Václav Bělohlávek

Václav Bělohlávek, O.Cr.
kněz Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou, básník, překladatel, řádový archivář
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	duchovní správce v Klučenicích (1895-1898) administrátor ve Starém Kníně (1898-1903) administrátor v Dobřichovicích (1903-1905) administrátor v Živohošti u Neveklova (1905-1917) výpomocný duchovní v Hodonicích (1917-1919) administrátor ve Znojmě-Hradišti (1919-1924) archivář křížovnického řádu (1924-1934)
Osobní údaje
Datum narození	9. ledna 1870
Místo narození	Úhrov u Golčova Jeníkova Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	1. května 1967 (ve věku 97 let)
Místo úmrtí	Senohraby Československo Československo
Místo pohřbení	Hloubětínský hřbitov
Povolání	duchovní, katolický kněz, básník, dramatik, historik, spisovatel, dramaturg, knihovník a prozaik
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

D. Václav Bělohlávek, O.Cr. (9. ledna 1870, Úhrov – 1. května 1967, Senohraby) byl český římskokatolický duchovní, působící postupně v jižních Čechách a na jižní Moravě, člen Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou. Mimo duchovní služby byl též básníkem a překladatelem. Po dobu deseti let byl též hlavním archivářem křižovnického řádu. Používal literární pseudonym Svatohor.

Václav Bělohlávek se narodil do rodiny mlynáře. Jeho otec v mládí vystoupil z katolické církve, nicméně před smrtí se do ní vrátil a zemřel opět jako katolík. Mladý Václav studoval v Německém Brodě na gymnáziu, spravovaném želivskými premonstráty. V roce 1890 pak v Praze vstoupil do křížovnického řádu. Po absolvování noviciátu vystudoval teologii. Jako svůj privátní zájem měl život a dílo svatého Augustina (k čemuž jej zřejmě dovedlo prostředí křížovnického řádu, který se řídí Augustinovou řeholí). Augustinovo dílo kombinoval s filosofií svatého Tomáše Akvinského a na tomto základě vytvořil osobitou svou vlastní filosofii. V roce 1895 pak přijal kněžské svěcení a byl poslán do pastorační služby.

Postupně vystřídal několik farností na jihu Čech. Z této doby pocházely jeho přátelské kontakty s "českým Vianneyem", farářem z Kovářova, Františkem Xaverem Palečkem. Palečkovo označení jako "českého Vianneye" je ostatně právě Bělohlávkovým dílem. V této době se také již věnoval literatuře. Jeho básnická prvotina Poutní zpěvy byla vydána v roce 1909, kdy působil v Živohošti u Neveklova. V roce 1917 byl poslán na jižní Moravu, kde působil v Hodonicích a pak zejména v křížovníkům inkorporované farnosti na Hradišti u Znojma. V roce 1924 se vrátil do hlavního domu svého řádu na pražském Starém Městě při kostele sv. Františka z Assisi. Nadále působil jako kněz, hlavním těžištěm jeho činnosti však se stal řádový archiv, jehož správcem byl jmenován.

Po deseti letech odešel na penzi. Nezůstal v klášteře, ale odstěhoval se do jihočeského Milevska, kde žil jako soukromá osoba až do roku 1960. Tehdy, ve svých již devadesáti letech se odstěhoval do charitního domova pro kněze v Senohrabech. Zde pak žil až do své smrti o sedm let později. Pohřben byl do křížovnické hrobky na Hloubětínském hřbitově.

• Poutní zpěvy (1909)
• Knížka o Živohoušti (1911)
• Do Mariazell (1921), cestopis
• Oheň Eliášův (1922)
• Idyla starého pána (1923)
• Božetěch (1930), 3 díly

• Hradec, J.; Bělohlávek, Václav: Dějiny českých křižovníků s červenou hvězdou (1930)
• Hradec, J.; Bělohlávek, Václav: Kniha památní křižovníků (1930)

• Calderón de la Barca: Krása Karmélu (1914)

• PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 
• TOMEŠ, Josef: Český biografický slovník XX. století

• Seznam českých spisovatelů
• František Xaver Paleček

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Bělohlávek na Wikimedia Commons
• Václav Bělohlávek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Městská knihovna Znojmo
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Bělohlávek