Václav Černý (voják)

Václav Černý
Major Václav Černý (před rokem 1940)
Narození	14. listopadu 1894 Most Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. června 1942 (ve věku 47 let) Spálený les, Luby u Klatov,[1] Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí	popraven zastřelením[1]
Povolání	důstojník prvorepublikové armády
Zaměstnavatel	prvorepubliková Československá armáda[1]
Titul	major[1][2]
Choť	Marie Černá (rozená Podhůrská)[1]
Děti	Věra (* 1923); Miloslava (* 1929)[1]
Příbuzní	vnučka: Eva Obelczová;Taťána Hynštová, Renáta Reinohová[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Černý (14. listopadu 1894 Most – 22. června 1942, Spálený les, Luby u Klatov)^[1] byl příslušník československých legií na Rusi (účastník bitvy u Zborova),^[1] prvorepublikový voják (důstojník) a odbojář, popravený nacisty za protiněmeckou činnost v roce 1942.

Václav Černý se narodil v roce 1894.^[1] Během první světové války musel narukovat do rakousko-uherské armády, byl odeslán na ruskou frontu, kde padl do zajetí a na Rusi vstoupil do řad československých legií. S nimi se účastnil (mimo jiné) i bitvy u Zborova.^[1] Po návratu do Československa se rozhodl k činné službě v prvorepublikové armádě a od roku 1921^[1] sloužil jako důstojník u 11. pěšího pluku^[1] Františka Palackého v jihočeském Písku.^[3][1] V roce 1922 se tam seznámil s Marií Podhůrskou, oženil se s ní, v roce 1923 se jim narodila dcera Věra a v roce 1929 pak dcera Miloslava.^[1] Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava a demobilizaci československé armády na jaře a v létě roku 1939 byl major^[2] Václav Černý spolu s ostatními důstojníky propuštěn z aktivní služby.^[3] V rámci bývalých důstojníků písecké posádky^[1] se zapojil do činnosti domácí ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON).^[3][1] Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (27. května 1942)^{[p 1][p 2]} byl Václav Černý (spolu s dalšími šesti bývalými důstojníky čs. armády^{[p 3]}) zatčen na ulici dne 4. června 1942^[4] a ihned odvezen na nádvoří písecké radnice.^[1] Následně byl on a dalších šest^[4] s ním zatčených členů Obrany národa^{[1][p 3]} podrobeno zostřeným výslechům, během nichž příslušníci Obrany národa nepřiznali vyšetřovatelům nic podstatného.^[1] V rámci tzv. druhé heydrichiády byli všichni odsouzeni k trestu smrti „pro destruktivní chování“^[1] a popraveni klatovským gestapem dne 22. června 1942 mezi 19.–20. hodinou na vojenské střelnici v Lubech u Klatov v lokalitě Spálený les (v roce 2018 část Klatov^[4]).^[3]

Jméno Václava Černého je uvedeno na Pomníku Obětem 2. světové války (v centrální evidenci válečných hrobů je pomník evidován pod číslem: CZE-3205-06012), který se nachází v místě bývalé vojenské střelnice v Lubech u Klatov v lokalitě Spálený les.^[6] Na tomto místě bylo ve dnech 31. května 1942 až 3. července 1942 zastřeleno 73 osob z Klatovska, Domažlicka, Písecka a Strakonicka.^[6] Tuto skutečnost připomíná nápis na předsunutém, symbolickém hrobě: V ROCE 1942 / ZMĚNILI FAŠISTÉ / TOTO MÍSTO V POPRAVIŠTĚ. / VZPOMEŇME / ŽIVOTŮ ZDE ZMAŘENÝCH. Další vysvětlující nápis umístěný na deskách na čelní části pomníku: NA VĚČNOU PAMĚŤ / ČESKÝCH VLASTENCŮ / ZDE POPRAVENÝCH / NĚMECKÝMI FAŠISTY / 31. V. – 3. VII. 1942. / ČEST JEJICH PAMÁTCE. Následuje seznam jmen: ... ČERNÝ VÁCLAV Z PÍSKU .... ^[6]

Dne 22. června 1942 bylo ve Spáleném lese popraveno celkem deset osob:^[1] sedm zmíněných důstojníků z Obrany národa a tři civilisté:^[1]

• DOČKAL Vladimír (* 1919) – úředník záložny (ze Sušice),^[5]
• SCHEJBAL Josef (* 1921) – úředník (ze Sušice)^[5] a
• BARTHOVÁ Kamila (* 1897) – vdova po obchodníkovi (ze Sušice),^[5]

které udali jejich sousedé za schvalování atentátu na Heydricha.^[1]

Popravy osob na bývalé vojenské střelnici ve Spáleném lese v Lubech u Klatov probíhaly od 31. května 1942 do 3. července 1942.^[5] Jednalo se o osoby odsouzené k smrti po atentátu na Reinharda Heydricha a to buď za „schvalování atentátu“, podporu parašutistů nebo i za jinou odbojovou činnost.^[5] Prvním popraveným byl dne 31. května 1942 štábní rotmistr československé armády Bedřich Přetrhdílo (* 1894) z Písku, poslední dva popravení ze dne 3. července 1942 byli:

• ŠPRASL Václav (* 1889) – okresní školní inspektor (z Obytce) a
• ŠTEFLÍČKOVÁ Marie (* 1903) – dělnice (ze Strakonic).^[5]

Ve dnech 29. června 1942 až 2. července 1942 byli v Lubech u Klatov popraveni obyvatelé Bernartic, kteří podporovali parašutisty z výsadkové skupiny Intransitive (členové rodin: Doubkových, Lukešových, Krzákových, Tupých a Tomkových).^[5] Členové rodiny Viktorových z Věšína byli popraveni 1. července 1942 za poskytnutí pomoci četaři Bohuslavu Grabovskému (Intransitive) na cestě do Bernartic.^[5] Popravy prováděli příslušníci praporu ochranné policie (Schutzpolizei) z Klatov.^[5] Těla zastřelených osob byla ke spálení odvážena do krematoria v Plzni.^[5] Celkem bylo na bývalé vojenské střelnici ve Spáleném lese v Lubech u Klatov popraveno 73 lidí, z nich bylo 16 žen. Nejvíce osob (15) bylo popraveno dne 29. června 1942.^[5]

Odsouzené osoby byly ihned po příjezdu na místo popravy vyvedeny z auta a svázány k sobě za jednu ruku vždy po dvojicích.^[1] Všem odsouzencům byly zavázány oči bílým plátnem a následně byli odvedeni na místo popravy, kde byli postaveni vedle sebe do jedné řady.^[1] Deset až patnáct kroků od této řady se rozestavili členové popravčí čety.^[1]

Exekuce deseti odsouzených dne 22. června 1942 probíhala podle poněkud odlišného schématu.^[1] Odsouzenci šli na smrt klidně a statečně „aufrechter haltung“ – hrdě vzpřímeni.^[1] Na místě popravy byli rozděleni do dvou skupin po pěti. V první skupině (řadě) se nacházeli tři civilisté a dva vojáci v hodnosti štábních kapitánů. Ve druhé řadě (skupině) pak ostatní důstojníci s vyššími hodnostmi.^[1] Popravčí četa měla pušky již nabité předem.^[1] Na jednoho odsouzeného mířili vždy dva muži z popravčí čety, jeden cílil na hlavu a druhý pak na srdce.^[1] Rozkaz k palbě byl pronesen velice tiše, první salva zazněla v 19 hodin.^[1] Krátce před popravou celá skupina pod velením plukovníka Viktora Vlka z Písku nahlas zvolala: „Sláva, ať žije naše republika!“^[1] Pokud popravený střelbu někdy náhodou přežil (byl těžce raněn) byl následně usmrcen „ranou jistoty“ (střelen pistolí do týla).^[1]

Na základě rozhodnutí velitele klatovského gestapa Heinricha Winkelhofera pořídilo gestapo dne 22. června 1942 na popravišti v Lubech u Klatov patnáct dokumentačních fotografií.^[1] Tyto fotografie měly sloužit jako jakýsi „návod na popravu“ (s přesně stanovenými fázemi) pro další exekuční komanda působící na území Protektorátu Čechy a Morava.^[1] Tato série „instruktážních“ fotografií, které ukazovaly, jak má vzorová exekuce vypadat, byla nalezena v květnu 1945 na pražském posádkovém velitelství spolu s dálnopisem s poznámkou: „informovat a dále rozšířit“.^[1] Po skončení druhé světové války u Mimořádného lidového soudu v Klatovech se nacistický válečný zločinec^[7] Heinrich Winkelhofer hájil tím, že se necítí vinen vyjma toho, kdy konal svoji povinnost^[1] a že se vždy stavěl proti zločineckým nacistickým nařízením,^[7] ale že byl jen malým kolečkem v nacistickém stroji,^[7] takže jeho úsilí bylo často bezvýsledné.^[7] Byl odsouzen k trestu smrti (29. dubna 1947)^[7] a popraven oběšením (30. dubna 1947)^[7] na dvoře klatovského soudu.^[1]

• HOJDAR, Jaroslav. Táborské popraviště: Heydrichiáda v jižních Čechách. 1. vydání. Tábor: Město Tábor, 2012. 79 stran. ISBN 978-80-260-1702-8
• KYNCL, Vojtěch. Bez výčitek--: genocida Čechů po atentátu na Reinharda Heydricha. Praha: Historický ústav, 2012. 415 stran. Práce Historického ústavu AV ČR = Opera Instituti Historici Pragae. Řada A, Monographia; svazek 40. ISBN 978-80-7286-197-2
• ČERNOHORSKÝ, Jindra. Neumlčení: reportáže z let 1941-1942. Písek: Zítřek, 1969. 147 stran.

• František Štamprech
• Heinrich Winkelhofer

• Dobové fotografie Václava Černého
• Fotografie z popravy dne 22. června 1942 mezi 19.–20. hodinou – Spálený les, Luby u Klatov
• Památník Spálený les, Klatovy – Luby na www.sumava.cz (Šumava A–Z: pomníky; lokalita: Klatovsko)
• Úplný seznam všech popravených v lokalitě Spálený les, Luby u Klatov