Václav Škarda

JUDr. Václav Škarda
Václav Škarda
poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1894 – 1912
Člen Panské sněmovny
Ve funkci: 1908 – 1912
Stranická příslušnost
Členství	mladočeši
Narození	28. května 1861 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	8. března 1912 (ve věku 50 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Rodiče	Jakub Škarda otec
Příbuzní	Vladimír Škarda bratr
Alma mater	Univerzita Karlova
Commons	Václav Škarda
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Škarda (28. května 1861 Praha^[1][2] – 8. března 1912 Praha^[3][4]) byl rakouský a český právník a politik, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu.

Vystudoval pražské akademické gymnázium a od roku 1878 práva na české univerzitě v Praze, která absolvoval roku 1882. V červnu roku 1883 zde získal titul doktora práv jako první rigorozant na nově ustavené české univerzitě (po rozdělení dosud česko-německé univerzity).^[5] Profesně působil od roku 1890 jako samostatný advokát v Praze. Angažoval se ve veřejném a politickém životě.^[2] Již během studií se podílel na vydávání Akademických listů a od roku 1883 vedl v časopisu Právník literární rubriku. Spoluorganizoval koncerty slovanské hudby. Zajímal se o divadlo a v studentských letech přeložil do češtiny několik francouzských her.^[5] V letech 1893–1895 byl členem pražského obecního sboru starších.^[2][6] V roce 1886 se oženil^[7] s Boženou Tuhou, dcerou statkáře s Klecan.

Jeho otcem byl politik Jakub Škarda. Bratr Vladimír Škarda působil jako bankéř a právník.^[6]

Koncem století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách roku 1894 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Mladá Boleslav) do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k mladočeské straně a byl (od roku 1891^[5]) členem (brzy poté i místopředsedou^[5]) výkonného výboru strany. V roce 1894 byl spoluiniciátorem takzvané Nymburské rezoluce, v níž se mladočeši přihlásili k realističtější politice a distancovali se od nacionálního radikalismu.^[6] Roku 1897 se stal předsedou výkonného výboru strany (funkci zastával až do své smrti).^[5] Zároveň se tehdy stal předsedou jejího poslaneckého klubu.^[6] Založil edici Politická knihovna, v níž publikoval sám několik programových spisů definujících mladočeské pozice.^[5]

Mandát zemského poslance získal i v řádných volbách v roce 1895. Od roku 1896 zasedal i v zemském výboru. Výbor ho jmenoval za komisaře v Hypoteční bance.^[2] Členem zemského výboru byl až do roku 1907.^[6] Specializoval se v něm na stavební a technické otázky. Navrhl nový stavební řád pro Prahu a další velká česká města. Angažoval se i v úpravě platů samosprávních úředníků. Na jeho popud byla rovněž zřízena zemská kancelář pro revizi hospodářství obcí a okresů.^[5]

V rámci české politiky vystupoval jako stoupenec státoprávních, federalistických nároků, ale zároveň náležel k pragmatickému křídlu okolo Josefa Kaizla a podílel se na dočasné provládní politice mladočechů během vlády Kazimíra Badeniho a vlády Franze Thuna.^[6] Zasazoval se o implementaci Badeniho jazykových nařízení do praxe. Když ale po několika letech byla tato jazyková nařízení pro odpor rakouských Němců revokována, přešel na opoziční stanovisko.^[5] Podporoval sjednocení českých liberálních politických sil, v roce 1901 takto vedl sbližovací rozhovory se staročechy a roku 1903 s agrárníky (ujednání s agrárníky se ovšem později rozpadlo^[5]). V roce 1905 zároveň vedl neúspěšná jednání o česko-německém smíru v Čechách. Roku 1906 byl pověřen reorganizací mladočeské strany, která se musela připravit na zavedení všeobecného a rovného volebního práva na celostátní úrovni.^[6] Škarda tehdy podpořil rozšíření stranického programu o sociální a hospodářské otázky. Nový program schválil v březnu 1907 sjezd mladočeské strany.^[5]

Poslanecký mandát na sněmu mezitím obhájil za týž obvod ve volbách v roce 1901^[8] a volbách v roce 1908.^[9] V roce 1908 (podle jiného zdroje roku 1907^[6]) byl také jmenován i členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora celostátní Říšské rady).^[5]

V únoru 1912 se při zimní jízdě v kočáře v Praze zranil, když utrpěl ránu na pravém bérci, která po několika týdnech začala hnisat. Škarda v důsledku onemocnění navíc prodělal plicní embolii, zápal plic i srdeční komplikace. Počátkem března se jeho stav začal zlepšovat, ale bezprostřední příčinou smrti byla nová plicní embolie.^[5] Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově^[10].^[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Škarda na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Škarda
• Nekrolog v deníku Národní listy
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Škarda, Vácslav (*1861) s rodinou