Václav Diviš

Václav Diviš
Václav Diviš v hodnosti majora (před 1939)
Narození	11. června 1892 Osek Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1962 (ve věku 69–70 let) Československo Československo
Povolání	voják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podplukovník Václav Diviš (11. června 1892 Osek – 1962) byl legionář, důstojník československé armády a odbojář během druhé světové války.

Václav Diviš se narodil 11. června 1892 v Oseku ve strakonickém okrese. Mezi lety 1910 a 1911 absolvoval lihovarnickou školu, odveden do armády byl 3. října 1912. Po vypuknutí první světové války byl poslán vykonávat technický dozor do konzervárny v Přemyšlu, kde se nacházel v čase kapitulace pevnosti 22. března 1915. V ruském zajetí střídal místa internace a 9. srpna 1917 vstoupil do 5. československého střeleckého pluku. Postupně absolvoval údernický kurz a důstojnickou školu, v lednu 1919 byl povýšen do hodnosti poručíka, posléze velel četě.

Po návratu do Československa byl v prosinci 1920 přiřazen k hraničářskému praporu 6 a sloužil na více místech v jihozápadních Čechách. Postupně se vzdělával a hodnostně stoupal. Již jako major byl v roce 1937 ustanoven zatímním velitelem praporu v Plzni. 30. dubna 1938 byl jmenován velitelem praporu Stráže obrany státu ve Stříbře, po záboru pohraničí Německem přesídlil zpět do Plzně, kde zůstal až do likvidace československé armády po německé okupaci.

Po zrušení armády působil nejprve na úřadu pro válečné poškozence v Praze, později na živnostenském inspektorátu v Plzni. Po přeřazení do výslužby v roce 1940 byl zaměstnán jako dělník v zemědělství u svého tchána v Modlešovicích. Do té doby se angažoval v Obraně národa, kde prováděl spojovací činnost, účastnil se porad a ukrýval zbraně a střelivo. V roce 1942 se účastnil sbírek pro rodiny popravených důstojníků. V květnu 1945 se účastnil odzbrojování německých jednotek na Strakonicku, o měsíc později již sloužil jako velitel praporu ve Strakonicích a později v Tachově. V roce 1947 sice dosáhl hodnosti podplukovníka, ale již v březnu 1948 byl přeřazen do výslužby. Zemřel v roce 1962.

Václav Diviš se 30. prosince 1922 oženil s Emilií Němejcovou. V roce 1924 se mu narodila dcera Jarmila a v roce 1929 dcera Emilie. Jeho bratr byl zatčen za odbojovou činnost v roce 1944 a zemřel v Terezíně. Po přeřazení do výslužby žil v Modlešovicích č. p. 44, které patřilo ke gruntu manželčiny rodiny. Pro grunt se vžil název „U Majorů“.

• Radan Lášek – Velitelé praporů SOS (Radan Lášek – Codyprint, Praha 2009, ISBN 978-80-903892-0-5)

• Karta legionáře Václava Diviše na stránkách Legie 100