Václav Cigler
Václav Cigler | |
---|---|
Václav Cigler (2016) | |
Narození | 21. dubna 1929 (95 let) Vsetín Československo |
Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1951–1958) Masarykovo gymnázium, SZdrŠ a VOŠ zdravotnická |
Povolání | sochař, architekt, učitel, sklářský výtvarník, designér šperků, instalační umělec, klenotník, umělec, spisovatel, básník, vysokoškolský učitel, kreslíř a umělecký pedagog |
Manžel(ka) | Eva Brodská (od 1989) |
Ocenění | čestné občanství (2010) Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění (2019) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Cigler (* 21. dubna 1929 Vsetín) je český sochař, architekt a pedagog.
Život
V letech 1939-1948 absolvoval reálné gymnázium ve Vsetíně a poté v letech 1948–1951 vystudoval Vyšší odbornou školu sklářskou a Střední školu Nový Bor v oddělení rytí skla a malování a leptání skla.
V letech 1951–1957 studoval v ateliéru Josefa Kaplického na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Do roku 1965 a poté znovu po roce 1979 byl výtvarníkem ve svobodném povolání.[1] V letech 1965–1981 působil jako vedoucí ateliéru Sklo v architektuře na Akademii výtvarných umění v Bratislavě.[2][3]
Václav Cigler byl členem Klubu konkretistů a Skupiny Jiná geometrie.
Dílo
Z rané tvorby Václava Ciglera jsou pozoruhodné především ryté skleněné talíře a nádoby se stylizovanými ženskými postavami, někdy zjednodušenými do formy znaku. Od šedesátých let se zabývá broušenými objekty z optického skla, které zachovávají základní geometrické tvary a přetvářejí okolní realitu.[1] Tvoří výrobky ze skla a návrhy projektů k utváření krajiny, věnuje se také sochařství[4] a realizacím pro architekturu (Kyvadlo, Compaq Computer, Pankrác, Sloupy, stanice metra Náměstí republiky (zničeno 2008), obklad tubusu metra).[1]
Svá díla nepojmenovává příliš ilustrativně, aby mohl divák jeho dílo volně interpretovat.[2] Od 60. let 20. století řeší ve svých dílech vztah prostoru, přírody, pohybu, světla a skleněné materie. Řada jeho utopických krajinných projektů má vztah k land artu.[1].[5]
Šperky
Šperky mají v Ciglerově tvorbě spíše vedlejší roli, ale jeho díla, pojatá jako drobná plastika,[6] obohacují paletu moderních skleněných a experimentálních kovových šperků ze zlaceného nebo chromovaného plechu nebo mosazi. Tvarově vycházejí z plochých nebo prostorových geometrických prvků a předjímají konstruktivní tendence uplatněné např. v holandském šperkařství.
Cigler se jako šperkař uvedl vyhraněným výtvarným názorem, který chápal šperk jako prostředník signálů, které člověk vysílá do svého okolí. Na průkopnické výstavě Ateliérový šperk (Kabinet architektury a užitého umění, 1963) vystavil šperky z oblázků. Roku 1964 vytvořil brož z obyčejného kamene, do kterého zasadil český granát.[7] Rozporuplné reakce vyvolala jeho výstava v Galerii Platýz roku 1967, kde představil šperky nezařaditelné podle běžných zvyklostí - čelenky s kruhem před obličejem, rozměrné terče s výřezy ve formě obličejové masky, odlitek ucha jako náušnici.[8] Lidské tělo se pro něj stalo součástí šperku, jeho prostředím nebo protipólem. Sám své šperky charakterizoval jako prostředek dialogu, vypovídající o osobě nositele to, co by jinak neprozradil.[9]
Ve skleněných špercích Cigler vychází ze stejných principů jako u svých plastik a využívá optických vlastností materiálu. Jeho kolekce ozdob z barevné plastické hmoty představuje pop-artovou cenově nenáročnou alternativu určenou mladé generaci.[10]
Zastoupení ve sbírkách
- Národní galerie v Praze
- Uměleckoprůmyslové museum, Praha
- Moravská galerie v Brně
- Slovenská národná galéria, Bratislava
- Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
- Severočeské muzeum p.o., Liberec
- Vlastivědné muzeum, Olomouc
- Victoria and Albert Museum, Londýn
- American Craft Museum New York
- The Corning Museum of Glass, New York
- Hokkaido Museum of Modern Art, Sapporo
- Kunstmuseum, Düsseldorf
- Kunstgewerbemuseum, Berlin
- Kunstsammlug der Veste Coburg
- Badische Landesmuseum, Karlsruhe
- Museum für Kunstgewerbe, Frankfurt nad Mohanem
- Museum of Glass, Ebeltoft
- Kunstmuseum Bochum
- Imprimerie Saint-Paul, Fribourg
- Musée historique de Lausanne
- Museum Bellerive, Zürich
- Boijmans van Beuniingen Museum, Rotterdam
- Nationale-Nederlanden, Rotterdam
- Stedelijk Museum, Amsterdam
- Musée des Arts décoratifs, Montreal[11]
Samostatné výstavy (výběr)
- 1967 Galerie Platýz, Praha
- 1970 Galerie Václava Špály, Praha
- 1975 Museum Boymans van Beuningen, Rotterdam
- 1976 Gallery Am Graben, Vídeň
- 1984 Am Graben, Vídeň
- 1985 SM Gallery E. Gottschalk, Frankfurt nad Mohanem
- 1993 Rob van den Doel Gallery, Haag
- 1999 B. Friedman Gallery, New York
- 2002 Sklo, kresby, projekty 1960 - 2000, Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne
- 2004 Objekty, Veletržní palác
- 2005 Kresby, projekty, sklo, Galerie Magna
- 2007 Krajinné projekty, Galerie Langův dům, Frýdek-Místek
- 2008 Vodní hladiny / Zrcadlení / Čeření, Galerie kai de kai
- 2009 Místa setkávání, Museum Kampa[2]
Architektonické realizace (výběr)
- 1967-74 světelné objekty, Slovenské národní divadlo, Bratislava, Slovensko
- 1967-74 skleněný objekt, foyer budovy Matice slovenské, Martin, Slovensko
- 1974 světelné objekty, Bratislavský hrad, Bratislava, Slovensko
- 1975 světelné objekty, budova Academie Istropolitany, Bratislava, Slovensko
- 1977 světelné objekty, lázně Dudince, Slovensko
- 1977 světelný objekt, Památník Slovenského národního povstání, Banská Bystrica, Slovensko
- 1978 světelný objekt, stanice metra Náměstí Míru, Praha, Česko
- 1979 světelný objekt, Dům kultury, Banská Bystrica, Slovensko
- 1979 světelný objekt, budova slovenské vlády, Bratislava, Slovensko
- 1983-1985 skleněné stély, stanice metra Náměstí Republiky, Praha, Česko
- 1985 obklady, sklo, stanice metra Náměstí Republiky, Praha, Česko
- 1988 skleněný objekt, stanice metra Křižíkova, Praha, Česko[12]
- Skleněná lávka na vyhlídce v Sovových mlýnech, Muzeum Kampa, Praha, Česko
Reference
- ↑ a b c d Milan Hlaveš, 2016, s. 26
- ↑ a b c SLUNEČKOVÁ, Eva. Václav Cigler [online]. Artlist, 2014 [cit. 2015-10-23]. Dostupné online.
- ↑ KOVÁČ, Petr. Pražský Mánes: Výstava sklářského virtuóza Václava Ciglera. Novinky [online]. 2003-06-16 [cit. 2015-10-23]. Dostupné online.
- ↑ JŮZLOVÁ, Jana; KOČÍ, Antonín. Česko. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1525-X. Kapitola Cígler Václav, s. 46.
- ↑ ČTK. Plastiky, jiné světy a sklo. Václav Cigler a jeho Hledání řádu. Lidovky [online]. 2012-11-23 [cit. 2015-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Křížová A, 2002, s. 21
- ↑ Křížová A, 2002, s. 109
- ↑ Křížová A, 2002, s. 133
- ↑ Křížová A, 2002, s. 135-136
- ↑ Vokáčová V, 1979, s. 16
- ↑ Křížová A, 2002, s. 164
- ↑ KAROUS, Pavel. Václav Cigler [online]. Vetřelci a volavky, 2015 [cit. 2015-10-23]. Dostupné online.
Literatura
Katalogy (výběr)
- Václav Cigler, text Jindřich Chalupecký, SČVU Praha 1970
- Václav Cigler: Glasobjecten, text Václav Cigler, Alena Adlerová, Museum Boijmans Van Beuningen 1975
- Kunst: Werk van Václav Cigler, text Alena Adlerová, Nationale-Nederlanden 1992
- Václav Cigler, text Václav Cigler, Milena Lamarová, 76 s., Mánes, Praha 1993
- Václav Cigler: Realizace, projekty, kresby, text Václav Zemánek, 44 s., Národní galerie v Praze 1993
- Václav Cigler: Skleněné objekty, kresby, projekty, text Jaromír Zemina, 32 s., Galerie Klatovy / Klenová 1997, ISBN 80-85628-21-X
- Václav Cigler, text Milena Lamarová, Vysoká škola uměleckoprůmyslová 2001
- Václav Cigler: Kresby, text Jana Šindelová, Michal Motyčka, Galerie Caesar 2004
- Václav Cigler, text Jana Šindelová, Michal Motyčka, 36 s., Galerie Benedikta Rejta, Louny 2004, ISBN 80-85051-06-0
- Václav Cigler, text Miroslava Hlaváčková, 16 s., Galerie moderního umění Roudnice nad Labem 2007, ISBN 978-80-85053-68-5
- Václav Cigler, text Václav Cigler, Jana Šindelová, Miroslav Petříček, Caterina Tognon, 51 s., Instituto Veneto di Scienze, Benátky 2007, ISBN 978-80-254-0086-9
- Václav Cigler: Light and Space in the Garden of Reason, Steven Henry Madoff (ed.), 161 s., Litvak Gallery, Tel Aviv 2010, ISBN 978-965-91495-1-3
- Václav Cigler: Opět zde, text Jana Šindelová, Katarína Bajcurová, Galéria 19, Bratislava 2013
- * Václav Cigler: Tady a teď / Here and Now, text Jana Šindelová, 18 s., Galerie hlavního města Prahy 2015
- Václav Cigler: Kresby / Drawings, Michal Motyčka (ed.), 127 s., Muzeum umění Olomouc 2019, ISBN 978-80-907497-1-9, ISBN 978-80-88103-48-6
- Václav Cigler: Skleněné rozvrhy, text Jana Šindelová, Michal Motyčka, 4 s., Městská kulturní zařízení Hranice, p.o. 2021
Souborné publikace
- Milan Hlaveš a kol. (ed.), 7 + 1, Mistři českého skla, Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha 2016, ISBN 978-80-87344-32-3
- Alena Křížová, Proměny českého šperku na konci 20. století, Academia, Praha 2002, ISBN 80-200-0920-5
- Věra Vokáčová, Současný šperk, Odeon, Praha 1979
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Cigler na Wikimedia Commons
- Václav Cigler v informačním systému abART
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“