Věžnička

Věžnička
Náves s hasičskou zbrojnicí a rybníkem
Náves s hasičskou zbrojnicí a rybníkem
Znak obce VěžničkaVlajka obce Věžnička
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecPolná
Obec s rozšířenou působnostíJihlava
(správní obvod)
OkresJihlava
KrajVysočina
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel144 (2024)[1]
Rozloha4,51 km²[2]
Katastrální územíVěžnička
Nadmořská výška490 m n. m.
PSČ588 13
Počet domů50 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduVěžnička 39
588 13 Polná
ou.veznicka@volny.cz
StarostaJiří Vomela
Oficiální web: www.veznicka.cz
Věžnička
Další údaje
Kód obce588148
Kód části obce181421
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věžnička (německy Klein Wiesnitz) je obecokrese JihlavaKraji Vysočina. Leží dvanáct kilometrů severovýchodně od Jihlavy. Žije zde 144[1] obyvatel.

První zmínka pochází z roku 1502, kdy obec náležela ke strážným vsím polenského hradiště. Po celou svou historii patřila k polenskému panství. Ves tak vlastnili například páni z Kunštátu, Valdštejnové, páni z Hradce a od roku 1623 Ditrichštejnové.

Obec se nachází v údolí Jamenského potoka na pomezí Hornosázavské pahorkatiny a Křižanovské vrchoviny. Nejvyšší bod katastru, vrch Prašivec, se nachází severně od obce v lese Březina v nadmořské výšce 574 metrů. Věžničkou prochází silnice třetí třídy č. 34820 z Polné do Ždírce. V obci se nachází obchod se smíšeným zbožím a veřejná knihovna. Kulturní akce pořádají místní sbor dobrovolných hasičů a Statek u Tadeáše. V centru obce se nacházejí do země vyhloubené prastaré sklepy, tzv. lochy. Na návsi stojí kaplička a v Obecním lese se tyčí smírčí kámen s vyrytým reliéfním tlapatým křížem, který byl prohlášen kulturní památkou.

Název

Původní název Věžnice vznikl substantivizující příponou -ice z přídavného jména věžná. Tato přípona podle Profouse souvisí s polohou obce u potoka.[4] V první zmínce o obci z roku 1502 je označována jako Věžnice za Březinou,[5] roku 1654 Wiežnicžka.[4] V letech 1869–1921 nesla pojmenování Malá Věžnice.[6] Rozhodnutím ministerstva vnitra z roku 1924 se změnil název z Malé Věžnice na Věžničku.[7]

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1502, kdy ves nesla název Věžnice za Březinou.[5] V té době patřila ke strážným vsím polenského hradiště.[7] Po celou svou historii byla součástí polensko-přibyslavského panství. Nejprve ji vlastnili páni z Kunštátu, ti ji později prodali Trčkům z Lípy. V roce 1538 majetek získal Karel z Valdštejna, jehož dcera si polenské panství přinesla roku 1553 jako věno do manželství se Zachariášem z Hradce. V roce 1597 vlastnictví převzal Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu.

Roku 1623 bylo Rudolfu Žejdlicovi panství za účast v českém stavovské povstání zkonfiskováno a majetek získal kardinál František z Ditrichštejna, jehož rod Polnou a okolí držel dalších tři sta let.[5] V roce 1636 zde žilo třináct sedláků, od téhož roku se datuje Pamětní kniha obce Věžnička. Roku 1750 tu vznikla jednotřídní škola, po požáru v roce 1756 byla postavena jednopatrová školní budova.[7] Roku 1778 Věžnička obdržela privilegium dědičné rychty se všemi rychtářskými právy.[5]

Mapa Prvního vojenského mapování z roku 1764, ve spodní části je vyobrazen les s nápisem Pfaffen-Wald a červeně naznačená českomoravská hranice, uprostřed obrázku je zakresleno červeně několik domů po obou stranách Jamenského potoka, napravo je nápis Klein Wieschnitz. Vlevo je zakreslený Ždírec, uprostřed s křížkem jako označení pro kostel a nápisem Sedlentz: Böhm. Zdiretz. V pravém horním rohu se nachází část sídla Dobroutov s nápisem Dobroutow vel. Dobrowitow.
Mapa Věžničky
z Prvního vojenského mapování (1764)

V letech 1869–1880 spadala obec pod okres Polná, v období 1880–1961 pod okres Německý Brod (později Havlíčkův).[6] V roce 1898 ji postihl velký požár.[7] Dne 29. března 1899 byla v nedalekém lese Březina zavražděna místní rodačka 19letá švadlena Anežka Hrůzová a z vraždy, jíž byl připisován rituální motiv, byl obviněn žid Leopold Hilsner. Tato událost odstartovala antisemitské vlny na českém území, pro které se vžil název hilsneriáda. Roku 1901 byl ve Věžničce založen hasičský sbor a postavena hasičská zbrojnice.[5] V letech 1905–1909 nechala obec vystavět silnici do Polné a zregulovat Janemský potok, který protéká středem obce. Voda tohoto toku se do té doby několikrát ročně vylévala z břehů a zaplavovala okolní domy.[5] V roce 1910 byla školní budova přistavěna o jedno patro, kde se nacházela učebna a kabinet s příslušenstvím. V první světové válce zahynulo pět místních obyvatel. Roku 1922 tu založili obecní knihovnu s 98 svazky. Elektřina byla zavedena v roce 1925, o rok později veřejné osvětlení. Telefon byl zaveden roku 1940.

Po založení JZD v roce 1956 byly vystavěny zemědělské a hospodářské budovy. Téhož roku byl zprovozněn obecní rozhlas.[7] Od roku 1961 obec patří pod okres Jihlava.[6] V roce 1974 byla zavedena kanalizační síť, začala stavba silnice do Ždírce, vybudována byla hráz návesního rybníka a zrušena místní základní škola. V letech 1976 až 1990 Věžničku spravoval Ždírec.[7] V 90. letech proběhla přestavba návesní zvonice a výstavba mostu přes Jamenský potok a hasičské zbrojnice.[8] Roku 1997 Jamenský potok překlenul druhý tzv. Horní most. V roce 2002 byla dokončena plynofikace obce.[5]

Přírodní poměry

Leží dva kilometry západně od Ždírce, tři kilometry jižně od Polné a dvanáct kilometrů severovýchodně od krajského města Jihlava. Rozloha katastru obce činí 4,53 km², z toho zaujímá orná půda 2,37 km², zahrady 0,04 km², trvalé travní porosty 0,78 km², lesní půda 1,04 km², vodní plochy 0,03 km², zastavěné plochy 0,03 km² a ostatní plochy 0,22 km².[9] Obec má jedno katastrální území s názvem Věžnička.[10]

Geologická stavba, reliéf a půdy

Ústřední část fotografie tvoří vrch Prašivec, jehož vrchol je pokryt jehličnatými stromy, spodní část porůstají travní porosty. Uprostřed se nachází údolí Jamenského potoka, okolo něhož rostou drobné keře. Pravou přední částí prochází vyasfaltovaná silnice, nalevo se nachází louka se dvěma listnatými stromy a zorané pole. V pravé horní části je část koruny břízy.
Vrch Prašivec

Z geologického hlediska je území součástí Českého masivu. Z hornin převažuje rula a hlína, písek a štěrk.[11] Geomorfologicky je oblast součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně stojí na rozmezí Hornosázavské pahorkatiny a Křižanovské vrchoviny, jejich podcelků Jihlavsko-sázavské brázdy a Brtnické vrchoviny, v jejichž rámci spadá pod geomorfologické okrsky Štocký stupeň a Řehořovská pahorkatina.[12] Průměrná nadmořská výška činí 490 metrů.[13] Nejvyšší bod, vrch Prašivec (574,2 m n. m.), leží v lese Březina, jehož název nese i na některých mapách. Název kopce pochází od slovesa prášit a pojmenování získal podle zprašování sněhu v zimním období, kdy fungoval jako orientační bod.[14] Nejnižší bod se nachází u mostu přes řeku Jamenský potok v centru obce ve výšce 489 m n. m.[15]

Na převážné části území se vyskytuje pseudoglejová půda, okolo Jamenského potoka glejová a jihovýchodní okraj katastru tvoří kambizemě.[16]

Vodstvo a podnebí

Věžnička leží v údolí Jamenského potoka. Patří k úmoří Severního moře. Na katastru obce se vyskytují tři rybníky, jeden je návesní, druhý stojí u lesa Na Skalce, největší se nachází jižně od obce u Ždíreckého zádušního lesa.

V rámci Quittovy klimatické klasifikace se řadí do mírně teplé oblasti MT3, podle Atlasu podnebí ČSR z roku 1958 do okrsku B5 a dle Köppenovy klasifikace podnebívlhkému kontinentálnímu podnebí.[17] Dle údajů z nejbližší meteorologické stanice v Přibyslavi činí průměrná roční teplota 6,8 °C a průměrné srážkový úhrn dosahuje hodnoty 692 mm/rok. Průměrný roční sluneční svit je 1 613 hodin.[18]

Flora a fauna

Uprostřed snímku se nachází tok Jamenského potoka, v němž na několika místech roste tráva a lekníny, v ohybu je vidět menší dřevěná lávka. Břehy jsou porostlé trávou, v levém horní rohu roste listnatý strom a je vidět dřevěný plot.
Jamenský potok

V rámci biogeografického členění se řadí k provincii středoevropských listnatých lesů, Hercynské podprovincii, Havlíčkobrodskému bioregionu.[19] Území se nalézá ve fytogeografickém obvodu Českomoravského mezofytika, v okrese 67 Českomoravská vrchovina.[20] Lesy v katastrálním území obce Věžnička náleží do přírodní lesní oblasti 16 – Českomoravská vrchovina. Obec obklopují jehličnaté, místy také smíšené lesy. Dříve převažovaly buky a jedle, avšak vlivem lesního hospodářství převládá smrk ztepilý. Severní část katastru tvoří Obecní les a les Březina. Jihovýchodně stojí les s názvem Lipiny. Jižně od obce se nalézá Hladový les a Ždírecký zádušní les.[21] Potenciálně přirozenou vegetací je bučinakyčelnicí devítilistou.[22] Krajinu tvoří pole a louky s trvalým travním porostem. Podél vodních toků rostou olšiny (Alnus) s bledulemi jarními (Leucojum vernum). V lesích se vyskytují borůvky (Vaccinium myrtillus), violky lesní (Viola reichenbachiana) či kapraď samec (Dryopteris filix-mas).[23]

V okolních lesích se vyskytují srnci obecní (Capreolus capreolus) či divočáci (Sus scrofa), z šelem pak kuny lesní (Martes martes) a lišky obecné (Vulpes vulpes). V lesích hnízdí datli černí (Dryocopus martius), žluny šedé (Picus canus), sýkory (Parus), pěnice (Sylvia) či drozdi zpěvní (Turdus philomelos), z dravých ptáků se objevují káně lesní (Buteo buteo). Na vlhkých loukách jsou zastoupeny běžné druhy plazů a obojživelníků, např. zmije obecné (Vipera berus), ještěrky živorodé (Zootoca vivipara), skokani (Rana), ropuchy obecné (Bufo bufo) či čolci (Triturus). U vodních toků žijí typické druhy ryb a rovněž skokani hnědí (Rana temporaria) a mloci skvrnití (Salamandra salamandra). Na rybnících sídlí kachny divoké (Anas platyrhynchos) či lysky černé (Fulica atra).[23] Na katastrálním území Věžničky se nenachází žádné zvláště chráněné území ani památný strom.

Obyvatelstvo

Struktura

Podle sčítání 1921 zde žilo v 42 domech 255 obyvatel, z nichž bylo 130 žen. 254 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 1 k německé. Žilo zde 250 římských katolíků a 5 příslušníků Církve československé husitské.[24] Dle sčítání lidu v roce 2011 žilo ve Věžničce trvale 134 osob, z toho 64 žen. Celkem 89 občanů se hlásilo k české národnosti.[25] Část domů slouží chalupářům jako objekty druhého bydlení (pro rekreační účely). Většina obyvatel dojíždí za prací do Polné či Jihlavy, část pracuje v zemědělství.[5]

Centrum snímku tvoří bílá kaplička s mřížovým místo dveří, na levém boku má ookénko. Střecha je hnědá, navrchu má zvoničku. Stavba stojí na travnatém ostrůvku, okolo se nachází vyasfaltované cesty, za kapličkou jsou vidět dva smrky a jeden listnatý strom. V pozadí se nachází část zábradlí tzv. Horního mostu a části několika domů.
Jednoduchá zvonička
ve Věžničce
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[26][27]
Rok186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Počet obyvatel224225218238252255253185188159138118119134134
Počet domů404040404042454542424344434650

Náboženský život

Obec je přifařena k římskokatolické farnosti Ždírec, která náleží do děkanství polenského a královéhradecké diecéze. Farnost nemá kněze, duchovní správu vykonává děkan polenské farnosti Zdeněk Krček. Farním kostelem je kostel svatého Václava ve Ždírci.[28] Podle cenzu z roku 2011 se k víře hlásí 56 z 134 osob, z toho se 39 lidí hlásilo k římskokatolické církvi. 13 věřících své vyznání neuvedlo, 15 osob bylo bez náboženské víry.[25]

Obecní správa a politika

Obec má sedmičlenné zastupitelstvo, v jehož čele stojí starosta Jiří Vomela.

ObdobíVoličiÚčast v %MandátyVýsledkyStarosta
2002–20069459,5777 Za samostatnou VěžničkuVáclav Vomela
2006–20109670,8374 Za samostatnou Věžničku
3 Za mladou Věžničku
Miloslav Vomela
2010–201410374,7674 Za krásnou Věžničku
3 Za mladou Věžničku
Jan Diviš
2014–201810372,8277 ZA KRÁSNOU VĚŽNIČKUJiří Vomela

Věžnička je členem Dobrovolného svazku obcí Mikroregionu Polensko[29] a Místní akční skupiny Českomoravské pomezí.[30]

Jednopatrová budova s červenou střechou stojí na trávníků. Do přízemní verandy vede betonové schodiště s hnědým zábradlím. Za verandou visí na zdi úřední deska, v prvním patře se nachází šest plastových oken.
Budova bývalé školy sloužící
jako obecní úřad a prodejna

Obecní symboly

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 13. října 2023.[31]

Hospodářství a doprava

Nachází se zde výrobna keramiky a hostinec na Statku u Tadeáše, truhlářství a obchod se smíšeným zbožím. Část zemědělských objektů využívá firma GLOBAL.[32] K roku 2011 zde mělo sídlo 17 podnikatelských subjektů.[33] Roku 1956 tu vzniklo jednotné zemědělské družstvo, které se v roce 1971 sloučilo s JZD Ždírec. Toto spojené JZD Ždírec–Věžnička se v roce 1976 spojilo s JZD Budovatel.[34] Po roce 1989, kdy byl zrušen kravín,[8] byla půda navrácena původním vlastníkům.

Věžničkou prochází silnice třetí třídy č. 34820 z Polné do Ždírce. Dopravní obslužnost obce je zajišťována silniční autobusovou dopravou dopravce ICOM Transport Jihlava. Autobusy jezdí ve směrech na Jihlavu a Polnou. Nejbližší železniční stanice se nachází sedm kilometrů severozápadně v Dobroníně. Obcí vede cyklistická trasa č. 16 ze Slavonic do Přibyslavi[35] a modře značená turistická trasaRytířska do Polné.

Školství, kultura a sport

Záznamy o první škole pocházejí z roku 1750, kdy výuka probíhala v jedné místnosti. V roce 1756 školní učebna vyhořela a na návsi byla postavena jednopatrová školní budova. Od roku 1874 místní učitelé vedli pamětní knihu. Roku 1910 obec nechala přistavět druhé patro. Od roku 1974, kdy byla základní škola zrušena, děti dojíždějí do školy v Polné.[5] V jednopatrové budově bývalé školy se nachází obecní úřad, obchod se smíšeným zbožím, místní veřejná knihovna, klubovna pro mládež a společenská místnost. Na Statku u Tadeáše probíhají různé kulturní akce (např. oslavy slunovratu), ke sportovnímu vyžití obyvatel slouží fotbalové hřiště v jižní části obce. Místní sbor dobrovolných hasičů sídlí v hasičské zbrojnici na návsi.

Pamětihodnosti

Dva sklepy zahloubené ve stráni, jejichž zakulacenou střechu pokrývá tráva, uprostřed přední strany sklepů jsou dřevěné dveře. Okolo se nachází travní porost, v levém horním rohu je vidět část střechy obytného domu.
Unikátní sklepy, tzv. lochy
  • Staré sklepy tzv. lochy jsou vyhloubené v zemi na stráních a nacházejí se převážně na návsi okolo hlavní silnice.
  • Smírčí kámen o výšce 92 cm, šířce 55 a tloušťce 18 cm se tyčí v Obecním lese jeden kilometr severozápadně od obce a přibližně 500 metrů od Jamenského potoka. Jedná se o křížový kámen se záhadnými symboly, které dodnes zůstávají nerozluštěné. Na kameni je vyryt reliéfní tlapatý kříž, který má pod rameny dvě nádoby. Dle pověsti zde byla zabita žena s nůší, jiná pověst vypráví o násilné smrti bednáře.[36] Kulturní památkou se stal před rokem 1988.
  • Kaplička stojí v parčíku u návesního rybníka. Jednoduchá stavba čtvercového půdorysu se světle šedou brizolitovou omítkou má oplechovanou střechu, z jejíhož středu ční zvonice se zvonem na ruční pohon. V nice na zadní stěně kaple stojí zarámovaná socha Panny Marie, která drží malého Ježíška. Interiér kaple zdobí několik obrazů. Dveře jsou uzavřeny kovanou mříží, která umožňuje pohled dovnitř. Datum výstavby není známo, přestavba proběhla v roce 1991.[37]

Osobnosti

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : Jejich vznik, původní význam a změny. 4. S–Ž. Praha: Československá akademie věd, 1957. 864 s. Kapitola Věžnička, s. 535. 
  5. a b c d e f g h i j PRCHAL, Jan. Vítejte u nás. In: Mikroregion Polensko. Polná: Obce sdružené v Mikroregionu Polensko, 2003. ISBN 80-239-0141-9. Kapitola Věžnička, s. 49–51.
  6. a b c Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. 1. vyd. Svazek 2. Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 568. 
  7. a b c d e f VOMELOVÁ, Lenka. Rozvoj obce Věžnička. Věžnička, 2008. 99 s. Diplomová magisterská práce. Fakulta managementu Vysoké školy ekonomické. Vedoucí práce Ing. Jana Krbová, Ph.D. s. 44–45. Dostupné online.
  8. a b VOMELOVÁ, Lenka. Rozvoj obce Věžnička. Věžnička, 2008. 99 s. Diplomová magisterská práce. Fakulta managementu Vysoké školy ekonomické. Vedoucí práce Ing. Jana Krbová, Ph.D. s. 46–47. Dostupné online.
  9. Veřejná databáze ČSÚ, obec Věžnička (okres Jihlava) [online]. Český statistický úřad [cit. 2013-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-23.  – neplatný odkaz !
  10. Katastrální území Věžnička [online]. Katastrální úřad ČR, 2013-08-02 [cit. 2013-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  11. BORK, Pavel. Zjednodušená geologická mapa 1:50 000 [online]. České geologické služby [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. 
  12. DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. S. 43. 
  13. NOVÁKOVÁ, Božena. Zeměpisný lexikon ČSR : Obce a sídla N–Ž. 2. Praha: Československá akademie věd, 1991. 1225 s. Kapitola Věžnička, s. 1015. 
  14. SKÁLA, Václav. Prašivec [online]. PolNet, 2011-08-08 [cit. 2013-08-06]. Dostupné online. 
  15. Výškový profil Věžnička [online]. mapy.cz [cit. 2013-08-11]. Dostupné online. 
  16. Klasifikace půdních typů podle TKSP a WRB [online]. Česká geologická služba [cit. 2013-08-11]. Dostupné online. 
  17. TOLASZ, Radim. Atlas podnebí Česka. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2007. 255 s. ISBN 978-80-86690-26-1. 
  18. CHALUPSKÝ, Antonín. Meteorologická stanice Přibyslav [online]. Český hydrometeorologický ústav, rev. leden 1996 [cit. 2013-04-24]. Dostupné online. [nedostupný zdroj] – neplatný odkaz !
  19. II.5 biogeografické členění, územní systém ekologické stability [PDF]. Kraj Vysočina [cit. 2013-04-27]. Dostupné online. 
  20. DIVÍŠEK, Jan; CULEK, Martin; JIROUŠEK, Martin. 5.3 Fytogeografické členění České republiky [online]. Brno: Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, 2010 [cit. 2013-04-27]. Dostupné online. 
  21. Věžnička, mapy.cz [online]. mapy.cz [cit. 2013-08-06]. Dostupné online. 
  22. Potenciálně přirozená vegetace [online]. Česká geologická služba [cit. 2013-08-06]. Dostupné online. 
  23. a b DAVID, Petr. Jihlavsko a Třebíčsko. Praha: Soukup & David, 2006. 161 s. ISBN 80-86899-99-3. Kapitola Vymezení a charakteristika, s. 9–11. 
  24. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 58. 
  25. a b Sčítání lidu 2011 Věžnička [online]. Český statistický úřad, 2011 [cit. 2013-08-06]. Dostupné online.  – neplatný odkaz !
  26. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  27. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  28. Římskokatolická farnost Ždírec [online]. Královéhradecká diecéze, 2009, 2010 [cit. 2013-06-29]. Dostupné online. 
  29. Mikroregion Polensko [online]. [cit. 2013-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-19.  – neplatný odkaz !
  30. Členská města, městyse a obce [online]. MAS Českomoravské pomezí, 2013 [cit. 2013-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-02. 
  31. Udělené symboly – Věžnička [online]. 2023-10-13 [cit. 2023-10-16]. Dostupné online. 
  32. Vomelová. S. 55.
  33. Věžnička [online]. Regionální informační servis, 2010 [cit. 2013-08-06]. Dostupné online. 
  34. Kamenná historie. Čtyřicet let socialistického zemědělství na Jihlavsku. [s.l.]: Okresní výbor KSČ, 1989. 89 s. Kapitola Jednotné zemědělské družstvo Budovatel Dobronín, s. 39. 
  35. Věžnička [online]. Rev. 2003-01-12 [cit. 2013-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-30. 
  36. B, J. Věžnička [online]. 2004-04-16 [cit. 2013-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-26. 
  37. KLIMENTOVÁ-REPASKÁ, Eva. Církevní stavební památky pod správou děkanství Polná. Brno, 2012 [cit. 2013-08-10]. 222 s. Magisterská diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Ing. arch. Lea Vojtová, Ph.D. s. 108. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Věžnička Lochy4.JPG
Autor: Jana Lánová, Licence: CC BY-SA 3.0
Věžnička, lochy
Věžnička obecní úřad 1.JPG
Autor: Jana Lánová, Licence: CC BY-SA 3.0
Věžnička, obecní úřad
Věžnička Šlapanka 2.JPG
Autor: Jana Lánová, Licence: CC BY-SA 3.0
Věžnička, říčka Šlapanka
Věžnička znak.jpg
Znak obce Věžnička, okres Jihlava.
Věžnička zvonička2.JPG
Autor: Jana Lánová, Licence: CC BY-SA 3.0
Věžnička, zvonička
Věžnička 3.jpg
Autor: Dezidor, Licence: CC BY-SA 3.0
Věžnička
Věžnička 1764.png
Věžnička (okres Jihlava) a jeho okolí - I. vojenské mapování – josefské (1764–1768, 1780–1783).
Věžnička Prašivec.JPG
Autor: Jana Lánová, Licence: CC BY-SA 3.0
Věžnička, vrch Prašivec
Věžnička vlajka.jpg
Vlajka obce Věžnička, okres Jihlava.