Váchalův mlýn
| Váchalův mlýn | |
|---|---|
.jpg) Váchalův mlýn v roce 2021, pohled od východu | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicismus |
| Výstavba | před 1600 |
| Poloha | |
| Adresa | Kozinova č.p. 46, Hořejší Předměstí, Domažlice, okres Domažlice,  Česko |
| Souřadnice | 49°26′23,7″ s. š., 12°55′16,3″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 53216/4-2014 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Váchalův mlýn v Domažlicích je bývalý vodní mlýn, který stojí v centru města západně od náměstí Míru v místech zaniklého náhonu vedeného z řeky Zubřina.[1] V letech 1958–1980 byl chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[2]
Historie
Mlýn je zmíněn v kupní smlouvě z počátku 16. století mezi prodávajícím Lvíkem a novým majitelem Václavem Jindrou. Roku 1839 jej vlastnil Jan Pavlík, který v tomto roce nechal zpracovat plány na rozsáhlou přestavbu u Václava Kostlivého. 23. října 1877 byl zřízen vodní cejch.[1]
V roce 1886 byl mlýn prodán v exekuci za 14 725 zlatých. V roce 1915 byl na mlýn opět uvalen konkurz a o rok později mlýn koupila Československá banka Praha za 73 369 korun. 3. března 1916 proběhla jeho dražba v odhadní ceně 108.475,77 K.[1]
V roce 1919 se majiteli mlýna stali manželé Váchalovi. Roku 1936 mlýn vyhořel a při jeho přestavbě o měsíc později došlo k tragické nehodě, když se zřítil štít dovnitř budovy. V rodině Váchalově zůstal mlýn až do znárodnění.[1]
V roce 1957 si v areálu zřídily Západočeské mlýny Domažlice firemní dílny a kanceláře; v té době byla odstraněna většina mlýnského zařízení.[1] Stará mlýnská strouha byla zrušena při stavbě pomníku pohraniční stráže v roce 1965.[2][3]
V 90. letech 20. století došlo k přestavbě interiérů mlýna a původní ráz si dochovalo pouze první patro mlýnice. Do konce 90. let 20. století vlastnily mlýn Západočeské pekárny a cukrárny, n.p., poté byl navrácen rodině původního majitele.[1]
Popis
Ve mlýně se jako doplňková činnost provádělo bělení a sušení prádla. Byla zde také možnost koupání za 5 zlatých mezi 16. a 17. hodinou.[1]
Voda na vodní kolo vedla náhonem. V roce 1930 mlýn poháněla jedna Francisova turbína (průtok 0,2 m³/s, spád 3,7 m, výkon 7,5 HP).[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h Císařský, Váchalovský mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Lukáš Racocha, 2.3.2015. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Váchalův vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000141809, rejstříkové číslo ÚSKP 53216/4-2014. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online
- ↑ Pohraničník. Zdeněk Němeček. Centrum pro dějiny sochařství (socharstvi.info). [cit. 2021-11-30]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Váchalův mlýn na Wikimedia Commons - Domažlice na webu ČÚZK, Archivní mapy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Jan Macura, Licence: CC BY-SA 4.0
bývalý Váchalův mlýn v Domažlicích, Kozinova čp. 46