Vědecká metoda

Vědecká metoda je posloupnost nebo sada procesů, používaných při vědeckém výzkumu. Cílem je získat znalosti a vědomosti pomocí pozorování a dedukce na základě dosud známých poznatků. Přijímání nových vědeckých poznatků je založeno na konkrétních důkazech. Vědecká metoda je založena na předpokladu, že kritériem pravdivosti vědecké hypotézy je souhlas předpovědí s výsledky výzkumu. Tento přístup udržuje vědecké hypotézy v neustálém kontaktu s realitou a umožňuje jejich falzifikaci, neboť hypotéza, jejíž důsledky jsou v rozporu s výzkumnými zjištěními, bude falzifikována (tedy vyvrácena). Mnohokrát ověřená hypotéza, kterou se zatím nepovedlo vyvrátit, se stává vědeckou teorií. Důsledkem je omezení vědy na otázky a hypotézy, jež jsou alespoň v principu rozhodnutelné pozorováním.^[1] Větší vědecký tým je však spíše konzervativní.^[2]

• Hypotéza
• Teorie
• Vědecký zákon

Základem vědecké metody je iterace těchto kroků:

1. Pozorování a popis skutečnosti (vjemů, poznatků).
2. Formulace problému...
3. Příprava hypotéz (návrh vysvětlení s obecnou platností, logická indukce)
4. Předvídání (logická dedukce z hypotéz)
5. Ověření souladu skutečnosti s předpovědí (buď aplikací předpovědi na experiment nebo aplikací na soubor dat získaný jinak) a ověření logické správnosti předchozích kroků.

Za „vysvětlení“ jevu se považuje popis vztahů mezi vjemy (poznatky) pomocí pojmů rozložitelných na základní pojmy a předpoklady (postuláty), které se předpokládají jako dané a dále se nevysvětlují ani nedokazují, tedy jsou neempirické a iracionální. Jednotlivé vědecké přístupy (paradigmata) se mohou lišit tím, co za takové základní pojmy a předpoklady považují. Moderní kauzalistická věda má jako jeden z takových základních předpokladů pojem přírodního zákona, tedy představu, že stejné podmínky vedou vždy ke stejnému výsledku.

Použitím vědecké metody vědec nebo tým může dojít k objevu nebo vynálezu, který následně prezentuje na konferenci a publikuje ve vědeckém časopise, anebo patentuje. Zveřejněním se objev stává vlastnictvím vědecké komunity, která jej dále posuzuje, zkoumá, rozvíjí a popularizuje.

V širším pojetí existují tři hlavní cíle vědeckého poznání: popis a utřídění problému či situace, tedy deskripce a klasifikace (souhrnně explorace), předpovědění vztahů mezi jevy (predikce) a vysvětlení těchto vztahů (explanace).^[3] Tyto tři cíle jsou zkoumány čtyřmi typy výzkumných plánů (úrovněmi vědecké metody)^[4]:

• explorativní výzkumný plán – pouhý popis zkoumaného jevu (např. narativní analýza, zakotvená teorie)
• deskriptivní výzkumný plán – popis zkoumaného jevu včetně statistik výskytu (např. analýza výskytu, analýza četnosti)
• statistický výzkumný plán – popis vztahů mezi jevy (např. korelační analýza, t-test)
• experimentální výzkumný plán – určení příčinných (kauzálních vztahů) mezi jevy (experiment, kvaziexperiment).

První metoda je vhodná tehdy, pokud přesně nevíme, co chceme zjišťovat, a je vhodná pro formulování statisticky ověřitelných hypotéz. Deskriptivní přístup umožňuje tato explorativní zjištění kvantifikovat. Statistické a experimentální výzkumné plány umožňují zjistit vztah mezi určitými jevy – v prvním případě korelační, v druhém příčinný, a tedy předvídat výskyt jednoho jevu na základě výskytu jevu jiného.

Slouží k formulaci vědeckých teorií na základě jejich praktické použitelnosti a smysluplnosti.

• Occamova břitva – je základem principu logické úspornosti a říká, že je vhodné použít nejjednodušší možné vysvětlení jevu.
• Popperova břitva – teorie, které nelze vyvrátit, nejsou vědecké.
• Humeova břitva – zabývá se důkazem zázraku a uvádí, že zázrak nelze dokázat (lež nebo omyl pozorovatele je pravděpodobnější než zázrak samotný).
• Hanlonova břitva – "Nehledejte zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost."

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scientific method na anglické Wikipedii.

• Vědecký podvod
• Spekulace
• Metoda

• Easterby-Smith M. a kol.: Management Research. An Introduction. 2nd edition.SAGE Publications 2002
• Cooper, D.R., Emory, C.W.: Business Research Methods. 5th ed. London, McGraw-Hill, 1995
• Disman M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. Karolinum Praha, 2002
• Gill, J., Johnson, P.: Research Methods for Managers. London, Paul Chapman Ltd., 1998
• Hendl, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu. Unitisk Praha, 1999
• Mišovič J.: V hlavní roli otázka. (průvodce přípravou otázek v sociologických a marketingových průzkumech). ALDIS Hradec Králové, 2001
• Pavlica a kol.: Sociální výzkum, podnik a management: průvodce manažera v oblasti výzkumu hospodářských organizací. Praha, Ekopress, 2000
• Vlček J.: Systémové inženýrství. ČVUT Praha 1999
• Vymětal, J., Váchová, M.: Úvod do studia odborné literatury. Praha, ORAC 2000

• W. Stanley Jevons, 1874, 1877. The Principles of Science, Dover, 1958, úvod Ernst Nagel.
• Francis Bacon 1620. Novum Organum (Nové Organon).
• Werner Heisenberg. Physics and Beyond: Encounters and Conversations translated by A. J. Pomerans (Harper & Row, New York, 1971)
• Thomas Kuhn 1961 The function of measurement in modern physical science. ISIS,
• Thomas Kuhn 1962 The structure of scientific revolutions česky vyšlo jako Struktura vědeckých revolucí
• Henri Poincaré 1905 Science and Hypothesis

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vědecká metoda na Wikimedia Commons
• Úvod do základů vědecké práce,SYLABUS pro potřeby semináře doktorandů ,zpracoval: prof. Ing. Zdeněk Molnár, CSc
• https://web.archive.org/web/20070926225119/http://botany.upol.cz/prezentace/duch/statistika1.pdf
• http://www.kip.zcu.cz/kursy/svt/svt_www/2_soubory/2_3_5.html Archivováno 17. 12. 2005 na Wayback Machine.
• http://natura.baf.cz/natura/2005/1/20050105.html