Václav Cibula

Václav Cibula
Narození	7. listopadu 1925 Slaný Československo Československo
Úmrtí	4. května 2009 (ve věku 83 let) Praha Česko Česko
Povolání	spisovatel a překladatel
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	drama, překladatelská činnost a próza
Významná díla	Hrdinské legendy staré Francie, Pražské pověsti
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Václav Cibula (7. listopadu 1925 Slaný – 4. května 2009 Praha) byl český spisovatel a překladatel z francouzštiny a španělštiny.

Život

Po maturitě na gymnáziu ve Slaném studoval v letech 1945 až 1949 srovnávací dějiny literatury u Václava Černého na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kde také roku 1950 získal titul PhDr. Od roku 1953 pracoval jako redaktor literární rubriky v deníku Lidová demokracie, odkud přešel roku 1964 do literární redakce Československého rozhlasu, kde pracoval až do důchodu v roce 1990.

Václav Cibula je autorem řady i v zahraničí uvedených rozhlasových her a dramatizací, jako prozaik je významný svými převyprávěními českých i světových pohádek, bájí, legend, pověstí, středověké hrdinské epiky a taškářských příběhů určených dětem a mládeži. Ke svým adaptacím často připojuje spojovací texty a komentáře, které zasazují skladby do literárních a historických souvislostí.

Dílo

Rozhlasové hry

• Tunel (1947),
• Svět před námi (1960),
• Obyčejná sobota (1964), uvedeno též v Anglii, Kanadě a na Novém Zélandu,
• Stromy (1967),
• Něco jako hvězda (1967),
• Dvaatřicet metrů (1972),
• Konec jednoho týdne (1973),
• Setkání (1974),
• Oranžová cesta (1977),
• Růže pro Helenu (1978),
• Lavina (1979),
• Vlajka na vrcholu (1981).

Televizní hry

• Případ Jules Verne (1971),
• Horolezci (1973),

Próza

• Jezero Naděje (1955), pohádky z poloostrova Yucatán,
• Modrá protěž (1959), povídka pro děti,
• Na horách a na moři (1960), reportáže z Albánie,
• Tatry mého srdce (1963), reportáže,
• Hrdinské legendy staré Francie (1963, přepracováno 1973), mládeži určené převyprávění francouzských středověkých hrdinských eposů (Poslední výprava rytíře Rolanda, Jak se stala Berta královnou, Dobytí města Nîmes, Život a dobrodružství Renalda z Montalbanu, Oberon)
• Život v manéži (1966, přepracováno 1970), zpracování vzpomínek Karla Kludského, člena nejstaršího českého cirkusového rodu.
• Meč a píseň (1970), hrdinské báje staré Evropy, převyprávění, společně s Vladimírem Hulpachem a Emanuelem Fryntou, roku 1995 pod názvem Hrdinové starých evropských bájí.
• Pražské pověsti (1972, přepracováno 1977),
• Čarovný zeměklíč (1976), tatranské pověsti a pohádky,
• Cid a jeho věrní (1978), hrdinské zpěvy starého Španělska (převyprávění pro mládež),
• Jánošík (1981), pro mládež
• Nové pražské pověsti (1981),
• Španělské pohádky (1984),
• Pražské figurky (1985), životopisné příběhy,
• Taškář Ferrazanu (1985), převyprávění sicilských taškářských příběhů (pro mládež)
• O Enšpíglovi (1988), taškářské příběhy pro mládež,
• Objevujeme Prahu (1988), průvodce pro děti,
• Kamzík (1988), povídka pro děti),
• Francouzské pohádky (1991),
• Královská cesta (1992), průvodce,
• Mušketýři v peřejích (1996), závodní i životní dráha třech nejslavnějších vodních slalomářů 70. let – Petra Sodomky, Karla Třešňáka a Jaroslava Radila.

Překlady

• Prosper Mérimée: Tamango (1951),
• Miguel de Cervantes y Saavedra: Bdělý strážný (1955),
• Vicente Blasco Ibáñez: Vinné sklepy (1956),
• René Clair: Velké manévry (filmový scénář) (1957),
• Jean-Paul Clébert: Zajatci tmy (1958),
• Prosper Mérimée: Lokis (1959),
• Juan Goytisolo: Svátky (1962),
• Mateo Alemán: Dobrodružný život Guzmána z Alfarache (1964),
• Marc Soriano: Nezvěstný plukovník (1967),
• Paul d'Ivoi: Honba za rádiem (1970),
• Gustave Aimard: Zálesáci z Arkansasu (1971),
• Maurice Leblanc: Arsène Lupin contra Herlock Sholmes (1971),
• Jeanne-Marie Leprince de Beaumont: Kráska a zvíře (1971),
• Henri Chabrillat – Paul d'Ivoi: S prázdnou kapsou kolem světa (1973),
• Claude Aveline: O lvu, který měl rád jahody (1975),
• Maurice Leblanc: Blondýnka (1987).

Odkazy

Literatura

• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 103. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 74. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 169–170. 
• FROLÍK, František; VLKOVÁ, Markéta. Osobnosti Slánska a Velvarska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2017. 288 s. ISBN 978-80-88125-06-8. Kapitola Václav Cibula, s. 281–282. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Cibula
• Václav Cibula ve Slovníku české literatury po roce 1945
• https://web.archive.org/web/20130206110959/http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/C/CibulaVaclav.htm