Václav Štech

Václav Štech
Václav Štech
Narození	29. dubna 1859 Kladno Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	27. února 1947 (ve věku 87 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Městský hřbitov Slaný
Povolání	spisovatel, dramatik, dramaturg, prozaik a publicista
Děti	Václav Vilém Štech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Štech (29. dubna 1859 Kladno^[1] – 27. února 1947 Praha) byl český učitel, divadelní ředitel, spisovatel, dramatik a novinář. Věnoval se hlavně divadlu.

Narodil se sice v Kladně, ale protože mu otec brzy zemřel, matka se s ním odstěhovala do Slaného. Vystudoval piaristické gymnasium ve Slaném a Praze, poté studia pedagogická. Roku 1879 se stal učitelem ve Slaném, od roku 1894 v Praze. Na Žižkově byl správcem obecní školy až do roku 1905, kdy odešel předčasně do důchodu.

Hodně cestoval Evropou, své zážitky zpracoval v cestopisných črtách. Měl organizační vlohy, byl jednatelem v Sokole, Besedě, založil ve Slaném kulturní podniky, např. spolek spisovatelů beletrie Máj, kde otevřel kancelář pro ochranu autorských práv a smluv. Založil i stejnojmenné nakladatelství. Revidoval místní knihovnu, vedl ochotnický spolek. Stal se ředitelem divadla Lidové divadlo Uranie ^[2], byl tajemníkem a po F. A. Šubrtovi později i druhým ředitelem Městského divadla na Královských Vinohradech (1909–1912 ^[3]). V letech 1920–1925 byl ředitelem Národního divadla v Brně.^[4] Po návratu do Prahy se stal viceprezidentem správní rady pojišťovny Slávie, provozoval natolik výnosnou nakladatelskou činnost, že si v Libiši u Mělníka mohl časem postavit letní domek se zahradou.

Od roku 1884 byl ženatý s Aničkou Mrzílkovou, ta však zemřela při porodu syna (syn přežil). V roce 1888 se oženil podruhé, s Marií Brejchovou měl pět dětí, manželství bylo velice šťastné. Jeho syn Václav Vilém Štech byl i díky televizi známým kunsthistorikem Prahy.

Svou literární dráhu začal humoreskami, pokračoval novelami a romány. Napsal řadu dramat pro divadlo, některé z nich byly uvedeny i v Národním divadle v Praze. Ze své odborné práce učitele čerpal pro napsání řady školních výchovných vzdělávacích příruček. Přispíval do časopisů Květy, Osvěta, Zlatá Praha.^[5]

Zemřel roku 1947 v Praze, pochován je v rodinném hrobě na městském hřbitově ve Slaném.

• Do komína černou křídou (1918) – fejetony

• Maloměstský pepř (1893)
• Hloží (1896)
• Strniska (1902)
• Humoresky (1905)
• Pražské klevety (1918)
• Humoristův zápisník (1927)

• Koleje (1895)
• U tří bláznů (1899)
• Kovové ruce (1903)
• Hřích paní Hýrové (na pokračování: 1906–1907, knižně: 1911)
• Štěstí Zlatého hroznu (1910)
• Řetěz (1905)
• Les krásných žen (1926)
• Pražský chorál (1926)
• Pobřeží lásky (1929)
• Sladké vody (1931)

• Mladý živnostník (1903)
• Mladý obchodník (1903)
• Národní katechismus (1905)

• Žena (1887)
• Zlatý déšť (1890)

• Maloměstské tradice (1888)
• Ohnivá země (1895)
• Třetí zvonění (1900), podle veselohry byl natočen i stejnojmenný film (1938)
• Deskový statek (1908), o tajné sňatkové kanceláři

• Habada a Jordán (1911)
• David a Goliáš (1915)
• Zmatená pohádka (1920)

• Vinohradský případ: román divadelní skutečnosti (1922)
• Džungle literární a divadelní: Paměti českého tvrdohlavce (1937)

• Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 13–14, 33, 116 a fotopříloha.
• GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra, Praha: Šolc a Šimáček, 1941, str. 193–6.
• Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis, Praha, 1941, str. 107–8.
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 7, 8, 18–9, 22 a fotopříloha.
• František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 92, 175–6, 205, 215, 311, 317.
• V. V. Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 23–5, 52, 62–3, 121–3, 126–8, 131.
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 12, 14–5, 17, 156–160, 163, 173, 188, 194, ISBN 978-80-239-9604-3.
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 17, 90, 96–7, 118–124, 145–7, 164, 172, 176–8, ISBN 978-80-239-9603-6.
• FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Václav Štech, s. 230. 
• FROLÍK, František; VLKOVÁ, Markéta. Osobnosti Slánska a Velvarska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2017. 288 s. ISBN 978-80-88125-06-8. Kapitola Václav Štech, s. 263–265. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Štech na Wikimedia Commons
• Autor Václav Štech ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Štech
• Václav Štech v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Václav Štech v databázi Středočeské vědecké knihovny
• http://www.skolavpohode.cz/index.php/Text:%C5%A0tech_V%C3%A1clav
• http://www.pooh.cz/pruvodce/a.asp?a=2003300&db=444 Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Maloměstské tradice na stránkách Městské knihovny Praha