396.
  • "Utva BC-3 Trojka". Insignia: 144. Summer 1999.
  • Јанић, Чедомир; Петровић, Огњан (2017). Творци ваздухопловства Краљевине Југославије. Београд: Музеј науке и технике. ISBN 978-86-82977-60-5.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Yugoslavia (1946-1992).svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Walter Minor 4-III (1946) 1.jpg
Walter Minor 4-III (1946) 1
Trojka.JPG
Utva 251 BC-3 aircraft
Walter Mikron III (1946) 01.jpg
Walter Mikron III (1946)
Utva C-3 Trojka Zagreb DSCN9378 (2).jpg
Autor: Smolik, Licence: CC BY-SA 4.0
Utva C-3 Trojka im Tehnicki Muzej Zagreb