Václav Černý

prof. PhDr. Václav Černý
Václav Černý v roce 1942
Narození	26. března 1905 Jizbice u Náchoda Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	2. července 1987 (ve věku 82 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	evangelický hřbitov ve Strašnicích
Povolání	filozof, pedagog, překladatel, spisovatel, bohemista, učitel, literární kritik, literární historik, literární vědec a romanista
Alma mater	Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Lycée Carnot Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy
Témata	literární věda, literární historie, literární kritika, bohemistika, romanistika, filozofie, literatura, překlad a školství
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, in memoriam (1991)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Černý (26. března 1905 Jizbice u Náchoda – 2. července 1987 Praha) byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof.

Po maturitě (1924) na Carnotově lyceu v Dijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 (s prospěchem 1,00). Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitě v Brně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do roku 1942 a po jeho obnovení i v letech 1945–1948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UK v Praze. Během druhé světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946.^[1]

V textu Kultura na prahu zítřka z roku 1946 se prohlásil za vědeckého socialistu a za člověka s kladným poměrem ke komunistické straně. Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury však přesto v roce 1951 opustil univerzitu. O rok později byl držen ve vyšetřovací vazbě a po několika měsících soudem osvobozen. Po návratu z vazby pracoval v Kabinetu pro moderní filologii v Československé akademii věd. Od roku 1968 opět vyučoval na univerzitě, ale roku 1970 odešel do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, ve kterých publikoval především texty o literatuře.

Zemřel 2. července 1987 v Praze. Pohřben byl do urnového hrobu na Evangelickém hřbitově v Praze-Strašnicích.^[2]

Jeho dílo mělo blízko k existencialismu, kterým se zabýval po teoretické stránce. Dále se zabýval francouzskou literaturou, barokní a později i staročeskou literaturou. Dalším jeho oblíbeným tématem byl romantismus.

Černý se k literatuře stavěl jako k projevu individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi. Sám se označoval za radikálního socialistu, podle svého tvrzení z roku 1946 přijímal "v plném rozsahu i jejich formách cíle komunistické přestavby lidské společnosti", marxismus  ale z filozofického hlediska podroboval kritice.

• Ideové kořeny současného umění, 1929
• Karel Čapek, 1936
• Esej o básnickém baroku, 1937
• Meditace o romantickém neklidu, 1943
• Pozdrav mrtvým, 1945
• Boje a směry socialistické kultury, 1946
• První sešit o existencialismu, 1948
• Druhý sešit o existencialismu, 1948, vyšel až v r. 1992 společně s „Prvním sešitem o existencialismu“
• Osobnost tvorba a boj, 1947
• Středověká milostná lyrika, 1948
• Jaroslav Seifert, 1954
• Staročeský mastičkář, 1955
• Lid a literatura ve středověku, zvláště pak v románských zemích, 1958
• Knížka o Babičce, 1963
• Středověké drama, 1964
• Studie ze starší světové literatury, 1969
• Studie a eseje z moderní světové literatury, 1969
• Až do předsíně nebes : čtrnáct studií o baroku našem i cizím, 1972, vydáno až v roce 1996 [edičně připravila Jarmila Víšková, doslov Alexandr Stich]
• O povaze naší kultury, 1981
• Paměti, čtyři díly, původně v cizině, v ČR až v letech 1992–1993
• Úvod do literární historie, texty seminářů na katedře literatury srovnávací a obecné FF UK z let 1969/1970, vydáno posmrtně v roce 1993
• Eseje o české a slovenské próze , 1994
• V zúženém prostoru, 1994
• Skutečnost a svoboda, 1995
• Vývoj a zločiny panslavismu, 1995

Mimo vlastní činnost působil též jako překladatel, především z románských jazyků (přeložil například Eseje Michela de Montaigne nebo Cervantesova Dona Quijota). Dalším významným dílem bylo uspořádání básnického almanachu s názvem Jarní almanach básnický, který vyšel roku 1940, byl zaměřen na generaci kolem Jiřího Ortena, jehož dílo v roce 1947 vydal.

• Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 613. 
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 1267–1271. 
• KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 262–267. 
• MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939) : Novověk; sv. 8.. Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 207–208. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha: Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 49–50. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Černý na Wikimedia Commons
• Osoba Václav Černý ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Černý
• Václav Černý v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Václav Černý ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Václav Černý ve Slovníku českých filosofů
• Václav Černý na portálu Obce překladatelů
• Lucie Koryntová: Václav Černý – překladatel: portrét Černého jako překladatele a bibliografie jeho překladů v měsíčníku Plav 3/2007
• Jan Sedmidubský: Václav Černý – 1. díl Archivováno 31. 3. 2020 na Wayback Machine. in Portréty, Český rozhlas 6, 30. srpna 2009
• Lístek s podpisem Václava Černého pod Prohlášením Charty 77 [1]