Václavíkův mlýn
| Václavíkův mlýn | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | Žehuň,  Česko |
| Souřadnice | 50°8′10,73″ s. š., 15°17′25,69″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 50199/2-4425 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Václavíkův mlýn (též Žehuňský mlýn nebo Žehuňský motorový mlýn) je zděná budova bývalého vodního mlýna v centru obce Žehuň na řece Cidlina. V roce 2000 byl Ministerstvem kultury České republiky prohlášen kulturní památkou České republiky.[1][2]
Historie
V roce 1787 stál na současném místě mlýna jiný, který od mlynářské rodiny Pohořeleckých zakoupil mlynář Josef Václavík.[3] V roce 1819 mlýn vyhořel a Josefův syn Alois Václavík pak v roce 1857 přestavěl mlýn do dnešní podoby.[4] Současně s novou budovou mlýna vznikla tehdy i vodní pila.[3] V roce 1930 vlastnil mlýn Zdeněk Václavík, který původní mlecí zařízení (3 mlýnská kola na svrchní vodu) modernizoval: instaloval Francisovu turbínu s výkonem 50 koní.[4] Rodině Václavíkových patřil mlýn až do roku 1956. Poté byl zestátněn a byla v něm provozována škola a školní družina. V roce 1991 získala rodina Václavíkových mlýn v restituci zpět, stejně jako sousední Václavíkovu vilu.[3] Potomci Václavíkových, rodina Šoltysových, vlastní objekt mlýna dosud.[4][5]
Od roku 2000 je mlýn včetně pozemku chráněnou kulturní památkou.[6] V současné době (doloženo od roku 2017) je budova mlýna prázdná a nevyužívá se.[7]
Architektura
Stavba má obdélníkový půdorys, je dvoupatrová s půdním polopatrem a je zakončena sedlovou střechou. Vzhledem k umístění ve svahu je na západní straně sklon dorovnán suterénem.[6] Pod jednou střechou byl provozován jak samotný mlýn, tak obytná část.[3] Zdivo je převážně opukové, štíty cihelné. Fasáda je utilitární, členěná pouze soklem a římsami. Vstupní portál je umístěn v hlavním (východním) průčelí.[6] Na budově jsou na jižní fasádě dosud patrné zbytky nápisu VÁLCOVÝ MLÝN.[3]
Galerie
Východní průčelí s portálem
Jiží fasáda s nápisem
Pamětní deska mlynáře Aloise Václavíka
Reference
- ↑ STÖCKLOVÁ, Jaroslava. Rozhodnutí o prohlášení KP. iispp.npu.cz [online]. 10.4.2000 [cit. 2021-04-20]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-04-20]. Identifikátor záznamu 163268 : Motorový mlýn. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e Václavíkův, Žehuňský mlýn | Vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2021-04-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c Cesty a památky [online]. 2007 [cit. 2021-04-16]. Dostupné online.
- ↑ iKatastr: mapa a informace z KN [online]. [cit. 2021-04-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c motorový mlýn - Památkový Katalog [online]. [cit. 2021-04-16]. Dostupné online.
- ↑ Vodní mlýn - Žehuň | Databáze domů s historií [online]. [cit. 2021-04-16]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václavíkův mlýn na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Hedvika Šimková, Licence: CC BY-SA 4.0
Václavíkův mlýn v Žehuni, jižní fasáda s nápisem VÁLCOVÝ MLÝN
Autor: Petr1888, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Hedvika Šimková, Licence: CC BY-SA 4.0
Václavíkův mlýn v Žehuni, pamětní deska Aloyse Václavíka
Autor: Hedvika Šimková, Licence: CC BY-SA 4.0
Václavíkův mlýn v Žehuni, východní průčelí se vstupním portálem