Václav Chytil

prof. JUDr. Václav Chytil
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1948
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
1969 – 1970
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1969 – 1971
Stranická příslušnost
ČlenstvíČs. str. lidová

Narození3. listopadu 1907
Lukov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. září 1980 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníBrno - Královopolský hřbitov, odd./skup. 3A, hrob 4
ChoťZdeňka Chytilová, roz. Šutová
DětiZdeňka Nováková
Zuzana Chitiová[1]
Alma materMasarykova univerzita
Profesepolitik, pedagog a ekonom
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 3. třídy in memoriam (2001)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Chytil (3. listopadu 1907 Lukov15. září 1980 Praha[2]) byl český a československý národohospodář, vysokoškolský učitel, politik a člen Československé strany lidové, za kterou byl po roce 1945 poslancem Prozatímního Národního shromáždění, Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR, České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění. Po roce 1948 a opět po roce 1968 byl politicky stíhaný komunisty.

Život

V letech 1919–1927 vystudoval reálné gymnázium v Uherském Brodě, v letech 1927–1932 Právnickou fakultu Masarykovy univerzity a v letech 1932–1933 ještě absolvoval studijní pobyt v Bernu, kde studoval politickou ekonomii u profesora Ammona. Působil pak na berní správě v Brně. V letech 1934–1939 byl tajemníkem viceguvernéra Národní banky Československé Karla Engliše, kde pak v letech 1940–1945 pracoval v oboru měnové politiky. Působil i jako vysokoškolský učitel. V roce 1939 byl jmenován profesorem národního hospodářství, národohospodářské nauky a politiky na Právnické fakultě Masarykovy univerzitě. Po obnově českých vysokých škol zastával tento post i v letech 1945–1949. V roce 1946 byl jmenován členem Národní rady badatelské pro obor věd hospodářských a téhož roku se stal členem Syndikátu českých spisovatelů.[3]

V roce 1945 se jako bezpartijní stal členem Zemského národního výboru v Moravskoslezské zemi. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za lidovce. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde působil i jako místopředseda a kde setrval do parlamentních voleb roku 1948, po nichž se stal poslancem Národního shromáždění za lidovce zvoleným za brněnský volební kraj. V těchto volbách konaných po únorovém převratu v roce 1948 již lidová strana kandidovala jako loajální součást komunistického režimu. Během převratu odmítl nabídku, kterou mu dal Klement Gottwald, aby se stal ministrem financí v jeho poúnorové rekonstruované vládě. Již po pár měsících ale v srpnu 1948 rezignoval na poslanecké křeslo a na jeho místo nastoupil Jarolím Leichman.[4][5][6][3]

Po únorovém převratu v roce 1948 byla jeho politická i profesní dráha přerušena. V roce 1949 byl vzat do vazby a pro trestný čin velezrady odsouzen na dobu 12 let. Celkem devět let pak strávil v trestních táborech v Jáchymově a Příbrami. Propuštěn byl v roce 1958 během amnestie. V letech 1958–1967 byl dělníkem v podniku Prefa Veselí nad Moravou. Až během pražského jara se vrátil do společenského života. Byl plně rehabilitován a v letech 1969–1971 působil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jako profesor národního hospodářství.[3]

Na přelomu 60. a 70. let se znovu vrátil i do zákonodárných sborů. Sem ho přizval Josef Smrkovský, s nímž se znal z vězení. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 za lidovce do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Zde působil do konce volebního období v listopadu 1971. V letech 1969–1970 byl rovněž poslancem České národní rady za ČSL. Roku 1970 rezignoval. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byla jeho politická i profesní kariéra opět ukončena.[7] V roce 1971 ho Univerzita Karlova nuceně penzionovala.[8][9][3]

Zemřel 15. září 1980 v Praze. Pochován je v Brně na Královopolském hřbitově.

V roce 2001 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka.[3]

Odkazy

Reference

  1. Jis. Zuzana Chitiová [online]. Brno: Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2006-12-02 [cit. 2015-06-03]. Dostupné online. 
  2. Václav Chytil [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné online. 
  3. a b c d e prof. JUDr. Václav Chytil [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2011-12-22]. Dostupné online. 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné online. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-29. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné online. 
  7. JUDr. Václav CHYTIL. Český dialog. 2003, čís. 12. Dostupné online.  Archivováno 29. 7. 2014 na Wayback Machine.
  8. 10. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné online. 
  9. 9. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné online. 

Literatura

  • Profesor Václav Chytil a uranové doly. Příprava vydání Pavel Klener. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 214 s. ISBN 80-239-0740-9. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Rad T-G-Masaryka 3tr (1994) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká republika (od roku 1994).