Václav Dobiáš

Václav Dobiáš
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci: 1960 – 1964
Ve funkci: 1964 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 1969 – 1971
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	22. září 1909 Radčice, Čechy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. května 1978 (ve věku 68 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Alma mater	Pražská konzervatoř
Profese	hudební skladatel, politik, dirigent, sbormistr, pedagog, vysokoškolský učitel, učitel a funkcionář
Ocenění	národní umělec (1976)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Václav Dobiáš (22. září 1909 Radčice – 22. května 1978 Praha) byl český hudební skladatel, pedagog, organizátor, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Byl synem rolníka a lidového hudebníka. Vyrůstal v prostředí vesnické kapely. Jeho otec byl basista, strýc Jáchym klarinetista a další strýc Jaroslav houslista a skladatel. Od šesti let se učil na housle, v deseti letech již hrál v radčické kapele a skládal pro ni taneční skladby. Ve dvanácti letech se stal jeho učitelem houslový virtuos Josef Muzika, žák Otakara Ševčíka.

Do školy chodil v Železném Brodě a pokračoval na učitelském ústavu v Jičíně. Tady komponoval své první vážné skladby. Mezi jinými Cigánské melodie na slova Adolfa Heyduka a melodram Máj na text čtvrtého zpěvu básně Karla Hynka Máchy. Po absolvování ústavu v roce 1928 odešel učit do Mukačeva na Podkarpatské Rusi. Vojenskou službu vykonal v pevnosti Josefov u Jaroměře. Byl zde sbormistrem vojenského pěveckého sboru.

Po skončení vojenské služby se usadil v Praze. Učil na měšťanské škole na Vyšehradě a pokračoval ve studiu hudby. Nejprve soukromě u Josefa Bohuslava Foerstera, pak na mistrovské škole Pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka. Absolvoval rovněž kurz čtvrttónové a šestinotónové hudby u Aloise Háby.

Jeho kompozice té doby jsou plně v souladu s trendy západoevropské hudby 20. století. Reprezentativními skladbami tohoto období Dobiášovy tvorby jsou např. 3. smyčcový kvartet (1938) či Komorní symfonie (1939). Složil i několik skladeb mikrotonální technikou ve stylu Aloise Háby.

Zásadní zlom v autorově životě i tvorbě představovala světová válka, německá okupace, osvobození sovětskou armádou a získání moci ve státě komunistickou stranou. Nejprve to byla snad snaha po vzoru Bedřicha Smetany povzbudit český národ v době německé okupace. Vznikly tak velké mužské sbory Gospodine, pomiluj ny, Pozdrav zemi a Slovanská lípa. Melodika a harmonie Václava Dobiáše se výrazně zjednodušily. Využíval tradičních postupů české dechovky i intonace ruských lidových a sovětských písní. Za vše mluví tituly jeho budovatelských písní, sborů a kantát: Budujeme, Pojďte s námi na brigádu, Píseň o Stalinovi, Píseň komunistické straně, Zítřek je náš, Rozkaz č. 368 na text Stalinova rozkazu k osvobození Prahy, Slavnostní průvod – Únor 1948, či Buduj vlast, posílíš mír. Sotva byly v roce 1948 vyhlášeny Ždanovovy these devalvující umění na propagační nástroj Komunistické strany, stal se jejich nadšeným propagátorem. Paradoxní je, že ani on se nevyhnul obvinění z formalismu za Sonátu pro klavír, smyčce, dechové kvinteto a tympány, přestože tato skladba reprezentovala Československo na 35. festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) ve Vídni (1961), a za kantátu Stalingrad (byť měla tak vhodný název).

Od roku 1950 do konce života vyučoval Václav Dobiáš skladbu na Akademii múzických umění v Praze. Byl vynikajícím pedagogem. K jeho žákům patřili např. Josef Ceremuga, Václav Felix, Jiří Dvořáček, Ivan Řezáč, Miroslav Raichl, Zdeněk Zahradník, Eduard Dřízga, Jaroslav Rybář nebo Václav Riedlbauch.

V souladu s hudebním zaměřením nastartovala i Dobiášova politická dráha. Byl členem výboru Syndikátu českých skladatelů. V letech 1948–1949 byl dokonce předsedou jeho akčního výboru, který „kádroval“ skladatele a postaral se o řadu osobních tragédií. V roce 1963 se stal předsedou Svazu československých skladatelů, předsedal výboru hudebního festivalu Pražské jaro, vedl hudební odbor na ministerstvu informací a kultury a byl poradcem ministra.

Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severočeský kraj. Podílel se na projednání ústavy ČSSR v roce 1960 Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.^[1][2][3]

11. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sjezd KSČ a 13. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.^[4]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Teplice-město), kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb roku 1971.^[5] Působil jako člen prezidia Výboru socialistické kultury. Obdržel také řadu státních a stranických vyznamenání. V roce 1972 byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1976 národním umělcem.

V sedmdesátých letech již jeho tvorba stagnovala. Zemřel 22. května 1978 a je pochován na Vyšehradě^[6].

• Komorní symfonie (1939);
• Symfonie pro velký orchestr (1943);
• Symfonietta pro velký orchestr (1946);
• Sonáta pro klavír, smyčce, dechové kvinteto a tympány (1947);
• Malí symfonikové (1948);
• Symfonie pro velký orchestr č. 2 (1957); on YouTube
• Předehra "Jubilejní", též Slavnostní předehra (1965);
• Poetická polka č. 2 v úpravě pro orchestr (1972).
• jeho nejslavnější skladba, "Slavnostní uvítací pochod", tzv. "generálský". Příznivci vojenských skladeb se shodují, že se jedná o nejvydařenější pochod, jenž dalece překonává vše, co bylo na toto téma vytvořeno jak u nás, tak ve světě.

• Impromptu pro klavír (1931);
• Rondo pro klavír (1931);
• Sonáta pro klavír (1931);
• Smyčcový kvartet č. 1 (1931);
• Preludium pro klavír (1933?);
• Sonáta pro housle a klavír (1936);
• Smyčcový kvartet č. 2 (1936);
• Malá klavírní suita (1937);
• Klavírní suita ve starých formách (1937);
• Klavírní variace „Týden“ (1937);
• Klavírní kvartet (1938);
• Říkadla pro nonet (1938);
• Smyčcový kvartet č. 3 (1938);
• Sonáta pro violoncello a klavír (1939);
• Sonáta pro klavír (1940);
• Tři toccaty pro klavír (1941);
• Suita pro violoncello a klavír (1942);
• Balada pro violu a klavír (1944);
• Smyčcový kvartet č. 4 (1942);
• Pastorální dechový kvintet (1943);
• Dobrou noc, pro violoncello a klavír (1944);
• Čtyři nokturna pro violoncello a klavír (1944);
• Malá suita pro violoncello a klavír (1944);
• Sonatina pro klavír č. 1 (1945);
• Kvartetino pro 2 housle, violu a violoncello (1944);
• Sonatina pro klavír č. 2 (1945);
• Mistru Vítězslavu Novákovi (1945);
• Sonatina pro klavír č. 3 (1946);
• Tanec pro violoncello a klavír (1947);
• Taneční fantazie pro noneto (1948);
• Tři poetické polky pro klavír (1950);
• Nonet O rodné zemi (1952);
• Fantazie Des-dur pro klavír (1968).
• Malířům na Malé skále, pro smyčcové kvarteto s flétnou (1974).
• Vzpomínka pro housle a klavír (1978).

• Země jarem zrozená. Mužský sbor (1929);
• Oj, nechody hrycju. Mužský sbor (1929);
• Z jara. Šest říkadel pro dětský sbor s flétnou na slova Karla Jaromíra Erbena (1941);
• Do kola. Šest říkadel pro dětský sbor s malým bubínkem na slova Karla Jaromíra Erbena (1941);
• Šeroká zem. Mužský sbor na slova Josefa Vaci (1942);
• Gospodine, pomiluj ny. Mužský sbor (1944);
• Pozdrav zemi. Mužský sbor na slova 3. zpěvu básně Karla Hynka Máchy Máj (1944);
• Slovanská lípa. Mužský sbor na slova Josefa Václava Sládka (1945);
• Výzva / Poselství. Dětský sbor na slova Antonína Krause (1947);
• Mužský dvojsbor na Stalinovu smrt (1953);
• Vyznání lásky. Smíšený sbor na slova Renaty Pandulové (1961);
• Jarní. Smíšený sbor s doprovodem 2 klavírů na slova Josefa Choury (1961);
• Vyznání. Dětský sbor na slova Jana Čarka (1976).

• Cigánské melodie pro zpěv a klavír na slova Adolfa Heyduka (1926);
• Máj. Melodram pro recitaci a klavír na slova Karla Hynka Máchy (1926);
• Meditace pro baryton a klavír na vlastní text (1929);
• Kde je máma? Balada pro alt a klavír na slova Josefa Václava Sládka (1932);
• Noci. Píseň pro alt a klavír na slova Františka Halase (1933);
• Tři písně pro zpěv a klavír na slova Karla Tomana (1935
• Veselé písničky pro zpěv a klavír na slova lidové poezie (1940);
• Lidické písně. Úpravy pro zpěv a klavír (1948);
• Sny. Pět písní pro soprán a klavír na slova „Zpěvů staré Číny“ v překladu Bohumila Mathesia (1948)
• Písně o lásce, pro zpěv a klavír, na slova českých básníků a staré čínské poezie (1959).

• Zuzanka Hraškovie. Balada pro alt a orchestr na slova Pavla Országa Hviezdoslava (1932);
• Stalingrad. Kantáta na slova Jiřího Miloslava Nováka (1945);
• Rozkaz č. 368. Kantáta na text Stalinova rozkazu č. 368 ze dne 9. 5. 1945 (1946);
• Milá milému. Sedm národních písní pro soprán a orchestr (1947);
• Slavnostní průvod – Únor 1948 (1948);
• Buduj vlast – posílíš mír. Kantáta na slova Františka Halase (1951);
• Kdož jste boží bojovníci. Úprava husitského chorálu pro sólo, sbor a symfonický orchestr (1952);
• Praho jediná. Cyklus písní pro nižší hlas a orchestr na slova Marie Pujmanové (1961).

• Klavírní suita pro čtvrttónový klavír (1939);
• Koncert pro housle ve čtvrttónovém systému s doprovodem violy, violoncella, kontrabasu a klavíru (1941).

• Matějček, Jan: Tschechische Komponisten von Heute (Praha 1957, s. 71–73).
• Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha.
• Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška (Praha 1961, s. 54–56), též anglická a francouzská verze (Praha 1964).
• Honegger, Marc, Massenkeil, Günther: Das grosse Lexikon der Musik, svazek 2. (Freiburg 1976, s. 329–330).
• Dizionario enciclopedico universale della musica e dei musicisti diretto de Alberto Basso. Le biografie, díl 2. (Torino, 1988, s. 507–508).
• Hudba v českých dějinách (Praha 1989).
• Slonimsky, Nicolas: Baker's Biographical Dictionary of Musicians (Schirmer, 8. edice 1992, s. 439).
• Ladmanová, Milada: Seznam skladeb a článků Václava Dobiáše (Musikologie 4, Praha 1955, s. 200–229).
• Koubková, Marta – Příhoda, Mirko: Dobiáš Václav. Soupis vydaných skladeb a článků (Praha, b. r. [1961]).
• Kurz, Ivan: Soupis skladeb Václava Dobiáše (Hudební rozhledy 34, 1981, č. 5., s. 222–224).
• Ladmanová, Milada: Václav Dobiáš (Disertace na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1953).
• Jegorovová Valerie: Václav Dobiáš (Moskva 1966).
• Smolka, Jaroslav: Česká kantáta a oratorium (Praha 1970, s. 328–336).
• Hejzlar, Tomáš (ed.): Václav Dobiáš. Sborník statí a vzpomínek (Praha 1979).
• Štilec, Jiří [mladší]: Václav Dobiáš (Praha 1985).
• Havlík, Jaromír: Česká symfonie (Praha 1989, s. 48, 68–69, 152).
• Smolka, Jaroslav a kolektiv: Dějiny hudby (Praha 2001, s. 616).
• Holzknecht, Václav: Za Václavem Dobiášem (Hudební rozhledy 31, 1978, č. 6, s. 241–242).
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 123. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 241. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 255–256. 

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Dobiáš
• (česky) Václav Dobiáš v parlamentu
• Václav Dobiáš v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Václav Dobiáš na Musica.cz
• Václav Dobiáš v Česko-Slovenské filmové databázi
• Václav Dobiáš ve Filmové databázi
• Václav Dobiáš na Kinoboxu
• Václav Dobiáš: Symfonie pro velký orchestr č. 2
• Václav Dobiáš: Vyhrňme si rukávy