Vídeňský kongres

Státní hranice po kongresu, 1815
Vídeňský kongres (Jean-Baptiste Isabey), 1819

Vídeňský kongres bylo setkání zástupců téměř všech zemí Evropy po napoleonských válkách, které upravilo mezinárodní vztahy soustavou smluv. Kongres se konal od 1. října (někdy je uváděno 16. nebo také 18. září) 1814 do 9. června 1815[1] ve Vídni pod předsednictvím rakouského císaře, uherského a českého krále Františka I., který byl ve funkci předsedajícího pravidelně zastupován ministrem zahraničí Klemensem Metternichem. Kongres tedy začal již po první abdikaci Napoleona Bonaparta v roce 1814 a pokračoval až do doby těsně před jeho definitivní porážkou v bitvě u Waterloo dne 18. června 1815. Pro své téměř každodenní plesy, které byly pořádány hlavně v salónech význačných šlechtičen, a výlety pro hosty je také nazýván tančící kongres. Na Vídeňském kongresu bylo poprvé postulováno právo národů na sebeurčení.

Myšlenky kongresu

Hlavní myšlenky, ke kterým byl kongres veden:

  • Restaurace – snaha o nastolení do původního stavu do doby před Velkou francouzskou revolucí a obnovit feudální a klerikální uspořádání, uspokojit územní požadavky vítězných velmocí a na trůny dosadit původní panovnické rody – legitimismus.
  • Kvietismus – snaha o naprostý klid v Evropě, snaha zabránit revolucím za každou cenu.

Územní změny

Největší územní změny zaznamenaly vítězné mocnosti, tedy Rakousko, Rusko a Prusko.

Změnit se však muselo i Napoleonem rozvrácené Německo. Vídeňský kongres zde vytvořil Německý spolek, což bylo volné soustátí 39 zemí, ke kterým patřily Rakouské císařství (včetně Království českého a Markrabství Moravského) a Pruské království.

Povýšení zemí

Na vídeňském kongresu byly také jako odměna a uznání za účast v protifrancouzské koalici (od r. 1813) povýšeny některé země:

Dále bylo na kongresu potvrzeno povýšení těchto zemí, provedené Napoleonem:

Svatá aliance

Svatá aliance bylo spojenectví Ruska, Rakouska a Pruska, které mělo dohlížet na dodržování kvietismu na základě „křesťanské solidarity“ (nehledě na to, že Romanovci byli pravoslavní, Habsburko-Lotrinkové katolíci a Hohenzollernové luteráni). Tato aliance byla vlastně ztělesněním reakční spolupráce.

Jelikož tvůrcem politiky rovnováhy byl do značné míry kníže Metternich, mluvíme někdy také o metternichovském systému. Ráz této politiky, která fungovala v Evropě od vídeňského kongresu v podstatě až do první světové války, označujeme také jako koncert velmocí.

Revoluční myšlenky však nezapadly a již po několika letech se v Evropě projevila touha lidí i celých národů po svobodě.

Významní účastníci

Delegáti Vídeňského kongresu na soudobé rytině od Jeana Godefroye podle obrazu Jeana-Baptista Isabeye: 1. Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu, 2. Joaquim Lobo da Silveira, 3. António de Saldanha da Gama, 4. Carl Axel Löwenhielm, 5. Paul-François de Noailles, 6. Klemens Wenzel von Metternich, 7. Frédéric-Séraphin de La Tour du Pin Gouvernet, 8. Karl Robert von Nesselrode, 9. Pedro de Sousa Holstein, 10. Robert Stewart, 2. markýz z Londonderry, 11. Emmerich Joseph von Dalberg, 12. Johann von Wessenberg, 13. Andrej Kyrillovič Razumovskij, 14. Charles Vane, 3. markýz z Londonderry, 15. Pedro Gómez Labrador, 16. Richard Trench, 2. hrabě z Clancarty, 17. Nikolaus von Wacken, 18. Friedrich von Gentz, 19. Wilhelm von Humboldt, 20. William Cathcart, 1. hrabě Cathcart, 21. Karl August von Hardenberg, 22. Charles-Maurice de Talleyrand-Périgord, 23. Gustav Ernst von Stackelberg

Klemens Wenzel von Metternich, Rakousko

Charles Maurice de Talleyrand-Périgord, Francie

Fridrich Vilém III., Prusko

František I. Rakouský, Rakousko

Odkazy

Reference

Literatura

  • TARABA, Luboš. Vídeňský kongres: salony, kuloáry, budoáry. Praha: Baset, 2002. ISBN 80-86223-35-3.
  • KISSINGER, Henry. Obnovení světového řádu : Metternich, Castlereagh a otázka míru 1812 – 1822. Překlad Zdeněk Hron. 1. vyd. Praha: Prostor, 2009. 416 s. (Obzor; sv. 77). ISBN 978-80-7260-221-6. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Prince Metternich by Lawrence.jpeg
The original work was first exhibited in 1815, but probably revised in 1818/9 [1].
Alexander I of Russia by G.Dawe (1826, Peterhof) crop.jpg
Tsar Alexander I. from russia, painted by en:George Dawe in 1824 (part, version with less environment of low interest at the topside.
Map congress of vienna.jpg
Map of Europe, after the Congress of Vienna, 1815
Arthur Duke of Wellington.jpg
The Duke of Wellington is standing at half-length, wearing Field Marshal’s uniform, with the Garter star and sash, the badge of the Golden Fleece, and a special badge ordered by the Prince Regent to be worn from 1815 by Knights Grand Cross of the Military Division of the Order of the Bath who were also Knights Companion of the Order of the Garter.